Stará garda

Cesta za radostí

Projíždím naší malebnou obcí, ulicí s nově vystavěnými domy s fasádami nejrůznějších barev a zahradami, jenž prozrazují mnohé o fantazii a vkusu majitelů. Jako noc a den na mě působí sídliště městské části Havířova, Šumbark. Škola, paneláky i obchodní středisko nesou jasný rukopis oné doby jejich vzniku. Taková sídliště se tehdy stavěla všude. Ale naštěstí brzy vjíždím opět mezi rodinné domky a teď už mě čeká jenom jízda ohradami s pasoucími se koňmi a nakonec lesem, kde obklopen ze všech stran vzrostlými stromy, nabízí se cíl mé cesty. Malá vodní plocha, která vznikla díky důlní činnosti, kdy se krajina propadla o několik desítek metrů níže, aby se následně zaplnila vodou. Podobných propadlin je všude v okolí nepočítaně. Jejich původ mi vždy spolehlivě připomene dopravní značka u silnice ,,Pozor, důlní vlivy“. Říká se, že nejhlubší místo téhle propadliny je 40 m a právě tam je ukrytý obrovský sumec. Budu doufat, že ho neprobudím zrovna já. 

Dnes s publikem

Konečně přijíždím k vodě. Kozí Becirk. Zvláštní název, že? Budu se muset zeptat nějakého pamětníka, proč se jmenuje zrovna takhle a co to vlastně znamená. Proč jsem to vlastně už dávno neudělal? Na to, že je dnes tak krásně, mi nepřijde, že by tu bylo nějak plno. Ale i tak to dnes bez plavek pokoušet nebudu. Své věci si odložím na ,,věšák“ a jdu na to. Voda ztratila svou čistotu a nakonec i sílu, kterou měla ještě nedávno. Jen co se zanořím, přichází nějaká skupinka. Není to skupinka, je to skupina nebo snad celá třída? Odhadem tak 25 dětí ve věku kolem 12-ti let. Přichází po asfaltové silnici, kde na jejím konci jsou u krajnice betonové kvádry, aby lidé nejezdili auty přímo až k vodě. A na ty kvádry se všichni usadili, takže mě mají jako na plátně. Vyučování právě začíná. Sledují mě, dobře se u toho baví a mě je jasné, že jen tak brzy pokračovat v cestě nebudou. Dnes se mi vzít si plavky mimořádně vyplatilo. Omladina je tak napůl kluci holky. Učitele nikde nevidím, třída to nebude. A děti snad úplně taky ne. Holky si posedaly klukům na klín a evidentně k sobě patří, cigára se odpalují jedno od druhého a jdou z úst do úst, jestli je tekutina v PETkách vážně cola mě vlastně nezajímá. Asi jsem ještě neslyšel ani jedno slušné slovo a řekl bych, že dámy vedou. Možná je to tou hlasitou hudbou, co nedovedu dost dobře zařadit. Nelíbí se mi. Vlastně mě dost rozčiluje. Připadám si najednou tak starý. Jsem tu jako pěst na oko mezi těmi mladými lidmi. Dělí nás jen pár metrů, ale jsem se svými postříbřenými vlasy tak vzdálený tomu, co se tady odehrává. Ten hluk a ruch se mi ani trošku nezamlouvá. Původně jsem měl v plánu si tady lehnout do trávy a opalovat se na sluníčku. Místo toho mě tu sleduje tolik párů zvědavých očí. A řinčí tahle příšerná muzika!

Zrození nových otužilců

Můj čas ve vodě se ale naplnil a budu muset vylézt ven. Počítám, že se děvčata neotočí, abych si mohl převléct plavky. Neotočila 😁. Nemám na to kuráž ani tak velkou osušku, pod kterou bych to mohl zvládnout bez ztráty kytičky. Nu což? Ani po předlouhém osušování se situace na bojišti nepohnula, tak si na mokré plavky nasazuji kraťasy a odhodlán takto dojet až domů odebírám postupně z ,,věšáku“ ostatní svršky. V tom, jakoby na povel, začalo představení nové. Jeden z mladíků dostal nápad a všichni ho následovali k ,,můstku“. Je to betonová propust pod cestou, která rozděluje vodní plochu na dvě části. Využil jsem situace a mokré plavky letěly rychle dolů. Mezitím se mladík odhodlal ke skoku z ,,můstku“ do vody. Za hlasitého aplausu byl v cuku letu z vody venku. Řekl bych, že obdiv zde přítomných dam zapříčinil zrození hned několika kolegů otužilců. Ještě několik mládenců sebralo odvahu a vrhali se po jednom z ,,můstku“ do chladné vody. Gratuluji dámy, tolik lidí, jako vám, se mi nepodařilo přesvědčit o pozitivním vlivu otužování dodnes. A propos, stále se máte co učit holobrádkové. Já měl svou první cigaretu v pěti. Holt, stará garda je stará garda ! 😁😁😁

Jak můžete vidět, přátelé, otužování je krom pozitivního vlivu na tělo i ducha taky hromada legrace. Krom toho se při otu můžete dozvědět i leccos nového. Třeba o rybaření tak nějak JINAK. Ale o tom zase příště. Takže, mějte se fajn.

Chladu ZDAR!!! a slunce na talíři :-)

Martin Rychlý

P.S. A nezapomeňte se při tom vaření JINAK i otužovat, jde to hezky k sobě 😉