Maruška už zase tančí

S Maruškou jsme se seznámily při pořádání víkendových seminářů, kde s našimi účastníky ráno cvičí a večer je učí tančit salsu. A protože její životní příběh nás velmi zaujal, poprosily jsme ji, zda by ho nechtěla zveřejnit na našem webu. Maruška souhlasila a svůj příběh sepsala moc hezky.

Jak to se mnou začalo

Pít mateřské mléko jsem prý byla „líná“ (ale také ho prý bylo málo), jednou jsem si cucla a hned jsem usnula, takže to maminka vydržela měsíc a půl a pak zvítězil sunar. Jedna z mých fotografií je z věku 1,5 roku. Mám čokoládu rozmazanou kolem pusy a jsem hrozně vysmátá.

Pak mám také v hlavě vzpomínku, jak se mi nelíbilo maso v kuchyni a nechtěla jsem ho poté jíst, ale ošidili mě starým trikem – nakrájet na malé kousíčky a tvrdit, že to jsou houby…. Takže jsem stavěla své tělo z klasické maso-cukrové stravy. Naštěstí to bylo alespoň bez bonbonků, jogurtíčků a sladkých šťáviček, protože jsem vyžadovala k pití čistou vodu a v tom mi bylo vyhověno.

Kazí se mi zuby i oči

Kazily se mi už mléčné zuby a ty druhé se kazily tempem 3 nové plomby ročně. Zubařka byla nejstrašidelnější postavou mého dětství… V 5 letech mi byla diagnostikována tupozrakost a šilhání, musela jsem nosit brýle s 5 dioptriemi a jedno oko zalepené „na Žižku“. Takto vybavená jsem v 5 letech nastoupila do základní školy. Jednou až dvakrát do roka proběhly klasické chřipky – jediná úleva od školního drilu….

A pořád to pokračuje   

Velmi bolestivá menstruace mi začala v 11 letech.

Ve 12 letech hrozila operace „slepého střeva“. Nakonec k ní naštěstí nedošlo.

Od 16 let jsem byla neúspěšně klasicky léčena na pylovou alergii a přidalo se také astma.

Ve 13 letech začaly časté silné rýmy, které nakonec přešly v rýmu chronickou. Od 17 let do 33 let jsem si kapala sanorin nebo nasivin několikrát denně, abych se mohla alespoň občas nadechnout nosem a v noci se trochu vyspat. Později mi lékaři předepsali kortikoidové nosní kapky, které stejně „nezabraly“.

V 19 letech mi byla předepsána antikoncepce kvůli „odstranění menstruačních bolestí“, které byly příšerné. Ale reakce mého těla na tuto chemikálii byla ještě příšernější. Od 20 do 33 let jsem neustále krvácela (někdy silně) z děložního čípku, jako kdybych měla nikdy nekončící menstruaci a jednou za měsíc mě odporně bolelo břicho. Byla jsem neúspěšně hormonálně léčena klasickou medicínou několik let. Ve 21 letech jsem se vdala a ve 25 letech jsem o manžela přišla, nikdy mi to sice nepřiznal, ale myslím, že jsem pro něho byla příliš zdevastovaná troska.

Ve 21 letech přestal stačit antiastmatický lék Berodual a lékař mi předepsal silnější zbraň – kortikoidy, které jsem nějaký čas užívala a v tu dobu jsem měla neskutečnou, až nelidskou chuť na maso a sůl.

Ve 27 letech mi byla diagnostikována hypofunkce štítné žlázy a předepsána hormonální substituce.

Ve 33 letech jsem na tom byla s bronchitidami a chronickým otokem průdušek tak špatně, že mi hrozila ztráta zaměstnání.

 Doktoři mi nepomohli, začínám hledat jinde

Už jsem toho začínala mít opravdu dost a začala jsem hledat naději a pomoc u alternativní medicíny. Většinou jsem ale léčbu ukončila příliš brzy a nevytrvala „dostatečně dlouho“. Můj důvod byl prostý, léčbu jsem ukončila vždy, když mi došly peníze a můj zdravotní stav byl v podstatě stále stejně mizerný. Mluvím o penězích v tisících…

Kromě školního tělocviku a občasného koupání se v bazénu, nebo výletu na houby jsem nesportovala vůbec. Obyčejné chození pro mě byla otravná a namáhavá činnost, při které jsem se díky astmatu dusila a cítila se vyčerpaná. Od 16 let jsem postupně ztratila schopnost vylézt na kopec bez aplikace sprejových protiastmatických léků.

Asi ve 25 letech jsem si všimla, že „moje choroby“ reagují na určité potraviny. Začala jsem experimentovat se stravou dle různých nauk. Také mi v té době byla zjištěna alergie na bílkovinu kravského mléka.

Už jsem nevěděla kudy dál a začala se modlit

Po jedné velmi intenzivní modlitbě přišla odpověď a skrze věřící kamarádku, ke mně pronikla první informace o energetické medicíně a speciální stravě. Navštívila jsem poradce zdravého životního stylu v Dobrušce, zkusila aplikovat jeho rady a doporučení o výživě obilím, luštěninami a zeleninou. A začaly se „dít věci“. Od té doby jím jinak než je běžné.

Své nemoci už mám pod kontrolou

Nejprve jsem prošla ještě zhoršením stavu a pořádnou horečkou (poprvé po mnoha „studených“letech horečka!!!), ale pak se mi velmi ulevilo. Práci jsem si nakonec vybojovala a udržela. Hrozně jsem zhubla a hodně věcí jsem dělala ze začátku špatně.

V  sociálním smyslu jsem byla a jsem často za hrozného exota, ale z dlouhodobého hodnocení se můj zdravotní stav neustále zlepšuje a své nemoci mám pod kontrolou. A zároveň ony mě. Můj vztah s chorobami je vzájemný. Jsou to právě nemoci, které – pokud naslouchám jejich „vzkazům“ – mi napovídají, co nedělám zrovna dobře. Mé tělo je jako citlivý barometr a chorobné příznaky se vytratí vždy, když není třeba mě „vychovávat ke zdraví a k životu a odhánět z pohodlné cesty ke smrti a bolesti“ :-).

Mám sílu i tančit

Nakonec se mé zdraví zlepšovalo natolik, že jsem zkusila tančit kubánskou salsu, později bachatu, břišnítance i klasický tanec. Je to úžasný druh pohybu, držím se toho dodnes a v lepším zdravotním stavu si jej užívám, hýčkám a vychutnávám stále víc.

Co mi přineslo jiné jídlo a tanec?

Zmizela chronická rýma.

Zmizelo mimomenstuační krvácení, MS je pravidelná, bohužel stále velmi bolestivá. Prý to ale „přejde po dětech“ – slíbily mi moje maminka i babička :-)

Přestaly se mi kazit zuby.

Štítná žláza – onemocnění se nezhoršuje, dávku substitučních léků pomaličku snižuji dle testovaných výsledků.

Nemám žádné bolesti v kolenou a v kyčlích nebo v zádech. Ani když tančím 6 hodin v kuse každý den…

Astma je pod kontrolou. Nezmizelo ještě úplně, ale za úspěch považuji už to, že jsem vlastní vůlí dokázala ovlivnit „náhodná dechová selhání“. Už mi nehrozí nečekaná překvapení v podobě astmatického záchvatu a nutná pomoc rychlé záchranné služby.

Cítím se dobře, mám chuť se hýbat, tančit, obvykle jsem optimisticky naladěna a zmizela potřeba se vztekat, nebo zoufat a fňukat.

A samozřejmě hezká postavička – to je bonus :-)