Retro: Každý jíme jinak

Jídlo jako životní postoj

Když se hovoří o jídle, vzpomenu si často na svoji nejmladší sestru. Na její nesmrtelné svačiny, kdy k pěti, šesti rohlíkům vypila litr mléka. Jedla, co jí bylo předloženo. Bylo to na ní brzy vidět, ale jí to netrápilo a s nadhledem vzala i přezdívku Čuník, která se v rodině rychle chytla. Tohle všechno vydrželo dodnes, včetně přezdívky. Jen to dopracovala k dokonalosti. Není divu, když se trh s nabídkou potravin tak proměnil. Nikdo mi nevymluví, že na faktu, že jsme se sestrou každý jiný a lišíme se i v životních osudech, má zásadní vliv náš postoj k jídlu.

Co se jedlo před padesáti lety

O zdravé výživě současného typu před padesáti, šedesáti lety nemohlo být ani řeči. Koupit např. candáta, tuňáka, lososa, ale i pstruha, to nepamatuju. Matně si vzpomínám na tresku. Kapr na Vánoce ovšem byl a během roku bylo oblíbené filé, které se prodávalo zmrazené a doma se pak rozmrazilo a usmažilo. Z toho asi našim čtenářkám vstávají vlasy hrůzou. Také různé cereálie, kaše vločky apod. by jste na trhu stěží objevili. Z masa byl nejčastěji bůček, sekaná, ledvinky.

Omáčky, stále ty omáčky

Taky se vařily nejrůznější omáčky. Pořád samé omáčky! Byly fazolkové, kedlubnové, rajské, smetanové a v lepším případě koprové, a častěji s vejci místo masa. Oblíbená byla také plněná paprika. Omáčky jsme měli doma i ve škole. Ve školní jídelně to ale bylo horší, protože omáčka s jakoukoliv přílohou měla jednotnou chuť. Byl jsem z nich už tak znechucený, že jsem se jednou při mírné nevolnosti nechal odvézt do nemocnice a tam jsem tvrdil, že to mám z omáček. Lékař to zřejmě začal vyšetřovat, neboť po mém návratu jsem byl doma veřejně pranýřován a bylo mi řečeno, že když mi tady nechutná, mám se poohlédnout po jiném kuchaři i jiné kuchyni. To se mi ale podařilo až v dospělosti.

Kuře stokrát jinak

Později byl trh zaplaven kuřaty, vesměs zmrazenými a tím slogan: Kuře 100x jinak, nabyl na vážnosti. Pokusy o zdravý životní styl v jídle se opíraly o běžnou zeleninu, pohyb a hlavně omezení jídla. Kdo mohl, měl zahrádku a kdo ji neměl, kupoval zeleninu přes různé kontakty. V prodejnách Ovoce a zelenina byla většinou mizerná nabídka. Hodně se ale lišila Praha a zbytek republiky. Vybavuji si, že zelenina nebyla čerstvá a často byla i plná hlíny. Také vzpomínám na různé diety jako např. vajíčkovou, bodovou a jiné. V televizi úřadoval populární dietolog dr. Rajko Doleček, o jehož pořadu ale kolovala řada vtipů.

Jak se jedlo u nás doma

Co pamatuji, tak u nás i u sousedů se jedla jednoduchá a levná jídla. Občas byl i řízek, ale z krkovičky, protože vepřové libové maso nebo dokonce telecí nebylo. Vařily se také bramborové placky nebo opečený obsah salámové konzervy. I když nejsem vyloženě na sladké, musím zpětně pochválit rýžový nákyp (ale ne ten ve škole), kynuté knedlíky s jahodami nebo borůvkami. Rovněž buchtičky s krémem byly často na talíři, ale ve skutečnosti to byly buchtičky s pudinkem. Hodně se také sázelo na žemlovku, stejně jako na sladké bramborové šišky, které jsem nesnášel.
K večeři se hodně jedly podomácku vyrobené pomazánky jako např. rybí, sýrové apod. Často jsme měli salámy, párky, tlačenku nebo chleby se sádlem.

U chleba se sádlem bych se rád zastavil. Dnes je sádlo na talíři u většiny z nás úplné tabu, ale já jsem na něm vyrostl. Sádlo rodiče kupovali, uškvařili a s cibulí na chlebu jsme je jedli opravdu velmi často. Ani sádlo, které zbylo z pečeného masa se neztratilo a také skončilo na našich chlebech. Myslím, že kdybych měl záznam o tom, kolik se u nás snědlo sádla namazaného na chleba, tak bych podle prognóz řady současných lékařů, už byl dávno na onom světě. Přesto na toto období vzpomínám s úsměvnou nostalgií a když se setkám se sestrou a opět vidím ji s těmi pěti až šesti rohlíky a s litrem mléka, mám silný dojem, že tady je svět ještě v pořádku.

Zdroj obrázků: vlada.ajgl.cz, domacipekarny.dama.cz