Komu není rady…

Grilovačky v centru města

To se hodí, oslavíme je společně. Petr, který byl taky pozván, nakonec nedorazil. My si ale vystačíme i tak. Známe se léta a stále si máme co říct. Jako první musím jít zkontrolovat ten balkón. Jo, pořád tady je. I kulatý gril, na kterém jsme si vždy připravovali baštu. Jen si to představte, uprostřed centra Brna grilujeme v teplákách  v paneláku na balkóně. Když si na to vzpomenu, musím se smát.

Mám já tohle zapotřebí?

Dnes si ale na tuhle kratochvíli musíme nechat zajít chuť. Venku mrzne až praští. Taky už dávno nejím tyhlety ,,dobroty“. Jednou to bylo vepřové koleno, jindy jsme grilovali celé kuře nebo plátky krkovice. Michal to o mě samozřejmě ví, tak přichystal pohoštění jako minule. Když jsem přišel, tak už v troubě pekl filé z mořské štiky se zeleninou. Já vím, veganům se to líbit nebude, ale Michal je ,,klasik“, takže díky za snahu, kamaráde. A co by to bylo za narozeniny bez kapky alkoholu, že? Po dvou sklenkách červeného jsem se ocitl ve stavu ,,FLOW“, takže se mě neptejte, v kolik hodin jsme skončili. Ani množství vám neřeknu. 😁 Co je ale jisté, že si mé zažívání od takové porce alkoholu, tyčinek a dalších ,,pochutin“ už dávno odvyklo. Jen já si toho asi nevšiml. Řeklo mi to ranní probuzení. V puse jak v polepšovně, v hlavě tisíc malých kováříčků a tisíc malých kovadlinek. Záchod byl můj nejlepší kamarád. Ani nevím kolikrát jsem na něj spěchal. Asi zase to ,,FLOW“! V duchu se ptám, jestli mám tohle zapotřebí. Ještě že mám narozeniny jenom jednou do roka. Domů to mám skoro dvě hodiny autem. Jak tohle dopadne?!

Díky, Wime

K vánocům jsem dostal knížku Ledový muž od Wima Hofa. Wim v ní píše, že mu jednou volala jeho dcera Laura, že se jí přihodilo něco podobného, jako mně dnes a že potřebuje jít do školy a že jí děsně bolí hlava. Wim na to: ,,Máš 20 minut, Lauro? Zkus mou metodu. Zadýchej si. Vážně, vyzkoušej to.“ Prý mu dcera za 20 minut volala, že už jí hlava nebolí a že jde teda do školy. Hmmm, přátelé, je na čase vyzkoušet, jestli tohle nejsou zase nějaké “kecy v kleci”. Dobrá, jdeme na to! Nebudu zde techniku detailně popisovat. Dal jsem si 3 kola dýchací techniky a bolest hlavy byla opravdu minimální. Po čtvrtém kole bylo po bolesti docela. Wimova lekce, kterou na svých campech občas dělá je, že vás záměrně opije, aby vám pak mohl demonstrovat úspěch jeho metody. Každopádně díky, Wime,  teď už jenom zbývá vyřešit to otrávené zažívání. S tím mi tvá metoda nepomohla. Budu se muset spolehnout, že vždy včas dojedu na pumpu 😁

Happy end

Dopoledne jsme s Michalem strávili probíráním toho, co jsme včera nestihli. Pár krát jsem si ještě odskočil na záchod a kolem 11. hodiny jsem vyrazil k domovu. Jestli vás to zajímá, nezastavoval jsem na žádné pumpě. Zvládl jsem to až doma, měl jsem ještě asi 3 minuty fóra. Tak že by přece jenom na té Wim Hofově metodě něco bylo?

Nejsem si tak úplně jistý tímto tématem. Možná bude lepší vrátit se k otužování, co myslíte? Příští povídka se bude jmenovat Vcházím jako muž, vycházím jako dáma.

Přeji vám, ať vám chlad dělá v životě radost, tak jako ho dělá mně.

Chladu ZDAR!!! A slunce na talíři :-)

Martin Rychlý