Domů > Magazín > Žijeme jinak

Retro: Půjčky máme rádi

Vzdělání a finanční gramotnost nejdou, bohužel, vždycky ruku v ruce. Znám to z rodiny i z okolí. Prostě si to neumíme spočítat. Dnes tedy zavzpomínám, jak to bylo s půjčkami před rokem 1989, a podíváme se, jak je to s půjčováním dnes.

Neumíme si to spočítat?

Český statistický úřad, jak už vyplývá z jeho názvu, sleduje kde co. Všechno zapisuje a vyhodnocuje. Měl jsem možnost si to sám trochu ověřit, když jsem tam párkrát byl pro informace. Osobně mám statistiky rád a věřím kouzlu čísel. Čísla prostě nelžou. To vím nejen z domácího hospodaření, ale hlavně z podnikání. Je pro mne záhadou, že se najdou inteligentní, vzdělaní lidé, kteří pojmu 1+1 prostě nerozumí.

Vzdělání není finanční gramotnost

Tak například u nás v rodině byl před lety případ, kdy si příbuzná, říkejme jí třeba Petra, koupila byt v osobním vlastnictví. Všechno, vč. hypotéky, podepsala, nikdo ji nenapálil, i když si troufám říci, že bych si vymohl lepší úrokovou sazbu. Pak dorazila výplata, první splátky a ukázalo se, že asi dva až tři tisíce měsíčně chybí. Jinými slovy po veškerém vypuštění zbytných položek a plateb se na hypotéku, služby za byt, jídlo a další drobné nezbytnosti prostě pár tisíc nedostávalo. Co s tím? Copak ta dotyčná si tohle všechno neuměla spočítat už před podepsáním hypotéky? Neuměla, protože i přes její vzdělání ji finanční gramotnost je dodnes docela cizí. Tenhle konkrétní případ jsme nakonec v rámci rodiny vyřešili, ale proč o tom píšu?

Půjčujeme si čím dál víc

Český statistický úřad totiž registruje, že domácnosti si pořád více a více půjčují, přičemž ona částka už přesáhla hranici dvou biliónů korun. Dokud pojede ekonomika, asi to drtivá většina rodin vybalancuje, ale znám i takové, které jedou úplně nadoraz a pak stačí delší nemoc, zkrachovalý zaměstnavatel, u něhož jsme pobírali vysoký plat, a všechno půjde nezadržitelně z kopce.

Na co ty půjčky potřebujeme?

Půjčovat si na byt je asi logické a často je to jediná cesta, jak to v rodině všechno zachránit. Bydlení u rodičů, vysoké platby za podnájem, stěhování se z místa na místo… Přesto je dobrá obezřetnost. Domácnosti si ale půjčují i na dovolené na dárky na Vánoce na věci, které se jim líbí a které už všichni jejich známí mají atd. Ale pozor! Je to nebezpečné. Určitě více než v dobách minulých.

Televize na Multiservis za stovku měsíčně

Půjčovalo se už před rokem 89, to je jasné. Například moji rodiče, ale i většina sousedů a známých, si půjčovali na všechno možné. Na nábytek, pračku, vysavač, rádio i televizi, kterou jsme měli na tzv. Multiservis. Multiservis byl něco jako leasing, když jste dostali domů televizi a spolu s ní i zdarma opravy (práce se platila, zdarma byly součástky). Televize nebyla vaše, i když si vzpomínám, že se našli chytráci, kteří ji i tak prodali. Po několika letech vám byla televize odebrána (mám dojem, že po pěti) a mohli jste dostat okamžitě novou s podobnými podmínkami. Přitažlivé na tom bylo to, že měsíční splátka zpravidla nebyla vyšší než 100 Kč.

Novomanželská půjčka vyžadovala ručitele

Ty stokorunové půjčky byly na všechny možné spotřebiče, a pokud vím, tak případů neuhrazení těchto půjček moc nebylo. Hlavní bankovní ústav v zemi, což byla Čs. spořitelna, si všechno hlídal, a když to považoval za nezbytné, tak trval na ručiteli půjčky. Ručitelé to neměli snadné, protože ručili spíše za vyšší částky, než byl vysavač za pár stovek. Například já s manželkou jsme potřebovali ručitele na novomanželskou půjčku, která byla 20 000 Kč a měla úročení 1-3%, podle toho, co jste si z toho pořídili. Při narození dítěte se půjčka snižovala o dva až čtyři tisíce.

Vždycky se najde někdo, kdo vám půjčí

Dnes vám půjčí kde kdo, a to za podmínek, které by před rokem 89 každý považoval za lichvářské. Časy se ovšem mění a nikdo už nikoho nevede za ručičku. Nejsou to ani banky a tím méně různé agentury, které se půjčováním peněz zabývají. Ti všichni musí myslet v první řadě na svůj zisk, takže ne vždy hledají pro své klienty ta nejlepší řešení.
Když porovnáme možnosti půjček na spotřební zboží před a po roce 89 tak zjistíme, že se to „zlepšilo“. Vždycky se najde někdo, kdo nám půjčí a my si můžeme udělat radost. Ale běda, když se nám na splátky nedostává, to se s námi nikdo nemazlí a pošle nás nemilosrdně do exekuce, v lepším případě do insolvence.

Tak pozor na to! Je to velmi nepříjemné, jak mohu potvrdit, neboť obojí znám ze svého okolí.

PS: Stále na sebe nemáte čas?

Co se postarat konečně i o sebe? Startujeme podzimní detox. Spravíme si jídelníčkem postavu, odstresujeme se a nabijeme energií. Budeme o vás 8 týdnů pečovat a podporovat vás na cestě k lepšímu zdraví.
Chci trochu péče a porozumění.

PhDr. Alois Dvořák, 1951, vystudoval FŽ UK v Praze, pracoval jako tiskový mluvčí několika ministrů obchodu a cestovního ruchu ČR, publikoval řadu článků v ústředním a odborném tisku na téma maloobchod a cestovní ruch, od začátku 80. let do poloviny 90. let spolupracoval s Československým rozhlasem, zejména jako odborný host pořadu Kolotoč., ale i autor komentářů, poznámek a glos. V roce 1996 založil reklamní agenturu, kterou provozoval až do svého odchodu do důchodu.

1 člověk už poděkoval za článek. Oceňte práci autora také.

Buďte první, kdo napíše komentář