Mám vrozený sklon ke zvýšenému srážení krve, trombofilii. Jsem nosička leidenské mutace, jak se ukázalo v momentě, kdy mě ve 23 letech skolila plicní embolie. Mohla za to antikoncepce. Byla jsem potom léta sledována na hematologii a během prvního těhotenství a šestinedělí jsem si musela píchat denně injekci na ředění krve. Díky změně jídelníčku jsem druhé těhotenství i šestinedělí zvládla zcela bez injekcí. A nejsem sama. Proto jsem se rozhodla o tuto zprávu podělit se svou lékařkou.

Jsem nosička leidenské mutace

Mám vrozený sklon ke zvýšenému srážení krve, trombofilii. Jsem nosička leidenské mutace, jak se  ukázalo v momentě, kdy mě ve 23 letech skolila plicní embolie. Mě, nekuřačku, abstinenta, věčně se snažíc o zdravý životní styl včetně stravy a sportu, tou dobou ještě velmi štíhlá! Všichni moji ošetřující lékaři se divili, ale všichni hned věděli, která bije. Antikoncepce.  Dnes už vím, že za to nemohla jen hormonální tabletka a že to bylo jen a jen pro moje dobro. Přesto jí od té doby neberu a nikdy bych ji už do úst nevložila. To je ale jiný příběh. Dnes se s vámi chci podělit o to, jak se na naše “zázračná uzdravení” dívají lékaři.

Nechtěla jsem si zase píchat injekce V prvním těhotenství jsem si musela píchat injekce na ředění krve

Abyste pochopili souvislosti, uvedu vás rychle do obrazu. Kvůli vrozené trombofilii jsem byla léta sledována na hematologii a během prvního těhotenství a šestinedělí jsem si musela píchat denně injekci na ředění krve. Pominu to, jak strašná otrava je vrážet si do těla jehlu, jak mě strašně svědila alergická reakce, kterou jsem měla na všechny injekce, které jsem postupně vystřídala. To by bylo na dlouho a není to důležité. Vyzdvihnu jinou důležitou věc – že jsem po změně jídelníčku chtěla druhé těhotenství prožít bez injekcí. Ptala jsem se tehdy svojí hematoložky, jak se tomu vyhnout a ona mi řekla: “Děvenko, to je genetika, s tím nic nenaděláte.” Jenže to už jsem nějakou dobu jedla jinak, uzdravilo se mi všechno možné i nemožné a tak jsem ji přesvědčovala, že to musí jít i bez léků. Její jediná rada tehdy byla hodně pít a že když budu mít dobré výsledky můžeme to trochu posunout, ale stejně ne dále než do 20. týdne. Vzali mi krev, lékařka napsala první várku injekcí a že si mám zavolat o výsledky, jestli už mám začít s pícháním nebo je ještě čas. Málem jsem to obrečela, tak strašně jsem si nechtěla píchat injekce a miminku kazit čisté prostředí nějakou chemií, o svých ledvinách a játrech nemluvě. Jenže co se nestalo. Výsledky jsem měla dobré a bez injekcí jsem zvládla nakonec celé těhotenství, porod i šestinedělí.

Mám se o to podělit s lékařkou?

Neběžela jsem pak mávat svým tělem paní doktorce před nosem, protože jsem byla ráda, že věci jsou jak jsou. A navíc mám s lékaři své zkušenosti. Přes třicet let jsem v péči lékařů, znám důvěrně prostředí nemocnic a ordinací. Tušila jsem, jak bych asi dopadla, kdybych za ní jela. A mě se s miminkem do Motola prostě ani nechtělo. Jenže vaše komentáře a diskuse nad tím, že lékaři by to měli vědět, mě dovedli k tomu, že jsem nakonec skoro po roce zvedla telefon a svojí doktorce zavolala. Abych měla čisté svědomí, že jsem to zkusila. Mojí motivací nebylo machrovat, ale informovat lékařku o tom, že jsem byla v druhém těhotenství bez injekcí a že jsem dost zásadně změnila životní styl, že by to třeba mohla být pro ni zajímavá informace. Rozhovor probíhal asi takto:

Rozhovor s hematoložkou

“Dobrý den, paní doktorko, já jsem vaše pacientka s Leidenskou mutací. V prvním těhoteství jsem si musela píchat injekce na ředění krve a ve druhém jsem se tomu chtěla vyhnout. Vy jste mi říkala, že to nejde, že to je genetická záležitost,” nedopověděla jsem a slovo si vzala paní doktorka, že to se musí, že to je nebezpečné pro matku i plod atd. Opakovala mi vše,  co už mi říkala tehdy, když jsem se chtěla injekcím vyhnout. Počkala jsem až domluví a pokračovala: “No, ale proto vám právě volám, protože já jsem si nakonec píchat nemusela, výsledky krve byly v pořádku,” a paní doktorka si opět vzala slovo a říká: “Ano, to se stává, každé těhotenství je jiné, někdy se to stane, že si maminka až do 20.týdne píchat nemusí,” vysvětlovala mi přátelsky, jak je tělo proměnlivé.

Došlo mi, že mě moc nevnímá, tak jsem to zkusila od lesa: “No já jsem, paní doktorko, docela razantně změnila životní styl a krom dobrých výsledků krve jsem se zbavila hned několika velkých zdravotních problémů, které se přes třicet let nedařilo vyléčit. Tak mě napadlo, že by třeba i pro jiné maminky mohlo být zajímavé se dozvědět víc, aby si nemusely píchat injekce v průběhu těhotenství. Proto vám volám, jestli by to pro vás bylo užitečné.”

Lékařka změnila tón a zněla dost naštvaně, když řekla: “Takže máte nějakou zázračnou dietu?” Tušila jsem, že si nepřeje být poučována, a tak jsem velmi opatrně říkala: “Kdepak, to vůbec není z mojí hlavy, nechala jsem si poradit od jiných maminek, které takhle zvládly Leidenskou mutaci, a pak to dohledala i v knihách.” Ani jsem nedopověděla a moje hematoložka začala prskat jako kocour něco o výzkumech a co já jako od ní chci, aby říkala pacientkám, tak jsem si vzala slovo já a říkám: “Paní doktorko, já jsem vás nechtěla rozlobit.” Trochu se zarazila a říká: “Já se nezlobím, ale takovéhle hlouposti mi tu volá denně někdo.” Že by nás bylo víc? Pomyslela jsem si v duchu radostně a trochu škodolibě. Nahlas jsem řekla: “Já bych vám ani nevolala, ale já jsem se o svou zkušenost podělila na blogu a ozvalo se několik dalších maminek se stejnou zkušeností, tak jsem si myslela, že by vás to mohlo zajímat.” “Já jim samozřejmě radím i ohledně životosprávy, ” hartusila na mě doktorka. Ano, to si pamatuji, když jsem se chtěla injekcím vyhnout, říkala mi, že je důležité nepít alkohol, kouřit a že musím vypít dostatek tekutin. V prvním těhotenství jsem na ní dala a hodně pila, ale k ničemu to nebylo. Jen jsem ve dne v noci lítala na malou. Ve druhém těhotenství jsem dala na přírodní medicínu a pila velmi střídmě, byť těhotná, a přijímala hodně tekutin přes jídlo, což mělo jen samé výhody. Neběhala jsem na malou jako koroptvička, neměla jsem křeče v nohách a neotékaly mi. Takhle nějak běžely moje myšlenky, zatímco lékařka trochu vychladla. Už neprskala jako kočka, spíš tiše doutnala jako uhasínající ohýnek, když na mě velmi zrychleně chrlila: “No to bych musela mít laboratorně podložené, na to se musí dělat dvojitá slepá studie, “ a pak spoustu dalších vědeckolékařských pojmů, které nedokážu zopakovat. Měla jsem před sebou zrovna Čínskou studii, tak jsem se zmínila, že i tam lékař došel po letech testů na tisících lidí ke stejným závěrům. “No tak mi to pošlete,” vyštěkla naštvaně, že jí s tím otravuji. Já na to, že přemýšlím, jak jí to poslat, je to tlustá drahá kniha. Ona že ji kniha nezajímá, že to si může psát každý co chce, že chce ty konkrétní studie a že když teda mám v ruce tu knihu, která je na tom postavena, tak že to tam musí být uvedeno a tak dál a tak dál. Potvrdila jsem jí, že to tam je vskutku uvedeno. Její poslední věta byla: “Tak mi to pošlete, “ nevím, jestli ještě slyšela, jak říkám: “Dobře, pošlu, na shledanou.”

Co dodat

Tušila jsem to. Znám lékaře. Nezlobím se na ní. Znám to prostředí, ten stres, shon, administrativu a nevyléčitelné i umírající pacienty. Není čas a kapacita hledat něco jiného. Riskovat,  něco zkoušet. Houstne Ti krev? Píchej si injekce. Tečka. Na víc není čas.  Nic na zajetém způsobu medikace pacientů nemění fakt, že má lékačka na drátě živý důkaz, že to jde i bez léků. Zřejmě je nás víc, když s tím denně někdo otravuje.

Ale kdo má čas to zkoumat, že? Leda že by nějaká farmaceutická firma zaplatila dvojitý slepý výzkum, a pak přišla se skvělou zprávu, kterou by  na placené konferenci někde v luxusním hotelu nějakého zajímavého letoviska přednesla pozvaným lékařům. Vidím to v barvách: šéf nějaké renomované farmaceutické firmy stojí na pódiu, světla blikají, hudba graduje a on do mikrofonu hlásá: “Je nová doba, nic není jako dřív. Zjistili jsme, a naše studie to potvrdily, že na léčbu trombofilní mutace není potřeba aplikovat orální ani injekční medikamenty. Zásadní je změnit jídelníček!

No jo, já vím, že je to utopie. Že vlastně není zájem o zdravé pacienty. Vždyť mě jedna injekce vyšla na stovku, tak si spočítejte několik měsíců těhotenství a šestinedělí. Docela dobrý byznys, že? Něco farmacii, něco pojišťovně. Myslím si,  že moje lékařka je v tom systému válcována zcela nevinně a že to se mnou myslí dobře. Ani ji nepodezírám, že má při své práci čas jezdit na tyhle kongresy. Ale čistě ze zvědavosti, nebo aspoň proto, aby se pak mohla s kolegy zasmát naivitě pacientů v lékařském pokoji, se mě mohla aspoň zeptat, co teda jsem vlastně jedla, ne?

 

Neuvěřitelných 84 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Ahoj, mám taky poruchu srážlivosti, faktor 8. Naštěstí žádné léky neberu. Zajímala by mě ta změna stravy.muzu nějaké info ? Děkuji Pavla

    • Pavli, všechny informace jsou tady na stránkách ve formě receptů a článků zdarma. Úplné základy si můžete projít v krátkém video kurzu, který je také zdarma https://www.jimejinak.cz/start Když budete jíst podle našich receptů, určitě tělu prospějete 🙂 Eva

  2. Evi poprosím tě o názor. Můj tatínek ( 78 let ) bere warfarin. Vím co je to (jed na krysy) a vím jaká je duchovní příčina, kterou se nám nepodaří bohužel ovlivnit. Též se nepodaří ovlivnit stravu, jemu to naše prostě tak nechutná, jíst to nebude….Co mě zajímá, je fakt ohledně možnosti warfarin něčím nahradit, dá-li se. A taky rozporuplné články, někde se dočtu že nesmí různou zeleninu, hlavně ne kvašenou, jinde píšou že jo, akorát že se nesmí najednou prudce zvýšit nebo naopak snížit ta spotřeba….

    • Jani, asi Tě moc nepotěším. Vidím to tak, že když tatínek půjde k celostnímu lékaři, dostane doporučení na stravu a životosprávu, kterou začne dodržovat, tak se mu zlepší výsledky na tolik, že mu lékař sám dávku sníží nebo lék zruší při pravidelných kontrolách quicku a dalších hematolog. testech. Máme v rodině víc případů s warfarinem, ale když oni sami to nechtějí řešit, tak to za ně nevymyslíme. Oni budu poslouchat doktora, zeleninu jíst radši nebudou vůbec a léky zobat budou. Tchán si nechtěně vykoledoval údajně lepší a dražší léky místo Warfarinu tím, že si občas dal víno a kolísalo mu to na kontrole přesně podle nějakého grafu, takže na něj získal nárok. Ale je to taky svinstvo, jen šetrnější k játrům a ledvinám. Já jsem warfarin nahradila touhle stravou a v těhotenství chodila na hematologii na kontrolu viz tento článek a výsledky byly dobré. A to mám mutaci a zmatek v těch proteinech (něco se mi dělá nebo nedělá, já už ani nevím a je mi to fuk). Ale vysadit lék a neudělat nic pro změnu je blbost stejně jako vysadit ho při nějakém vysokém riziku bez konzultace s lékařem a nějakých opatření. Tatínek by to určitě neměl řešit v tomhle věku sám bez konzultace s odborníkem.

      • Díky Evi, on to chtít nebude, navíc už je “ležák” on nikam nepojede, max. sanitkou do nemo. Každopádně moc děkuju za názor:-)

        • Jani, pak to nemůžeš vůbec řešit. Přeci mu proti jeho vůli nesebereš prášky a nenacpeš ho kapustou 🙂

  3. Dobrý den mohla bych se zeptat jestli máte homozygotní nebo heterozygotní formu mutace?Mutaci mi zjistili v 20 letech a to tak že jsem málem měla trombózou.Naštěstí byly problémy odhaleny včas.Snažím se moc se lékařům nedostat do sparu ale v tomto jsem jmsi myslela že není jiná možnost.Třeba ai to jen nedokážu představit.Předem děkuji za odpověď a za to že otevíráte tato témata.

    • Veroniko, teď jsem náhodou našla tenhle váš komentář, nějak mi zapadl v davu a čtu ho až teď. Popravdě si nepamatuji na tyhle definice, vybavuji si, že byl problém s proteinem C a S, ale neptejte se mě na detaily, je to už 17 let 🙂 U mě to začalo trombózou, ale já ji nerozpoznala. Chodila jsem s ní, utrhla se a vlítlo mi to do plic, pak teprve se zjistilo, že mám tuhle mutaci. Lépe řečeno měla, já si myslím, že žádnou nemám, že to byla reakce mého těla na léta podávanou antikoncepci, ale nehodlám kvůli tomu jezdit do Motola na testy 🙂 Já si taky neuměla představit spoustu věcí. Ale když pak mluvíte osobně s tolika lidmi, co odešli z nemocnice s neléčitelnou vadou, nemocí, mutací nebo smrtelnou chorobou umřít a oni vesele fungují, protože vzali život do svých rukou, uvěříte úplně všemu.

  4. dobrý den, tak si to tady čtu a musím se vám svěřit se svou paní doktorkou obvodní. Známe se léta, je mi 62 let a pokud mám nějaký problém, tak ona se ptá: zkusíte to napřed přitvrdit tou vaší zdravou výživou nebo hned dáme léky? Napřed zdravě, ne? a přijďte tak za měsíc na kontrolu co to dělá. No a pak mě sleduje. Je fakt, že tak vážný problém jako Vy nemám.

    • No to je úplně ideální přístup, Zdeni, to máte skvělou doktorku. Já mám taky takovou obvoďačku, ale léta jsem u ní nebyla, protože si právě všechno řeším sama. Ale pamatuju, jak jsem se jí ptala na nějakou přírodní léčbu angíny, když tehdy před lety mého muže ostře bolelo v krku, a ona mi dala tip na nějaká homeopatika a pak dodala, že by si měl promluvit o věcech, o kterých se mu nechce mluvit, že mu to sedí v krku. Samozřejmě měla pravdu, měl potíže se šéfem, ale nemohl si dovolit mu říct pravdu.

  5. Tak s tímto naprosto a nadšeně souhlasím:-D. Hlavní surovinou musí být stejně psychická pohoda ;). Tak dík dnes sluníčku a co nejvíc čerstvého vzduchu všem přeji :-)!

  6. :-)Evi, jasně že o tofu a tvarohu to vůbec není. Byl to jen příklad, nebo-li já vidím jako zdravější tvaroh, vy tofu, ale ani jedna z nás nemůže říct, že zrovna ona má 100% pravdu…prostě si musíme vyzkoušet, vybrat a věřit, že jdeme správnou cestou 🙂 a to se dá vztáhnout na cokoliv, nejen jídlo, ale i výchovu, očkování…je to prostě boj :-), v poslední době jsem konečně plně pochopila Sokratův výrok “Vím, že nic nevím” :-)…čím víc čtu, studuju, porovnávám, přemýšlím, tím víc a čatěji pochybuju…holt velký muž to byl 🙂 (a vegetarián :-)). tak konec předvíkendového filozofování a ať se nám daří co nejčastěji rozhodovat správně! 🙂

    • Možná byste se, Katko, divila, že bychom se třeba shodli i na tom tvarohu a tofu. Já to vidím takhle: Zdravý člověk, který nemá překyselený ani zahleněný organismus, je fit jako rybička, není nachlazený, stravuje se dobře, spí dobře, je na čerstvém vzduchu a přiměřeně sportuje, ať si dá v letních měsícíh pro zpestření stravy tvaroh z chemicky neošetřeného mléka od venku se pasoucí krávy. Stačí ho trošku a bude to pro něj chuťový zážitek a zdroj jiné energie. Pokud si ho bude kupovat v obchodě každý týden, je unavený a smrká, škrtla bych ho z jídelníčku. Je to chemická průmyslově zpracovaná hmota, která nemá žádnou hodnotu. Jen překyselí a nemůže se dostat ven, aniž by s sebou nevzala nějaký ten vápník apod. Podobně to bohužel bude s laciným tofu z nějaké velkovýrobny, kde ještě ke všemu použili geneticky modifikovanou sóju. Lépe tedy udělá ten, kdo si vyrobí tofu doma z kvalitních surovin nebo koupí ve zdravé výživě tofu v bio kvalitě z dobrého zdroje. O takových těch tofu, co nemusejí být v lednici a prodávají se třeba v DM Drogerii samozřejmě nemluvím, to bych taky nejedla. Ale teď pozor – jak často a jak upravené tofu budete jíst? Kdo ho má občas pro zpestření jídelníčku, použije ho občas jako polotovar na přípravu rychlého jídla a ví, že to není jídlo pro každý den, je v pohodě. Kdo chodí denně do veganské jídelny, kde jediná luštěnina je tofu a ještě bůhvíkajé, tak se asi nebude časem cítit tak úplně dobře. Tofu ochlazuje a třeba pro chlapa to není jídlo na každý den. To je takové moje víkendové zamyšlení nad tofu a tvarohem 🙂 Chápu, že to nejsou informace pro začátečníky, doufám, že pokročilejší z vás, porozuměli a s Katkou se třeba i shodneme,coooo? 🙂

  7. Já se nehadam a nelobuju za mléko:-), většinu uvedených knih znám a vycházejí stále z těch samých teorií a zdrojů podle mě…a právě proto, že se o ty mléčné výrobky zajímám fakt dlouho, docházím k názoru, ze si názor 🙂 musí udělat každý sám a pak si za tím stát a jak píše Eva, tak pak to opravdu je vlastně jedno kde je pravda:-). VČS má bezesporu spoustu nedostatku, ale je to jako se vším, kdo chce najde si vždycky důvody pro i proti. Já s mléč.produkty nemám problém, přijde mi logictejsi dat si poctivý tvaroh nez tofu ale klidně používám oboje. Ale nikomu své názory necpu, s většinou názoru na těchto stránkách souhlasim. Ale opět opakuju, ze jsem chtěla vyzdvihnout paní Margit, protože ona se výživou zabývá celý život a studovala např.právě i tu makrobiotiku a studuje dál a podle me se rozhodne nenechá opit rohlíkem a naopak se nestydí i uznat názory jiných, když je vyhodnotí jako správné. Takže ja to mám tak, ze pokud mám přece jen někomu věřit je to ona :-). A to je vlastně vše co jsem tim chtěla napsat, tak doufám, že v nikom nevzbudim žádné negativní emoce :-D, to bych fakt nerada ;). Hezky den všem!

    • Kdepak, žádné negativní emoce to nevzbudilo 🙂 Diskusi máme rády, taky nás to nutí pořád se dál vzdělávat. Proto jsme hned koupili VČS, když vyšla, abychom se dozvěděly, co je nového na poli výživy. A ejhle – pro nás nic nového. Teď mě napadá, že doufám, že z našich stránek je jasné, že na tofu náš jídelníček nestojí a nepadá, to by mě fakt mrzelo :-))

  8. To je od Margit opet naprosto uzasny clanek, diky :-), ale ja velice uznávám vsechny jeji nazory :-). Ale tady perfektne vystihla o cem jsem už sama dost dumala :-). Např.téma mléčných výrobku je velmi kontroverzní a zajimam se o nej už par let, ale jednoznačne potvrzení škodlivosti ani prospěšnosti jsem nikde nenašla a nejspis ani nenajdu protože proste neni, at se tu na me nikdo nezlobí:-D, ale důležité je aby si každý našel co mu sedí a jet v přirozených kvalitnich potravinach :-)…to jsem se nechtela zdaleka takto rozepsat, jen VELICE pochválit článek od Margit:-)

    • Jibo, jestli budete mít možnost přečíst si knihy např. od dr. Johna McDougalla, dr. Hanse Diehla M.P.H., MUDr. A. Frolkovičové, MUDr. Bukovského, PhD., dr. Neila Nedleyho a další, dozvíte se, jak to s těmi mléčnými výrobky vlastně je.

  9. Můžete se prosím vyjádřit k dnešnímu článku Margit Slimákové o Čínské studii? Už jsem několikrát četla, že v knize jde o účelové překrucování faktů.
    http://www.margit.cz/cinska-studie/

    • Já myslím, že náš názor na tu knihu vlastně ani není relevantní. Nám se samozřejmě jeho závěry líbí 🙂 O to více, že původně byl lékařem a hlásal pijte mléko, jezte maso a nakonec došel k opačným závěrům. Kdo tu knihu četl, tak ví, s jakou nevolí se potýkal, na jaký narazil odpor ve vládě i u lékařů. Navíc v knize najdete mnoho dalších jiných studií a odkazů na další a další materiály jiných pracovních skupin, vědců a univerzit. Ono se to snadno hodnotí, na to jsme my Češi experti 🙂 Věnoval tomu mraky let a snaží se podat svoje závěry laické veřejnosti. Koneckonců i kdyby něco nesedělo, stejně neříká pro nás nic nového – tyto závěry jsme znaly od léčitelů, terapeutů a poradců dávno předtím než tato kniha vyšla. Vůbec nás nešokuje spojení mléka a cukrovky, rakoviny atd. Můj osobní závěr tedy je: ať je čínská studie nejdokonalejší studií o jídle všech dob či nikoli, my jsme si jisté, že konzumace mléka a masa nám neprospívá. Někomu více někomu méně. Ano, je mléko a maso horší a lepší kvality. Ale chce si to vyzkoušet a pak nepotřebujete ani tuto knihu.

  10. Jaj. Tohle je hrozně ošidná věc. Na jedné straně píchat si poád jehly aa brát pilulky je špatně, na druhé straně na léčení se jídelníčkem a babskýma radama se umírá. Proto si myslím, že je vlastně dobře, že doktorka nedoporučí léčbu změnou jídelníčku, ale že dává injekce na ředění krve, které sice nejsou nez mínusů, ale fungují. Na úpravu jídelníčku by měli být výživoví poradci a měli bysme jíst správně všichni (utopie :)).
    Co tím chci vlastně říct je, že pokud by doktorka používala takhle “neozkoušenou” léčbu, tak bude mít strašný problémy, pokud to nebude stačit. A chápu ji, že po celých dnech v ordinaci už nemá energii na další dovzdělávání se a zajímání se. Je strašně dobře, že u Vás změna jídelníčku zabrala. A je hrozně dobře, že takových zpráv přibývá, protože si myslím, že brzo se léčení změnou stravy dočkáme. A ony se i ty farmaceutické firmy přeorientují, když zjistí, e z toho budou penízky.

    • EDIT: Po přečtení komentářů.
      Většina lékařů se, podle mých zkušeností, snaží léčit. Už jen proto, že mají plné čekárny na měsíce dopředu 🙂
      A co se týče léků na ředění krve. Změnou stravy se dá rozhodně hodně dokázat, ale tyhle léky jsou stejná pomoc. A konkrétně zrovna při porodu, což je extrémní zátěž pro organismus je to podle mě v pořádku. Lepší chvíli pak krvácet, než aby se vážně něco stalo. Nemyslím si, že je úplně v poádku zatracovat tyhle léky, i když jsou většinou jen “pro jistotu”

      • Myško, já je nezatracuji a kdo nemá dobré výsledky, ať si píchá. Určitě lepší krvácet než umřít, o tom žádná. Ale přečtěte si příbalový leták, vedlejší účinky. A politujete tělo toho, kdo si píchat musí, a tělíčko miminka, které v takovém těle roste. Není podle mě stejná pomoc z injekční stříkačky jako z jídla na talíři.

    • Však já ji taky chápu, i jsem to čekala. Kdybych neměla dobré výsledky, taky bych si píchala. Ale o to tu právě jde, já ty výsledky měla v pořádku! Ty injekce prostě nebyly potřeba, to je oč tu běží. Mimochodem, přečtěte si nějakou statistiku, kolik lidí umírá na podání léků….my si pořád myslíme, že nám pomáhají a že jsou neškodné…

    • Výživoví poradci??? Znám jednu osobně, živí své dítě převážně bílým pečivem, protože celozrnné děti přeci nesmí, je to nápor na střevo a dopřává mu žvýkačky, bonbony a čokoládu (Milku), samozřejmě vaří zdravě ze zamrazené zeleniny a hrozně se divila, že teď trávili týden v nemocnici, že měl malej něco se střevy. Tak si nechejme radit od výživových poradců…

  11. Já mám zkušenost hodně podobnou, sice né z těhotenství ale z gynekologie. Často jsem měla výtoky a kvasinky a doktor mi v podstatě nepomohl. Po dlouhých letech jsem nasadila protikvasinkovou dietu a začala jíst jinak. Celá šťastná jsem pak běžela doktorovi říct, že to bylo to jediné co mi za ta léta pomohlo a on mi na to řekl že ty diety moc nefungují….takže tak….

  12. Taky pod tento článek nepatří můj dotaz, ale nevím si rady, zda při horečce může 8.měsíční dítě nápoj z kuzu? Syn má rýmu a teplotu 38,2, zatím ničím nesnižuji, ale chtěla bych tělíčku nějak pomoct…..Děkuji za radu.
    Jinak Evku obdivuji, že se vůbec do debaty s lékařkou pustila….Jsem zdravotní sestra, tak vím, jaká je ochota lékařů, jsou mezi nimi světlé vyjímky, ale těch je jak máku. Na lékaře jsem totálně zanevřela po smutné zkušenosti, kdy manžel měl v 27 letech rakovinu a oni se k nám chovali jako k lidem, kteří tam obtěžují s chlupem na nose.Bylo to něco otřesného, že ani po 5 letech o tom nejsem schopná mluvit a když musím k lékaři, tak už předem tam jdu s velkou nedůvěrou.Všem držím palce,aby kroky lékařů ze západní medicíny přežili ve zdraví:))

  13. Sice to sem nepatří, ale musím to napsat. Zítra 28. 5. ve 13h máme jednání u soudu. Posudek mi odhalil smíšenou poruchu osobnosti, ale o dceru bojuji. Její stravu jsem přestala řešit a dějí se věci. Poruchu jsem si prý vypěstovala během vztahu s partnerem.

    • Ufounko, držím všechny palce co mám, aby jste dceru získala do péče. Budu na vás zítra myslet a věřím, že to dobře dopadne.

      • Děkuji za podporu. Dceru jsem do péče zatím nedostala, ale můžu s ní být 3x týdně. A mohu ji mít týden v červenci a týden v srpnu. Do teď jen 2x týdně. A budu mít dohled OSPODu a mojí mamky. Jsem sociálně nezralá více než partner. Soudkyně musela přihlížet ke znaleckému posudku. Chodím do krizového centra na skupinu a ještě dlouho budu, hodně mi to pomáhá poznávat sama sebe. Musím dceři dát běžné jídlo, i když to mám vyzkoušeno jinak. Má dobrý základ. Za necelý měsíc jí budou 4 roky a neměla antibiotika. Do zprávy lékařka napsala, že má nízkou nemocnost. Musím “poslouchat” dětskou lékařku, ale věřím, že v budoucnu si dcera vybere to zdravější. Myslím, že v budoucnu budeme spolu mít daleko pevnější vztah. Bude vědět, že jsem o ni bojovala a nevzdala to. Věřím, že se všechno v dobré obrátí. Ale nikomu to nepřeji! Nic se nedá lámat přes koleno!

        • I to je pokrok k lepšímu. Je fajn, že se uvidíte častěji. Věřím tomu, že vše co se nám v životě děje má nějaký smysl. V mém životě se nakonec zatím vždy ukázalo, že všechno zlé bylo pro něco dobré. Nevzdávejte se a užívejte si dcerou každou chvilku, kterou spolu můžete být.

          • Díky, souhlasím. Pracuji na sobě. Život není jen o jídle. Mám víc času na sebe, to je plus, z čeho “těžím”. Konečně mám po mateřské práci, která mě baví. Nedávno někdo řekl, že:”boží mlýny melou pomalu, ale jistě”. Mějte se všichni jak nejlépe umíte!

        • Ufounko, z čeho kdo usoudil, že jste sociálně nezralá? Neznám Vás osobně, ale z komentářů bych řekla, že je to právě naopak. Kdo rozhodl, že musíte dát dceři běžné jídlo? Nechápu, proč Vás k tomu někdo nutí, když u otce se dcera stravuje konvenčně. Je to hrozně smutné, že to všechno došlo tak daleko. U nás je to bohužel totéž, naprostý rozpad a pravidelné hádky kvůli jídlu. Děti to špatně snášejí, ustoupila jsem tam, kam až to šlo, hrozně tím trpím, ale nechci to vzdát úplně. Když v tom mizerném vztahu zůstávám, mám to aspoň trochu pod kontrolou. Neumím si představit, jak bych snášela střídavou péči nebo ještě horší variantu, kterou mi manžel vyhrožuje. Přeji Vám hodně sil!

          • Mimochodem, dnes jsem si od manžela mj. vyslechla, že my, co se snažíme jíst jinak, jsme sektáři srovnatelní s jehovisty. 🙁

          • Chystám se vám napsat e-mail. Byli jsme všichni 3 na psychologickém posudku a soudkyně k tomu musela přihlížet. Bohužel to byla lékařka, která rozhodla o jídle. Teď napsala zprávu k soudu, že má dcera malou nemocnost a k péči otce nemá výhrady. Dnes mi můj taťka řekl, že je rád, že je dcera tam, kde je (u otce, babičky a dědy) a že se rozvíjí. Tím mě úplně dostal. Se mnou se měla taky dobře a rozvíjela se v pořádku. Včera mi řekla, že až pojede domu, řekne babičce, že tady zůstane. Myslím, že cítí, kdo to s ní myslí dobře, ale nedokáže to pojmenovat a prosadit. Chci dosáhnout spravedlnosti, tak přemýšlím, že kontaktuji ombudsmana nebo Černé ovce na ČT. Chci bojovat jak nejvíc to jde. Pro Vás si myslím by bylo lepší ve vztahu nezůstávat, protože to ubližuje Vám všem. Ale došla jsem k tomu, že všechno není jen o jídle. Je dobré to mít pod kontrolou, ale mít taky nějaký požitek, radost ze “zakázaného”. Když vidím, jak dcera jí, je mi z toho do pláče. Povrtá se v polévce, v druhém jídle také, sní, co jí chutná. A to nemluvím jen o makrobiotice. Pořád jí chutnají jáhly, rýže, luštěniny, tempeh, vypije i neslazený čaj bancha. ale je zvyklá na sladkou chuť v podobě bonbonů, sušenek, jogurtů s bílým cukrem. Také je pořád zahleněná, ale to prý má ze školky. Dřív snědla všechno, co dostala a i si přidala. Dneska mi můj taťka ještě řekl, proč jsem s ní byla včera venku (pršelo), když měla kašel, když prý léky něco stojí. Pravda se stejně jednou ukáže, věřím tomu. Přeji také pevné nervy! Když jsem se uklidnila, dějí se věci v můj prospěch.

          • Ufounko, jste silná žena, určitě to zvládnete dotáhnout do vítězného konce. Vím, že bych měla odejít, ale jsem zatím na mateřské, tedy bez práce a naprosto finančně závislá na manželovi. Bez příbuzných, bez pomoci s hlídáním, když jsou děti nemocné (tentokrát byli obanemocní celou zimu). Dnes jsem se byla poradit u psycholožky, ale je to natolik komplikované… Mám pocit, že jsem v pasti.

        • To je hrozné taková bezmoc proti blbosti okolí. Taky jsem Vám držela palce a doufám, že se ještě všechno změní. Kdyby se měly děti odebírat kvůli jídlu tak snad musí být 99% dětí rodičům odebráno nebo je snad v pořádku, aby se denodenně živily čokoládou, coca colou, hranolkami apod.? To nikdo to neřeší to je v pořádku. A co je vlastně ta chyba na této stravě, že mají děti zeleninu u každého jídla? Že místo bílé mouky jí třeba 10 druhů obilí a nepřeberné množství luštěnin? Že sladkosti jsou domácí a slazené přírodně? To mi vážně hlava nebere. Dokážu si představit, že se může většina výživových poradců nebo lékařů ohánět absencí mléka, ale rozhodnout, že musí jíst běžně to je vážně mazec.

          • Děkuji za podporu, nikdy to nevzdám. To jídlo je zástupný problém, všechno to proti mně nahráli a smluvili se. Chci dosáhnout spravedlnosti. 2,5 roku jsem se o ni starala, vypiplala ji, odstěhovala se k příteli, psychicky mě zničili a vymysleli takový podraz. Bojuji.

  14. Já nejím úplně striktně jinak, jednou k tomu ale dojdu! Svou obvoďačku jsem viděla naposledy v březnu 2008, kdy jsem si šla pro razítko do těhu průkazky. Odcházela jsem s brekem, nezměřila mi ani tlak a ještě byla arogantní kvůli tomu, co jsem po ní chtěla. Hrůza! Pak jsem jí viděla jen když jsem si tam šla pro doporučení pro psychologa. Víc jsem si řekla, že tam nepůjdu, ani kdybych měla zhebnout! S pásovým oparem mě taky před lety poslala na ORL! Mám toho dost a jsem šťastná, že ty umělce nepotřebuju!
    Můj tchán je taky příkladem člověka, který to nezmění. Na začátku 130 kg, vysoký krevní tlak, tím oddělané ledviny, šťítná žláza, teď cukrovka, 10 prášků za den a není mu ani 60!! Dál ale budou kupovat naložené a zlevněné maso na gril atp. Když jsem mu k narozeninám dala krabici s pytlíky luštěnin a obilovin i s recepty, tchýně to komentovala slovy, že z takových “sraček” (pardon) neví, co uvařit :o( Je to smutné…

  15. Evo, vy jste se teda o tom, jaké je antikoncepce svinstvo, poučila tou nejnebezpečnější možnou cestou. Ono se nestává tak zřídka, že kvuli těm “nevinným pilulkám” zkončí nějaký mladý život. Jenže doktoři mlčí a mlčí (ne, varování v příbalovém letáku je fakt trochu málo) a stejně tak mlčí o tom, co s člověkem provedou umělé hormony.
    Znám kopy příběhů ze svého okolí, internetu a i sama na sobě, co dokáže změna stravy. Všichni, kdo se tím zabývají ví, jaké neuvěřitelné a naprosto neočekávané výsledky to přinese. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem na 14 dnů vynechala mléko, jen abych teda zkusila další zázrak, ale nevěřila jsem tomu ani ň. Je to už nějaký rok zpátky, ale ten pocit lehkosti bych přála zažít každému. Není to tak těžké, stačí to prostě jen zkusit! 🙂
    Jediné, co mě tak trochu děsí je, jak na mě působí vzhled skalních makrobiotiků. Vím například, že ti lidé se “vyhrabali” z vážných nemocí a jsou i v současnosti nadprůměrně zdraví, ale přesto mi připadají naprosto děsivě hubení a to sama jsem hubená taky dost. Je mi jasné, že na začátku se hubne kvuli eliminacím a že je to dobře svým způsobem. Ale po deseti letech? Kdo by chtěl deset let vypadat jako kostra? Na lidech, které jsem vídala častěji jsem si všimla i takových detailů jako lámavé vlasy, brzo vypadané zuby nebo zjevně poškozené nehty. A to vše i přesto, že šlo o velmi přísné mb, jinak velmi zdravé lidi překypující energií.
    Nedávno jsem sledovala i u sebe, jím standartně takovou “horší mb” obohacenou o některé potraviny, které mi nepřijdou tak zlé, ale klasická mb vycházející z Kusiho a spol. je odmítá – každopádně základ je stejný. Nicméně poslední měsíc dva jsem měla njetěžší zkoušky v životě, kdy prostě nebyla chvíle na to vařit, takže jsem jedla spíše klasicky (neuvěřitelné, o kolik hůř chutná klasické jídlo oproti “jinému jídlu”) s masem (ryby a drůbež) tak třikrát týdně. Zdraví šlo podle očekávání dolů, stres taky nepomohl. Co mě ale překvapilo, že se mi oproti době, kdy jsem jedla slušně, přestaly lámat nehty a získala jsem lesklejší a pevnější vlasy, obojí poměrně výrazně. Teď mám po zkouškách a vracím se pomalu zpět, ale přemýšlím, o co to vylepšit. Semínek a kvalitních olejů, stejně jako dalších věcí, jsem podle mě měla dostatek, takže jediné, co mě napadá, je jíst ryby. Máte někdo podobné zkušenosti, pokud to teda někdo vůbec až sem dočetl :D? Tohle je asi jediná věc, která stále způsobuje moje drobné pochybnosti o tomhle druhu stravy.

    • Nevím, jestli jste někdo četl rozhovor s MUDr. Hnízdilem v příloze MF. Píše tam, že nejde ani tak o to, co jíme, ale o to, s kým jíme a v jaké jsme pohodě. Že už je dnes spousta lidí, kteří jedí jakžtakž zdravě, přesto se cítí mizerně. Zrovna dnes jsem přemýšlela nad tím, že před 20 lety, kdy jsem jedla všelijak, jsem neměla žádné zdravotní problémy, měla jsem husté vlasy do pasu a bezproblémové dlouhé nehty. Teď jím už celkem dlouho jinak, energie mám dost, ale vlasy i nehty špatné, přestože jím kvalitní ryby 1-2x týdně.

      • Psychika je určitě stejně důležitá jako jídlo, to jsme tu psaly několikrát. Proč teď máte horší nehty a vlasy je několik možností. Co mě napadá jako první, že jste dostala dobrý základ, který se časem v době, kdy jste jedla všelijak vyčerpal a teď bude trvat nějaký čas, než se všechny minerály zase doplní. Mimo to 20 let je dlouhá doba, všichni přirozeně stárneme a na vlasech se to pozná nejrychleji. Nebo někde děláte chybu, nebo vaše tělo neumí ještě dobře trávit rostlinné bílkoviny, nebo máte nějaký stres…. Příčin může být mnoho, ale odpověď můžete najít jen vy.

        • Tím “dobrým” základem byl u mě od narození sunar doslazovaný cukrem, klasické kojenecké instantní kaše, maso, knedlíky, konvenční sladkosti…, asi si to umíte představit, většina z nás si tím před pár desítkami let asi prošla. V současnosti budou moje potíže nejspíše spojeny s chronickým stresem, bohužel to je něco, co momentálně neumím řešit.

          • Dobrým základem jsem myslela genetický dar od rodičů. To stravování potom jsme měli asi všichni v naší generaci stejné, dokonce se i doslazovala zeleninová polévka. Brrr.
            Stres je mnohem horší, než špatné jídlo, doslova žere minerály, ale sama vím, že někdy se s tím nedá nic udělat, prostě se to musí prožít a přežít.

    • Máte pravdu, že hodně lidí stravujících se MB projdou určitým stupněm hubenosti, ale zdaleka to není pravidlo. Mně se to zatím nestalo, i když co není, může ještě být. My naopak známe hodně MB dlouhodobě se stravujících lidí a hodně z nich působí fyzicky naprosto normálně, někdy mají i nějaké kilo navíc. Třeba takový Honza Jícha je normální kus chlapa, ale také prý měl období, kdy byl hubený a neměl sílu ani sportovat, u něj to byly eliminace, protože se do toho, jako do všeho položil na 100%.
      Určitě není v pořádku, když hubenost trvá 10 let. Ale zase na druhou stranu je pravda, že většina lidí se pustí do MB až po té, co jsou vážně nemocní a tam je jasné, že vše půjde pomaleji a není to standardní vzorek populace. Také u všech i striktně stravujících se MB nikdy nevíte co přesně jedí a jak, takže těžko soudit, z čeho to mají. Mohou mít nevyvážený jídelníček, mohou ho mít málo pestrý a upadnout do stereotypu… Navíc každý jsme jiný a měli bychom jíst trochu odlišně, ale než si na to přijdeme co a kolik, pár let to potrvá a může nám něco chybět.
      Moje zkušenost je zatím opačná. Nikdy jsem neměla nic moc vlasy a nehty vůbec. Pokud jsem chtěla mít hezké ruce, musela jsem si nechat dělat umělé nehty. Nosila jsem je určitě 15 let, ani jsem si to jinak neuměla představit. A před rokem jsem najednou měla pocit, že už je nechci. A tak jsme se sundala a s hrůzou koukala na ty pahýlky, co mi zůstaly místo nehtů. Za 2 měsíce se nehty daly neuvěřitelně do pořádku a dnes mi už i narostou do malé délky, že lehce přečuhují přes prst. To jsem dřív nikdy neměla. Nemám žádné kvalitní nehty, ale je to 100% rozdíl proti tomu, co jsem mívala. S vlasy je to stejné, konečně mají objem a mohu si je nechat i dlouhé. Dřív to nešlo, bylo jich málo a delší vypadaly jak myší ocásky.
      Přečtěte si Velkou čínskou studii a přestanete pochybovat.

      • Tu knížku se pokusím sehnat, moc děkuji za tip, také za dlouhý komentář. Vždycky mě uklidní, že lidi jsou různí a sedí nám každému trochu jiné věci, ačkoliv stejného základu. Někdy mě trochu rozhodí lidé, kteří prezentují svou jedinou správnou cestu, ale to je jen znamením, že si sama ještě nejsem jistá. Díky moc 🙂

        • Nikdy nemůže být jedna univerzální pravda, nebo dieta vhodná pro každého. A nikdo než my samy nezjistíme, co nám nejlépe vyhovuje. I když mantinely jsou dané, mezi nimi je ještě velký prostor.

  16. Dobrý den, zajímavý článek. Jen k tomu závěru… lékaři a farmaceuti nepotřebují zdravé pacienty, jen ti nemocní je živí 😉 toto je to nejzásadnější, co lidé musí pochopit, že doktorům nejde ani tak o to uzdravit, ale spíš zajistit si pravidelné návštěvy, … protože jedině tak dostávají bonusy od pojišťoven atd:. je to smutné, ale je to tak 😉

    • Dokud budou lidé jíst tak jak jedí, tak to většina nepochopí. Čím dál víc si myslím, že ty cukry, tuky, masa, éčka, vejce, mléčné výrobky blokují myšlení. Jak jinak vysvětlit, že po přechodu na jinou stravu dříve nebo později člověk pochopí, jaké to je, když je mu opravdu dobře (i když mu předtím nic moc nebylo) a taky že kvalitu života (a zdraví) máme z velké části ve vlastních rukou. Jak vysvětlit arogantní a nesnášenlivé výpady a netoleranci klasicky se stravujících lidí vůči těm, kteří zatěžují lékaře daleko méně? Včera jsem si šla vyřídit zdravotní průkaz. Rozhovor se sestrou proběhl asi takhle:
      Sestřička: Já vás ale vůbec neznám, vy sem chodíte?
      Já: No, chodím 🙂
      S: Ale naposledy jste tady byla v r. 2006? 😮
      J: To je možné, ale to je snad dobře?
      S: No… a zatvářila se tak, že jsem úplně jasně četla: Takové máme nejradši. Kdyby takhle chodil každý, tak to tu můžeme zavřít. Ale neobměkčila mě 🙂 Doufám, že ji zase příštích minimálně 7 let neuvidím 😀

      • Ha ha ha, mám to hodně podobně, čeká mě za 3 měsíce návštěva před porodem a mám pocit, že jsem tam byla naposledy před 4 roky s tím samým.

        • Já jsem tedy nakonec během svého třetího těhotenství uz svou obvodacku nenavštívila a nikomu razítko v mé prukazce nechybělo :-0 takže jsem tam uz tež pár let nebyla a jsem ráda, že to ani nepotrebuji 😉 …a to jim jinak zatím ‘teprve’ od prosince a navíc taky zdaleka ne 100 %ně. Ale snažím se Seč to jde a alespoň u toho prostredniho zatím držíme celkem slušné skóre, takže on a ten nejmladší uz snad budou mit lepší zaklad.
          Všem krásne dny plne zdravi přeji 😉

    • Lenko lépe bych to nenapsala, přesně o tom to je. Čím víc nás bude na nějakých lécích závislých, tím lépe pro celý farmaceutický průmysl. Nezbývá než si vzít zdraví do vlastních rukou a lékaře navštívit jen při vážných úrazech.
      Ono je to pro spousty lidí jednodušší vzít si prášek třeba na tlak, nebo na choresterol a dál jíst stejně, nic neměnit, než se na léky vykašlat a změnit celý jídelníček. Je to jen naše volba a naše blbost, pokud zobeme prášky a nic nezměníme.

      • Zajímavá je v tom případě i otázka životní pojistky (pokud ji máte). Člověk pak nemusí být pojištěný na závažná onemocnění, pokud zdravá strava má takové účinky, jak popisujete :-). Což je pozitivní zpráva. Možná by bylo fajn, oprostit lidi, kteří doktora x let nepotřebují od povinných odvodů na zdravotní (nebo je nějak adekvátně snížit, protože úraz se stát může) … Co si myslíte o tomto ?

    • To vás lituju, že máte takovou špatnou zkušenost s lékaři. Většinou jim jde o to, pacienty uzdravit. Praktického lékaře živí i zdraví, ne jen nemocní. A převážná část doktorů je šťastná, když je čekárna nebo oddělení poloprázdné…

      • a jakou jinou zkušenost by lidi měli mít, když je denodenně v televizi kupa reklam se slovy “odstraňuje PŘÍZNAKY chřipky a nachlazení”. lidi chtějí odstranit příznaky, ne příčinu. bolí mě záda, mám si vzít prášek. a když nic neukážou běžný (a levný) testy, tak se prohládí, že je to od psychiky a že si teda mám vzít prášek, než se dám do kupy…

        a ad to “živí je i zdraví pacienti” – tak proč se malé nemocnice zavírají s odůvodněním, ež nejsou pacienti, tak nejsou peníze? on ten zdravej asi nebude až taková výhra (pro rozpočet)

  17. Doporučuji video s MUDr. Hnízdilem-Titanic se potápí-
    http://www.youtube.com/watch?v=sAapOMbfWtA
    On se ptá pacientů,když za ním přijdou do ordinace, zda chtějí léčit nebo se uzdravit.A že pokud
    lidé chtějí léčit, tak varuje, že je opravdu doktoři prostě uléčí k smrti lékama…Neuzdravují, ale léčí. No prostě hrůza.Systém je založený nikoliv na uzdravování lidí, ale na léčení chorob.
    Také mě ve videu šokovalo, že jsou hodně nebezpečné léky na zvýš.cholesterol, ofic. stanovisko přísluš. úřadů je, že je veliký tlak
    farmaceut. firem. Prostě je to tu založeno vše na byznysu,
    Zentiva má akcie na burze, tak když budem zdravoučky, tak
    nebudou prostě profitovat.
    A lidi, co říkáte na chemtrails?Mě všichni tvrdí, že je to blbost,
    ale my tu teda máme občas dost podezřelý čáry na obloze, které
    vůbec nemizí a jsou tam několik hodin.Viděla jsem spoustu dokumentů, ale teď v tomto-http://www.youtube.com/watch?v=COPUnwa0rfI (Odkud fouká chemtrails)je i záznam z odvysílaných zpráv televize Prima, kde to říká Zárubová(teď je Witovská?)a prý je za to s reportérem vyhodili…
    Co budeme proti tomu dělat?

  18. Děkuji za příběh, rezonuje s mými zkušenostmi. Jsem sledovaná na hematologii, tedy z jiného důvodu (porucha srážlivosti krve, která se prozatím nedá “schovat” za žádnou známou diagnózu). Při těhotenství mne strašili s komplikacemi,ale vše proběhlo v pořádku. Výsledky rozboru krve po porodu překvapily především lékaře a bezradně kroutily rameny. Podle nich totiž disponuji genetickou vadou, která se nedá léčit. Pojala jsem to jinak psychicky a odlišně se stravovala, ovšem pro moji lékařku to také nebyla příčina mnohem lepších výsledků. Za sebe jsem ráda, že se nanaplnily katastrofické scénáře a pro lékaře zůstávám v kategorii “neobjasněno”.

  19. Evi, děkuji, že jste se takhle veřejně podělila se svou zkušeností a GRATULUJI! Jste úžasná. Já o téhlo chorobě slyším po prvé, ale přesto se mě článek také týká. A jistě nejen mě. Také jsem se rozhodla přestat brát léky a léčit se změnou jídelníčku a užíváním přírodních suplementů. Mám osteoporózu. Brzy mě čeká kontrolní vyšetření, tak s napětím očekávám, jak dopadne. Paní doktorce jsem zatím nic neřekla. Znám ji, předpokládám, že řekne, že je to moje věc., ať už výsledek bude jakýkoliv.

  20. Dobrý den,

    v článku zmiňujete tlustou drahou knihu :o), ze které jste čerpala. Zajímal by mne název.

    Děkuji.

  21. Dobry den, dekuji za zajimavy clanek. Take mam podobny problem s LM. Ale vzhledem k tomu, ze mam nyni hodnoty v norme nemusim si prozatim nic pichat (20tt). Rada bych se zeptala, co jste tedy jedla? To jsem v clanku bohuzel nenasla. Pripadne, muzete mne nekam nasmerovat?
    Dekuji

    • Ireno, jedla jsem to, co tu nacházíte v receptech. Obilí (celá zrna), luštěniny, tepelně upravenou zeleninu, olejnatá semínka, trochu syrové a trochu kvašené zeleniny. Toť vše. Dbala jsem na to, abych měla denně nějakou napařenou zelenou zeleninu, často jsem zařazovala strouhaný daikon a úpravu potravin dělala spíše jinovou, aby se krev neměla tendenci stáhnout. Chce to vyhnout se pečivu, masu, sýrům, vajíčkům, hodně slaným a pečeným jídlům. Zařazovat hodně omáček, kaší a polévek.

  22. No jo, kdyby jsme doktorům mohli platit když jsme zdraví a stejně tak farmaceutickým firmám a né tehdy když jsme nemocní a právě tím na nás vydělávajícím, tak jako dřív čínským lékařům tak by se ty jejich rady a postupy asi daleko více blížily těm co jsou tady na vašem webu…

    • Já jsem pro 🙂 Platit za dobrý výsledek dává mnohem větší smysl než současný přístup k pacientům a léčení.

    • to je právě ono – kdyby doktorům platili za zdravé pacienty a v menší míře za léčebné výkony, tak by to tu asi bylo jiné. pokud za preventivní prohlídku, kterou dělá 30 minut, dostane 10x méně než za razítko na recept s antibiotiky, které trvá 5 minut, tak pochopitelně není moc takových, co mají zájem to dělat “jinak”. kdbyy pojišťovna dala 10x víc za každého, kdo bude mít preventivkama doloženo, že je zdravý, tak by se doktoři taky víc starali. i třeba o tu výživu. a doktoři by se starali, aby lidi k nim chodili, i když jsou zdraví. a ne jak teď, že se dostanou do nemocnice až když to s nima sekne…

      • Naprosto s vámi souhlasím a v tom celém je hlavní problém. Potřebujeme nemocné lidi aby si vydělal doktor a nemocnice mohly fungovat. Navíc nemocní lidé se bojí a jsou lépe ovladatelní…

  23. Taky mám jeden příběh.. až na to, že posledního doktora, kterého jsme na té šílené cestě po vyšetřeních potkaly – neurologa (a to je naše velké štěstí) to, co zkouším zajímá a pátrá s námi! A ještě mi sám od sebe např. hledá v PC hodnoty výsledků krve, protože jsem prý podle něho hloubavá 🙂 Jeden z milionu doktorů, který, když se za námi zavřou dveře, jde, konzultuje problém s ostatními odborníky a příště mi řekne, co nového se dozvěděl. Já už neměla co ztratit, prostě jsem šla sama od sebe do bezlepkové diety, po tom, co jsem zjistila z knížek. Při prvním EEG bez léků i při druhém EEG s vydávkovanými léky na epilepsii – mělo moje dítě 3. abnormální záznam pro velmi četný výskyt epileptiformních grafoelementů. Po 2.měsících bezlepkové diety a po snížení dávky léku kvůli špatným krvinkám, kdy jsem sama požádala o kontrolní EEG je záznam lehce abnormální, 1.stupeň. Bez jednoznačných epileptiformních grafoelementů. Je to asi to nejúžasnější, co jsem po 4.letech tápání zažila! A nikdo z dr. vám nepomůže a nevěří, pokud nemáte jasný nález v krvi nebo na střevě! Zkombinovaly jsme to tedy ještě s léčitelem a dějí se fakt zázraky! Které ale nikdo, krom mě neumí ocenit, protože si to neprožil, leda lidé podobně smýšlející, jako jsou tady! Věřím, že to jídlo má vážně velký vliv na člověka. Asi to tak mělo být, že mě to posunulo až sem. Teď už se taky nebojím říkat svoje názory, ani doktorům, a stát si za tím, co jsem si dokázala!

    • Prosím pěkně, jakého máte neurologa? Po někom takovém marně pátrám, dcera má idiopatickou sporadicky se projevující epilepsii…léky nebereme, léčíme homeopaticky, ale zatím nevím. Moc děkuju za odpověď – email loulova(zavináč)volny.cz
      Olina

    • Juliano, to je skvělé, gratuluji k posunu u Vašeho dítěte. Jídlo je mocnější než si myslíme…no ale z čeho je tak asi naše tělo postaveno, že? Díky bohu za takového doktora, na kterého jste narazili. Víc takových! Díky za Vaši zkušenost.

  24. Dobrý den, krásný článek a zrcadlo našeho zdravotnictví. Chtěla jsme se zeptat zda nemáte zkušenost se zánětem zaludku. Je to úplne jiné tema, ale když už jste tu nad hodily ty zdravotni potíže. Mam chronicky zanet zaludku a už asi rok “jime jinak” ale nepomáhá to. Navíc jsem hodne zhubla takze jsem musela opět začít jist maso (jen bio) a živočišné bílkoviny. Nejaka doporučení? Moc děkuji Monika

    • To by bylo na vyšetření a radu na tělo, což takhle online úplně nejde. Ale myslím, že maso vám v tomhle směru službu moc neudělá. Hubnete, protože z těla odcházejí fujtajbly. Žaludek možná potřebuje trochu speciální dietu, ale zánětům se daří v překyseleném organismu a to bohužel maso přímo způsobuje, stejně jao všechny živočišné bílkoviny. Zánět žaludku si touto stravou už vyřešilo hodně lidí, takže vytrvejte, měla byste mít velmi přísný jídelníček, dokud se tělo nevzchopí.

    • A já jenom dodám, sice už to možná není aktuální, ale to neva, že zánět žaludku jde většinou přes játra, takže detox jater a podpora jejich energie je velmi na místě .-).

  25. Moc krásný článek. Při jeho čtení mi až běhal mráz po zádech. Evi, napsala jsi to dokonale. Totiž když člověk pochopí, připadne mu potom ta lékařská mašinerie šílená. A nejen lékařská. Mně teď s odstupem několika měsíců připadá, že je to přece nejjednodušší změnit jídlo. A okolo se setkávám s naprostým zděšením. Přitom mě dřív nic moc nebylo a ti lidé jsou i vážně nemocní. A člověk by občas tak strašně rád pomohl, sdílel, poradil… a naráží na zeď. Evi, Helčo, díky. Znovu musím poděkovat za to, že nemlčíte a sdílíte, šíříte, osvětlujete. Já už teď taky. Ze začátku ne, ale to jídlo mi opravdu dalo sílu a odvahu. Přesně jak píše Lucie.

    • Díky Jani, naprosto Ti rozumím. Jenže komu není rady….kdo chce slyšet, slyší. kdo nechce, třeba na to časem taky přijde 🙂

  26. Dobry den – v clanku me zaujalo, ze jste pila vodu behem jidla. Nepletu se, ze makrobiotika naopak hlasi pit vodu nejpozdeji pul hodiny pred a nejdrive pul hodiny po kvuli zaludecnim stavam?

    Anna

    • To jsem vás nechtěně zmátla špatnou formulací. Když jsem psala, že jsem přijímala hodně tekutin přes jídlo, měla jsem na mysli vodu obsaženou v jídle. Tedy polévky, omáčky, kaše, vodu nasátou obilím a luštěninami, napařováním zeleniny apod.

  27. 😀 Evi, pred tydnem jsem skoncila sestinedeli a pri posledni navsteve na trombotickem centru (mam taky Leidena) jsem pani doktorce sdelila, ze zvazuji si injekce v sestinedeli nepichat. Po celou dobu tehotenstvi jsem mela ukazkove hodnoty (musim vsak podotknout, ze ty jsem mela i pri druhem tehotenstvi – pri prvnim se o Leidenovi nevedelo – a to i pres to, jak jsem se stravovala). Vyslechla jsem si presne to co vy – ohrozuji nejen sebe, ale i sve deti. Co budou delat az prijdou o matku! No na kontrolu jdu uz jenom z toho duvodu, abych jim ukazala, ze to v mem pripade opravdu jde (znovu musim podotknout, ze jsem si injekce nepichala ani u druheho tehotenstvi, protoze mi ve Vrchlabi rekli, ze to neni treba :D). Takze i kdyz se v mem pripade jedna spise o dobry geneticky zaklad, zmena stravy mi dala duveru v me telo a tim padem i silu stat si za tim, cemu verim!

    • Tak to, Lucko, moooc gratuluju! A je skvělé, že ve Vrchlabí už si taky nechají říct. Mě tam tehdy už při porodních bolestech donutili píchnout ještě poslední injekci a já pak po pohodovém (sice dlouhém, ale jinak fajn) porodu zbytečně krvácela a místo potěšení z miminka jsem musela odevzdat dítě, vylézt na křeslo a nechat se mordovat bez umrtvení, protože se šilo všechno možné i nemožné, aby se zastavilo krvácení. Do toho původního klidu tam naběhlo několik lidí, rázem jsem měla v ruce kanylu pro případnou anestezii…no škoda povídat. Proto jsem taky začala víc věřit svému tělu a další porod si už nenechala nikým a ničím kazit 🙂

  28. No to je paráda, že Vám to takhle vyšlo, mě to píchání čeká asi za měsíc či dva, úplně se toho hrozím, ptž do porodu a ješte se šestinedělím mi to přijde děsná doba, uvažovala jsem, že bych ty injekce třeba “flákala” a píchala si je obden, ale to zase nevím jak by ovlivnilo výsledky……ach jo…

    • Slyšela jsem, že některé maminky to tak dělají. Asi bych to zkonzultovala jako variantu s ošetřujícím lékařem a chodila na kontrolu, jestli menší množství stačí. Problém totiž je, že ony se nedělají např. “poloviční injekce”, když to člověk nemá až tak špatné.

  29. Moc se mi líbí odhodlání ke konfronaci s lékařem. Momentálně toto téma řeším, absolvovala jsem své první těhotenství se špatným koncem, tj. spontánním potratem ve třetím měsíci. A konfrontace s lékaři je pro mě momentálně velké téma, těžko se smiřuji s nátlakem, který je na mě v dobré víře z jejich strany vyvíjen. Já sama jsem se u gynekologa pokusila o konfrontaci a to velmi opatrnou, poučená od porodní asistentky o svých právech, a neuspěla jsem snad s ničím. Rozhodla jsem se jít cestou menšího odporu a tak si hledám nového gynekologa na pomyslné příští těhotenství. Bohužel je to takové bezradné hledání..
    Každopádně děkuji za pěkný článek a sdílenou zkušenost

    • Já vlastně ani nechtěla jít do konfrontace, spíš jsem chtěla nabídnout zkušenost, jenže nebyl zájem 🙂 Nicméně s gynekologem to znám. Mám rozepsané a nedopsané svoje zkušenosti ze dvou těhotenství a přála bych vám vidět mého oblíbeného doktora, jak se kroutil, že nechci ultrazvuk, test na cukr a všechny ty další věci okolo. Když zjistil, že nejím maso, koulel očima a po zrušení vyšetření na ultrazvuk řekl, že ho s..u. Nechala jsem si ho, protože je jinak dobrý a říkal to vlastně láskyplně a nešťastně, že jsem nezodopovědná. Pro mě bylo řešení dokončit si těhotenství jen pod kontrolou porodní asistentky. Ale beznadějné to není, jsou i osvícení gynekologové, některé z vás to píšou, jen to chce je najít 🙂

  30. Zobrazit všech 84 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekJemná zelná omáčka s červenou čočkou a koprem
Další článekVýzkum: Jaké nádobí je vhodné pro zdravé vaření?