Jmenuji se Alena, je mi 59 let a zažívám zázrak. Můžu se najíst, nemám hlad, nemusím si píchat bayettu, hubnu a užívám si života jako už dlouho ne. K tomu, abych jedla jinak mě přivedl strach, že si budu muset kvůli silné cukrovce začít píchat inzulin. Naštěstí tou dobou jsem se setkala s Evou a její rodinou....

Jmenuji se Alena, je mi 59 let a již pár let mám cukrovku druhého typu. Zpočátku jsem si to nepřipouštěla, a tak jsem propásla dobu kdy se dala zvládnout dietou. Když mi ji naše doktorka objevila, naměřila mi 22, což bylo na nemocnici. Naštěstí to šlo dost rychle dolů, ale uvízla jsem v drápech lékařů. Podle jejich dietního  jídelníčku jsem měla jíst mini porce a víckrát denně. Jenže já z toho měla hlad jak vlčák, a tak jsem vždy po pár dnech skončila u normálního jídla a normálních porcí. Dopadlo to tak, že mám hromady léků jak na cukr, tak na tlak. K tomu se časem přidružila Byetta, kterou si musím denně píchat. Je pero, které dávkuje látku na zpomalení činnosti žaludku. Je to z USA ze slin ještěra korkového. Tak si to pamatuji z novin 🙂 Zpočátku to pomáhalo… ale časem jsem to „přejedla“.  Zkrátka jsem papala víc než bylo zdrávo. Přitom jsem s kamarádkou chodila denně túry. Loni to byly opravdu stovky kilometrů. Letos o trošku méně, protože nebylo tolik času, ale pořád se bavíme o stovkách odchozených kilometrů. To mě jakžtak drželo v kondici a bránilo stálému nabírání váhy. Ale stálo to moře času “odchodit”.

Že moje neteřinka krmí tak trochu jinak celou rodinu jsem věděla dlouho. Jmenuje se Eva Cikrytová a je to ta, která s Helenou provozuje tyhle stránky. To víte, že jsem se tomu usmívala a pokyvovala hlavou jako že je lehce na hlavu. Ani její mamina to neuznává, a tak jsme si notovaly do telefonu, jako že komu není rady atd. A že na to časem přijde sama. Bohužel, léta nejdou ruku v ruce s moudrostí. Tímto se ti, Evi, omlouvám za mé narážky, že jste na tom dobře, že vám stačí pytel zrní na měsíc. Odpusť ty moje zlato. Nebylo to myšleno zle, jen taková poťouchlost a neznalost pravého stavu věcí.Teta Alena je chodec, nachodí stovky kilometrů, jen aby už nenabírala. A naše Markétka ji miluje.

V srpnu jsem byla na kontrole u diabetoložky a dopadlo to katastrofálně. Laboratorní výsledky ukázaly tzv.dlouhý cukr 71. Lékařka mi řekla, že pokud do druhé kontroly něco nezměním, nasadí se inzulin! A toho já se bojím jako čert kříže. Dumala jsem co s tím dělat, ale na nic jsem nepřišla. V tu dobu se mi ozvala Evča, že jsou poblíž na dovolené a chtěli by se setkat. Samozřejmě, že já je taky chtěla vidět, tak jsme se dohodly, že přijedou k nám. Moc mě mrzelo, že jsem jim nemohla nic nabídnout kromě vody. Ale oni to berou normálně, vědí že my jíme jinak a po jejich vařit neumíme. Pár dní na to mě pozvali na oběd do restaurace ve Františkových Lázních. Jmenuje se Francis a vaří tam bezlepkovou, bezlaktózovou, vegetariánskou i makrobiotickou stravu. A samozřejmě i normální jídla. Dostala jsem na vybranou, jestli normál nebo si dát s nimi „to zdravé“.  Šla jsem do toho s nimi. A světe div se, chutnalo mi. Bála jsem se, že je to na mojí cukrovku velká porce, že mi bude těžko. Ale bylo to moc dobré, tak jsem neodolala a snědla celou tu velikou porci.  U oběda jsem si povídala s Eviným manželem o tom, že dnes už zvládne uvařit vývar, polévku či hlavní jídlo sám. To mě zaujalo, protože na první pohled se mi to zdálo příliš složité i přesto, že ráda vařím. Jak jsme tak povídali a čas běžel, zjistila jsem, že mi není těžko jako obvykle. Když jsem pak přijela domů, dala jsem si na Evino doporučení už jen rýži se zeleninou. Ráno jsem se zvážila. Tušila jsem, že po tom velkém obě dě ve Francisu budu mít o něco víc. Byl to šok! Měla jsem o 1,5kg méně.Věděla jsem že, je to voda a ne tuky. Ale pochopila jsem, že po té lehké stravě tělo dostalo šanci něco dělat pro mě. Další den jsem byla pozvaná k nim na oběd s tím, abych přijela dřív že budeme spolu vařit. Přijela jsem, uvařily jsme, pojedli a dostala jsem další rady do života. Tedy spíš do kuchyně. To byla neděle a oni v pondělí odjížděli domů. Nevím, jestli kvůli mě nebo že se jim na Pomezí tak zalíbilo, ale odložili odjezd na další den. Takže jsme ještě společně poobědvali ve Francisu, a pak jeli do Chebu do zdravé výživy nakoupit. A takhle jsem začala jíst a vařit jinak.Můj muž tetě povyprávěl, co všechno umí uvařit on, že to nic není, tak získala odvahu to zkusit taky. Vaří totiž ráda a dobře, ale klasicky.

Dala jsem se do toho s tím, že mi Evča pomůže po telefonu, když bude potřeba. A byla. Volala jsem i 3x denně. O radu i, když jsem celá rozjařená hlásila váhové úbytky. Do 4.října, kdy jsem šla na kontrolu k diabetoložce jsem shodila 7kg!!! Byli jsme všichni zvědaví, jak dopadne laboratoř. Bylo to znova šok. Z 71 to šlo dolů na 52. Lékařka jásala se mnou, opravdu měla radost jako já a Evča s manželem. I když mě dost lidí varovalo, abych jí neříkala pravdu, že to nemají lékaři rádi, řekla jsem jí o co jde, že jsem změnila jídelníček. Čekala jsem litánie, že se nedržím rad lékařů, ale ona mi fandí a prý hlavně ať to vydržím dál.

Zatím tedy nejsem na sebe tak přísná jako oni. Dám si vajíčko, mléko, kávu, vínko, maso, ale opravdu střídmě. Maso jen jednou za týden. Kávu zatím denně, ale to ostatní zcela výjimečně. Zpočátku se mi stávalo, že mě chytla žravá a dala jsem si sladké nebo uzeninu, zkrátka na co mi přišla chuť. To jsem se pak těšila, jak si druhý den dám to lehké jídlo a nikde mě nic nebude tlačit, bolet atd. Pochopte, že pro mě to byl opravdu zázrak. Když nám přinesli v restauraci jídlo, myslela jsem, že toho je moc a nesním to. Snědla jsem to a čekala jak mě bude tlačit žaludek a ono nic. To je úplně něco jiného než ty mini porce a bolest žaludku z hladu. Najím se dosyta a bez „trestu“! Neuvěřitelné. Samozřejmě dál chodím. Vím, že hýbat se musím, ale nemám výčitky když nejdu naráz 10 km jako dříve. Stačí méně, ale často.

Určitě prominete, když zabrousím ke stolici. Nevím jak na tom jsou jiní, ale já nemohla třeba v lese, když  na mě přišlo vykonat, co bylo potřeba. A když už to nešlo vydržet a musela jsem, byl to horor. Po příchodu domů jsem musela okamžitě pod sprchu…Proč? No bude to znít směšně, nedosáhla jsem si totiž na zadek. Teď nemám strach, už je to v pohodě. Takže i po této stránce se mi zkvalitnil život. Kdo to nezná, nepochopí. Jen ještě napíši své míry pro váš obraz. Mám 173cm na výšku a na začátku tohoto vyprávění jsem měla pracně udržovaných 115kg. K dnešnímu dni mám dole 10 kg a jedu dál! Nechci být hubená. Kdybych vážila 95 kg, jsem štíhlá holka, tak by mi to i stačilo. Uvidíme, co na to cukrovka, jak to půjde.Podobnost čistě náhodná? Kdepak, Alena je moje teta :-)

Napsala jsem vám svůj příběh. Není to žádná pohádka. Je to přímo zázrak. Zázrak, který dělám jen já, o to je to nádhernější. Víte, co to pro mě znamená, že si teď už můžu koupit celkem snadno něco na sebe? Musela jsem brát, co mi bylo, bez ohledu na to, zda mi to sluší. S mojí velikostí si jeden nemůže vybírat. Pán, co u něj kupuji džíny, se smál, když jsem se ho posledně ptala, jestli nemá menší! To prý ode mě nikdy neslyšel. Nechávám přešívat trička, zabírat kalhoty, vyřazuji velké halenky. A je to nádherná činnost. Jak já si užívám, když přijdou k nám do obchodu lidé a řeknou: „Ty jsi nějak pohublá. Ale sluší ti to!“

To jsem zapomněla napsat  –  dělám v potravinách a mám je přímo v domě. Dřív to bylo dost těžké. Tu si nevzít chlebíček, tam nesníst koblihu. Dnes mi to až přijde divné, protože kolem toho chodím, ale chutě nemám. Paráda.

Zkrátka, chci říct, že to jde a může to zkusit každý. Pochopila jsem konečně jeden citát: Kdo nechce hledá důvody, kdo chce hledá způsoby. Tak hledám způsoby, vzala jsem si to za své a když by na mě šly roupy, vzpomenu si na to. Anebo si řeknu: „Stojí ti to za to, připravit se o tu radost při vážení?“ Nestojí a přejde to. V prosinci jdu opět na kontrolu a jsem moc zvědavá, kolik budu mít celkem dole.

Mimochodem, tu bayettu mi lékařka už na mou prosbu nenapsala. Sice mínila, že budu mít chutě, ale domluvily jsme se, že to zkusím bez ní a kdyby to nešlo, ozvu se. Vzhledem k tomu, že jedna stojí 1.560 Kč, mám už teď ušetřeno přes 3.000 Kč. Takže si mohu koupit bez výčitek svědomí něco nového na sebe 🙂Teta se přijela ukázat na návštěvu - má dole za 2 měsíce 10kg a spoustu benefitů k tomu. Je šťastná, je na dobré cestě.

Tak to je asi vše, o co jsem se s vámi chtěla podělit. Určitě jsem toho spoustu zapomněla, ale to podstatné jsem snad napsala.

Přeji všem, kdo do toho půjdou, aby měli taky takový úspěch jako já. Měla jsem to trochu ulehčené, protože jsem měla neteřinku za rádkyni.

Alena Skalická

13 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Dobrý den, vím, že píšu s odstupem let, ale chci vyjádřit ohromnou poklonu k tomuto přístupu, člověk, který v určitých letech je zakletý ve svých návycích a zlozvycích mění velmi nesnadno své vlastní nastavení a udělat ty první kroky je nesmírně obdivuhodná věc, klobouk dolů a tleskám.

    Píšu hlavně s otázkou, zda je známo, jak se příběh paní Aleny dál odvíjel? Zda se váha dále snížila, co na to její zdravotní stav, jak se jí dařilo se popasovat dlouhodobě s Jinou stravou? Jednověté shrnutí dalšího vývoje by tu bylo velkým přínosem, moc se za něj přimlouvám.

  2. Dobrý den, teda já smekám klobouk dolů. Můžu vám upřímně říct, že jste fakt dobrá!!!! Chápu, že s Evou v zádech 😀 jde vše lépe. Jak jste napsala, kdo chce, hledá způsoby a kdo nechce hledá důvody, to přesně oč tu běží. Já se tímto heslem řídím celý život a myslím, že je to trefný!!!!! moc Vám fandím, vydržte!!!!

  3. Úžasné, moc gratuluju. 🙂 Autorky těchto stránek přece jen byly mladé a svoje zvyky měly méně zažité. Je skvělé číst, že to jde kdykoliv. 🙂

    Nevíte o někom, kdo stejný postup vyzkoušel, ale už s píchaným inzulínem při cukrovce II.typu? Přece jen tady se už předepisuje množství sacharidů, bílkovin a tuků v každé porci k objemu píchaného inzulinu. Děkuji.

    • Stravou se lze zbavit i inzulínu (2.typ), dočetla jsem se…
      Joel Fuhrman, M.D. Skoncujte s cukrovkou!
      Třeba se někomu bude hodit.

      • Docela dobrá je i kniha Vegetariánská strava v léčbě diabetu, autor MUDr. H. Kahleová, Ph.D. a další. A když se z veg. stravy vyloučí i ml. výrobky, tak je to ještě lepší.

        • knihu jsem si ze zvědavosti nedávno půjčila a je plná různých polotovarů-náhražek masa, i tak dosáhli lidi obrovských úspěchů, takže pokud se naučí člověk jíst podle zdejších pravidel, určitě to bude ještě lepší

  4. Ty jo, pani v tomhle veku a prejit na zdravou stravu – ma muj obdiv! Cim je clovek starsi, tim je to tezsi, vidim to okolo, tchyne, otec…nejde to a nejde, ale hlavne se nechce, koleje jsou prilis vyjete…. Moc pani fandim, jen tak dal!!!!

    • Je to moc fajň, že přišel do našich řad další skvělý človíček, kterému spadly klapky z očí. A že jíst jinak jde v každém věku, toho je paní Alena důkazem. Na věku totiž nezáleží, záleží na tom, nebýt pohodlný a něco pro sebe a druhé udělat a uvědomit si, že doktoři o zdravé stravě a o její schopnosti léčit moc nevědí. Nebo vědět nechtějí. Proto s nimi o tom diskutujme. Je to náš život, tak o něj pečujme.
      Všem hodně zdraví bez masa, mléčných výrobků a cukru
      přeje Jana

  5. Aleno, ani nevíte, jak moc se v tom příběhu poznávám… U mě sice bez nemoci, ale jinak bych se pod spoustu vět z Vašeho vyprávění mohla podepsat. Přišla jsem na to, že každý k tomu musí dojít, dospět sám a svou cestou. Mně to trvalo rok a půl a pak jsem ze dne na den začala jíst jinak a je mi moc fajn. Koupila jsem si knížky paní doktorky Strnadelové a pana Zerzána a učím se a učím. I když to občas u nás v kuchyni ještě pořád vypadá jak po výbuchu atomové bomby, už to přesto zvládám. Dokonce uvařit rodině to “jejich” jídlo a pro sebe to své najednou. Ještě doufám, že se dostanu na kurz, neusínám na vavřínech! Jo a holky – díky!

  6. Teto naše zlatá milovaná, není co odpouštět! Že nám v podstatě stačí pytel zrní je pravda, to mě neurazí. Navíc jsem nesmírně šťastná, že mám v rodině konečně spojence a že si spolu můžeme pošpitat o fazolích a kroupách 🙂 Máme tě moc rádi a držíme palce, abys byla zdravá, štíhlá a spokojená. Eva s rodinou

    • Ahoj Evo, mám intenzivní pocit že se známe z Mělníka. Tak si dovoluji tykat, mám otázku děláte kurzy vaření? Kde, kdy zakolik? Přeji pěkný rok. Pavla

  7. Zobrazit všech 13 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekStrávníci amerických McDonald’s nakaženi parazity z výkalů
Další článekŽampionová foie gras