Přiznávám - název je lehce provokativní, jenže, ženy mé drahé, já fakt vyloženě trpím, když vidím, jak na sebe některé kašleme. Dáváme se na úplně poslední místo, snad i za domácí mazlíčky, v domnění, že snad konečně někdo ocení, jaké jsme úžasné pečovatelky. Nebo spíš trpitelky?

A pak, když nám rupnou nervy, tak všem pro změnu klidně hystericky vyčteme, co jsme pro ně udělaly, i přestože se – budu teď trochu drsná – o to třeba nikdo ani neprosil. Protože ono po pravdě, my to s tou péčí a obsluhováním taky někdy dost přeháníme.

Nejsme „jen“ ženy

Však se podívejme třeba na to, kolik rukou má muž, žena, dítě? Každý jsme vyfasovali dvě ruce, které můžeme doma používat. A ono jim upřímně ani nic jiného nezbyde, když jejich vyčerpaná žena/máma skončí jednoho dne v nemocnici. Což by bylo sice úplně zbytečné, ale holt těm tvrdohlavějším z nás (jak já vám rozumím!) nestačí facka, to musí být přímo rána mezi oči.
A jestli pořád čtete :-), mám pro vás „test“. Víte, komu by měl správně číšník v restauraci dát první jídlo: ženě, muži nebo dítěti (věk ani společenskou významnost neřešte, vemte v potaz jen pohlaví). Není co řešit, že? Je to žena. A zcela zaslouženě. A teď se podívejme na to, kdo má první jídlo u vás doma? Na to už odpověď sice neznám, ale pevně doufám, že je stejná. A víte proč? Protože si to tak strašně moc zasloužíme. My ženy nejsme jen ženy. My jsme bohyně, léčitelky, víly. A víly mají zpívat a tančit. Jenže my se místo toho jen honíme. Veškerou svou energii věnujeme rodině a pak se divíme, že jsme unavené, že nás bolí hlava, že křičíme na děti, že nemáme chuť na sex.. Však doplňte samy ;-) A já vím, že toho dokážeme zvládnout strašně moc, čímž zase neříkám, že se muži flákají. Ale kdybych to tu měla všechno vyjmenovat, tak je tenhle článek docela dlouhý.

Dovolme si pomoc od ostatních

A klidně si to teď, milé ženy, běžte pěkně sepsat, ať to máte černé na bílém. Článek neuteče a já mám času dost. S tím časem bych to ještě chtěla upřesnit, ať to nevypadá jako provokace. Ale víte, já se už dávno přestala honit. Čím víc jsem se totiž honila, tím méně jsem si to užívala a čím méně jsem si to užívala, tím jsem byla podrážděnější. A upřímně, kdo by chtěl jíst jídlo od protivné mámy? Já ne.
Tak co, máte ten seznam? Docela síla, že? A opravdu by se v tom nenašlo něco, co by zvládl někdo jiný? Byť ne tak dokonale jako my, to je jasné :-), ale každá pomoc se počítá! A navíc tím ty naše malé-velké lásky učíme být součástí toho, co se doma děje, nejen konzumenty pohodlí a péče tzv. „mama hotelu“. Já třeba nezapomenu na to, jak se můj asi dvouletý syn divil cestě, kterou „ušlo“ jeho špinavé triko, než se vrátilo čisté a složené zpět do skříně. Moc doporučuju! Ten výraz stojí za to! :-)

Nechtějme zvládnout všechno najednou

A já vím, že život si s námi někdy hraje. Rozhodí nás rekonstrukce, stěhování, těhotenství, změna práce, apod. Ale pořád si myslím, že když se chce, všechno jde, nejlépe (ale ne lépe – má oblíbená hláška ze Čtyř dohod) jak v dané situaci zvládneme. Náročná může být klidně i situace, kdy na Jíme Jinak přecházíme. Je toho najednou moc, že? Spoustu informací, novinek, změn. Ale nikdo neříká, že to vše musíme zvládnout v jeden den. A už vůbec ne naše Evička.
Já třeba jím jinak rok a čtvrt a za tu dobu jsem ještě nepekla kváskový chleba, nezkusila jsem vyrobit amasaké, natto a „milión“ dalších věcí. A žiju! O tom to totiž vůbec není. A hlavně je to opravdu dočasný stav. Každý den, týden, měsíc je tak moc znát. Takže pohoda a klídek. Motivace strachem stejně nefunguje. Ať je to jen radost z nového a zdravého jídla! Ať cítíme lásku a vděčnost k sobě, že se máme rády natolik, že si vaříme dobré a zdravé jídlo. Nejen že se odbydeme – byť kompletním talířem – ale pestrost ve všech stránkách tam chybí.

Bludný kruh sebeobětování

Ještě se však na chvilku musím vrátit k mému oblíbenému stolování, protože mi to nedá. Přijde mi, že u nás v Čechách je tak silně zakořeněné, že první jí muž, děti a pak někde v rohu kuchyňské linky, protože ještě peče poslední palačinky, uždibuje ve stoje ty potrhané odložené kousky, unavená a hladová máma. A tak si prostě říkám, že jak v tom (sebe)obětování už jelo tolik generací před námi, je konečně na čase z toho bludného kruhu vystoupit. Třeba už jen tím, že si nalijeme ranní miso polívku jako první. Tím ale neříkám, že když žena nemá polévku první, že se obětuje. Tak černobílé to není (zvlášť když má radši teplejší a děti si naopak stěžují na horkost). Přijde mi to ale jako fajn příklad, na čem to ukázat.

Najděme si čas samy pro sebe

U nás přes to třeba nejede vlak. A přijdu si u toho prostě jako královna. Žádný první dětem, jak radí babičky, že mají děti hlad. To já přece taky a beze mě (a mého muže samozřejmě) by tu hlavně prdelky nebyly. A nemusím psát, jak je miluju na Mars a zpět, že jo. Ale máma je jen jedna. Na mámě to doma všechno „stojí a padá“, tak proč si to neudělat pěkné – namísto utápění se v sebelítosti a výčitkách, jak to moje honění se nikdo neocení.
Mám taky za to, že (nejen) děti si vždy radši vyberou mámu, která o sebe pečuje. Jinými slovy, ten čas pro sebe si prostě najde, i kdyby pouhých pár minut denně (aspoň pro začátek), práci přerozdělí, atd., i když mají k večeři zase kaši. Takovou chtějí spíš než mámu, která sice jede na 200%, všude vypiglováno, navařeno, napečeno, ale v jejím těle to nejspíš brzy exploduje.

Špinavá podlaha neuteče

A pravda, taky jsem občas jak tryskomyš, co dělá deset věcí najednou, ale já to nedělám proto, že to pak dám „všem sežrat“, ale protože chci. Pustím si k tomu „ty svý bláznivý písničky“, jak si ze mě utahuje syn a nic mě nezastaví (takhle to mám hlavně v aktivní fázi, pak už to se mnou prý docela jde :-)). A když mi náhodou zpomalit nejde, od toho mám děti. A jsem jim za to nesmírně vděčná. Nedělá mi problém odložit kbelík s vodou a jít tancovat. Mám za to, že dětskou pozornost máme nejvíc v momentě, kdy nám ji chtějí dát samy. A tak se prostě řídím tím, že špinavá podlaha neuteče, ale dětství mých dětí ano. Ale stejně tak nepočká můj spánek, zdraví atd. A jak jinak to ty děti učit, než vlastním příkladem.

Buďme královnami i doma

Takže jestli jste se v tom našly, na co ještě, milé dámy, čekáte? Nádech, výdech, úsměv, klidně se namalujte, hezky oblékněte, učešte (a nee culík se nepočítá, ten nosíte furt) a jde se na to! A moc se přimlouvám za to pěkné oblečení, protože to tak hezky podtrhne ten pocit výjimečnosti a důležitosti. A když budete i třetí den vyfešákované jak na ples národní opery, slibuji, že se vás rodina konečně přestane ptát, jestli někam jdete, protože budou vědět, že máma je přece krásná i doma!
A ono mezi námi, když máte malé děti a nemáte hlídání jako my, tak moc příležitostí k „vytáhnutí“ krásných šatů není, spíš tedy žádné, než nějaké. A připomínky, co když si je ušpiníte, beru (já osobně jsem, jak bych to řekla slušně.. prase?). Ale teď to můžu aspoň svést na malé děti :-)). ALE, pořád mi to přijde jako ještě snesitelná daň za to, že jste si na jeden den dovolila být královnou i doma. A protože jste to dočetly až sem, mám pro vás další tip – šaty  kupuju zásadně v zimě, jsou o dost levnější :-))

Chvalme se a mějme se rády

Možná někomu z vás nesedlo, že píšu, jak píšu. V tom případě nechápu, že stále čtete ;-)) Ale já po pravdě neumím moc mazat med kolem pusy frázemi, jak bude líp. A samozřejmě že bude, ale musíme na sebe být hodnější, nesrovnávat se s druhými, netrestat se za jednu chybu milionkrát dokola (jednou stačilo ne?). A hlavně si začít to, že jsme krásné úžasné bohyně, taky užívat. Pohladit se, obejmout, zatančit, zazpívat, vnímat své tělo, emoce, usmívat se na sebe, říct klidně všem NE, když to tak cítíme a nezapomenout si poděkovat a pochválit se. Tak krásně, jak se pochválíme samy, to stejně nikdo nikdy neudělá ;-)) Ono je krásné být matkou a manželkou, ale v první řadě jsme hlavně ženami. Ženami, které mají své vlastní potřeby stejně jako další členové rodiny. Máme i své zájmy, koníčky a malé-velké radosti, které bohužel tak často odkládáme na neurčito. A věřte mi, že když už se za sebe jednou postavíme, oni si zvyknou. A to velmi rychle.

Ranní čas na sebe

Já mám třeba každé ráno takové svoje „kolečko“, přes které nejede vlak. Začíná to úsměvem v zrcadle (ono to jinak ani nejde, když se v něm po ránu vidím), pokračuje cumláním oleje, kartáčováním celého těla a končí cvičením se závěrečnou relaxací – zní to možná bůhvíjak vznešeně, ale prostě jen ležím a na nic neodpovídám :-)) Tohle kolečko zvládnu za 20 minut, když pospíchám ráno do školky, ale umím ho natáhnout klidně na hodinu. Ale proč o tom mluvím. Jednou se mi podařilo vstát dřív, což se mi běžně nestává. Nejsem zrovna skřivan, spíš noční sova. Tak jsem toho využila a užila si ho bez dětí. A protože jsem už byla krásně zrelaxovaná a naladěná na celý den a neměla jsem stále hlad, pustila jsem se do úklidu. A tak jsem si tak stírala, do toho falešně zpívala, že jsem si skoro ani nevšimla, že do kuchyně vběhl skoro šokovaný syn, že mě nevidí na podložce, ale se smetákem v ruce, což mi vzápětí potvrdil otázkou: „Co se děje, má teď přijít nějaká návštěva?“ A mně došlo, jak je boží, že moje dítě bere za samozřejmost, že se máma ráno nejdřív věnuje sobě a když náhodou uklízí, je to něco „podezřelého“.

Královna nebo služka? Volba je na nás.

Já si vůbec velmi brzy celou rodinu naučila na to, že když něco nechci dělat, tak to nedělám. Někdy je to třeba na hranici, kdy to nemám komu delegovat. Tak jasně, že to zvládnu, ale o to dřív pak potřebuji dát děti spát, abych si ten čas a „zápřah“ mohla večer vynahradit. Což dělám i právě teď. Protože právě psaní je jedním z mých dobíječů energie. A já vám moc děkuji za přečtení. A protože už jsem toho řekla až až, mám pro nás ženy už jen poslední otázku, která se tu, nade mnou „vznáší“ celou dobu, co píšu, a tak ji vyslovím i nahlas: chceme (nejen) své muže a děti učit, že jsme hodné lásky, obdivu a uznání jako královny? Nebo je nám bližší představa podřadné služky, na jejíž pocitech nikomu nezáleží? Ta volba je na nás. A já nám moc držím palce, ať se rozhodneme správně.

S láskou

Naďa

P.S.: Kdybyste náhodou začal někdo po dočtení litovat mého muže, tak on fakt není žádný chudák :-)) Jednak moc dobře ví, koho si vzal. A pak samozřejmě i on má čas sám na sebe. Má spoustu zájmů, aktivit a dalších věcí, v kterých ho maximálně podporuji. Tak je nám v tom dobře a učíme to (snad) i naše děti :-)

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

  1. Moc krásně jsi to napsala! Já už na tom pár let pracuji. Jen jsem měla začít tak o 30 let dříve, ale nikdy není pozdě :-)

    • Jee, Věruško děkuji a úplně ti rozumím.. víš, já si prostě myslím, že k nám vždy vše přijde v ten pravý čas.. Tak ještě aby to chodilo v levý :-))

  2. Zrovna předevčírem jsem psala Lucce (Makropes) mail, aby si nadělila knížku od Marka Hermana – Máma není služka, máma je dáma. Tohle heslo jsem jednu dobu dost využívala, když mě holky začaly úkolovat a nejlépe obě zaráz a každá v jiné místnosti. Vždycky jsem řekla: „Holky, stop. Máma je dáma, máma není…“ ony doplnily „služka“. :-D
    Přednášky od Marka Hermana hodně pomohly i mému muži se zorientovat v tom, co je jeho role a jak mi má pomoct. Do té doby tápal, já si o pomoc neuměla říct, tak bylo klasicky všechno na mě, já naštvaná a on věčně v tahu. Takže vřele jej doporučuju pustit i manželům a partnerům. Neříkám, že je to teď ideální, obzvlášť teď, když stavíme baráček, ale už ví, že když přijde domů a vidí mě, že jsem na pokraji sil, tak bez keců umyje nádobí, vyskládá myčku, umyje i děti a uklidí po nich tu spoušť. Před tím se zmohl akorát na poznámky typu – no jo, zase je tu akorát plný dřez a všude hrozný binec.

    • Jee, Péti, to je super, že zrovna Marka Hermana zmiňuješ. Mám od nej doma „najdete si svého marťana“ a bylo to moc příjemné čtení, ke kterému se často vracím. A nevím, jestli to bylo v téhle knížce nebo jsem to četla v nějakém jeho rozhovoru, že to nejlepší, co může muž pro své děti udělat, je udělat šťastnou jejich matku👌💃
      Jinak se mnou byl vždy po porodu muž nějaký čas doma (týden, dva, podle potřeby), tak si hned zkraje udělal názor na “ mateřskou dovolenou“ a od té doby mě nepřestává zahrnovat pochvalami a komplimenty, jak to všechno zvládám a že on by rozhodně takový zápřah nedal. No a do práce si od té doby chodí psychicky odpočinout😂 Takže tohle je možná taky způsob, jak chlapum otevřít oči😂, nee že by to tedy můj muž potřeboval, protože já věděla, koho si beru, ale byla jsem za tu jeho osobní zkušenost moc ráda👼

      • Nadi, jsem ráda, že se Ti Marek Herman líbí. Já mám jeho střízlivé názory moc ráda.
        Jak jsi psala o té mateřské dovolené, tak nechápu, proč se tento termín ještě používá. Když se nesmí pomazankovému máslu říkat máslo, rostlinnému mléku mleko, tak proč ještě nezrušili u mateřské dovolené termín “dovolená” 😂
        Máš skvělého muže. Já jediné, co bych změnila, by bylo to, že bych víc zapojovala do péče o děti Toma. On tenkrát druhý den po příjezdu z porodnice šel normálně do práce se slovy, že nevěděl, jak to bude, tak si dovolenou nevzal. A já doma zůstala sama s dvěma dětmi doma… Neuvěřitelně posilující zkušenost 😅

    • Petunie, díky za tip na knihu a mám radost z takového posunu u vás doma!
      Já asi před měsícem vysvětlovala synovi, jak je to se služebnictvem na zámku, že každý sloužící má na starosti jen některé činnosti a ještě to je jeho práce. Že všechny ty práce nemůže dělat jeden člověk (já) a ještě k tomu naráz.

      • Zuzzi, dej pak vědět, jaký na Tebe udělala ta knížka dojem. Moc se mi ještě líbí na YT Marka Hermana “Rozhovory ve třech”. To byla pro mě místy fakt pecka😍

        • Peti, já si poslechla jiný jeho rozhovor. A spousta věcí mi sedí a naprosto souhlasím. S pár věcmi ale nesouhlasím, musím se přiznat.

          • Ano, Zuzzi a takhle je to v pořádku. I on sám říká, že si ty jeho řeči máme filtrovat a nutně nemusíme se vším souhlasit. Není možné, abys přece s někým souhlasila na 100%, ne? 😉 Vy všichni tady jste pro mě naprosto užasní a inspirativní, přesto se v leckterych názorech budeme lišit. Nebo se stane, že přijde čas a později něco přehodnotíme.🥰

            • To jistě, o tom žádná. Jen žes psala, ať pak dám vědět, tak jsem dala vědět. 😁 Je to zajímavé, protože ve většině věcí absolutně nemám výhrady. Ale třeba v tom rozhovoru řekl, že matka má milovat bezpodmínečně a otec s podmínkou. On tím myslel, že má otec vyžadovat řád, práci apod. To chápu a asi je to opravdu žádoucí. Ale bezpodmínečnou lásku a přijetí vnímám tedy jako naprosto nezávislou na pohlaví a roli. Tu si prostě zasloužíme všichni od obou rodičů. Takže musím říct, že v tomhle bych nejradši skočila rovnou do toho rozhovoru s diskutovala s ním přímo tam, aby nemátl lidi. 😂
              I tak díky za tip, je to pro mne příjemný oborový poslech. 😉🙂

              • Souhlasím, bezpodmínečná má jít směrem k dětem od obou rodičů, prostě proto, že jsme lidé. To další je učení rolí: řád a pořádek je ta mužštější stránka a soucit a emoce je ta ženštější stránka, ale oboje tyto věci by stejně měla umět použít obě pohlaví.
                PS chtěla jsem to sem přidat už 22.12., ale byla jsem někam odvolaná, a on tu ten text vydržel na otevřené stránce dodneška, jinak bych na něj byla zapomněla. Asi to tak mělo být.

  3. Nadi, zrovna před týdnem jsem ze sebe měla radost..:), každý den máme takové podobné kolečko ráno, jako ty, no a jak s manželem cvičíme, tak prostě může vždy cvičit jeden, protože máme doma málo místa, no jsou z toho občas dost vtipné , zajímavé situace…
    No a tak já si cvičím a už pár dní jsem říkala, že až bude pod nulou, tak budeme rozmrazovat mrazák, a jak tedy cvičím a manžel necvičí, tak najednou tu začal tak chaoticky chodit, šel za synem do pokojíčku ( byl trochu nemocný) a byl sotva vzhůru a on na něho: měřil sis teplotu, a cumlal jsi olej..:-)))) a za chvíli na mě: tak mám odmrazit ten mrazák..usmívám se a říkám: teď cvičím, mrazák počká, a směju se mu, jak skoro budí syna a neví coby..:))), taky se smál..a já byla tak ráda, že jsem nevstala a neřešila ten mrazák a v klidu si cvičila dál..:))
    A s tím komu nadávat jídlo, jako prvnímu…..hm jak ty to umíš přesně popsat..:) to někdy zkusím..:)))

    • Jee, Jani, děkuju za krásný a milý komentář. Živě jsem si vás představila👌😂. A úplně jsi mi připomněla, že my se s mužem taky vlastně ve cvičení střídáme, malý byt už sice nemáme, ale v rámci minimalismu vlastníme jen jednu podložku na cvičení😀A ja než docvičim, tak se muž mezitím otuží a dýchá (nevím přesně, co to obnáší, ale je po tom dost naspeedovanej😀).
      A s tím jídlem – ja si toho všimla v létě v restauracích, že tam my ženy v pohodě přijímáme a vítáme, když máme jídlo první. Ale doma je pak (nevím proč) tak často slyšet „v pohodě, najezte se první, já tu jen něco dodělám“. Kor když ten oběd většinou vaří právě žena. To mi je prostě vždy líto, když někde vidím.. A že to bohužel není nic ojedinělého..

  4. já nechápu jak to děláte…každý druhý den peču nějaké ty mňamky a svačiny abychom se vyhnuli každodenní klasice klasice chleba s něčím..a každý druhý den vařím jídlo pro celou rodinu…čilli jsem stále u plotny + krabičkování do práce. Jsem ráda za to jak jíme ale přijde mi že jsem furt u plotny

    • Milá Lenko, a můžu se zeptat, jak dlouho jíte jinak? I já jsem mela na úplném začátku pocit, že jsem stále v kuchyni. My tam teda byli všichni, protože se vždycky rádi mačkáme v té nejmenší místnosti😀, ale každý den, týden, měsíc byl tak moc znat, ze teď mam naopak pocit, ze v kuchyni trávím(e) minimum času, ale přestala jsem péct, to je pravda a nově máme myčku, to je taky pravda😂

    • Markétko, moc děkuji za milou reakci. A nejlepší na tom je, že z toho pak stejně těží všichni aneb spokojená mama = spokojená rodina👌❤💃🌹🍀

  5. Naděnko, děkuji ti za článek. Tohle je totiž přesně to, co jsem si potřebovala přečíst. Jak nám ti andělé vždy sešlou ve správný čas to, co zrovna potřebujeme že?
    Poslední rok byl náročný, náročný tak, až jsem na sebe zase zapomněla a sama cítím, jak sklouzávám někam, kde jsem už nikdy nechtěla být.
    Sám můj muž mi řekl, když jsem zase fňukala, co se stalo s tou Bohyní z lonska? Kam si ji zakopala?
    Sakra, kam jsem si zakopala? Někam hodně hluboko, ale já ji zase vytáhnu. Musím, ne já CHCI! :-)

    • Milá Kattynko a já zase ze srdce děkuji Tobě❤. Přesně kvůli tomu, co popisuješ, jsem ten článek psala. Takže teď díky Tobě cítím opravdu velkou vděčnost, že jsem byla pochopena přesně tak, jak jsem si přála..
      Pro mě osobně jsi hvězda všech hvězd, nejen proto, co jsi všechno dokázala🥇. Tak na sebe buď prosím laskavá a ono to půjde..🍀 Myslím tím, abys to nebrala tak, žes dělala něco špatně, protože tak to nebylo, my vždy děláme to nejlepší, co v dané chvíli zvládneme..❤ Držím ti všechno, co jde, ať je návrat k Tvé vnitřní bohyni ten nejpříjemnější❤🌹💃
      P.s. máš úžasného muže, ale to jistě víš i beze mě😀

  6. Nadi krásné čtení… ve spoustě věcí jsem se našla – nebo spíš ve všem…? A samozřejmě že to vše víííííím :-)) a jak je vtipné si o tom přečíst…..tak doufám že si na to vzpomenu až bude třeba. Ještě by mě zajímalo, kde se vůbec bere ta potřeba být dokonalá…..Dokazovat to někomu, nebo sobě…?Touha po uznání…? A jídlo máme už doma dávno vyřešené.. protože když jsem hladová, to opravdu nikdo nechce zažít :-)) díky za článek..

    • Lebell, moc děkuji, ani nevíš, jakou radost mi dělá tohle číst❤ A co nás žene k dokonalosti? Dobrá otázka tyjo👌Možná částečně výchova – láska za zásluhy, možná tahle doba, která z nás žen dělá muže, kdo ví, ale je fajn si to uvědomit a pustit, protože nic jinýho s tím asi ani dělat nejde.. Ja z ty nedokonalosti měla vždy tak mega velký strach a teď jak si ji tak užívám..😂😂

  7. Moc hezky napsané. Dočetla jsem to až do konce jedním dechem😀přesně tak už to mám doma taky nastavené. Ať se děje co se děje, když si maminka chce odpočinout tak prostě jde. Dříve muselo být vše na 200procent a teď? Je mi to úplně fuk co bude hotové. Hlavně abych měla aspoň půl hodiny pro sebe. Začlo se mi tak měnit myšlení, když jsem začala jíst jinak. Synovi byli tak 4roky, teď mu bude 8 a ví, že když odpočívam tak mě neruší a prostě mě nechá. Domluvíme se, že třeba za půl hodiny budu odpočet a budeme si hrát… Určitě mi je lépe a mám víc sil, než když jsem mu tenkrát odpovídala, že nemám čas a celé odpoledne po práci běhala maratónu od sporáku k pračce. Prostě po práci odpočinek, pak si povídáme, hrajeme a pak společně vaříme a děláme nádobí. Syn je spokojený že si s ním mám čas hrát a práce doma mu už přijde automatická. Manžel samozřejmě taky pomáhá co může.

    • Tak to je značka ideál, Moni, blaženě se tu teď usmívám, jak si představuji, kolik nás už asi takových žen je.. (pevně doufám, že jsme už pořádný gang!!😎😂❤💃) Moc děkuji za krásnou první reakci a pokračujme v tomto trendu😂❤

  8. Zobrazit všech 27 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Naďa
Zkouším to různými cestami, hodně otevírám knihy a lezu chodbami, někdy se nadechnu a řvu a někdy jen tak ležím mezi hvězdami..
Předchozí článekOvesné cukroví – Karolínky
Další článekJak převést hrnky nebo lžíce na gramy