Chtěla jsem mít vlastní dítě a nečekala jsem potíže. Otěhotnět se mi ale nedařilo. Všechno to začalo před 10 lety. Za tu dobu jsem vyzkoušela všechno možné. Syna máme díky metodě IVF, ale druhé dítě se nám ani takto nepodařilo zplodit. Má tedy vůbec cenu se snažit? Dobře jíst a dobře žít, když to nepomáhá? Rozhodla jsem se s vámi podělit o svůj příběh.

Po roce snažení jsme znejistěli

Tato část mého života začala asi před 10 lety, kdy jsme se manželem rozhodli, že bychom chtěli miminko. Asi jako každý jsme si říkali, v tom přeci nemůže být žádný problém, to půjde hned. Kolem mě se pomalu rodila miminka a my stále nic. Asi po roce nám to přišlo divné a začali jsme se trápit. Svěřila jsem se gynekoložce, která mě obratem odkázala do IVF centra. Dlouho jsem se přemlouvala, zda se tam opravdu vydat. Nakonec má tužba po miminku zvítězila a šli jsme tam. Absolvovali jsme několik vyšetření – byli příjemní, ale my jsme byli ze všeho vyděšení a nevěděli jsme, kam dále. Nakonec nám sdělili, že jsme naprosto zdraví a že neví, co je špatně a doporučili by nám absolvovat IVF*  . Toho jsem se zalekla a řekla, že to ne, že si dáme ještě čas.

Jsme zdraví, ale otěhotnět se nedaří

Jenže čas letěl strašně rychle. Mezitím jsem docházela na kraniosakrální terapii, která mi velice pomáhala, cítila jsem obrovskou psychickou podporu a porozumění. Dále jsem absolvovala několik sezení u psycholožky, navštívila jsem čínskou medicínu a popíjela různé čaje a jedla různé byliny. Také bylinkáře jsem v průběhu těch několika let navštívila. Všude zaznělo, že jsme zdraví a že je to v hlavě. Dumala jsem, kde je to tam usazené a jak si pomoci. Nakonec jsem se obrátila na astro-psychologii, která mi pomohla si ujasnit a uvědomit určité hodnoty a postoje v mém životě. Navedla mě na cestu, na kterou jsem se obrátila.

Už jsem nemohla dál čekat

Po určité době, kdy jsme nic neabsolvovali a nechali vše plynout, soustředili se na stavbu domečku, jsem zjistila, že to již nezvládám a že ty hodiny bijí tak moc rychle a hlasitě, že s tím něco musím udělat. Navštívili jsme tedy jiné centrum a po 2 letech tam jsem se nakonec odhodlala pro IVF. Z tohoto rozhodnutí se nám narodil krásný chlapeček, za kterého jsme nesmírně vděční. Nicméně mě stále hlodalo, jak to bude dál.

Opět se nedaří otěhotnět

Chtěli jsme s manželem vždy kopu dětí a najednou jsme se opět báli, jak to bude dál. No a opět se nám nedařilo. Opět jsem zkusila bylináře a čínskou medicínu. Ta mi tentokrát pomohla více, aspoň pocitově. Také jsme začali jíst JJ stravu s takovou tou vírou, že vše bude dobré, ale ono se u nás stále nic nezměnilo. Nezměnilo se nic v této situaci, jinak se změnila spousta věcí. S jídlem naprostou souzníme a je nám po něm dobře, syn jí s námi a plně si to užívá. Bohužel jsme nenašli pochopení u rodičů, ale s tím už jsem se nějak smířila.

Tentokrát nepomohlo ani IVF

Čas letí a já se rozhodla opět vzít své štěstí do rukou a statečně, se „staženým zadkem“ jsem vyrazila na další IVF. Tentokrát se to tak úplně nepodařilo. Respektive, podařilo, ale již od začátku mě lékaři říkali, že to nevypadá dobře. Já jsem dala plnou důvěru svému tělu a miminku, povídala jsem si s ním a nechala jsem rozhodnutí na něm. Pomalu jsem si s ním povídala a již jsme si plánovali porod doma, nošení v šátku a všechny krásné věci kolem. Bohužel se v 9. týdnu rozhodlo, že tady s námi nechce být, že musí odejít. Je to pro nás nesmírně těžké a hledáme, jakou cestou se nyní vydat.

Zamlklé těhotenství

Prodělávám tzv. “zamlklé těhotenství“, tedy dle lékařů již těhotná nejsem ale moje tělo se ještě definitivně s miminkem nerozloučilo – čekám, až dostanu menstruaci. Naštěstí jsem narazila na lékařku, která mě dala nějakou dobu na přírodní očistu a nežene mě hned na tzv. revizi. Tedy čekám, až se i mé tělo s miminkem rozloučí. Snažím se tělu pomoci díky napářce, která je pro mě velice posilující a vyčerpávající zároveň.

Co bude dál

Již dříve jsme se rozhodli vstoupit mezi zájemce o adopci, neboť vnitřně mám stále pocit, že nás nemá být tak málo – pouze dva dospělí a jedno dítě. Tato fáze je rozběhnutá a nevíme dne ani noci, kdy se ukončí a jak.

Sama nevím, jak toto dopadne. Miminko bychom stále chtěli, ale teď je pro nás obtížné najít víru v sebe samotné a sílu v další těhotenství. IVF je pro nás již z důvodu věku nedostupné – možná naštěstí. A věk je naší překážkou, i když záleží na úhlu pohledu. Teď si naplno užíváme syna, velice si ho vážíme a já za něj, za jeho bytost, neskutečně děkuji. Děkuji i prodělanému těhotenství, že jsem si ho mohla na chvíli prožít a pocítit ho znovu, pro mě nádherný pocit.

Dlouho jsem přemýšlela, zda mám svůj příběh napsat a vlastně jak se říká přijít s kůží na trh. Moc se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem se rozhodla pro to se otevřít a popsat svůj příběh. Napsala jsem ho, abych se vypsala ze své bolesti a zároveň dala ostatním ženám najevo, že se tyto situace dějí a každý se s ní pere po svém.

Má vůbec cenu se snažit?

 

Bohužel toto není příběh se šťastným koncem. Musím se přiznat, že mě provázelo po jeho prožití i hodně pochybností, zda má opravu smysl jíst JJ a celkově žít „lepší život“ – život bez chemie, pečovat o svého ducha i zdraví a stejně tak o svou rodinu, když kolem mě je tolik lidí, kteří žijí ten „druhý život“ a mají dětí jako smetí a kolikrát si jich ani neváží. Ale po pohledu zpět ano, má to smysl, každý zde má nějakou svoji cestu a musí po ní šlapat od začátku do konce. Někdo ji má trnitější a někdo méně. Já jsem si vědoma, že nemám nic zadarmo a vše si musím vybojovat a zároveň se naučit žít s tím některé věci nechat jen tak běžet a jen je pozorovat. A právě toto zjištění je pro mě strašně důležité a to je to velké PLUS, které jsem si odnesla.

Koubulka

*IVF (In vitro fertilizace) je metoda asistované reprodukce neboli umělé oplodnění 

 

Nechutná mi sladké: to jsem ani nemyslela, že se někdy stane

Katchenka: Velkou inspirací na to, co vařit, mi jsou holky a kluci z FB...

Klesl mi cholesterol, glykemie i další hodnoty v krvi

Jana P.: Dobrý den, chtěla jsem vám poděkovat, za nápady a hlavně recepty na...

Velké díky za filmový festival

Ivana: Holky, nechtělo se mi přihlašovat na festivalové stránky, ale musím vám napsat velké...

Ještě, že tento web existuje!

Lenka: Děkuji Vám. Za rady i za celý tento web. Jsem ráda, že něco...

Zamilovala jsem se do česnekové pomazánky

Vendtechman: Prave jsem se zamilovala do dnesni cesnekove pomazánky ❤️ to je pecka, asi si...

Zbavila jsem se zánětu v rameni

Jitka M.: srdečně Vás zdravím a děkuji Vám za spoustu inspirace. Do Vašeho kursu jsem...

Nezmizela mi jen přebytečná kila, ale i návaly, chuť na sladké...

kamlibe: Po dvou týdnech vaření z vašeho jídelníčku se dostavila obrovská radost, protože nezmizela jen...

Jídlo je výborné, rychlé a léčí a navíc ušetřím na nákupech

Vherm: Ahoj všem, jsem 12. den v hubnutí do plavek. Po prvním vážení 3...

Mám ohromnou radost, že hubnu

Kateřina: Začátkem ledna jsem se přihlásila do kurzu "hubneme do plavek". Byla jsem přesvědčená,...

Děkuji za tolik receptů, nápadů a podpory v perfektním kurzu

Alkcz: Milá Evi, Helčo a Romane, Chtěla bych vám všem moc a moc poděkovat za...

Jsem vaší velkou fanynkou a na JJ stránkách jsem už závislá

Miluše V.: Evi, moc děkuji za milé setkání v Brně. Mějte se krásně a...

Děkuji za perfektní kurz a cenné rady

Kateřina: Ahoj, zdravím všechny účastníky kurzu 😊 Děkuji celému týmu JJ za perfektní stránky,...

Radka: Díky za bezvadné materiály a podporu

Děkuji za všechen bezvadný materiál na webu i za podporu v online programech.

Vaření je rychlé, jednoduché a velmi chutné! Jsem vděčná, že jsem...

Ivanavaokabu: Tolik nových chutí a tolik zeleniny jsem nesnědla za rok jako za těchto...

Dcera se mnou začala snídat polévku!

Kajkule: Všechna jídla jsou moc dobrá! Moc vás chválím, pěkně jste to pro nás nachystali....

Díky kurzu mám mnohem více času

Stramis: Z programu jsem naprosto nadšená. Mám díky vaření podle JJ mnohem víc času,...

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

16 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Milá Koubulko,
    nevěšejte hlavu, vím, že je to bolestná zkušenost a kdo nezažije, těžko pochopí. Stává se, že ženy po letech spontánně otěhotní a již ani nedoufají a vlastně s tím ani nepočítají. Setkávám se s podobnými ženami každý týden a viděla jsem za svojí praxi i zázraky. Delší dobu uvažuji, že bych si dodělala vzdělání v přírodní medicíně nebo tak, abych měla pro ně i jinou alternativu než IVF. Ale zatím jsou naše děti malé a chci se jim co nejvíce věnovat. Vím ale, že důležitá je citlivá komunikace a povzbuzení, ne se jenom držet striktně lékařských doporučení. Je dobré vědět, že v tom nejste s mužem sami.

  2. Evi, i já moc děkuji, musím říci, že tato cesta (sepsání příběhu, nebo to mohu nazvat “jít s kůží na trh” vede k nahlížení na bolestnou situaci z různých pohledů a to je opravdu důležité.

    Děkuji všem za podporu

    S láskou a vírou přeji krásný den

  3. Milá Koubulko, reaguji zvláště na váši první větu v posledním odstavci, kde píšete “bohužel tohle není příběh se štastným koncem”. Dovolím si vám nabídnout podívat se na to z jiného úhlu pohledu. Tenhle příběh přece ještě neskončil a pokračuje stále dál, máte zdravého a jistě nádherného a milovaného synka. Což je přeci ten nejkrásnější dar, který může žena dostat. Je tolik žen na světě, které bohužel nemají ani jedno dítě. Já sama patřím k ženám s jedním dítětem, první syn bohužel zemřel krátce po porodu, pak jsem prodělala několik samovolných potratů a a po letech se navzdory všemu a lékařům obzvlášť narodila dcera. A já si již víc jak 25 let užívám tohoto nádherného daru. Tak nevěšte hlavu a užívejte si s láskou a pokorou vše co život nabízí, a veřte, že vše co děláte má rozhodně smysl. A když k vám má další dětátko přijít, tak věřím, že přijde v ten správný čas. A když ne, tak to tak prostě má být a vy se tím nemáte trápit. Držím vám palce at je pokračování vašeho životního příběhu plné lásky a naděje.

    • Ach, to je bolestná zkušenost. Nevím, co čas dokáže zhojit, když zemře dítě… ale je úžasné, že se radujete z dcery a šíříte kolem sebe pozitivní vlny.

    • Milá Ivare, i já smekám. Ano máte pravdu. Každý máme svůj život ve svých rukách a co má být se stane. Děkuji za podporu a srdečná slova. Pokora je nesmírně důležitá.

      • Děvčata děkuji, snad můj příběh pomůže Koubelce a vám ostatním, které se perete s osudem. A jak píše Eva, je to zkušenost, byť bolestná. A já jsem snad příkladem toho, že i po takové zkušenosti, se dá život prožívat krásně a naplno. Přišli pak i další “zkušenosti” , ale já už jsem věděla, že nemůžu pořad brečet a čekat co mě zase smutného potka. A tak se pořád snažím, ve všem co je na první pohled “smutné”, nacházet to pozitivní, a popřemýšlet co mně tím chce život nového naučit. A že těch učebních lekcí v životě je, co si budeme povídat :D. A je to tak podle mě správně. Vše musí být v rovnováze. Bez černé by nebyla bílá, bez jinu jang, bez smutku radost a tak dále. Život by byl jen samá šeď a důvody k radosti by se ztratily. Ale to není nic nového, to všichni víme, jen je možná dobré si to občas připomenout. Ono vlastně i strava , kterou nás Eva s Helčou učí přispívá k rovnováze nejen těla, ale i duše. Tak a dost filosofování a vzhůru do práce :). Dalo by se o tomto tématu psát snad do nekonečna, ale všeho moc škodí a jak říkávala moje babička “dobrého pomálu”.

  4. Koubulko, ani nevíte, jak s vámi cítím. my jsme se dopracovali k dítěti téměř po 7 letech a rozhodně to nebylo zadarmo. Teď máme dvě děti, přestože nám nikdo nedával naději. Můžu vám jen doporučit, zaměřte se na to, jaký je váš nejhlubší pocit. Já, když jsem poslouchala doktory že se s tím mám smířit (přestože na mě nic nenašli, prý jsem zdravá), tak jsem jim to vždycky odkývala ale pouštěla jsem to jedním uchem tam a druhým ven. A uvnitř jsem si říkala-jo jo to určitě…no byla jsem přesvědčená, že to dítě nakonec bude. Jasně že byly blbý pocity, hromady probrečených nocí apod, ale hluboko uvnitř – VÍRA. Přes všechny jakoby pochybnosti. Co mi pomohlo dál, určitě to, že jsem změnila dr. Od doktora jsem přešla k doktorce (gyn) a je fakt že jsem se velkou “náhodou” dostala k jedné dr na imun. vyšetření, které jsem sice už měla, ale pak zapracovala ta “náhoda” . No bylo by to spíš na článek nebo dopis, jestli chcete klidně mi napište a můžu vám to všechno vypsat. Jinak ve zkratce – určitě mi pomohl i postoj nové dr, možná i předepsané hormony, nevím a určitě také kineziologie. Byla jste na ní? Můžete také zkusit rodinné konstelace, ono se to někdy táhne z pokolení na pokolení, předává se to dál. Může tam být nějaká rodinná zátěž nebo problematický vztah třeba k mamince nebo i k sobě, někdy i k partnerovi…Držím vám palečky, určitě to zvládnete ke své spokojenosti.
    Jana

  5. Je to velmi bolestivé ked žena túžiaca po dieťatku nemôže otehotnieť a je pri tom zdravá. ALe Vám sa to podarilo aspoň to jedno.
    Ja som mala problémy s klbami a lekári mi neodporúčali tehotenstvo, no napriek tomu som mala dve deti a skoro skončila na invalidnom vozíčku, ale nelutujem to a keby sa to malo opakovať toto moje životné rozhodnutie tak by som sa zase rozhodla takto mať dve deti. Takže Vás plne chápem aké to je. Nuž nech Vám prináša Váš synček len samú radosť a nech je zdravučky a vy jeho rodičia tiež.

  6. Ano, ji já zažila něco podobného, ale tohle jsou věci mezi nebem a zemí, mám nakonec 2 děti a přirozeně. Když mi bylo 33 řekli mi že nemohu mít děti, protože jsem v přechodu, udělali nějaký test na hormony. Já tomu nechtěla věřit, měla jsem pravidelnou menstruaci a žádné příznaky přechodu. Možná proto test zopakovali a vyšlo to ještě hůř, takže doporučili umělé oplodnění darovaného vajíčka. Furt jsem si zoufale říkala že to není možné, nevím zda mi pomohl týden u moře, ale najednou jsem zjistila že jsem těhotná a dítě jsem donosila. Tím jsme získala strašnou pokoru, druhé dítě se povedlo ihned, což jsm nečekali. Jakou hladinu toho hormonou mám dnes nevím, ale prostě doktoři a jejich věda ne vždy mají pravdu, vše není dle tabulek. Dodneška si říkám, jak to bylo možné a asi to bylo právě proto abych získala tolik potřebnou pokoru.

    • Kari, tyhle “diagnózy” jsou děsivé. Taky jsem podle lékařů neměla otěhotnět, vlastně jedna paní doktorka prohlásila, že ani snad ze mě nebude ženská…no díky bohu máme dvě zdravé děti a přesně s tou pokorou jsem si říkala, že ani nebudu pokoušet osud se třetím dítětem, že jsem vděčna za ty dvě zdravé holky a že dalšího človíčka si klidně můžeme adoptovat, že jsou jich plné ústavy. Vlastně jsem s touhle variantou počítala od dětství.

  7. Milá Koubulko, děkuji za nás za všechny, kdo tvůj příběh můžeme číst, že jsi ho sepsala a dala ke zveřejnění. Pro všechny z nás, co jsme bez potíží počaly a porodily, je to důležitá připomínka toho, že mít dítě je vzácný dar a ne každému je to dáno, takže bychom si to měly zas a znovu připomínat, kdykoli nám děti lezou na nervy a věci nejsou podle našich představ. Určitě je mnoho žen, které prožily nebo prožívají něco podobně bolestného jako ty a tvůj muž a těm snad tvoje zkušenosti pomohou si uvědomit, že v tom nejsou samy.

  8. Zobrazit všech 16 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekZrnosetí 2018 – vítání léta
Další článekNevděčníci nevděční