Na dno a zase vzhůru

Padám a nevím kam

Stres v práci a začínající zdravotní komplikace odstartovaly moje rozhodnutí změnit místo. A to nešlo právě podle mých představ. Ani když jsem z představ dosti slevila. Začínala jsem cítit bezmoc a beznaděj, vztek a lítost, nebylo moc síly a zdravotní problémy se zvětšovaly.

„Operace. To je pro vás teď jediné řešení.“ Jak prosté sdělení lékaře, jak děsivá představa. Moje skoro dvouleté přemlouvání těla, že spolu to zvládneme, se úplně nepovedlo. Ne, že by tělo nechtělo. Ale okolní vlivy, především silný stres, narušoval to, co já jsem svojí snahou lepila. Správná strava a trocha pohybu nestačila. Už nefungovaly ani bylinky, nepodařilo se mi zachovat si vnitřní klid, ztrácela jsem sama sebe. Nešly už ani slzy. A tak tohle! Operace.

Na konci léta přišla zkušenost, o kterou jsem nestála. Přímo jsem se potkala s tou „zubatou“. Oživovala jsem, nepovedlo se. To, co zbylo na rukách jsem dlouho nemohla smýt.

Kdy už to skončí?

V mém případě pomohlo rozhodnutí najít si terapeuta. Průvodce, co se bude umět ptát, co mě povede, abych si odpovídala na svoje otázky a uměla jsem se vrátit zpátky sama k sobě. Měla jsem velké štěstí na lidi, kteří věděli, kam mě odkázat, a ještě větší štěstí, že jsem našla, co jsem hledala.

Konec dobrý, všechno dobré?

Operaci mám za sebou. Pravidelně chodím na terapie, které se staly příjemným setkáváním se a notnou dávkou prací na sobě sama. Naučila jsem se tanec dechu, kterým začínám každý den. Ještě stále nemůžu plakat a operace mi hodně zasáhla do života, ale věřím, že jako je hodně špatných věcí za mnou, je taky spousta krásných věcí přede mnou. A na ty se těším.

Každý den je jiný. Některý je velmi náročný a jiný je zase nabíjející. A to je prostě život. Přijímám ho, jaký je. Pomalu se snažím vrátit ke správným stravovacím návykům, k pohybu (procházky v lese jsou neskutečně nabíjející, třeba když zase obejmu pár stromů a zhluboka se nadechnu té vůně jehličí, hub, čerstvé trávy spolu s tlejícím listím). A hlavně, pomalu se vracím k sobě samé.

Děkuji, že jsem se mohla odrazit ode dna. A i když taková období potkávají nás, lidi, na různě dlouhou dobu, mé dva roky byly obrovskou zkušeností.

Živote, buď zdráv!