Domů > Magazín > Žijeme jinak

Permazahrada mě začala bavit (Naďa 61)

Naďa nenáviděla ve škole pozemky a neměla ráda zeleninu. Zahrada, i když malá, byla pro ni spíš dřina než radost. Až s věkem a zdravotními problémy objevila kouzlo zdravého vaření a pěstování zeleniny. Po kurzu permazahrady změnila i přístup ke své zahrádce a vyplatilo se.

Známka z pozemků mi vždy kazila vysvědčení

Jsem holka z paneláku, navíc holka, která na základní škole měla v předmětu “Pozemky” se soudružkou učitelkou neustálé problémy, jelikož jsem nechtěla sahat na hlínu. Brrr, špinavá hlína, špinavé ruce, žížaly, brouci, vzít do ruky neznámé předměty, jako lopatu, hrábě a pěstovat zeleninu? Proč, když doma v lednici nějaká zelenina vždycky je. A odkud se bere a jak se z ní vaří, o to jsem se nestarala. Jako puberťačka jsem měla přeci jen jiné zájmy. Takže známka z pozemků mi vždy kazila vysvědčení.

Zeleninu na talíři nemám ráda

Zeleninu na talíři jsem v oblibě nikdy neměla a dokonce, i když jsem už měla rodinu, jsem zeleninu vařila jen občas. Klasika, zelenina na svíčkovou, zelí k pečenému masu, rajská z rajčat (proč z červené řepy?), koprovka na smetaně (petržel do koprovky?), špenát s vajíčkem atd.

A tak šel čas, dost dlouhý čas na to, abych špatným vařením a přehnanou hygienou ublížila synovi (alergie, časté virózy, ekzém atd.) a sobě (neustále trávící potíže, později pár operací, hypofunkce št. žlázy, artróza aj.). Jen manžel se prozatím drží, má lepší kořínek.

Začínám zahradničit

Zahrádku máme skoro 40 let, ale bohužel jen 140 m2. Zpočátku jsem si s ní nevěděla vůbec rady. Taková velká plocha! Tak jsem pár let na polovinu sadila brambory (aú, moje klouby), na část jahody, rajčata a ??? Vlastně už ani nevím (špatná paměť, to ty narkózy).

A ta dřina. Na podzim půdu zrýt (nesmysl), na jaře pokopat, pohrabat (co jiného, když se přes zimu vytvořily hroudy tvrdé nezamulčované hlíny), výroba pravidelných záhonků jako podle pravítka, setí semínek do řádků. Jeden záhonek mrkev, druhý petržel, další rajčata atd.

Plevel pořád rostl (dnes už vím, že to nevadí, je alespoň čím mulčovat), a to nejen na záhoncích, ale i na chodníku. Když už nestačilo jeho vytrhávání, použila se chemie. Mravenci, slimáci (těch kdysi nebylo tolik jako teď), mšice, padlí a kdoví, co ještě. Tak to šlo až do roku 1992, kdy jsem měla potíže s páteří a začala jsem navštěvovat jogu. Tam jsem poprvé ochutnala jiné jídlo, než na které jsem byla zvyklá a koupila jsem si svou první vegetariánskou kuchařku. Občas jsem zařadila vegetariánské jídlo, ale nikomu moc nechutnalo a vaření mi připadalo složité, suroviny neznámé a tak. Takže jsem od toho upustila.

Asi za rok na to jsem si objednala předplatné veganského časopisu o zdraví (odebírám ho stále), který pořádá týdenní NEWSTART pobyty a pomalu jsem získávala nové a nové informace o jídle, jeho pěstování, ale pořád jsem většinou vařila klasiku (jak jsem byla hloupá a pohodlná). V roce 1998 jsem si koupila další vegetariánskou knihu, kde již byly informace i o bylinkách, jak jídlo působí na zdraví, recepty atp.  Ale vzhledem k jiným povinnostem a problémům, které život s sebou přináší, jsem hlubší studium zdravého stravování stále neřešila. Asi ještě nenastal ten správný čas. Vařila jsem tedy stále klasiku a občas vložila nějaké to zdravé.

Na veganském kurzu jsem se probudila ze spánku

Konečně po dalších 10 letech se mi podařilo manžela přesvědčit, abychom jeli na ozdravný veganský pobyt s tím, že na maso si může odskočit do restaurace. Jaké bylo překvapení, když si na jídle pochutnával a maso mu vůbec nechybělo. A po tom, co všechno jsem na tomto pobytu slyšela o potravinách, viděla jak se připravují, ochutnala skvělá jídla z BIO zeleniny a viděla lidičky, kteří na tyto pobyty jezdí každoročně (a také jak se jim při zdravé stravě daří), jako bych se konečně probudila ze stoletého spánku a uvědomila si mnoho souvislostí.

Během jednoho týdne rekreace jsem dostala ucelené informace, a po příjezdu domů jsem se s vervou pustila do jiného vaření. Ze dne na den. Nakoupila jiné potraviny, poznávala je a vařila a vařila. A na zahradě jem začala pěstovat více druhů zeleniny, sice bez chemie, ale stále na rovných záhonech, v rovných řádcích, ryla, okopávala, plýtvala pitnou vodou (chlór do půdy nepatří).

Hltala jsem díky internetu každou novou informaci, kupovala další a další knihy o vaření, o přírodním zahradničení, vařila a vařila nejen vegansky ale i MB. Bylo toho tolik, co jsem chtěla vědět, moc mě to chytlo a cítila jsem, že to je to pravé, co mě baví.

Postupně jsem narazila na ty dvě naše holky Evu a Helenu a jejich stránky JJ. Jejich recepty mi zjednodušily vaření a narozením mé vnučky, jsem se do studování jídla pustila ještě více. Nechtěla jsem, aby byla od malička tak nemocná jako její táta. Syn i jeho žena to přivítali a postupem času na vaření dle JJ přešli taky. Musím se ale přiznat, že občas všichni zhřešíme, navíc vnučka chodí do státní školky, kde je strava nic moc.

Nikdy není pozdě něco změnit

Zahrada mě začala bavit čím dál tím více a tak jsem se asi před 3 roky přihlásila na kurz permazahrady. A přestože jsem byla nejstaršía zahradu obdělávám hodně roků, byla jsem mezi účastníky kurzu úplný začátečník. Byli tam mladí lidé mezi 20 – 35 lety, kteří už v perma “jedou” pár let. Jak ti byli nabití informacemi! Nejen teoretickými, ale hlavně praktickými. Každý z nich měl zahradu, louky, pole… No jo, co se v mládí nenaučíš, ve stáří si tě najde.

Mou malou zahrádku postupně předělávám na přírodní (neryji, mulčuji, mezi rostlinkami dodržuji sousedské vztahy, ale i od nich postupně budu moci upustit…). Mám na ní německou kopu, klíčovou dírku, 1 klasický záhon a 2 vyvýšené, pár bylinek, nějaké trvalky, posezení a dva sudy na dešťovou vodu. Pro vodní prvek, hadník, suchou zídku…. není již místo(na vybudování té správné přírodní zahrady potřebujete hooooodně roků).

Stále ale věřím, že to správné místo najdu a v mé započaté práci bude pokračovat můj syn se svou rodinkou. Vzhledem k současnému zdravotnímu stavu se moc na zahrádku nedostanu, tak mi manžel ze zahrady nafotil pár fotek a já se kochám doma. Jen co ale začnu zase pořádně chodit, budu na zahradě trávit každou volnou chvilku. Už se těším.

PS: Pozor, zavíráme vstup do Jarní očisty!

Poslední šance. Pojďte kuchtit 🍲 skvělá a svěží rostlinná jídla 🌱, pochutnat si, pročistit si tělo a zlepšit náladu v prima partě 🤗. Naskočte s námi na 8 týdenní Jarní očistu. Jsme s vámi živě, pomůžeme a podpoříme! ❤

Zdravé recepty, zdravé vaření a životní styl. Tisíce receptů zdarma. Co víme, sdílíme! :-)

2 lidi už poděkovali za článek. Oceňte práci autora také.

Komentáře

Nádherné, děkuji za článek, tohle moc ráda čtu 😍

Nadiii, super👍, závidím Ti vše, co máš, i když běžně nezávidím. A přeji Ti krásnou pohodu na Tvé permazahrádce💚🥬🤩, ať se Ti daří pá pá 😘😘😘Tinka

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

Ohlédnutí za jarem v permazahradě

Léto je již v plném proudu, vše roste, vše je oseto či osázeno, na zahradě už nezbyl ani kousek volné plochy. Nejen díky tomu mám čas ohlédnout se a zhodno...
20
11

Čas sušení bylinek a koření

Je tu čas, kdy sbíráme a sušíme vše, co příroda nabízí. Toto období je magické, blíží se svatojánská noc a bylinky nabírají na léčivé síle. Využijte přílež...

Zahrada v červenci

Pokud si pěstujete většinu zeleniny sami, tak určitě znáte to těšení na první okurku, cuketu, rajče atd. Člověk má takto každý den z něčeho radost. Je začá...