Na semináři v Adršpachu byl s námi John, sedmdesátiletý chlápek, který od dvaceti let žije v Americe. Jeho přístup k životu byl tedy notně říznutý americkou kulturou. Pro nás, české ženy, bylo nesmírně poučné, podívat se na naše problémy kolem jídla jeho očima.

Třeba když se ženy ptaly, jak to která řeší s jídlem pro muže a jak to zvládají ostatní časově, když muž nechce jíst to jejich, nevydržel a vzal si slovo, i když byl spolu s druhým mužem Pavlem, na naší akci v naprosté menšině. Když slyšel, kolik práce mají ženské s přípravou dvou (někdy dokonce kvůli dětem tří) různých jídel, vůbec nechápal, proč to dělají: „On to nechce jíst? Tak ať jde do hospody! A ty děti, kolik jim je? Patnáct? Ať si uvaří svoje jídlo!“

Smála jsem se pod fousy, protože já to vidím také tak. Snadno se mi to mluví, já vím, mě doma s jídlem problémy nikdo nedělá. Ale kdyby dělal, vím na tuty, že bych nedělala dvě jídla. Zpočátku jsem byla ráda, že s kojencem v ruce udělám to jedno. Navíc jsem neuměla vůbec vařit. Nic. Natož nějaké luštěniny a jiné novoty. Natož pak ještě extra jídlo pro manžela! 

A teď, když to prohlásil tenhle zkušený muž, bylo vidět, jak ženské zaujalo, co říká. Jako by to slyšely prvně. Z mužských úst to prohlášení mělo mnohem větší váhu. „Já si to asi zbytečně komplikuju,“ zamyslela se jedna nahlas. „A nikdo to neocení,“ přidala další. A tak jsme debatovaly a přemýšlely, jak to má jeho žena dobré, protože on je z téhle stravy nadšený a navíc má dostatek prostředků k tomu, aby si domů mohl pozvat kuchaře. Hmm, to by se nám líbilo všem…

V jedné tradiční anglické čajovně jsem mezi mnoha jinými dobovými plakátky a cedulemi o pracích prostředcích a pravé kávě narazila na tuhle a hned jsem si na tu situaci vzpomněla. Cedulku jsem si vyfotila s myšlenkou na vás všechny, které vaříte víc než jedno jídlo. Co to zkusit taky tak: „Miláčku, k večeři máš dvě možnosti – ber nebo nech být.“ Prošlo by to i u vás?

Zkuste náš nový online kurz Super Saláty

Dělejte saláty jako šéfkuchař!

14 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Můj manžel dříve pronášel věty typu „ovesnou kaši bych nejedl… nejhorší je červená řepa…“. Vařit neumí, je rád, že má jídlo připravené. Ale je fakt, že z domu je naučen, že se jí „všechno“ a nenechávají se zbytky. Což mi značně usnadnilo proces transformace. Můj otec je ten starý zatvrzelý tip, který jí jen pár jídel. Ale už snědl i dýňovou polévku, jsem mu řekla, že je z hovězího masa :-). Onehdy si dal na bazéně smoothie z lesního ovoce. Takže možné je všechno.
    Ale u starých lidí bych změnu neřešila. Cthějí to svoje, určitě, ovšem jídlo bych objednala někde v jídelně a zajistila dovoz. Ovšem tady by zase frflali, že je hnusné, takové, makové… :-). Když žila prababička, ta uměla doslova mamku terorizovat, jaké měla požadavky.

    • To je hezky pribeh s vasim muzem, to jiste da nadeji dalsim zenam 😀 No a svata pravda, nekteri starouskove dokazi s jidlem pekne potrapit…

  2. Milá Evo, tak maminka miluje maso a klasickou českou kuchyni. Ona i tatínek byli kuchaři a vařili výborně. Tatínek měl rád zeleninová jídla a ovoce, ale máti to moc nemusela. Říkala, že není koza, aby jí jedla. Tatínek už zemřel a máti je už 13 let u nás. Pravdou je, že trošku mění své návyky, sem tam si k snídani udělá vločkovou kaši, tu dříve s námi nikdy nejedla a k večeři si dává lehké jídlo se zeleninou, nebo ovoce. Je zdravá a se zažíváním nemá žádné problémy. To já nemůžu mléka a miluji zeleninu, tak mi strava podle jíme jinak moc vyhovuje. Děkuji, že jste.

    • Mirko, moc díky za vaše slova a za sdílení maminčiných zvyků. Moje babička má také ráda maso, i ve svých 92 letech ho musí mít několikrát týdně. Nikdy nedělá fazole apod., to prý bylo za války. Ale jí skromně, nepřejídá se. Nikdy jsem jí neviděla jíst zmrzlinu, dortíky apod. Když je návštěva, koupí sušenky ke kafi a dá si jednu nebo žádnou. Jí malé porce, co jí znám, tedy asi od jejích 52 let. Nejí na noc. Vaří si čerstvé, poctivé věci. Nic jako párky nebo polotovary. Co ji znám, ji trápí žlučník, takže odjakživa nejí smažené, tučné apod. Dělávala vždycky dušenou zeleninu apod. a taky polévky, což jsem jako dítě nesnášela 🙂

  3. Problém averze vůči jídlu JJ řeším v rodině také. Zajímalo by mě, jestli tento názor – Jez, co máš předloženo nebo si něco sežeň sám – praktikuje doma i Helča. Četla jsem, že už to neřeší, ale jak se to neřešení dělá? Mám v sobě bohužel zakódováno, že sytost rodiny (a tím i spokojenost) je na mně…. Díky za inspiraci. 🙂

    • To má právě většina žen, Renato 🙂 Proto jsem to zmínila v článku. U Helči to bylo tak, že dokud žili spolu, tak to neřešení (po předchozím velkém řešení) probíhalo tak, že uvařila pro sebe a pro kluky to naše a on si k tomu hodil kus masa na pánvičku. Naše zelenina, obilí a luštěniny byly jeho přílohou. Helča nakonec uznala, že je fajn, že asoň takhle sní nějakou zeleninu apod. Nebo se přestala zlobit, že si na to nastrouhá sýr apod. Nebo si sám uvařil, co on rád a co nikdo jiný tak neumí. Je to labužník. A neřešení znamenalo, že už se tím netrápila a prostě vzdala potřebu ho předělávat, nechala ho, ať si jí, co chce a přestala se tvářit nebo vyčítat.

      • Díky za odpověď. Zkusím to tak také – aspoň ZPOČÁTKU přidám maso. Je to tak – jídlo JJ nechutná tomu, kdo má nevyčištěné chutě a vyčistit by šly JJ jídlem… Ale spojencem mi je manželova nechuť si něco uvařit sám. 🙂
        Děkuji za množství uskutečnitelných nápadů i motivace.

        • Maso je podle me nejmensi problem 😉 Dulezite je rozsirit rodine jidelnicek o zeleninu, naucit je na obili a lusteniny, nahradit cast peciva a mlecnych vyrobku, omezit chemii v jidle atd. Maso jim neberte, kdyz ho vyzaduji, to prijde casem.

  4. Ano, je to krásné, u manžela by mi to prošlo, ale u mojí matky pro kterou vařím bohužel ne, má už 92 let a tyto pro ní novoty trvale odmítá.

    • Tak to ma maminka krasny vek a skvely servis od vas. A jasne, taky pravo drzet se svych zvyku :-). Prozradite nam, jak se stravuje? Mam stejne starou babicku a i kdyz neji jako my, rozhodne ji jinak nez bezne ceske rodiny.

  5. Zobrazit všech 14 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Stisknutím tlačítka souhlasíte, že zpracujeme Vaše osobní údaje (e-mail a jméno), abychom mohli komentář evidovat a zobrazit. E-mail nezveřejníme. Zásady ochrany osobních údajů.