Pamatujete se na film Bony a klid? Nebo dokonce pamatujete tu dobu, kdy se pro dobrou čokoládu nebo kafe muselo do Tuzexu? A když do Tuzexu přišly džíny, stála fronta až na náměstí. Všichni věděli, že zboží je u nás málo. Dokonce chyběly i hygienické potřeby jako toaletní papír nebo dámské vložky. Ale nikdo to neuměl vyřešit.

Sehnat zboží bylo o nervy

Ještě když jsem pracoval jako vedoucí prodejny, tak jsem pořád čekal, kdy se nabídka zboží zlepší. A kdyby jste se mě tenkrát zeptali, zda v to zlepšení věřím, tak bych nejspíš přikývl. Byl jsem bloud. Někteří lidé před pultem i za ním ale občas ztráceli nervy. Tak jako třeba moje známá, která začala stavět a potřebovala koupit veškerou elektro instalaci. Když zjistila, že to dohromady prostě nedáme, tak jí ruply nervy a začala na mě křičet, co teda má jako dělat. Křičelo se i jinde a nejen na prodavače, ale občas taky na ty nahoře. Ti u toho ale nebyli, aby nešťastníka zachránili, nebo potrestali, a tak bylo jasné, že si s tím musel každý poradit po svém.

Jak odstranit ze společnosti korupci

Když jsem potom přišel na fakultu, tak se mi praxe „hodila“, resp. měl jsem dojem, že se mi hodí. Hned v prvním semestru jsme měli zpracovat seminární práci na téma: Jak odstranit ze společnosti korupci. Já nic nepsal a z hlavy jsem si připravil příklady z obchodu. Pointa měla být v tom, že jsem tvrdil, že pokud bude dost zboží na trhu, jeden z velkých důvodů korupce u nás odpadne. Nebudu to rozpitvávat, ale jedna půvabná studentka, jejíž otec byl akademik, ihned po mém vystoupení navrhla, aby mě ze školy okamžitě vyhodili. Důvod? „Kolega tady přiznává, že vlastně byl součástí této korupce.“ Zachránil mě paradoxně přednášející, shodou okolností nejvyšší stranický představitel fakulty…

Kdybychom chtěli, zaplavíme trh

Ano, nejvyšší straničtí představitelé na všech úrovních to dobře věděli, ale bylo jasné, že neví, co s tím. Hned na začátku 80. let jsem od kolegy na ministerstvu pochytil bonmot, který jsem dal do titulku. Federální premiér L.Štrougal (1970-1988) ve své vzpomínkové knize Ještě pár odpovědí (2011) sice tvrdí, že kdyby chtěli, tak vnitřní trh zaplavili dovozy. S odstupem lze ale říci, že se do toho moc nehrnuli, a to ani tehdy, když na trhu chybělo velmi citlivé zboží jako např. toaletní papír nebo dámské hygienické vložky. Možná i proto, že vysocí představitelé strany a vlády měli své obchody, ti o něco nižší měli zase své kontakty.

Tuzexy a Eso

Taky tu byly Tuzexy, prodejny zahraničního obchodu, v nichž se dalo nakupovat za valuty nebo za poukázky, tzv. bony. Ty se daly vyvekslovat, jak nám dodnes dokumentuje film Víta Olmera – Bony a klid.
Nespokojenost ale sílila, takže se otevřely, jako jeden z příkladů snahy, prodejny ESO. První z nich tu byla v roce 1983. V těchto prodejnách se nabízelo za československé peníze zboží většinou ze zahraničí a veskrze potravinářské. Byly v Praze, v krajských a v některých okresních městech a měly své příznivce i odpůrce. Já jako milovník kvalitního jídla jsem ve Spálené ulici v Praze prodejnu ESO navštěvoval. Jednou jsem stál ve frontě na „lepší“ uzeniny a přede mnou stál známý houslový virtuos Václav Hudeček s manželkou. Velmi mile se bavili s každým, kdo o to projevil zájem. Dodnes si vzpomínám, jak jsem se zastyděl, že člověk, který nás propaguje po celém světě, tu musí stát ve frontě, aby si koupil něco, co by mělo být běžné.

Není všechno uvnitř, jak se obal tváří

Do roku 1990 se prodejny ESO měly výrazně rozšířit po celé republice. Ze známých důvodů už k tomu nedošlo, a tak aniž bych chtěl někomu dělat reklamu, rád teď chodím nakupovat do farmářských prodejen. Jsem sice důchodce, držím se při zemi, ale ty potraviny, které tam nakoupím, mi většinou hodně chutnají. Co si pamatuju, tak bych to o zboží, které jsem zakoupil v prodejnách ESO, pokaždé tvrdit nemohl. Co bych ale tvrdit mohl je, že kdo měl rád jídlo, tak tam mohl nakupovat jen podle obalu. Ten ovšem nemusel být přiměřený obsahu. A to, bohužel, platí dodnes!

 

Zdroj fotografií: tuzexovepoukazky.7x.cz a poradte.cz

Vždyť budu po Vánocích zase štíhlejší!

Magda: Je mi tu s Vámi móóóóc krásně. A...

Nevěřila jsem, že dokážu být bez čokolády

Marcella H.: Březen byl můj první měsíc, kdy jsem se...

Všechny informace, které jsem si musela přečíst v knížkách, jste shrnuli

Pavlína M.: Ten článek o müsli je prostě, nejde...

Díky JJ mi snížili léky na revmatoidní artritidu

Eva: Ještě jednou děkuji za Jíme jinak, děláte to...

Kurz se mi líbí čím dál tím víc

Tereza: Ahoj Evi, na Vánočním detoxu jsem již po...

Jsem ráda, že jsem do toho šla!

Giana: Chtěla bych moc poděkovat za celé zpracování kurzu,...

Hubnutí přišlo tak nějak samo

Chania: Vynechala jsem pečivo, nepotřebuji ho. Cukr jsem přestala...

Vaše kurzy jsou super

Lucie: Moc Vás zdravím, holky :-). Od doby, co...

Jídlo je neskutečně chutné, jednoduché a variabilní – prostě bezvadně připravený kurz!

Ivaostadal: Děkuji celkově za bezvadně připravený kurz, zhubla jsem,...

Dostala jsem pochvalu za skvělý krevní obraz (díky JJ stravě)

Hankaj: Včera jsem byla darovat krev a dostala jsem...

Zbavila jsem se zánětu v rameni

Jitka M.: srdečně Vás zdravím a děkuji Vám za spoustu...

Cítím se skvěle a moje tělo nasává živiny

Iva: Dobrý den, jsem velice překvapena! Moje tělo reaguje...

poděkování

Vaše stránky jsou pro mě velkým přínosem, právě procházím...

Děkuji, že je tady vše na jednom místě přehledně a srozumitelně

Dobrevpet: Jsem moc ráda, že jsem narazila na vaše...

Vstávám teď tak, že vyskakuju z postele

KatkaM.: Cítím se báječně a nejsem unavená a opuchlá....

I má 84letá maminka si na JJ jídle pochutnává

Hana O.: Konečně jsem dostala odvahu se ozvat, jsem...

Seriál: Jak na jaro

materiály
  • Stáhněte si jej a upravte jídelníček.
  • Vyhněte se nemocem a jarní únavě.
  • Jídelníček ke stažení!
  1. Můžu potvrdit, že komunistická doba byla příšerná. Vím moc dobře o čem mluvím. A k těm párkům. Víte co je masokostní moučka? Je to bílkovinné krmivo, produkt zpracování živočišného odpadu v kafilériích, kterým krmili až do r. 2003 (ve velkém za komunistů) hospodářská zvířata, z kterých pak vyráběli tyto párky, které jsme všichni jedli.

    • Naďo,chtěla jsem se vás zeptat,jak jste si tak jistá,že v párkách byla masokostní moučka? Vy jste pracovala v masokombinátě? Nevím kolik je vám let,ale já si moc dobře pamatuji chuť párků a salámů. Ty opravdu chutnali s porovnáním uzenin dnes… Dobrý párek jsem nejedla ani nepamatuji a to jsem jich již vyzkoušela bezpočet!!!

      • Zdeno, masokostní moučka se nepřidávala přímo do párků, ale krmily se jí hospodářská zvířata, z kterých se pak ty párky vyráběly. To je dohledatelné i na netu. Mám 61 let, bydlím asi 1 km od masokombinátu, kde jsem nepracovala já, ale pár mých známých, od kterých jsem znala složení mastných výrobků. Kdysi se prodávala tzv. Bela – salám pro psy, a někteří pracovníci masokombinátu říkali, že je složená z kvalitnějšho masa než některé uzeniny pro lidi. O tom, že sem tam do směsi pro výrobu uzenin spadl nějaký ten potkan, kterých tam běhalo hodně, se zmiňovat ani nebudu.

        • Moje máma za totáče pracovala v Potravinách, sice v kancelář, ale chodili i do provozu, měli tam známé,…to byly historky, že člověka kolikrát přešla chuť.

    • Naďo,nechci s Vámi polemizovat,ale vy víte čím se krmí dnes…? Já ne! Možná masokostní moučkou ne,ale složení uzenin je stejně odporné,jako vámi avizovaná masokostní moučka….Málo masa, samá éčka,soli a jiné konzervanty a nechutnosti…. Ale i tak vám děkuji za názor a polemiku:-)

      • Zdeno, zcela s vámi souhlasím. Uzeniny nejím, proto je mi jedno jejich složení. Akorát nechápu lidi, kterým je jedno co jedí, je jim jedno jejich zdraví, je jim jedno, že se podílejí na znečišťování naší planety, je jim jedno čím krmí své děti, je jim jedno mnoho dalších věcí, hlavně že si nacpou břicha a mluví o tom, jak jim to chutná. Brrrrrr.

        • A že jich je…teď se tak dívám v létě kolem sebe, protože lidi vylezli z bytů, a není to povětšinou moc radost pohledět. Ani do talíře, ani na ta těla. A ta dětská michelinská mě občas až děsí. Teď v létě uzeniny paradoxně velmi frčí. Párky v rohlíku na každém koupálku.

  2. To je příšerná doba, když si představím tu studentku, jak se ozvala, že tady kolega je součástí té korupce… Prodejnu Tuzexu pamatuju jako něco, kam jsme my nikdy nešli nakupovat. Asi jsme neměli dost bonů, aby to stálo za to. První džíny jsem oblíkla až v osmičce a byly to plísňáče, nebyly to ty hezké z Tuzexu, po kterých jsem toužila. „Chtěla jsi džíny? Chtěla. Máš džíny? Máš.“ a bylo po diskusi 🙂 Ani vlastně nevím, kde je tehdy máma sehnala. A ESO? Jako dnes vidím, jak jsme s kamarádkou zíraly do výlohy nové prodejny, která se objevila u nás na náměstí v podloubí, a záviděly jsme těm, co si tam mohli jít něco koupit. V našem věku to tehdy byly hlavně čokolády a gumové bonbóny, po kterých jsme marně toužily 🙂

    • Nejsem si jista zda ta doba byla zase tak příšerná,protože na dobrý párek už vzpomínám jen s nostalgií. Dnes za účelem zisku se do uzenin cpe ledaco…… Ale články s retro tématikou mě baví a v duchu porovnávám…

      • Proto jsme je zavedly. Abychom zavzpomínali a porovnali, co je dnes lepší a co horší. Zrovna jsme se s Lojzou na základě reakcí pod články domlouvali, že napíše něco přímo o té kvalitě.

  3. Zobrazit všech 11 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Alois Dvořák
Autorem článku je Alois Dvořák
PhDr. Alois Dvořák, 1951, vystudoval FŽ UK v Praze, pracoval jako tiskový mluvčí několika ministrů obchodu a cestovního ruchu ČR, publikoval řadu článků v ústředním a odborném tisku na téma maloobchod a cestovní ruch, od začátku 80. let do poloviny 90. let spolupracoval s Československým rozhlasem, zejména jako odborný host pořadu Kolotoč., ale i autor komentářů, poznámek a glos. V roce 1996 založil reklamní agenturu, kterou provozoval až do svého odchodu do důchodu.
Předchozí článekRybízový nápoj
Další článekmaják v mlze