Domů > Magazín > Žijeme jinak

Já, minimalista – IV.díl

Jak to vypadá, když se namísto hromady plastových výrobků v domácnosti usídlí sklo? Tedy ne jen tak ledajaké sklo, ale přímo zázračné, byť někdy zcela přehlížené.

Vrtěti sklem

Na rozdíl od povědomě znějícího názvu amerického filmu, ve kterém ale vůbec nejde o žádného psa, tedy toho čtyřnohého, já s tím svým sklem v domácnosti ale opravdu vrtím. Jakmile se mi podařilo zbavit se co nejvíce úložných boxů a krabiček z plastů, tak namísto nich se usadily obyčejné zavařovací sklenice s twist uzávěry v různých velikostech, tedy pardón v objemech. Avšak ne jen k uskladnění nejrůznějších sypkých potravin, ale také jako alternativní malý úložný prostor nebo jako pomůcka například při minimalizaci spotřeby vody. Zní to zvláště, či podivně? Tak čtěte dál.

Smáčení

Mou v poslední době hodně používanou pomůckou je objemnější zavařovačka naplněná kohoutkovou vodou. Co je na tom tak zvláštního? Mno, samo o sobě rozhodně nic. Ale když tam přidám v obchodě zakoupené a už delší čas ležící a tím také notně “vyschlé” a stejně tak měkké, neduživé citróny nebo limetky, takto ve sklenici je přendám do lednice, počkám alespoň do druhého dne, tak získám zcela jiné, pěkně tvrdé a šťávou přímo nabušené plody, téměř jako čerstvě utržené. Žádný zázrak? Možná, ale mě i tato nepatrná změna opravdu potěší. A ve vodní lázni v lednici vydrží opravdu dlouho. Kromě citrusů jsem zkoušel i scvrkávající se povadlou červenou řepu se stejně zázračným výsledkem. I když vařím poměrně dlouho, tak ta červená řepa mi tam neustále tvrdošíjně zůstává.

A kde je to vrtění? 

Pravda, pravda, skoro bych pro samé citrusy na další pomůcky zapomněl. Mám rád česnek, popravdě, hodně česneku. Ale nebaví mě jej loupat nožem. Plastová, či silikonová udělátka jsou již tabu, ale malou štíhlou zavařovačku mám vždycky k dispozici. Stačí vložit pár jednotlivých stroužků, uzavřít víčkem, dobře chytit a pak řádně zavrtět. Tedy ne tak doslova, ale spíše chvilku zašejkrovat. Já ji uchopím mezi malíček a palec a přidržuju zbylými prsty z boku a kmitám ze strany na stranu nebo shora dolů. Netrvá ti ani moc dlouho. Dle odrůdy, popřípadě jeho “čerstvosti”, ze sklenice vyklopím pěkně oloupané česnekové stroužky. Doporučuji ale víčko opravdu dobře zavřít. To když vám ve víru vrtění to víčko odletí, tak máte o zábavu s hledáním obsahu sklenice postaráno na skutečně dlouhou dobu.

Proplachování

Jiná vrtící metoda je zcela za mokra s notnou úsporou vody. Zejména při proplachování červené čočky, bílé rýže, či rozinek je úspora opravdu znát. Já obvykle naplním adekvátně velkou sklenici dle obsahu, doleju vodou cca centimentr nad, uzavřu víčkem a vrtím a vrtím a vrtím. Po otevření překlopím vyboulenou částí menšího cedníku do hrdla zavařovačky a zcedím. Cedník lze samozřejmě nahradit i jiným víčkem, avšak s otvory od hřebíku. A pro velký úspěch zpravidla opakuji ještě jednou. Doporučuji opravdu dobře uzavřít, neboť výmalba v této podobě, by nebyla příliš vítaným zpestřením domácího života.

Kam s tím

Zavařovačky se u mne, kromě své primární zavařovací funkce osvědčily i na jiné účely. Například jako alternativa adventního věnce, kdy do třetiny naplněné solí, se zapíchnutou svící, a z vnějšku obalené různě prostřihaným papírem, vyloudí v potemnělé místnosti pohodovou atmosféru. O kreativní řádění v mnoha podobách svíčkových lampiček jistě nebude nouze.

Jak jsem psal o vyklízení své kuchyňské pracovní desky, tak i obsah ze zde umístěných kořenek z plastů se přestěhoval do malých zavařovaček s barevnými víčky, kde ty často používané jako sůl, skořice, kurkuma a mořské řasy skončily s víčky přišroubovanými naspodu horních kuchyňských skříněk a větší počet z nich šel do po minimalizaci zcela vyprázdněného šuplíku. Zprvu jsem měl nutkání ta víčka popsat názvy pod nimi ukrytého obsahu, avšak časem a barevností víček jsem si již zvykl a vím, kde je to které požadované koření, či směs.

Pryč s etiketou

Nechci Vás nabádat k nepravostem, ale zde se nejedná o společenskou etiketu, nýbrž o tu papírovou a řádně přilepenou na skle zavařovaček. Já se jí, po všemožných předchozích pokusech o odstranění, zbavují jednoduchým napařením sklenice na pařáčku a pak etiektu odrhnu nerezovou drátěnkou. Rychlé, jednoduché, účinné a bezchemické.

V odpadu nebo tvořivě

Tak co myslíte? Opět skončí zavařovačka v koši, či lépe ve tříděném odpadu? Nebo bude mít jiné lepší, praktičtější a současně netradiční použití? Já mám potřebu si přeuspořádat své šicí a galanterní, zejména ty kovové drobnosti, do přehlednější formy a používám k tomu právě malé zavařovačky. Jestli se mi to osvědčí, tak to nevím. Ukáže čas.

A vy máte také nějaké vlastní skleněné vychytávky? Tak sem s nimi, jsem tentokrát neminimalisticky zvědavý.

 

Přeji pěkné a úspěšné dny.

Martin Hetto

 

PS: Cítíš se v plavkách sebevědomě?

Pokud letos nechceš schovávat zadek pod ručník, pojď na to s námi jinak.
Chci lepší postavu!

Jak se říká: “Tichá voda břehy mele”. Ano jsem tichý a mé nejbližší okolí si stále stěžuje, že i málomluvný. Na druhou stranu to vynahrazuji svou určitou šikovností. Mno, každý jsme nějaký, v něčem dobří, v něčem méně. Mám rád činnosti v nichž mohu propojit kreativní hlavu a ruce, i když za cenu dělání stále něco jinak a v častějších změnách.

2 lidi už poděkovali za článek. Oceňte práci autora také.

Komentáře

janajanička
14. 2. 2018

Když si vzpomenu na dobu “dřív” 80´a 90´léta, nosili jsme si od babičky jídlo v zavařovačkách. A do práce v termoskách či zavařovačkách (dobře těsnily) Od té doby, co je doba plastová, má většina lidí, co si nosí jídlo do práce “pastové korýtko”. Jakoby se za zavařovačku styděli/y ? Ale už jsem na trhu objevila i skleněná, s pevným klip víčkem. Sice stojí ranec, ale není to plast. Kdepak, sklenice jsou poklad!

Martine, ten proplachovací nápad je báječný! Hned jsem ho v kuchyni zavedla – celou dobu si říkám, jak při tom věčném proplachování čehokoli přes cedním plýtvám vodou.. A s tím je teď díky skvělému tipu konec – moc díky! ?

Ukázat další komentáře