Domů > Magazín > Žijeme jinak > Ekozahrada

Permazahrada v lednu (Janka)

Leden je čas bilancování loňského roku a vytváření nových plánů na rok nadcházející. Jinak tomu není ani v zahradě. Co se povedlo? Co ne? Co bych letos mohla udělat jinak? Jaké nové výzvy si letos vymyslím? Hmm, teď je ten nejvhodnější čas, tak hurá do toho!

Loni to bylo o barvách

Čtyřbarevná mrkev dělala synovi radost celou sezónu. Od června začal vytahovat malé mrkvičky a vždy mi utíkal říct, jakou barvu si zrovna vylosoval. Také rané kedlubny bílé a fialové chutnaly nejen na talíři, ale potěšily i naše oko. Kadeřávek jsem sice zasela fialový a zelený, a ve stejných barvách i fazolky na lusk, ale u obou jsem po uvaření zjistila, že na talíři mi tu barevnost nevytvoří. Fialová barva je termolabilní a po tepelné úpravě se ztratí. Černý kořen jsem zase musela oloupat, tak z něj byl na talíři kořen bílý. Ani zde to tedy barvami nakonec nezářilo. Ale červená řepa a dýně všeho druhu mi “obarvují” jídlo ještě teď.

Jarní očista mi změnila plány

Jarní očista začíná brzy, již v polovině února, tedy dříve, než se do země zatlačí první semínko mrkve a ředkvičky. To bylo osudné! V té době jsem synovi chtěla udělat radost jedním řádkem mrkve, pár ředkvičkami, nějakým salátem, kedlubnem a neskutečnou paletou rajčat – malá, střední, velká, červená, žlutá, bílá, oranžová, červeno-černá, kulatá, hrušková i prsatá (ano, odrůda Dívčí prs opravdu připomíná tuto, pro syna snad nejdůležitější součást maminky :-)). Miso polévka mi ale změnila život. Když jsem šla nakupovat do místní zeleniny, koukal na mě předražený oschlý květák kdoví odkud a krásná hlávka kapusty z pole hned vedle vesnice, kterou denně projíždím. Moje první reakce byla:” Cože! Kapusta? Nikdy!!” To jsem hned zmírnila na:” Ale tak dobře, vypadá tak hezky svěže a navíc je nejlevnější. Dám jí tedy poslední šanci!” Aby bylo jasno, byla to moje nenáviděná zelenina od dětství a ani v dospělosti, i přes četné pokusy o její přípravu, jsem ji na svůj stůl nedostala. V miso polévce mi nakonec zachutnala nejen hlávková kapusta, ale i růžičková kapusta a pórek. Zasadila jsem nakonec tolik kapusty ve všech možných podobách, že jsem tomu sama nevěřila.

Od kapusty k “víc než biozahrádkaření”

Bohužel příliš pozdě jsem zjistila, že v našich pěstebních podmínkách to chce brukvovité rostliny přikrýt pod netkanou textilii, po celou dobu vegetace. Růžičkové kapusty to sice alespoň do zimy dotáhly, ale radovat se teď mohu jen z nahořklých miniaturních růžiček. Polovinu brukvovitého porostu jsem musela zlikvidovat. Hned z jara mi je žrali brouci nosatci. Potřebovala jsem zasáhnout hned a nečekat než se zkvasí nějaká ta bylina, tak jsem sáhla po postřiku, který je alespoň schválen pro biozemědělství. Bez užitku. Za 3 dny to vypadalo, jako bych nikdy nestříkala. A to byl teprve červen! Díky této zkušenosti jsem loni měla v zahradě vše ostatní “víc než bio”, zcela bez použití chemie. Neuměla jsem si představit, jak takto budu stříkat půl zahrady brukvovitých rostlin, půl zahrady dýní, cuket a nakonec i rajčat. A to 2x týdně! Tuřín, na který jsem se těšila a doufala, že z něj ochutnám tradiční “dumlovačku”, byl doslova sežrán zaživa dřepčíky a molicemi. Stejně tak ředkvičky, které jsem nechala vykvést, abych mohla ochutnat jejich šešule. Jak dopadla moje rajčata v nejdeštivějším létě za poslední roky si asi dokážete domyslet sami :-))) Tyto neúspěchy mi ale otevřely dveře pro jiné, nečekané zkušenosti a radosti.

Odměnou mi byla super cuketa

Po odklizených nejzničenějších rostlinách jsem zasela červenou řepu. Tu máme ve sklepě doteď. Mňam! Vedle plesnivých rajčat a některých dýní jsem objevila dokonalou cuketu! Maximálně dva metry od ní zplesnivělo, co mohlo, ale tato cuketa se tam vyjímala, jak nějaká královna. Podařilo se mi ručně ji opýlit a nechat si semínka, tak dost možná budu mít nejodolnější cuketu proti plísni v širokém okolí. Kdyby po ní někdo pátral, tak jde o odrůdu Serafina. Má mít rozmanitý a proměnlivý genotyp, proto by na zahrádce měla být více přizpůsobivá právě vašim podmínkám. Třeba budete mít také takové štěstí. Podobný pokus jsem udělala i s rajčaty. Odrůda Indigo apple se mi osvědčila a jako jediná mezi těmi plesnivými plodila. Vyzkoušela jsem také jeden malý záhonek bez rytí, mulčovaný kompostem. Na něm rostlo vše jako z vody, i když té bylo loni opravdu mnoho. Také jsem zjistila, že kukuřici je možné předpěstovat a poté přesadit. Sice to není v našich podmínkách nutné, ale kdybych si ji někdy potřebovala přirychlit, je dobré vědět, že to jde :-) V neposlední řadě jsem si také založila vlastní semennou banku a naučila se opylovat dýně ručně, tak abych si mohla zachovat odrůdu, kterou budu chtít nebo si vyšlechtit odrůdu jinou.

Letos to bude překvapení!

Nejvíce se letos těším na batát, čočku, sléz přeslenitý kučeravý a bob zahradní. Sléz jsem loni sice pěstovala, ale neuměla jsem jeho úrodu zpracovat, tak to letos dotáhnu do konce – až na talíř. Batát, čočku a bob budu zkoušet poprvé. Tak mi držte palce! S osivem si moc hlavu nelámu. Vyzkoušela jsem si naklíčit černou čočku belugu z obchodu a z 50 semen jich vzešlo 49. Tento týden mám v plánu vyzkoušet klíčivost i červené kupované čočky. Jen jsem minulý týden neprozřetelně povečeřela zbytek té neloupané, tak mé potenciální osivo skončilo… víte kde :-) Na klíčení batátu máme doma v kuchyni zřejmě ideální podmínky, tak si jen odloupnu klíček a zkusím vypěstovat sadbu. Kdo tvrdí, že batáty z obchodu jsou ošetřené proti klíčení, tak nenakupuje ve stejném hypermarketu jako my! Velkým překvapením pro mě letos budou rajčata, dýně a zmíněná cuketa. Běhala jsem kolem květů pilně jako včelka, ale až letos se ukáže, jestli jsem si techniku ručního opylení tykví opravdu osvojila. Pokud ze zasazených odrůd vyroste to, co loni, mám vyhráno. Semínek mám schovaných na dalších minimálně 10 let :-) U rajčat se se synem snažíme vyšlechtit novou odrůdu. Nazval ji “černo-červený človíček”. Sama jsem zvědavá, co nám tedy ze schovaných semínek vyroste. Bude to velké překvapení!

Co a jak se u nás seje v lednu

Celer vyséváme do výsevní misky za okno. Poté, co vzešel, se nám osvědčilo mladé rostlinky 2x přesazovat. Při každém přesazení zkracujeme kořínek tak o ⅓, podpoří se tím růst těch bočních a rostlinky jsou pak silnější a méně vytáhlé. 

Co můžeme v lednu sklízet

Růžičkovou kapustu, kadeřávek a pokud není zmrzlá půda, tak i pórek a topinambur. Jestli je možné nechat na záhonu bez újmy zazimovat i mrkev a černý kořen se dozvím, až u nás přestane mrznout :-) V době psaní tohoto článku se do země nedostanu.

 

Plodina měsíce: Kadeřávek (Brassica oleracea var. sabellica)

Zahrada sice v zimě spí, ale i přes sněhovou pokrývku, je možné stále něco sklízet. Růžičková kapusta, pórek a také kadeřávek. To jsou plodiny, na které jsem letos vsadila. O růžičkové kapustě a pórku snad někdy příště, dnes bych ráda vyzdvihla do nebes kadeřávek.

Kadeřávek neboli kadeřavá kapusta, u nás méně známá zelenina. A to neprávem! Je totiž zdravá, plně mrazuvzdorná a sklízet se dá přes celou zimu až do jara. Byla vyšlechtěna z brukve zelné a plodí velké množství zelených listů v době, kdy je jiné čerstvé zeleniny málo. Podle druhu kadeřávku jsou pak listy buď zkadeřené nebo ploché. Letos jsem vysela pouze kadeřávek se silně kadeřavými listy – zelený a fialový. I přes nálety nosatců, dřepčíků, molic a nakonec i běláska zelného mi pár rostlin zůstalo a mohla jsem tento skvost ochutnat. A zamilovala jsem se! Není nad to jít si uprostřed zimy v -5°C utrhnout vlastní čerstvou zeleninu. Zbyly mi asi 2 přeživší zubožené rostliny, proto mi letos nezbylo na víc než na miso polévky. Tam mi ale stačí 1-2 listy. Vařit se mi osvědčily pouze listy bez silného středového řapíku. Ten jsem si naopak velmi ráda schovala do vývaru. Kadeřávek do polévky přidávám až na konci varu, bohatě mu stačí 1-2 minuty. Nemůžu se dočkat, až příští rok ochutnám “batát plněný čočkovou směsí” nebo “kadeřávkové chipsy s česnekem” z repertoáru Jíme Jinak.

Letos už jsem poučena, tak vím, že je potřeba rostliny přikrýt. Pořídila jsem si netkanou textilii a síť. Protože se kadeřávek řadí se do obrovské skupiny čeledi brukvovitých a platí pro něj stejná pravidla střídání plodin, jako pro ředkvičky, ředkve, zelí nebo kapusty. Vymyslela jsem si letos speciální záhonek pouze pro tyto druhy. Bude pro mě jednodušší jej nejen udržovat stejnoměrně přikrytý, ale i střídat plodiny příští roky. Díky textilii a síti bych se snad mohla vyvarovat všeho toho hmyzu, který se se mnou loni rozdělil o úrodu. Vysévat budu v březnu za okno a vzrostlé sazenice půjdou ven pod netkanou textilii v polovině nebo na konci dubna do sponu 60 x 60 cm. Jak povyrostou, vyměním netkanou textilii za síť. Od té si slibuji, že propustí více světla, je větší, proto lépe přikryje i vzrostlé rostliny a měla by mít delší životnost.

Letos to vyjde!

Pokud máte osvědčené tipy na pěstování, šup s nimi do komentáře!

Janka

 

1 člověk už poděkoval za článek. Oceňte práci autora také.

Komentáře

Klub

Dobrý den všem. Proč se mají brukvovité rostliny přikrývat textilií?

Klub

Požehnané ránko všem:). Navrhuji novou ikonku ZAHRADA. Já zahradničím léta a moc mě baví pokusy. Díky skleníku máme brzy na jaře špenát a rukolu(Seji ho na podzim, když likviduji rajčata a papriky) . Venku mi zůstala růžičková kapusta a naťový celer – můžu používat světlé středy do polévek. Ve skleníku mi sama roste rukola, která v průběhu roku vysemenila. A u potoka se už začíná probouzet medvědí česnek! Jarní detox může začít. Vyhlížím ho každý den:).

Ukázat další komentáře

Čtěte více na toho téma

Vyzkoušejte také

Divoký koutek zahradníkovi navzdory

Znáte to také? Na jaře zrytou půdu pohrabete, všude krásně čisto, nikde ani lístečku plevele a s prvními teplými dny to začne. Nestíháte okopávat, jednotit...

Jedlé květy v permazahradě

Tato vypadalo léto u nás v zahradě. Pampelišky, hluchavky a jiné typicky jarní květiny vystřídaly ty letní a to v celé své kráse! Jen se podívejte, jak se ...

Semenaření 2.díl – co je důležité vědět, než začneme

Chystáte se semenařit, tedy produkovat vlastní semínka vašich oblíbených plodin, která byste zaseli v další sezóně? V tomto článku najdete informace, které...

Semenaření 1. díl – co je semenaření a proč se do něj pustit

Semenaření je v podstatě pěstování a uchovávání semínek, která můžete příští rok zasadit a nastartovat tak nový koloběh rostlinného života. V tomto článku ...

Permazahrada aneb chci se naučit vypěstovat si jídlo (Janka)

Permazahrada, to je malý krůček k potravinové soběstačnosti. Jak to všechno začalo…

Zahrada v srpnu

Jaká je zahrada v srpnu? Mně vždy připadá, že v první půlce srpna se naše zahrada stává takovým malým rájem. Je k dispozici skoro všechna zelenina, jsou i ...