MUDr. Vladimíra Strnadelová a Jan Zerzán – Co je to makrobiotika

Výživových směrů je mnoho, stejně tak i různých názorů, pravd a mýtů. V poslední době se sešlo mnoho dotazů na téma makrobiotika. Co to vůbec je, pro koho je určená, zda je vhodná pro děti a další vaše otázky jsme proto položily odborníkům, kteří se 25 let věnují celostní medicíně - MUDr. Vladimíře Strnadelové a Janu Zerzánovi.
  1. Dobrý den paní Srnadelova moc Vás prosím,o odpověď jestli to bude možné trápí mě pískání šumění v uších uz jsem zoufalá ,jednak to má moje maminka k žádnému lékaři nesla a teđ ma velký problém,že nemůže vydržet jak ji hučení a pískání obtěžuje. Moc dekuji za radu jestli je možné se u Vás objednam moc dekuji za kladnou odpoved Kubíková Jana

    • Paní doktorka vám nemůže odpovědět tady, ani radit na dálku, jediná možnost je se k ní s maminkou objednat. Její adresu a telefon najdete na internetu.

      • Tou se rozhodně nic nezkazí. Mě tedy pomohlo změnit jídelníček na tento a bylo to. Ale přišlo to až po vysazení masa na 40 dnů. A že jsem ho moc nejedla.

  2. Když mám prokázanou celiakii a jinak jím už 3 roky a střevo mám zdravé, myslíte, že bych mohla jíst bulgur nebo kus kus?

    • S celiakií byste neměla jíst lepek nikdy, s intolerancí na lepek se střevo opravdu může zahojit a časem, v rozumných dávkách, lepek snese.

  3. děkuji za skvělé video, paní Strnadelová a pan Zerzán jsou moc sympatičtí a mají vše úžasně nastudováno, vyzkoušeno a „odžito – zkušenosti
    “ – je radost je poslouchat! S makrobiotikou jsem tak trochu „sekla“, ale po shlédnutí videa mě to tak nastartovala, že už třetí den za sebou máme k obědu kompletní talíř mnou vymyšlení a tak skvěle jsme si dlouho nepochutnali! :-)

  4. Ke strave JJ, resp,ke knizce Radost ze zdravych deti em se dostala v dobe, kdy byl nasemu druhemu diteti rok a prvnimu ctyri…za JJ jsem moc rada, ale nekdy si rikam, ze je skoda, ze jsem se o JJ nedozvedela driv…porad citim jakesi zpozdeni, ktere dohanim….starsi dcera je ve veku, kdy ji jakekoli vycleneni nebo odliseni od vrstevniku vadi a je i dost vybirava…trochu to prenasi i na ty mladsi…mam take pocit, ze na nas ma dost vliv rodina, protoze bydlime blizko tchyne…ona je fajn, ale rada nas ovlivnuje..rada bych, aby moje rodina dokazala byt vice sama sebou, ale nevim, co pro to udelat…nekdy si rikam, ze snad se i odstehovat, ale to se mi kvuli detem nechce….

    • To jsem si rikala taky, ze bych si usetrila tolik bolesti, stradani a penez…ale popravde receno – nebyla jsem pripravena a nemela se tolik rada, abych zmenila zivotni styl. To az kvuli dcerce jsem byla ochotna zacit varit. No a s tou babickou mi hned naskocilo „jestli prave kvuli detem by nebylo vhodnejsi se odstehovat“ :-)

      • My teď čekáme třetí.. máme vskutku zajímavý rok, dalo by se říct náročný, ale budeme se s tím muset poprat.. moje rodina bydlí “za kopcem” cca 25 km od nás a tedy nelituji, že jsme se odstěhovali z města a jejich dosahu, o takovou pomoc, kterou by poskytli nestojím a právě bych nebyla sama sebou.. je úleva odjet sem :) odřízli jsme si tím pomoc v téměř jakékoliv podobě, ale dá se to.. navíc kamarád a rodina od muže bydlí o hodně dál , cca 180 km a když je třeba neváhají přijet pomoct, takže to není jen o té vzdálenosti.. je to již starší příspěvěk, tak třeba jste se již stěhovali? ;) děti by sice moje rodiče rádi viděli častěji, ale já bych trpěla ;) ..

        • Neli, máme to podobně – rodiny daleko a navíc všichni pracovali, žádné babičky v důchodu, když se holky narodily. Bylo to nároční, bez aktivního manžela bych se asi zbláznila. Na druhou stranu žádné tahanice jako v některých rodinách. Nikdo nepomáhal, nikdo nezasahoval :-)

  5. děkuji za video, když nestíhám pouštím si videa v kuchyni k vaření :-) a je to super způsob jak ušetřit čas a ještě se dozvědět zajímavé věci. Moje rodina je stále na „západní“ stravě, ale nenápadně pouštím videa i před nimy aby si to nenápadně poslechli a dozvěděli se, že ta jejich strava není zrovna ok. Zrovna dnes ráno mě přesvědčoval muž, že jogurt s banánem je zdravý, nepouštím se do této diskuse. Já nevím jestli jsem makrobiotik, ale určitě bych volila u sebe a své rodiny zdravý. Škoda, že jsem neměla tyto informace když byly děti malé, určutě by bylo masa, mléka, pečiva na talíři méně.

  6. Momentálně jsem ve fázi hledání informací o stravování. Makrobiotika byla pro mne vždy vysokou metou, proto mne zarazil článek paní Margit Slimákové http://www.margit.cz/makrobiotika-spasa-pohroma/
    Paní Slimákovou jsem vždy považovala za dobrou poradkyni v oblasti stravy, zejména dětí, na ty se hodně orientuje.
    Jsem proto zmatena, proč jí připadá makrobiotika jako spíš nevhodná právě pro děti? Máte nějaký názor a stanovisko k danému článku? Tušíte, o kterých výzkumech pojednává? Taktéž uvádí,že neni prokazané,že by makrobiotika byla léčebná…

    • Proč jí připadá makrobiotika jako spíš nevhodná právě pro děti? Myslím, že to někde zmiňuje. 1. Pro

      • Nevím, jaké m důvody paní Slimáková, ale já bych se taky bála děti stravovat stoprocentně makrobioticky.
        Už třeba proto, že i taky na fóru jsou holky a paní, kterým strava jinak nevyhovuje a nebo přestala vyhovovat. Dospělej to může změnit, ale malé dítě si o změnu stravy těžko řekne.
        A i třeba to, že makrobiotické děti jsou menšího vzrůstu je pro mě varovnej signál. Nižší vzrůst se v medicíně vždy bral jako známka mírného neprospívání… a u kluků je to i handicap do života.
        Přesto jsem na základě stránek jímejinak změnila i dětskou stravu a snažím se dávat míň pečiva, mléčných výrobků atd.

        U dospělých mi přijde makrobiotika ok.

        • Jsem zvědavá, co Vám na Vaši poznámku o makrobiotických dětech odpoví Eva a Helča. Vlastní zkušenost je ale jiná. Naopak musím souhlasit s tím, co řekl o dětech na makrobiotice pan Zerzán.

          • Já to vidím stejně jako on :-) a svoje zkušenosti jsem napsala pod komentář Buginy. Kdybych si myslela, že tahle strava není vhodná pro děti, nemohla bych dělat tyhle stránky. Ale je otázka, jestli to je nebo není makrobiotika. Mě osobně je to úplně jedno. My prostě jíme jinak a od té doby je nám líp a máme zdravé děti. A to je to nejvíc.

            • Děkuji moc za odpověď, čekala jsem, že se k tomu nějak vyjádříte. Musím souhlasit s tím, že je mi úplně jedno, jestli jsme nebo nejsme makrobiotici, ale hlavně, že mi změna jídelníčku pomohla uzdravit syna. Žádné knihy, články ani vyjádření kohokoliv Vás nepřesvědčí jako vlastní zkušenost! To že vidíte na vlastní oči, že to prostě funguje. Než u nás nastali nějaké pozitivní změny, tak kolem nás měli všichni řeči. Přišlo jim divný úplně všechno. Jakmile ale na nás viděli pozitivní změny, jejich narážky pomalu ubývali a dnes už nám nikdo nic neřekne. Všichni si zvykli, že jíme jinak a už to prostě nikdo neřeší. Jsou zvyklí, že všude vozíme naše jídlo. Jen se k nám nikdo nepřidal, protože jim to přijde těžký, náročný…. my jsme ale zase dospěli už do té fáze, kdy nikomu nic nevnucujeme a vlastně se o tom i nerada bavím. Chci mluvit i o jiných věcech než jen o jídle a kdo má skutečně zájem, tomu poradím literaturu, nebo mu řeknu o mých začátcích, ale vlastní cestu si musí najít každý sám. A kdo chce ten jí najde. Já před 3. lety vůbec nevěděla, že nějaká makrobiotika vůbec existuje. Cestu jsem k ní našla až kvůli synovi a vtipné je, když mi dnes můj 5ti letý syn říká, že nemám za co. A já se zeptám nemám za co a on, no že vlastně díky mě jíme teď všichni zdravě! :-) Jsem se nějak rozepsala :-)

              • Přesně tak, je úplně jedno, jak se způsob stravování, který evidentně funguje jmenuje, důležité jsou výsledky a vlastní zkušenost. A máte pravdu, od fáze, kdy jsem chtěla všechny v okolí změnit k lepšímu jsem se dostala do fáze, že už jídlo nechci moc řešit a rady ohledně stravy dávám pouze na vyžádání :-).

        • Holky, nejsem si jistá, zda by někdo označil moji rodinu za makrobiotickou či nikoli. Každopádně moje děti vyrůstají bez masa, mléka, mléčných výrobků, cukru a pečiva a jsou to evidentně zdravější, vitálnější a pohodovější děti než většina dětí v širokém dalekém okolí. Markétka je o hlavu větší než její vrstevníci, Kája ne. Říká se, že děti na rostlinné stravě nejsou tak veliké, protože rostou mnohem pomaleji a o to déle. Jejich tělo je dospělé později a kosti i orgány jsou bytelnější. Dřív to pro mě byla teorie, teď to vidím v praxi. Pokud bych si tedy měla vybrat mezi výškou a zdravím, volila bych klidně menší, ale zdravější postavu a to i u kluka, kdybych nějakého měla. Navíc se mi zdá, že problém není ve výšce, ale v šířce. Naše děti a děti přátel živené podobně jsou viditelně štíhlejší.

          • Evi, vy opravdu nejíte vůbec maso? Mám pocit, že MUDr. Strnadelová se ve své knížce zmiňuje, že právě děti by měly maso jíst, ale kvalitní (především ryby a drůbež)…naše děti patří také mezi ty drobnější a je fakt, že když vidím některé jejich spolužáky, tak mám pocit, že chodí do třídy s o několik let staršími dětmi…maso bych se ale vypustit bála a navíc děti ho mají rády, ale určitě přehánět se to nemá…co jsme vypustili z masa tak hovězí, to máme tak výjimečně, že už ani nevím, kdy jsme ho jedli naposled…ale je fakt, že zrovna Váš jídelníček je maximálně pestrý a zahrnuje vše potřebné, ale jinak bych byla asi dost opatrná s tím vynecháním masa, hlavně u dětí…

            • Ja jsem byla zase velmi opatrna se zarazenim masa, Vladko :-) Nejdriv jsem maso odsunula na rok a pul veku, ale kdyz jsem videla, jak mi dite prospiva bez masa,.odsouvala jsem a odsouvala, pozorovala ostatni,.co.maso zaradili a treba jen ten rozdil v zapachu stolice u deti mi uplne stacil :-) Ve dvou letech ochutnala starsi dcera rybu, pak ji mozna rok nemela, ted je ma casteji. Mladsi zrovna tak. Nenasla jsem na mase nic, co by mi nedala nase strava, takze uz ho roky nejime ani my dospeli. Zrivna Vladky jsem se jako prvni ptala, zda deti mohou vyrust zcela bez masa. Potvrdila ki, ze rozhodne ano. Marketka mado nedostava a je velika, vase deti ano a jsou mensi, takze vyska v mase nebude :-)

    • ono je markrobiotika a makrobiotika…a paní Margit upozorňuje právě na ten případ, když zklouznete k tomu, že jíte suchou rýži a nic víc (když to přeženu)…upozorňuje na extrém, který může vzniknout, pokud se uzavřete do vlastního světa v domění, že děláte to nejlepší…ve výše uvedeném videu je krásně řečeno o makrobiotice vše podstatné, důležité je, abyste se dokázala inspirovat věcmi, které jsou obecně platné řekněme v přírodních zákonitostech, abyste přitom dokázala improvizovat a nechala se vést vlastním rozumem a citem…nejde o to kopírovat něco, co vymyslel někdo před Vámi, ale na základě určitých zákonitostí a zkušeností ostatních si pro sebe vybrat to nejlepší…makrobiotika je pro mě směr, není to konečný stav, je to cesta osobního rozvoje…a jak poznáte, že scházíte z cesty nebo, že jdete špatně? že zabřednete do stereotypu…protože v okamžiku, kdy zjistíte, že jste se něco naučila, tak zároveň zjistíte, že toho ještě hodně neumíte…

      • Krásně řečeno, Vlaďko, podpisuji :-)
        A co se týká Margit – občas na její stránky též zavítám a vybavuji si jednu pasáž, která se věnovala právě MB a tam zmiňuje zdejší web jakožto sympaticky neortodoxní. A to je to důležité – já osobně bych tu jinak ani nebyla, kdybych měla dojem přílišné upjatosti. Osobně žádný výživový směr nepovažuji za absolutně vhodný bez modifikací pro konkrétní lidi, tedy ani MB, ale zrovna zde jsem našla mnoho inspirací a zejména si uvědomila, v čem všem měla moje babička pravdu a zaplať Pán Bůh mi už v dětství přešly do krve. Mnoho z toho se kryje s doporučeními zde uváděnými, další skvělé tipy lze najít i jinde a vyladit si vše dle potřeb svých a svých blízkých.

        • Bibi a co mela babicka za rady? Moje treba davala do sladkych jidel vzdy spetku soli jsko my. Az ted vim, proc. Ona to nevedela, ale delala to tak jeji matka, babicka,….

          • Jejda, to nebude jednoduché napsat stručně :-) Pokusím se aspoň něco, kdyžtak napíšu na etapy… Ale bude to čaśtečně nošení dříví do lesa – opravdu se řada jejích zvyklostí, rad a připomínek kryje s těmi, které se objevují zde.
            Základní babiččino tvrzení při většině zdravotních potíží bylo: „To máš z toho nepořádnýho jídla!“ Případně s dodatkem „…a spaní!“ Dbala, aby se jedlo pravidelně a ve správný čas, snídaně byly často teplé – ovšem MB by se nad vajíčky a kaší na mléku zrovna nerozplýval ;-), k obědu téměř vždy zeleninová polévka, pokud masový vývar, tak se spolu s masem vždy vařila i zelenina, která se vyhodila a zavařila se čerstvá, večeřelo se obvykle mezi šestou sedmou. Spát se mělo chodit před desátou (tedy jako děti před osmou), neb „Hodina s půlnoci je jako dvě hodiny po půlnoci!“ . Konzervy krom domácích kompotů a marmelád byly tabu, jídlo se vařilo téměř výhradně z čerstvých surovin. K masu mělo být vždy aspoň stejné množství zeleniny, na každé jídlo se od jara do podzimu sypala petrželka či jiné natě, v zimě se pěstovala petržel, celer, cibulka v květináči – ale to bohužel nestačilo, o to víc jsme se pak nemohli zeleného nabažit na jaře.
            Co se týká té špetky soli do sladkého – to dělala samozŕejmě též, také hřebíček v cibuli do rýže – něrekla proč, ale pak jsem se dočetla, že to zkepšuje stravitelnost rýže.
            No dalo by se toho napsat mnohem víc, ale jednak už teď je jasné, že to do postele před půlnocí nestihnu a jednak jsem toho i tak nakecala dost… Každopádně mohu zodpovědně prohlásit, že když zpětně projdu všechna svá po zdravotní stránce nejblbější období, tak vidimm, jsem tou dobou z nějakého důvodu babǐččiných rad nedbala dostatečně. A zároveň kdyby mne viděla teď a věděla, co všechno dnes jím resp. nejím, tak by zděšeně spráskla ruce a ztrápeně prohlásila, že si takhle leda uženu nejmíň tuberu… No tak věřím, že v tomhle by se snad doopravdy mýlila :-)

            • Bibi opet nezklamala – pobavi a potesi jednim komentarem :-) Nase babi taky dava hrebicek do cibule v ryzi, vlastne je to jak pres kopirak z meho detstvi. Nasi babi je 90, zpocatku asi vubec nechapala, co a jak nejime, ale sama vzdy tihla k poradnemu jidlu a zdravemu zivotnimu stylu a zda se, ze sama vidi, ze vypadame z rodiny nejlip. Rozhodne se zda byt nejtolerantnejsi z cele blizke rodiny. Neprudi, nekomentuje, nensbizi pravnuckam sladke a ani je nelituje. Aspon ne pred nami :-)

              • Tak si vybarvím modré okénko za dobrý skutek :-) A kdo se pobavil, tak za radostný prožitek – ale to vlastně můžu tím pádem i já :-D
                Ale teprve po odeslání jsem si s kartáčkem na zuby v puse uvědomila, co mi díky zvykům z dětství do krve přešlo doopravdy fest – potřebuji nápoje teplé nebo alespoň „odražené“ (jako dítě jsem tedy nebyla moc odvázaná, když mi studené zakazovali a byla před ostatními dětmi za totálního trotla, když jsem musela každou vzácně vyškemranou zmrzlinu něčím tzv. „zajíst“). A musím jíst hooodně pomalu a pečlivě kousat, jinak mi je zle. Běžně se vedle mne v jídelně vystřídaly dvě várky strávníků. Ledacos jiného „zvládnu“ nějakou dobu porušovat, ale tohle opravdu jen v totální nouzi nejvyšší, když by jinak hrozilo absolutní vyčerpání – a v zápětí pak v břiše pocítím, že to bylo špatně…

      • On je hlavně velký rozdíl mezi léčebnou makrobiotikou a běžnou a jíst jen rýži si myslím že není nic, co by někdo dobrovolně dlouhodobě zkoušel.

      • Ja si hlavne myslim, ze je kolem toho zbytecna hysterie :-) Jist jenom ryzi jednak nikdo dlouho nevydrzi a druhak vetsina ceskych lidi je vice ci mene nemocna, ji mizerne,.chybi ji vitaminy atd, ale vsichni se porad.boji o.to,.aby chudaci vefetariani, vegani, makrobiotici atd. a jejich deti meli vseho dostatek. Ti na tom podle mych zkusenosti nejsou hur nez bezna populace znicena cukrem,.mlekem, moukou a chemii.

  7. Tak to je náhoda, zrovna včera se mě holička ptala, co to je tam makrobiotika, co se může/nemůže jíst … najednou přišla záplava otázek. Popravdě se o tom docela nerada bavím s někým kdo o tom neví vůbec nic. Těch informací je totiž tolik, že vždy nevím, čím vlastně začít. Tentokrát jsem to vyřešila tak, že jsem jí odkázala právě na MUDr. Strnadelovou. Donutila mě zapřemýšlet, jak jsem se vlastně k mb dostala já. No a mě došlo, že právě přes MUDr. Strnadelovou, kterou jsem tenkrát zaslechla v pořadu Sama doma. Zaujalo mě to, koupila jsem si její knihy, jela k ní na konzultaci no a už to bylo :-). Po 2,5 letech jsem ale stále makrobiotik začátečník, ale důležité je, že mě to baví vařit, jíst i studovat a že se to stalo nakonec i mým koníčkem. P.S. děkuji za video :-)

    • Taky jsem si říkala, že bych to mohla pustit aspoň té starší, myslím, že slovo makrobiotika moje děti ani neznají :-) Díky za poděkování, Sarinko.

  8. Zobrazit všech 39 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.