7 kg dole jen díky změně stravy (Kája, 58 let)

Říkali mi Dýně

Jsem šťastně vdaná už 38 let, matka dvou dětí, babička tří vnoučat.
Můj příběh je příběhem od mala zakomplexované holky. Ve čtvrté třídě jsem vážila 60 kg a pár let mi na základce neřekli jinak než Dýně. Volali na mne pouze touto přezdívkou, jako bych ani jméno neměla, sebevědomí žádné, celý život jsem pak měla pocit méněcennosti. Ač mám milujícího muže a rodinu, stále někde uvnitř to bylo, takové to trauma z dětství. 

A když jsem přišla do věku, když už se mi začali líbit kluci, tak jsem se snažila změnit, zhubnout, zalíbit se, byla jsem hodně aktivní – běhání na orientačním závodě, pak asi od 7. tř. pravidelně 2x týdně volejbal, na střední jsme hodně chodili do Beskyd na túry. No a pak jsem trochu povyrostla a šlo to. Jenže jak se říká, buňka si to pamatuje. Tím chci říct, že je to asi u těch lidí, kteří byli obézní od mala, ještě trošku složitější, nabraná kila v těhotenstvích apod.

Co se kromě čtení taky potkat živě na kurzu vaření?
14. října 2026 · 15:00–20:00 · Praha Laboratorio
Rezervovat místo

Aktivní život mi vzala artróza

Manžel je sportovec, štíhlý. Naše cesty směřovaly na hory, do přírody, s dětmi jsme projezdili hlavně slovenské hory, Tatry, Slovenský ráj, Fatru…u nás Beskydy, Pálavu. No a když už děti měly svoje zájmy, chodili jsme sami, zdolávali jsme kopce v Tatrách, Dolomitech, Julských Alpách, chodila jsem během týdne do aerobiku, hráli jsme volejbal, jezdili na kole atd. Později jsem aerobik vyměnila za jógu a snažila jsem se vždy, ač jsem byla při těle, abych si udržela váhu aspoň trochu…no moc to nešlo. Mám sedavé zaměstnání, sedím 8 hod. v kanceláři, otékají mi nohy, bolí mne kolena a nejhorší pro mne je, že jsem musela zvolnit, protože nemohu přes bolest, dokážu ujít max. 5 km a pak stejně musím dva dny odpočívat, bolavá kolena mě prostě dál nepustí.  Prodělala jsem boreliózu, kterou jsem měla 7 let stále v krevním obrazu, stále jedna antibiotika za druhými, hnisavé angíny. V prosinci operace šedého zákalu.

Mám zase důvod se usmívat

Asi před 4 lety jsem definitivně se sportováním skončila, ač nerada, bohužel jsem kvůli artróze musela. Aspoň, že máme zahradu, tak pracuji a hýbu se aspoň na zahradě, občas nějaká procházka do lesa. Měla jsem pocit velké změny v životě, jako by mne již nečekalo nic jiného, než jen sedět na lavičce. Byla jsem zlomená a nešťastná, protože ty procházky po lese, v horách jsem měla moc ráda a chybí mi to, hodně!!. Co ted? No potkala jsem Evu a tak teď se zrovna už usmívám, protože přestože nemohu cvičit, našla jsem něco jiného, změnu životního stylu aspoň co se týče stravování. 😊

Vyhrávám sama nad sebou

A věřte, že to mám ještě trochu  těžší, protože bydlíme ve dvojdomku, kde vařím 3 dospělým chlapům, kteří si umí udělat jen čaj, kávu, možná ještě vajíčka 😊. Tak vlastně vařím 2x, pro sebe a pro ně. Musím se na druhou stranu pochválit, že za těch 5 – 6 týdnů, co jsem se zapojila do Jarní očisty, tak to zvládám, protože už nemám zase tak velké chutě na ty řízky, kachnu se zelím, kuře apod, takže v současnosti vyhrávám sama nad sebou a jsem šťastná, že to jde.
Přestala jsem jíst klasické pečivo, mléčné výrobky, cukr, med. Já, která jsem byla 40 let závislá na kávičce a častém ovoci, jím zeleninu a piju špaldovou nebo čekankovou kávu a na všech těch zdravých věcech si pochutnávám! Vařím si luštěniny, rýži, oves, kroupy, jáhly a další.

Jde to i bez cvičení

Celkově jsem zatím shodila 7 kg a rozhodně ještě nekončím. Zbývá mi ještě kousek Jarní očisty a stala jsem se členkou Klubu Jíme Jinak a jsem rozhodnutá pokračovat i po skončení kurzu. Pevně doufám, že se váha časem ještě pohne, protože pár kilo bych ještě sundat potřebovala, ale už teď je to pro mě obrovský úspěch. Těch 7 kg jsem shodila opravdu jen díky změně stravy a bez cvičení, které si bohužel nemůžu dovolit. Jsem nadšená a šťastná, že jsem se do kurzu přihlásila a s chutí budu pokračovat dál.

Kája