Zůstali jste doma a nikam nemůžete? Porady řešíte přes skype a máte pořád mobil na uchu? Doma teď pracuje i partner a řádí tu nevyvětrané děti? Nikam nemůžete a pěkně vás to štve? Je to jedna možnost, jak se k situaci postavit. Ale je tu i druhý úhel pohledu.

Příležitost jako nikdy předtím

Cokoliv, co tě otravuje, tě učí trpělivosti.
Kdokoliv tě opouští, učí tě stát na svých vlastních nohou.
Cokoliv tě zlobí, tě učí odpuštění a soucitu.
Cokoliv má nad tebou moc, tě učí, jak si vzít svou moc zpět.
Cokoliv nenávidíš, je tu, aby ses naučil bezpodmínečné lásce.
Čehokoliv se bojíš, tě učí odvaze překonat svůj strach.
Cokoliv, nad čím nemáš kontrolu, tě má naučit nechat věci jít a důvěřovat.
Jackson Kiddard

Ten druhý úhel pohledu může být o tom, že možná už nikdy nebudete mít tolik času věnovat se sobě. Já vím, já vím, s dětmi doma se těžko soustředí a cokoli dělá. Mě to povídejte. Jsem doma s nimi 11 let, měla jsem tu denně 4 až 5 žáků a do toho vařila pro 8 až 10 lidí snídaně, obědy, svačiny a pro naši rodinu večeře, do toho samozřejmě pracuji, starám se o domácnost, zahradu, pole a tenhle web. Takže chápu, že kdo je v této situaci nově, je na nervy a neví, kde mu hlava stojí.

Ale má to i své výhody. Jak člověk nikam nemůže, tak ušetří moře času. Nechodíme po obchodech, za kulturou ani za zábavou. Kdo může pracovat z domova, ten teď nejezdí do práce a zpátky. Neodchází v práci na oběd a zpátky. Je to váš případ? Kolik ušetříte denně času jen za cestu do práce a zpět? Dvě hodiny? Co s nimi uděláte?

Být doma, být s rodinou, být se sebou

Všechno dění od jara jako by směřovalo k tomu, že máme být doma, s rodinou a starat se o sebe. Krom jiného máme konečně čas si uvařit! Tak to vidím já. Každý rok se známí vymlouvají, že nemají čas se pořádně najíst, že si nemají kdy si uvařit. A teď jsou doma a hádejte co – u většiny z nich žádná změna. Od rána do večera koukají na zprávy a místo, aby udělali něco pro svou imunitu, tak se jen stresují a rozčilují.

Můj švagr vede malý hotýlek v Anglii. Zůstal tam zavřený v karanténě s krásnou mladou přítelkyní, Italkou, která skvěle vaří. Když jsme si o situaci povídali, překvapil ho můj úhel pohledu: „Co si stěžuješ? Nemusíš pracovat, dostáváš peníze od státu a jsi v hotelu sám s krásnou mladou kočkou, která skvěle vaří. Vždyť to je sen všech mužů!“

Zrovna tak mi přijde, že uniká mnoha lidem, jaká zvláštní příležitost se jim naskytla. Každá mince má totiž dvě strany a záleží jen na nás, zda budeme upírat oči jen k líci nebo se podíváme i na rub.
Ve stejné situaci nám některé maminky píší, jak si užívají možnost být s dětmi doma a jak na nich vidí, že jim domácí strava prospívá a jiné šílí, že jsou s dětmi doma a nevědí, co si s nimi počít. Někteří naši přátelé se radují, že konečně mají ten homeoffice, který jim léta nechtěl šéf dát a teď jsou doma povinně, jiní se mohou zbláznit z toho, že musejí pracovat z domova.

Strach nic neřeší

Jedno z největších nebezpečí trvalé duševní nepohody spočívá v tom, že člověka mění, aniž si to všimne.
Bernhard Mioestl

Mnoho lidí se neskutečně bojí. Bojí se o své zdraví,  mnozí se bojí smrti. Bojí se o život svůj nebo svých blízkých. Jiní mají starosti o svoji budoucnost. Co bude s jejich prací? Jak poplatí všechny náklady, když nemohou pracovat a nemají příjem. Důvodů k obavám je celá řada – čísla a omezení, kterými nás denně zásobují média, to nechá klidného málokoho. Ale pomáhá to? Zlepší se naše situace nebo vyhlídky, když se budeme bát? Strach nic nezmění. Jen blokuje naši schopnost racionálně uvažovat a vypíná naši imunitu. 

Vážně musíme?

Mnoho lidí nalezne ztracený klid teprve tehdy, když je potká neštěstí, které očekávají. Kdo ale životem prochází bez očekávání, ten má svůj klid i tak.

Bernhard Mioestl

Zajímavé je, že někteří lidé se tolik bojí o své zdraví a svůj život, a přesto se vší vážností řeší běžné pracovní povinnosti, dělají úkoly s dětmi do noci a z posledních sil plní všechny své plány jako doposud. Tak jde o život nebo ne? Kde jsou naše priority? Jde nám o zdraví a rodinu nebo pořád honíme nějaké plány a plníme cizí cíle?

Skutečně musí být všechny prezentace odevzdány tento pátek? Je skutečně nutné, aby vaše dítě tento týden pochopilo rovnice o dvou neznámých a shodu podmětu s přísudkem? Nepočká to týden nebo dva? Nebo klidně měsíc? Možná se teď víc potřebuje od rodičů naučit, jak se řeší krizové situace, jak se zpracovávají emoce a jak se zbavit strachu.

Můžeme dál zarytě jen v zajetých kolejích a do puntíku plnit původní plán, nebo můžeme přijmout fakt, že se něco mění, doba je jiná, podmínky se změnily a změníme i svůj přístup. Vypněte televizi, zapněte hudbu. Běžte do přírody a dobijte si tam baterky. Oprašte karty a stolní hry. Tančete, zpívejte, hrajte si, meditujte. Místo nářků nad tím, co bude, si užívejte neplánovaného klidu a domácí pohody. Místo strachu, že onemocníme, můžeme udělat něco pro to, abychom byli zdraví. Doteď nebyl čas meditovat, zpívat, tančit a udělat si pořádné jídlo? Tak teď ho máme. Co s tím uděláme? Kdy jindy než teď?

Nejste v tom sami

Kdo neumí poslechnout sám sebe, tomu bude poručeno.
Friedrich Wilhelm Nietze

Tímhle transformačním obdobím prochází celá společnost. Všichni žijeme v téhle zemi a týkají se nás stejná omezení. Můžete dál poslouchat zprávy a dál se bát, nebo to můžete vypnout a obklopit se lidmi, kteří šíří dobrou náladu a dobré zprávy. Třeba s námi tady na webu. Tady se potkávají ti, kteří chtějí svůj život změnit k lepšímu a kteří hledají způsoby, jak to udělat, ne důvody, proč to nejde.
Na Jíme Jinak si děláme život hezčí a radostnější. Víme, že zdraví máme ve svých rukou a nemůžeme hodit odpovědnost na nikoho jiného. Že naše myšlení utváří naše postoje, náš charakter, naše rozhodování – a tím náš život. A svým myšlením to všechno také můžeme kdykoli změnit.

Kdo myslí jako šaolinský mistr, ten pochopil, že o tom, jak se kdo bude cítit, rozhoduje jen on sám a nikdo jiný.

Krásně je to vidět teď v kurzu Podzimní detox, který právě začal. Užíváme si tam přátelskou atmosféru a o legraci není nouze, situaci „tam venku“ navzdory. Ti zkušenější pomáhají těm, kteří jsou na začátku, sdílíme svoje radosti a starosti a je nám fajn. A první výsledky už se dostavují – lidé se začínají cítit lépe, rodina s nimi začíná jíst zdravě, někdo pohnul s domácností, někdo se zbavil zlozvyku, jiný už zavedl zdravé snídaně. Během pár dnů! Jde to vždycky až zázračně rychle. Je to tím, že v tom nikdo není sám. Jsme v tom spolu a v tom je obrovská síla. 

Pokud cítíte, že potřebujete změnu, chcete zlepšit jídelníček a posílit se, mohl by se vám podzimní program líbit. A vůbec nevadí, že neznáte zdravé suroviny, nevíte, jak začít, jak si vaření zorganizovat, máte zmatek v hlavě a v domácnosti. Tohle všechno může už za pár dní být jinak.

Na závěr sdílíme trochu dobré nálady z kurzu, abychom vás v této zvláštní době potěšili. Mějte se krásně.

A ještě musím říct, že jsem za tuto úžasnou oázu tady moc ráda…je kam si odskočit pro radu, jen tak se nechat inspirovat, pokochat…díky, díky Evi a Romane..

..detox jsem potřebovala jako sůl, cítila jsem, že nějak ztrácím pevnou vůli. Ted od prvního dne v detoxu je ale vůle opět zpět a já jsem tu v plné polní. Navíc je mi tu velmi příjemně, je tu prima partička. A prima lidi v dnešní bláznivé době potřebuji víc než kdy jindy. Přeji nám všem úspěch :-) A Evi tobě děkuji za to, co děláš, jak se nám krásně věnuješ, podpora tvoje i ostatních je velmi motivující.

cítím se tu jako u dobrých přátel, díky..

Když ti někdo řekne, že je něco nemožné, pak měj na paměti: Jsou to jeho hranice, ne tvoje. (asijské přísloví)

Před týdnem jsi mě Evi povzbudila, že to uzobávání fakt dám. Díky moc za důvěru – dala jsem to!
Ze dne na den jsem s tím prostě přestala! Ani jsem netušila, že to bude takový
snadný. Prostě šmitec, žádný ústupky.

Hned je mi v riflích o něco líp, né tak těsno. To jako stačí tak „málo“!!??

Dnes jsem uvařila první jídlo podle jídelníčku, přesně podle vašeho receptu – skvělé jídlo. Snad nic chutnějšího ze své kuchyně jsem nejedla. Těším se na další recepty.

Ahoj Evi, začali jsme a snažíme se. Je to zvláštní doba, byli jsme v karanténě, izolaci, měli covid, teď se otřepáváme, trochu bojujeme s únavou. Děti doma. Manžel operované karpály, ale dnes byl výborný, byla jsem v práci, uvařil oběd jednou rukou a ještě uklidil několik skříněk v kuchyni. Pak namotivoval děti pro psaní k Ježíškovi. Já uklidila kousek špajzu, nakoupila. ..Dokonce s námi jí i naše dcera, která už v té vší izolaci cítí, jak je unavená a na – jak se u nás říká – zdravá jídla – se už moc těšila. Kurz je opravdu báječně propracovaný. Všem moc fandím… ještě do konce týdne vyfotit, to jsem v předchozích kurzech nedělala a pak mě to mrzelo… protože se opravdu mění postava i pleť…. Evi – díky! Držím všem pěsti a ať je nám zdravě a veselo.

Slabý je koneckonců jen ten, kdo se za slabého považuje.

Téda! Mě překvapilo, jak moc to bylo dobré! Oba se synem jsme si opravdu pochutnali. :-) Děkuji! Snídaně s pečivem už fakt nechci. Neuvěřitelné.

Včerejší večeře: Manžel se to bál ochutnat a pak jsme se v posteli domluvili, že to bude vedle másla v lednici stále ve skleněné dozičce, aby si mohl kdykoliv tu dobrotu vzít. Nemohl uvěřit, že by cizrna mohla tak chutnat. Pořád se k té mističce vracel, nevěřícně ochutnával a říkal při tom :“To není možný.“ A baštil:). Díky moc!!!!

Opravdu výborná polévka. Nenapadlo by mě že z tak mála ingrediencí se dá vykouzlit tak skvělá polévka. I návštěva vysoko hodnotila. Děkuji.🙂

Staňte se členy Klubu Jíme Jinak

Získáte videorecepty, jídelníčky, rozhovory s odborníky, rady, slevy na nákupy a online kurzy.

materiály

  1. Ahoj Evi a Romane Doba je náročná a mezi lidma je hodně strachu a obav. Ráda se vracím k vašim článkům. Čiší z nich takové hřejivé blaho a pohoda. Ráda s vámi i vařím, ač jsem začátečník ve vaření s Jíme jinak 😊 jídla skvěle chutnají a ani nejsou náročná na přípravu😉 Děkuji a hlavně buďte zdraví….😊

    • Elen, to máme radost (teď to čtu i Romanovi, který stíhá klubácké video), že to vidíš takhle – je to snadné na přípravu, viď? Já nevím, co s tím všichni nadělají 😃 Každý z nás byl jednou začátečník. Jsme rádi, že ti chutná a že jsi napsala 😍

  2. Evi,výborný článek,úplně mi mluvíš z duše😉
    Na jaře když jsme se zastavili poprvé,tak jsem začala s Jarní očistou.Díky tomu, že jsem zůstala doma, jsem se JO mohla naplno věnovat a naučila jsme se podle Vás vařit…Moc mě to bavilo a řekla bych, že se mi i dařilo.Hodně mi ta pauza pomohla a posunula mě dál…
    Nyní přišlo druhé zastavení a já opět zůstala doma a začal podzimní detox.
    Opět se snažím tu pauzu využít ve prospěch celé naší rodiny.
    Vaření mě moc baví a neskutečně nabíjí a hlavně chutná 😋 Pozoruji na sobě jak jsem plná energie a chuti do života.I myšlení se mi od jara posunulo trochu jiným směrem. Vše si víc uvědomuji a užívám.Snažím se netrápit situacemi, které nemohu změnit.Na jaře jsem si neskutečně užívala probouzejicí se přírodu, no a teď si užívám zase podzim…nádhera.
    Díky za povzbuzující a moudrý článek a za vše co děláš, jsi pro mě velkou inspirací a kolikrát když čtu Tvé komentáře, tak se mi rozsvítí v hlavě a řeknu si, no jo, AHA vždyť je to tak jednoduché …😉
    Takže diky Ti za ta různá prozření😉, moc si vážím toho co děláš 🌟🌟🌟

    • Děkuju za tvoje zkušenosti s jarní a podzimní pauzou, Markéto. Moc se mi líbí ten termín – také to vnímám jako přestávku/pauz pro lidi v jiném třeskutě rychlém životním tempu. Jsem moc ráda, že ses k nám přidala a že vidíš, jaký posun může člověk během pár týdnů udělat. Vážím si toho, že ji s námi a že ji přidala svůj komentář. Právě takhle naladění lidé mohou změnit svůj život a tím ovlivnit životy dalších ❤

  3. Evi, krásný článek, psala si mi úplně z duše, vše podepisuji! Přes to všechno prožívám nejšťastnější období v životě. Máme 2 dcerky, té mladší je 14 měsíců a je to skvělý jak poznává svět a jak si spolu rozumí. Když se člověk naučí věci brát tak jak jsou a najít na všem to pozitivní, tak má vyhráno. Hezký večer ☺️

    • Krásná zpráva, Jitko, úplně jsem se zatetelila blahem uvnitř těla, když jsem to četla ❤ Užívej si malou, to je takový krásná věk a přitom náročný, protože všude vlezou, na všechno sahají, člověk si chvíli nesedne, tak aspoň na to máš prostor a ten čas 👍

      • Ano je to nádherné, jak objevuje svět, jak jí všechno zajímá. Žije naprosto tady a teď a my s ní.
        S prací je to náročnější, ale co stihnu to stihnu. Inspirovala jsem se tvým článkem a už mi podávala příbory z myčky :-) Při jarní očistě byla ještě malinká a hodně spinkala, tak jsem měla více času a videa, články atd. Teď při podzimní očistě tolik času není, ale taky je to fajn :-)
        Aby tyto krásné časy trvaly pořád, píšu si takové desatero bodů, které si budu číst každý den a neustále připomínat, některé jsou stejné jako v tvém článku :-)

        • To mám radost, že si to umíš užívat i v tomhle náročném období jak co se týče věku tak situace „tam venku“. A těší mě, že se rada hodí a vyklízíte spolu. Dneska jsem na to zrovna vzpomínala, jak vyklízení myčky bylo první, co holky dělaly, když ještě ani nechodily.

  4. Evičko, jsem moc ráda, že jsi napsala tento povzbuzující článek. Po pravdě…už chvilku na něj čekám ;-) Situace není lehká pro nikoho a od Tebe jsou tyto slova jak balzám. I když se snažím ze všech sil udržet se na pozitivní vlně, někde tam vzadu hlodá ten červík, co bude dál…
    Chodím na energetické masáže, kde to není jen o zmasírování těla,ale hodně o psychice. Nedávno mi pan masér vykládal úžasnou scénu z jednoho filmu: Odsouzený čekající na smrt si v klidu kouří cigáro a bachař se ho ptá: Vy nejste nervózní, vy se nebojíte? A odsouzený na to: “ A to pomůže???“ A přesně o tom to je…Nelze změnit věci , které změnit nejdou, ale lze je přijmout a svůj život tomu uzpůsobit a využít ;-) Děkuji Ti :-)

    • Jsem ráda, že tě potěšil, Peťo, Mě už svrbí prsty od února 😃 Jenže mám obavu, že na moje názory nejsou lidé připravení. S tím odsouzencem to je přesné 😃😃 👍

      • Evi, kdo není připravený, ten si bude hledat stejně něco jiného a časem se třeba vrátí… My co jsme s Tebou na té „jiné“ vlně Tvou otevřenost oceníme ;-) Obavy nejsou na místě. Neučíš nás to po celou dobu ?!

        • Já se nebojím, Peti, co na srdci, to na jazyku, vždyť mě znáš. Ale tady jsme na veřejné půdě, přečíst si to může kdokoli a já tu nehodlám vést koronavirové diskuse, protože s tím co si já o tom myslím, by to nikam nevedlo, ani se o tom vlastně bavit nechci a podporovat ten obecný strach. Ale narážím na to, že lidé se teď zase dávají na poslední místo, že ani tahle vyhrocená situace, kdy se někteří tak moc bojí, je nevede k tomu, aby se teda zamysleli, jak mohou to svoje zdraví zlepšit a naopak to mají jako další důvod, proč teď nemůžou. To bych se picla 😃

  5. Krásně napsáno, Evi. Já kdybych měla to volno, co někteří teď mají, tak bych opravdu věděla jak ho využít. Teda nechci nic přivolávat, jsem vděčná, že mám práci a stálý příjem, ale když pak mluvím s někým ze státní správy a slyším jak je nespokojený (v podstatě stejné remcání jak píše danjmezlik), tak se nestačím divit…

    • Viď, já bych taky mohla mít 48 hodin denně a jak se znám, stejně by se mi hodily další hodiny navíc a neměla bych hotovo všechno, co bych si naplánovala 😃

  6. Taky to tak vidím, střídáme se v práci a já jsem ráda za každé volno navíc :-) užívám si přítomnost, rodinu, volno a přírodu. Co bude dál budu řešit až to nastane!

  7. V práci mě překvapily kolegyně. Střídáme se – jsme den v práci a den doma. Za PLNÝ plat. A ony remcají a chtějí chodit do práce! Prý neví, co doma. Nejdřív jsem si myslela, že se zbláznily, ale je to jak píšeš. Kdo chce, využije volna – jde si zaběhat, uvaří si, porovná knihovnu a je rád, že je s rodinou.

    • To je zvláštní viď? Celé roky lidé říkají, jak nemají na nic čas, jak mají málo dní dovolené,…a pak to neumějí využít. Možná už jsme tak zvyklí jet na plný výkon, makat pro drduhé, nechat si organizovat čas, život a nemít čas na sebe, že to neumíme.

      • To může být jeden důvod a druhý příklad vidím v okolí také – někteří mají doma prostředí, kde se pracovat prostě nedá. Malé křičící miminko, hluchý senior, který nechápe, že teď telefonujete do práce a nesmí Vám do toho mluvit. Nebo když mají být doma na home office čtyři lidi, ale máte tři místnosti, moc dobře to vyřešit nejde…

        • Ten druhý příklad je častý a znám ho z našeho života taky – dva pracující dospělí a dvě malé děti v paneláku, to byly nervy. Skoro se zdálo nemožné to zkombinovat. Ale myslím si, že to je jen důsledek toho, že žijeme v těch nukleárních rodinách, jak se dnes říká (že nejsou s námi babičky a dědečkové a další lidé z rodiny a komunity), že neumíme žit spolu jako rodina (zvykli jsme si dát děti do školky, školy a jít pracovat a doma večer se jen najíme a jdeme spát, neumíme být spolu 24hodin denně 7 dní v týdnu) , neumíme si to zorganizovat (střídat se v péči o děti a práci) a přizpůsobit se životní situaci, ve které jsme. Když mám mimino, tak by mělo jít všechno ostatní stranou, jenže my u toho pracujeme apod. I toto se možná máme v této době naučit. My jsme se to začali učit sami od sebe dobrovolně už před mnoha lety a teď se nám to krásně hodí, ale neříkám, že to bylo do začátku hladké. Je to vývoj. A někteří jsou na tom teď tak jako my byli předtím. Takže jim rozumím, ale taky vidím světlo na konci tunelu. Je to o prioritách a našich hodnotách a o tom, jak si je navzdory zažitým zvykům prosadíme. To je to, o čem jsem psala. Jestli fakt musím udělat všechnu tu práci, jestli fakt se ty děti musí učit to a to…Jestli nejsou důležitější věci, které si teď žádají pozornost.

  8. Zobrazit všech 20 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekMocca dezert
Další článekDlouhé batátové gnocchi s oříšky a houbami