O to co jím, jsem se začala zajímat kolem puberty, kdy se mi žensky zakulatila postava a já si najednou  připadla strašně tlustá, což jsem samozřejmě tenkrát vůbec nebyla. Nejdříve jsem zkoušela nevečeřet, ale většinou jsem to nevydržela a pak se hladová najedla víc než jsem chtěla,  takže efekt byl spíše opačný. Tenkrát tu ještě nebylo moc informací, tak jsem zkusila počítat kalorie a chodit běhat. Zafungovalo to, já něco zhubla, ale jen co jsem s dietou přestala, kila byla zpátky a ještě s úrokem.

Koktejly místo večeře? Tukožroutská polévka? Diety?

Když se těsně po revoluci otevřel trh s knihami o zdraví, přečetla jsem a vyzkoušela, co se dalo. Nejvíce mě zaujala kniha FIT PRO ŽIVOT, kde jsem měla pocit, že jsem konečně objevila to pravé. Dopoledne jsem jedla jenom ovoce, většinou exotické, k obědu dělenou stravu a k večeři saláty s kouskem bílkoviny. Dietu jsem začala držet v létě a proto mi strava vyhovovala a já opravdu zhubla. Jenže s podzimem jsem na ovoce a saláty přestala mít chuť, byla mi pořád zima, měla jsem hrozné chutě na normální teplé jídlo a tak jsem vše zase nabrala zpátky a opět s úrokem navíc.

V době, kdy jsem začala při zaměstnání ještě dálkově studovat a po nocích se učila a dojídala, abych nad učením neusnula, mi váha poskočila hodně nahoru. Byla jsem z toho opravdu nešťastná a i přes pravidelné sportování a dopolední hladovění se mi nedařilo nic shodit. Postupně jsem zkusila všechno co bylo na trhu. Koktejly místo večeře, dělenou stravu, půsty, tukožroutskou dietu… Uměla jsem zpaměti kolik co má kalorií, co obsahuje nejvíc bílkovin, tuků a cukrů a přitom jsem pořád nebyla štíhlá nebo jen na chvíli. Stále jsem se o zdravou výživu zajímala a četla o ní vše, co jsem kde objevila a hledala cestu, jak trvale zhubnout.

Porucha příjmu potravy

Když se mi postupně váha vyšplhala na pro mě těžko uvěřitelné číslo, nasadila jsem težší kalibr – celodenní hladovky. Pár dní jsem nejela nic, jen pila vodu a držela se silou vůle. Byla jsem na sebe tvrdá a několikrát vydržela nic nejíst i 10 dní. Rychlý úbytek váhy mě motivoval, jenže celou hladovku jsem se těšila na to, co si potom dám. Jakmile jsem hladovku ukončila, pár dní jsem se ještě udržela a pak snědla v podstatě všechno, na co jsem přišla. Místo toho, abych se po hladovce začala trvale zdravě stravovat, nedokázala jsem svůj vlčí hlad kontrolovat a jedla a jedla. Dala jsem si něco slaného, vzápětí sladkého, pak kyselého. Bylo mi těžko, později i špatně a měla jsem výčitky svědomí. Další den jsem si tedy zase naordinovala půst a pak se to zase zvrhlo. Časem jsem si díky dietám vypracovala poruchu příjmu potravy, protože jsem se nedokázala už normálně najíst. Buď jsem držela dietu a jedla minimálně, nebo nedržela a jedla abnormálně moc. Byla jsem jako na vlně, dieta, pár kilo dolů s čím dál větším úsilím, pak vše zpátky ještě s přídavkem.

Nezdravé zhubnutí

Když jsem začala podnikat, najednou nebyl čas jídlo nějak výrazně řešit. Díky stresům, práci v noci, nedostatku času se vůbec najíst a jiným starostem jsem několik kilo zhubla, ale dobře jsem se necítila. Naopak, byla jsem čím dál tím více unavená, kazily se mi zuby, padaly vlasy, měla jsem zažívací potíže a začal mě už ve 30 letech zlobit žlučník. Věděla jsem, že to není také správná cesta, ale tenkrát bych za zhubnutí jakoukoliv cestou dala cokoliv.

První těhotenství

Pořádně jsem se zastavila a uvědomila si, že takhle to dál dělat nemohu až v době, kdy jsem byla poprvé těhotná a to už mi bylo 36 let. Dávno jsem věděla, že místo nárazových diet budu muset trvale změnit svoji životosprávu, jen jsem pořád nevěděla jak, když všechno, co jsem vyzkoušela, mi nikdy dlouhodobě nefungovalo. Četla jsem hodně knížek jak o těhotenství a porodu, tak o zdravé výživě a mezi nimi mě nejvíce zaujala kniha od paní doktorky Strnadelové – RADOST ZE ZDRAVÝCH DĚTÍ. Najednou se mi všechny lety nasbírané zkušenosti propojily v jeden logický celek a rázem mi bylo jasné, proč žádná dieta nemohla trvale fungovat. Byla jsem rozhodnutá své dítě stravovat podle této knihy a sama jsem začala postupně zkoušet a vařit některé, pro mě nové potraviny jako jáhly, polentu, červenou čočku, cizrnu, miso polévky…

Svoji stravu jsem změnila jen částečně, omezila jsem maso, vejce, mléčné výrobky a exotické ovoce, zařadila denně zeleninu, přidala luštěniny, nové obiloviny a konečně jsem se začala cítit dobře. Vždy jsem se bála, kolik v těhotenství přiberu, když nebudu moct držet diety a díky této změně to bylo jen 12kg, aniž bych se omezovala v porcích. Nebylo mi špatně, zmizela únava, nepálila mě žáha a to jsem jedla opravdu do syta. Bylo mi tak dobře, že jsem až do porodu pracovala i cvičila a do 4. měsíce chodila běhat. Až v porodnici, kde jsem byla zase pár dní na běžné nemocniční stravě, jsem na sobě pocítila obrovský rozdíl, když jsem jedla „normálně“.

Čím nakrmím kojence?

Doma jsem pokračovala v ozdravené formě stravování, zkoušela další nové suroviny a vše plynulo skvěle. Kojení mi šlo dobře, syn dobře prospíval a nikdy netrpěl žádnými kolikami. Pak jsem potkala na cvičení dětí Evu. Byl to určitě osud, protože tam tenkrát přišla místo své přihlášené kamarádky, které se cvičení zrovna nehodilo. Padly jsem si do oka, protože jsme byly stejně vyšinuté 🙂.

V době, kdy bylo Danečkovi půl roku, jsem dostala v dětské poradně jídelníček, čím ho mám začít krmit a nevěřila jsem vlastním očím. Téměř nic z toho, co doporučovali, jsem mu nebyla po mých zkušenostech už ochotná dávat. Snad jen tu vařenou zeleninu, ale čerstvou, ne ze skleničky. Banány, jogurty, šťávičky, dětské sušenky, mléčné výrobky, brambory a maso 4x týdně můj syn nikdy nedostal. Na to, abych stravovala své dítě standardním způsobem, jsem už měla moc informací a bylo mi jasné, že s mojí vrozenou alergií na pyl bude jen otázka času, kdy by se projevila i u něj.

Jak předcházet alergiím?

Začala jsem znovu pečlivě studovat knížky a první příkrm oddálila až na 8. měsíc, abych synovi zbytečně nezatěžovala imunitu. Do roka se nesetkal s žádnou bílkovinou, kromě mateřského mléka, nedostal žádný lepek. Jako první příkrmy dostával čerstvě vařenou tuzemskou zeleninu a bezlepkové obiloviny a později trochu dušeného ovoce a byl převážně kojen. V roce dostal poprvé červenou čočku a trošku lepku. Postupně jsem přidávala další obiloviny a jeho jídelníček se skládal převážně z vařené zeleniny, všech druhů obilovin upravených na různé způsoby, všech druhů luštěnin, tempehu, tofu, seitanu, ryb, zdravých dezertů a trochu ovoce. Syn do roka o jídlo moc nestál, ale pak jedl vše a s velkou chutí. Dnes miluje zeleninu, nejlépe v páře, tofu, nákypy, celozrnné palačinky… Ač byl od malička v kolektivu, chodil do školky a dneska už do školy, nikdy nebýval často nemocný. Zatím prodělal jen několik eliminací v podobě horeček a občasné rýmy.

Jím jinak a hubnu

Jelikož syn byl celkem náročné dítě, nezbýval mi téměř žádný čas navíc a tak jsem se začala stravovat s ním a konečně jedla zdravě a pravidelně. A také jsem se začala víc kamarádit s Evou, která také vařila jinak. Začaly jsme vařit občas spolu a podporovaly  se. Moje váha sama, bez držení diety, omezování porcí a sportování pomalu klesala, až se zastavila o 6kg níže, než před otěhotněním. Zhubla jsem víc jak 10kg a vážila méně jak na základce. A to jsem se rozhodně neomezovala co se týče porcí, jen výběrem správných potravin. 

Díky jiné stravě se dneska moje hmotnost sama drží kolem 52- 54kg. Dokonce jsem byla doma skoro rok bez váhy, dříve by to pro mě, posedlou kontrolou své váhy, naprosto nemyslitelné. Zmizelo mi několik zdravotních problémů, přestaly se mi kazit zuby, narostly mi vlasy a nehty a zlepšila se mi pleť. Nepotřebuji skoro odpočívat, spát mi stačí 5-6 hodin.

Druhé těhotenství

Druhé těhotenství ve 41 letech proběhlo naprosto bez problémů, odmítla jsem veškerá vyšetření, protože jsem věděla, že bude všechno v pořádku. Toto těhotenství bylo ještě lepší než to první. Cítila jsem se báječně a do poradny jsem si místo ultrazvuku chodila s paní doktorkou jen povídat. Druhý syn se narodil za hodinu a půl a je to zdravý kluk, který moc rád jí všechna ta nová jídla, která vymyslím.

Jsem šťastná, že už netápu

Jsem nesmírně ráda, že jsem po tolika letech hledání a zkoušení na vlastním těle, konečně přišla na to, jak chutně a zdravě jíst, aniž bych se musela omezovat v porcích a měla zdravotní problémy. O žlučníku víc jak 8 let nevím a když si někdy dám normální jídlo, jsem jen víc unavená, někdy mě tlačí břicho nebo honí mlsná na sladké. Dneska už vím proč to tak je a také chápu, proč mi nemohly nikdy diety trvale fungovat. Proto bych moc ráda předala svoje zkušenosti dál a ušetřila vás tápání v tom, co pro zdraví správné a co ne.

Chutný online kurz: Jak na zdravé dezerty

Bez cukru, mléka, vajec a bílé mouky.

Pojďte si společně pochutnat - zdravě!

  • 10 nejoblíbenějších dezertů
  • praktické videolekce
  • + bonus Vánoční cukroví

Překvapte i náročné mlsaly.

Zjistěte více

4 komentáře. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Dobrý večer Helenko, moc díky za Vaší odpověď, s těmi chlapy to budeme mít podobně… Ale k věci, já alergik nejsem, manžel také ne, ale maso a mléko nejím ne kvůli svému zdraví ale kvůli zdraví malého, když už bude zatížen špinavým ovzduším, znečištěnou vodou atd. Já jsem přestala maso a mléko a veškeré výrobky z nich jíst po skouknutí pár videí, jak se my lidé chováme ke zvířatům. Prostě průmyslová živočišná výroba. Hnus. Kdyby jatka a kravíny, slepičárny, vepříny atd. neměly zdi z cihel ale ze skla tak je na světě 90 % veganů. Ale o tom psát nechci, Helčo gratuluji k vašemu stavu a chci se zeptat, jak je to z celozrnným pečivem – tím myslím kváskový chléb (žitná a špaldová mouka), kdy ho můžu dávat dítěti? Výživová poradkyně – příbuzná – mi tvrdí, že rohlík z bílé mouky je daleko vhodnější?? Nechápu, pro nás dospělé vhodný není a pro děti ano? Klidně nebudu dávat žádné pečivo, jen mě zajímá jak to vlastně je. A ještě jedna věc, možná jste na to už odpovídala, ale můžu dávat 10ti měsíčnímu dítěti do zeleninového příkrmu rýži natural? Někde píší, že je to stejný problém jako s celozrnnými obilovinami. Dávat raději jen basmati?? Stále kojíme, takže žádnou jinou bílkovinu než je moje mlíčko ještě nedostal, na což jsem pyšná, ale problém je v mé závislosti na sladkém. Bojím se, jak nejím maso (dřív jsem ho jedla tak 1xtýdně u matky na návštěvě) a ani ty mléčné výr. jako tvaroh, ten jsem mívala skoro denně, že mi opravdu chybí zdroj energie. Jsem schopná sníst denně 100g tabulku hořké 80% čokolády a nemůžu si pomoci. Prostě musím. Třeba to přejde až přestanu kojit, ale teď jsem fakt jak magor. Nevíte jak na to?? Díky moc za odpověď, mějte se moc krásně 🙂

    • Milá Vilmo,
      musím vás pochválit, jak to se synem zvládáte a nedáváte mu nic jiného, než co potřebuje. My se s Evou stále v tomto oboru vzděláváme, radíme s odborníky a stále se dozvídáme nové informace. Takže k tomu pečivu, ideálně vůbec nedávat, nejdřív od 1,5 roku, ale raději napařené, než pečené, je to zátěž pro játra a je fuk, zda je bílé, nebo celozrnné. Kváskový celozrnný chléb dítě může asi od 1,5 roku, ale zase vadí to pečení, lepší je napařený, nebo alespoň pečený s celým vařeným obilím, přeci jen ta mouka už je mrtvá hmota a zahleňuje, takže pokud to můžete ovlivnit, neučila bych ho na pečivo vůbec a občas časem zkusila napařený chlebíček.
      Co se týče celozrnnosti, už jsme to tu někde psaly, asi na to udělám článek, ideální je začít bílou rýží se zeleninou a postupně přidávát i celozrnnou rýži. Pokud pasírujete, tak se ty hrubší části oddělí. Jelikož miminko ještě neumí a nemá čím kousat, je lepší mu v tomto věku obilovinu předkousat, aby se trávící enzymy se slin dostaly do jídla a dítě to bez problémů strávilo. Možná to zní hrozně, ale dřív to bylo běžné a děťátku to dost pomůže. Kolem roka už může být celozrnné rýže většina a nevadí. Po roce mohou přijít i lepkové obiloviny, zase bych je opatrně nejdřív přidávala do rýže než si zvykne.
      Pediatři nedoporučují celozrnné pečivo a to z důvodu, že často celozrnné ani není. Je z bílé mouky a je obarvené natmavo a k němu jsou přidány otruby, což je pro každé střevo problém, zvlášť pro to dětské. Kdyby se namlelo z celého zrna, které je dokonalé a vše obsahuje v poměrech pro nás stravitelných a z toho upeklo, není problém, ale obohacené a obarvené pečivo problém je vždy a od toho se odvinul i pověra, že vše celozrnné vadí. Nevadí, pokud je zrno od začátku vcelku a tak se i sní. Snad jsem to vysvětlila srozumitelně?
      Sladkosti, to prostě trvá, asi máte oslabenou slezinu a slinivku, když vás to k nim stále vrhá a kojení je také dost energeticky náročné+ malé dítě, co si budeme povídat. Máte dost za den sladké zeleniny? Máte denně jako kojící zdravý sladký dezert? To vše je nutné, abyste se pak nevrhla na čokoládu. Přečtěte si starší článek: http://www.jimejinak.cz/2012/07/jak-odnaucit-sebe-a-deti-chuti-na-sladke/, tam je vše vysvětleno.

  2. Dobrý den Heleno,
    první příkrm jste malému dala až na 8. měsíci? Mám 4,5 měsíčního syna a také chci pro něj to nejlepší. Zatím ho jenom kojím, prospívá výborně na 4. měsících měl 8,4kg(porodní váda 3,6kg), chtěla bych vydržet kojit co nejdéle, ale už vidím, jak mi doktora taky dává seznam co už může jíst a pak se mě zeptá jak nám to chutná atd. Nechci se s nikým hádat, stačí doma masožravý manžel, který tuto stravu neuznává (třeba časem bude) a vysvětlovat babičkám a tetičkám, proč mu nechci dát Bobíka, jogurt nebo banán. Musí to být hrozně těžké i pro to dítě! Jak s tím bojujete?? Máte doma TV? Všechny ty reklamy na zdravé jogurty a brumíky a další blafy, jak to pak malému vysvětlujete??? Omlouvám se za dlouhý dotaz. Mějte se krásně!!!

    • Dobrý den Vilmo, je to přesně tak, Daniel poprvé ochutnal vařenou mrkvičku až v 8. měsíci. Jsem sama alergik, stejně jako moji rodiče a tak jsme v tomto ohledu studovala, co se dalo, abych ho případné alergie ušetřila. A ona alergie hodně souvisí s imunitou a střevem, takže není radno ho jakkoliv předčasně dráždit. A tak jsem kojila a kojila a i když jsem si při půlroční prohlídce odnesla seznam co vše už máme dávat, jen jsem to odkývala a kojila dál. Když mu nic jiného nedáte, alespoň do 7. měsíce, kojení vydrží, je to jen o poptávce a o nabídce. Jakmile začne baštit a méně se kojit, mléka ubývá, takže nespěchat s příkrmy. S lepkem je to pokaždé jiné, teď už ho doktoři doporučují dávat zase dříve, aby si prý tělo zvyklo. Mně to přijde blbost, jelikož zrovna lepek je hodně dráždivý, měl ho poprvé až po prvním roce. Do roka jsem si vystačili s bezlepkovými obilovinami, sezonní zeleninou a troškou tepelně upraveného ovoce. Malý moc nebaštil, byl závislý na kojení, takže mám pocit, že do roka a čtvrt nejedl skoro nic, max. 3 lžičky nabízeného a zbytek se kojil. Pak mu začalo chutnat a dneska je neuvěřitelný jedlík, že se na něj chodí dívat, co vše sní. S jídlem opravdu nemáme žádné problémy, je zvyklý baštit zdravou kuchyni a baštil by i běžnou, kdybych mu to dovolila.
      Upřímně já se s nikým nehádám. Je to moje dítě a já mám za něj odpovědnost, takže mi přijde logické, že pro něj udělám to nejlepší, aby oproti mě měl co nejlepší základ do života. Mému muži jsem to stručně vysvětlila, co a jak je a že ho minimálně do 3 let, kdy se nejvíce buduje imunita chci držet na co nejlepší stravě o kterou se postarám. I když můj muž jí běžně, stačilo mu stručně vysvětlit, jak strava na malé dítě působí a jelikož mi plně důvěřuje, souhlasil s tím a až na malé výjimky mě respektuje. Mým rodičům jsem dala přečíst knížky (Radost ze zdravých dětí…), probrala s nimi svůj plán, řekla co a proč jíme, že sladkosti nebudou vůbec a mámu naučila pár základních jednoduchých jídel (zeleninové polévky, rizota, červenou čočku, čínu z tofu ap.), aby mu měla co uvařit, kdyby ho hlídali a tím jsme to nastavili. Máma mě také repektuje, myslím že mi fandí i když někdy neví co vařit, (tak ji musím poradit), ale oni mi zase tolik nehlídají, takže to zatím zvládají, aniž by jsem musela dělat kompromisy. Pokud by mu chtěli strkat sladkosti a nerespektovali můj názor, malého bych jim nedávala. Svačinky mu připravím dopředu a i to co jde, vysvětlím co z toho lze uvařit a naši se hodně zdokonalili. Takže dejte tetičkám a babičkám něco o tom přečíst a pokud budou nad tím mávat rukou, tak mají smůlu. Vy jste jeho máma a ony by se měly přizpůsobit. Pokud vás neposlechnou, nebudou vás poslouchat ani v jiných věcech a to by mi hodně vadilo.
      Mně to těžké nepřijde, hrozně záleží na vašem postoji, dítě chce to, co uvidí u vás, takže pokud budete jíst stejně, ani neví, že by mohlo mít Brumíka ap. Když vy budete pevná, že tohle děti nemůžou, párkrát zkusí, že by to také chtělo a pokud mu nevyhovíte, tak to přestane řešit, tak to u nás řešíme s manželem, který jí maso a uzené a prostě to jedí jen tatínkové a už to neřeší.
      Tv máme, ale je zapnutá jen výjimečně. Malý mě občas přemluví na pohádku, ale pouštím mu jen nahrané, takže tam žádné reklamy nejsou. Ale fakt kouká minimálně. Tuhle jsme chytli nějaký dětský program a pak byly fakt šílené reklamy, že i mě šla z toho hlava kolem. Masírka na nezdravé blafy a moderní divné hračky neskutečná… Myslím si, že je lepší dětem takové pořady vůbec nepouštět, mám pocit, že jim to vymeje mozek a raději jim pustit občas něco vybraného.

  3. Zobrazit 4 komentáře

Komentujte
Vaše jméno

Stisknutím tlačítka souhlasíte, že zpracujeme Vaše osobní údaje (e-mail a jméno), abychom mohli komentář evidovat a zobrazit. E-mail nezveřejníme. Zásady ochrany osobních údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Předchozí článekJak jsem nabrala a zhubla
Další článekProč jím jinak
Profilová fotografie na Facebooku
Autorem článku je Helena
Po letech hledání a zkoušení na vlastním těle, jsem konečně přišla na to, jak chutně a zdravě jíst, aniž bych se musela hlídat v porcích a měla zdravotní problémy. Letité trápení s nadváhou jsou pryč. Moc ráda bych předala svoje zkušenosti dál a ušetřila vás tápání, co je pro zdraví správné a co ne.  Celý příběh.