I sestřička v nemocnici si všimla, že jím zdravě

❤️

Slova jsou mocná a bohužel i mocným původcem stresu, pokud s nimi neumíme pracovat. V naší společnosti plné slov jsou ale slova často planá i nepravdivá, samé domněnky a hřešení slovem a mlčet a v pravdě vnímat nízkou váhu mnohých slov se už neučíme, abychom sami mohli zůstat klidní a spokojení. Ano, každý mluví sám o sobě, resp. podsouvá ostatním svůj vlastní svět, aby si obhájil své obavy a potíže jako normální, a alespoň tak nějak si ulevil na duši, namísto toho, aby sám na sobě taky něco změnil. Většina lidí končí na tom, že na sobě nic změnit nezvládne, tak alespoň podsouvá druhým. Je to smutná a ještě zraňující sebeobhajoba a lenost, někdy snad i skrytá žádost o zpětnou vazbu nebo o pomoc. Každý má pusu plnou nečekané sebeobrany/útoků a výmluv, když se sám necítí pevný v kramflecích. Proto si to opravdu není třeba brát osobně. Kéž by se každý intenzivně učil vnímat, ctít a mluvit pravdu, nebo mlčet – to je také moc potřebná a úlevně skvělá dovednost. Alespoň nezraňuje ostatní ani pak přeneseně sám sebe. Na světě by pak bylo o tolik více klidu, tolerance a radosti. Slečna zřejmě pokročile mlčet a nereagovat uměla. Také jsem dostal slovní “facku”, když mi táta k narozeninám popřál hodně štěstí a abych už konečně přibral. To hned “přidá na radosti” a “potěší na duši”. Myslím, že tak se to nedělá. Čistě na úrovni zdraví se mi nakonec i přibrat podařilo, protože jsem to i pro sebe potřeboval, ale to už táta ani nezaregistroval, ani se nezajímal o to, jak jsem toho dosáhl, a že to vyžadovalo také hodně hledání a píle něco změnit. Takže nakonec je to stejně jedno v očích ostatních. Ve výsledku se často nestane nic a nejspíš to ani není o mě, ale o starých zvyklostech :-)

Moje milá druhá rodino😊Každou chvíli čtu nějaký váš článek, zkouším recepty, byla jsem v několika vašich kurzech. A opět a znovu žasnu a smekám, co jste dokázali👍Až se mi tají dech, začalo to sdílením receptů kamarádkám a teď? Je až neuvěřitelné, kam jste se posunuli. A je moc fajn, že vás to stále baví. Děkuji, že jste si to tenkrát nenechali pro sebe🙏 Cítím tak velikou vděčnost až se mi chce brečet (no ano, jsem prostě cíťa😅). Díky kamarádce jsem vás v roce 2015/2016 našla, takže jsem vděčná i jí. Moc si vážím každého vašeho příspěvku, každé rady, celkového přístupu a toho, že můžu být s vámi. Odmala jsem prostě jiná, a tady je to dokonce v názvu – tak už si nepřipadám divná😁Vždycky tady najdu, co potřebuji, a společenství lidí, které jste dali dohromady mi dělá moc dobře. Takhle jsem se nikdy v žádné partě necítila. Být tady je pohlazení po duši a moc se mi líbí, jak si vzájemně pomáháme. Děkuji, s úctou Jana🍀