Domů > Magazín > Vaše příběhy

Nedaří se mi otěhotnět (Koubulka)

Chtěla jsem mít vlastní dítě a nečekala jsem potíže. Otěhotnět se mi ale nedařilo. Všechno to začalo před 10 lety. Za tu dobu jsem vyzkoušela všechno možné. Syna máme díky metodě IVF, ale druhé dítě se nám ani takto nepodařilo zplodit. Má tedy vůbec cenu se snažit? Dobře jíst a dobře žít, když to nepomáhá? Rozhodla jsem se s vámi podělit o svůj příběh.

Po roce snažení jsme znejistěli

Tato část mého života začala asi před 10 lety, kdy jsme se manželem rozhodli, že bychom chtěli miminko. Asi jako každý jsme si říkali, v tom přeci nemůže být žádný problém, to půjde hned. Kolem mě se pomalu rodila miminka a my stále nic. Asi po roce nám to přišlo divné a začali jsme se trápit. Svěřila jsem se gynekoložce, která mě obratem odkázala do IVF centra. Dlouho jsem se přemlouvala, zda se tam opravdu vydat. Nakonec má tužba po miminku zvítězila a šli jsme tam. Absolvovali jsme několik vyšetření – byli příjemní, ale my jsme byli ze všeho vyděšení a nevěděli jsme, kam dále. Nakonec nám sdělili, že jsme naprosto zdraví a že neví, co je špatně a doporučili by nám absolvovat IVF*  . Toho jsem se zalekla a řekla, že to ne, že si dáme ještě čas.

Jsme zdraví, ale otěhotnět se nedaří

Jenže čas letěl strašně rychle. Mezitím jsem docházela na kraniosakrální terapii, která mi velice pomáhala, cítila jsem obrovskou psychickou podporu a porozumění. Dále jsem absolvovala několik sezení u psycholožky, navštívila jsem čínskou medicínu a popíjela různé čaje a jedla různé byliny. Také bylinkáře jsem v průběhu těch několika let navštívila. Všude zaznělo, že jsme zdraví a že je to v hlavě. Dumala jsem, kde je to tam usazené a jak si pomoci. Nakonec jsem se obrátila na astro-psychologii, která mi pomohla si ujasnit a uvědomit určité hodnoty a postoje v mém životě. Navedla mě na cestu, na kterou jsem se obrátila.

Už jsem nemohla dál čekat

Po určité době, kdy jsme nic neabsolvovali a nechali vše plynout, soustředili se na stavbu domečku, jsem zjistila, že to již nezvládám a že ty hodiny bijí tak moc rychle a hlasitě, že s tím něco musím udělat. Navštívili jsme tedy jiné centrum a po 2 letech tam jsem se nakonec odhodlala pro IVF. Z tohoto rozhodnutí se nám narodil krásný chlapeček, za kterého jsme nesmírně vděční. Nicméně mě stále hlodalo, jak to bude dál.

Opět se nedaří otěhotnět

Chtěli jsme s manželem vždy kopu dětí a najednou jsme se opět báli, jak to bude dál. No a opět se nám nedařilo. Opět jsem zkusila bylináře a čínskou medicínu. Ta mi tentokrát pomohla více, aspoň pocitově. Také jsme začali jíst JJ stravu s takovou tou vírou, že vše bude dobré, ale ono se u nás stále nic nezměnilo. Nezměnilo se nic v této situaci, jinak se změnila spousta věcí. S jídlem naprostou souzníme a je nám po něm dobře, syn jí s námi a plně si to užívá. Bohužel jsme nenašli pochopení u rodičů, ale s tím už jsem se nějak smířila.

Tentokrát nepomohlo ani IVF

Čas letí a já se rozhodla opět vzít své štěstí do rukou a statečně, se „staženým zadkem“ jsem vyrazila na další IVF. Tentokrát se to tak úplně nepodařilo. Respektive, podařilo, ale již od začátku mě lékaři říkali, že to nevypadá dobře. Já jsem dala plnou důvěru svému tělu a miminku, povídala jsem si s ním a nechala jsem rozhodnutí na něm. Pomalu jsem si s ním povídala a již jsme si plánovali porod doma, nošení v šátku a všechny krásné věci kolem. Bohužel se v 9. týdnu rozhodlo, že tady s námi nechce být, že musí odejít. Je to pro nás nesmírně těžké a hledáme, jakou cestou se nyní vydat.

Zamlklé těhotenství

Prodělávám tzv. “zamlklé těhotenství“, tedy dle lékařů již těhotná nejsem ale moje tělo se ještě definitivně s miminkem nerozloučilo – čekám, až dostanu menstruaci. Naštěstí jsem narazila na lékařku, která mě dala nějakou dobu na přírodní očistu a nežene mě hned na tzv. revizi. Tedy čekám, až se i mé tělo s miminkem rozloučí. Snažím se tělu pomoci díky napářce, která je pro mě velice posilující a vyčerpávající zároveň.

Co bude dál

Již dříve jsme se rozhodli vstoupit mezi zájemce o adopci, neboť vnitřně mám stále pocit, že nás nemá být tak málo – pouze dva dospělí a jedno dítě. Tato fáze je rozběhnutá a nevíme dne ani noci, kdy se ukončí a jak.

Sama nevím, jak toto dopadne. Miminko bychom stále chtěli, ale teď je pro nás obtížné najít víru v sebe samotné a sílu v další těhotenství. IVF je pro nás již z důvodu věku nedostupné – možná naštěstí. A věk je naší překážkou, i když záleží na úhlu pohledu. Teď si naplno užíváme syna, velice si ho vážíme a já za něj, za jeho bytost, neskutečně děkuji. Děkuji i prodělanému těhotenství, že jsem si ho mohla na chvíli prožít a pocítit ho znovu, pro mě nádherný pocit.

Dlouho jsem přemýšlela, zda mám svůj příběh napsat a vlastně jak se říká přijít s kůží na trh. Moc se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem se rozhodla pro to se otevřít a popsat svůj příběh. Napsala jsem ho, abych se vypsala ze své bolesti a zároveň dala ostatním ženám najevo, že se tyto situace dějí a každý se s ní pere po svém.

Má vůbec cenu se snažit?

 

Bohužel toto není příběh se šťastným koncem. Musím se přiznat, že mě provázelo po jeho prožití i hodně pochybností, zda má opravu smysl jíst JJ a celkově žít „lepší život“ – život bez chemie, pečovat o svého ducha i zdraví a stejně tak o svou rodinu, když kolem mě je tolik lidí, kteří žijí ten „druhý život“ a mají dětí jako smetí a kolikrát si jich ani neváží. Ale po pohledu zpět ano, má to smysl, každý zde má nějakou svoji cestu a musí po ní šlapat od začátku do konce. Někdo ji má trnitější a někdo méně. Já jsem si vědoma, že nemám nic zadarmo a vše si musím vybojovat a zároveň se naučit žít s tím některé věci nechat jen tak běžet a jen je pozorovat. A právě toto zjištění je pro mě strašně důležité a to je to velké PLUS, které jsem si odnesla.

Koubulka

*IVF (In vitro fertilizace) je metoda asistované reprodukce neboli umělé oplodnění 

 

PS: Cítíš se v plavkách sebevědomě?

Pokud letos nechceš schovávat zadek pod ručník, pojď na to s námi jinak.
Chci lepší postavu!

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

22 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Lucie Bela
3. 4. 2023

Milá Koubulko, soucítím a objímám na dálku. Taky jsem si prošla podobnými, téměř stejnými bolestnými zkušenostmi – byli jsme zdraví, a přesto se nám nedařilo.. Jak vám bylo řečeno, je to v hlavě. Já to tehdy chápala, že se na to moc upínám, ale nevěděla jsem, jak to pustit z hlavy… Po prvním dítěti jsem měla několik potratů, kyretáž, revize dělohy. Nedařilo se miminka udržet. Doktor nás posílal na všelijaká vyšetření, všechno bylo po zdravotní stránce v pořádku. Pak mi skončila rodičovská dovolená. Prací jsem byla tak zaměstnaná, že nebyl čas na myšlenky na další dítě. Tím se asi uvolnil ten tlak uvnitř mě a po pár měsících se zadařilo. Byla jsem uvolněná, zrelaxovaná, protože paradoxně začala éra cov19. Zůstala jsem doma a byla v pohodě, nechala věci plynout a miminko přišlo. Mám někdy pocit, že si duše miminek vybírají, kdy chtějí přijít a do jakého prostředí… Jestli už jsou rodiče v pohodě. Ještě doporučím odkaz na Gabrielu Tuatti. Její videa a články mi také hodně pomohly. Držím pěsti ❤️🍀

Lentilka
26. 4. 2018

Milá Koubulko,
nevěšejte hlavu, vím, že je to bolestná zkušenost a kdo nezažije, těžko pochopí. Stává se, že ženy po letech spontánně otěhotní a již ani nedoufají a vlastně s tím ani nepočítají. Setkávám se s podobnými ženami každý týden a viděla jsem za svojí praxi i zázraky. Delší dobu uvažuji, že bych si dodělala vzdělání v přírodní medicíně nebo tak, abych měla pro ně i jinou alternativu než IVF. Ale zatím jsou naše děti malé a chci se jim co nejvíce věnovat. Vím ale, že důležitá je citlivá komunikace a povzbuzení, ne se jenom držet striktně lékařských doporučení. Je dobré vědět, že v tom nejste s mužem sami.

Ukázat další komentáře