Chcete zažít „další rozměr“ ve vašem životě? Chcete svůj život obohatit o zážitky, na které si každý netroufne? Chůze naboso v lese a objímání stromů může být pro vás výzvou. Chopte se jí! Dokud nemrzne :-)

Potřebuju odpočinek!

V práci stres, doma starosti, kamarádka na kafe nemůže, knížku už jsem dočetla, koloběžku nemám seřízenou… Jenže já chci odpočinek! Potřebuju se trochu uvolnit, nebo mi praskne hlava a to, co v ní nosím, by zasypalo minimálně naši čtvrť. Les, to je správná volba. Půjdu do lesa.

Dojedu si do lesa

Závidím všem, kteří mají les za domem, nebo to mají do lesa pár kroků. Z města abych se dostávala MHD tak dvacet minut určitě, a pak spolu se skupinkou lidí, kteří mají evidentně stejný zájem jako já, kráčela směrem k lesu. Takhle si odpočinek nepředstavuji. Naštěstí se skupinka návštěvníků lesa začíná dělit na rychlejší chodce, na ty, kterým tempo udává chlupatec na vodítku a na lidi na procházce. Zpomalím a nechám je všechny odejít. Z cesty uhnu přímo do lesa a procházím se po neuvěřitelném mechovém koberci. Kdo mě zná nebo četl mé předchozí články ví, že bosa, v horším počasí v barefootových (bosých) botkách.

Procházet se po lese je balzám

Když se nohy dotýkají země, různého povrchu a s různou teplotou, jsem u toho „dalšího rozměru“, který mi odkryla chůze naboso a o kterém jsem vám minule slíbila, že napíšu.
Samotnou mě to překvapilo. Říkala jsem si, že když se vyzuju, tak se prostě vyzuju a nic dalšího v tom nehledám. Jenže to přišlo tak nějak samo. Člověk začne nejen víc vnímat, co má pod nohama, ale i co je okolo něho a taky nad ním.

Další rozměr

Někdy se položím v lese na mech, trávu nebo měkké jehličí a nasávám vůni, poslouchám život lesa, dotýkám se rukama všeho kolem sebe a užívám si ten „další rozměr“. A můžu vám říct, že i když jsem knihomol a na kafe s kamarádkou chodím ráda, nic moji hlavu nevyčistí tak, jako pobyt v lese.
Nedávno jsem četla knihu o životě stromů, jak je to s jejich růstem, místem, které si musí mnohdy uchránit a taky s jejich komunikací, kdo v lese škodí a jak fungují různé mechanismy, které my považujeme za samozřejmé, normální, anebo o nich nevíme. A uvědomovat si tohle všechno při pobytu v lese, i to je součást onoho „dalšího rozměru“.

V objetí s panem smrkem a panem dubem

V alternativní literatuře se často setkáme s tím, jak dobré je objímat stromy a co to znamená pro nás i pro ně. Objímat stromy? No, zkusit bych to mohla. Než jsem objala svůj první strom, pořád jsem se dívala, jestli nejde někdo kolem. Opravdu mě nikdo nevidí? Objala jsem strom a čekala jsem. Co mám jako cítit? A co se má jako stát? Začala jsem se nahlas smát sama sobě při představě, že se vidím, jak tam stojím v objetí s panem smrkem.

Na druhé objetí jsem si vybrala nádherný mohutný dub. Samozřejmě nejsem žádná Saxána a tak mi ruce na objetí nestačily. Ale stála jsem v lese, „naplácnutá“ na strom. Bylo to jinde, kde moc lidí nechodí, a to bylo mnohem lepší. Nic a nikoho jsem nehlídala, jen jsem byla. A? Kdo čeká, že mnou projela vlna energie, až jsem zajiskřila, toho zklamu. Nic extra se nestalo. Bylo mi dobře, měla jsem příjemný pocit, protože kůra nebyla hrubá a strom byl veliký, takže se dostavil i pocit jakéhosi bezpečí.

Mám své oblíbené stromy

Při jedné návštěvě kamarádky jsme zabrousily na téma les, stromy a ona mi říká: „Možná se mi budeš smát, ale já mám oblíbený strom a když jsem v lese, vždycky ho obejmu. Nejsem cvok?“ No jasně, že cvok není. To je přirozené, ať si lidé, vychovaní podle norem a předpisů, myslí něco jiného. Někdo stromy neobjímá, ale někdo se u toho cítí moc dobře, a tak to dělá.
Vzala mě do onoho lesa, ke svému oblíbenému stromu a dala mi pokyn, ať ho obejmu. Prý jestli něco ucítím. A já to cítila. Normálně jsem cítila, jak jím proudí míza. To byl tak silný zážitek, který rozšířil můj „další rozměr“.

Teď mám v lese své oblíbené stromy. A na návštěvě v jiných lesích tu strom pohladím a někdy objevím i takový, která mám chuť obejmout. Jen tak. V Japonsku je to součást terapie, v Čechách je to pro mnohé pokyn volat doktora Chocholouška. Nu, nejsme na to zvyklí.

Takže až půjdete příště do lesa, odhoďte konvence a stud, zujte si boty, lehněte si v pohodlí pod nějakou borovici, nebo objímejte stromy, jak je libo. I váš „další rozměr“ čeká, až ho objevíte!

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

Čtěte na toto téma dále

Anna: Objevila jsem vás díky České televizi

Anna: Dobrý den, jsem na těchto stránkách poprvé díky...

Mám víc energie, dole už 4,5 kg (Petra)

Petra: Dnes je můj 9. den a já se...

Radka: Díky za bezvadné materiály a podporu

Děkuji za všechen bezvadný materiál na webu i za...

V každém kurzu se naučím něco nového (Marcela)

Marcela: Dobrý den všem, kdo se podílí na těchto...

18 kg dole a energie tolik, že se nepoznávám (Lenka)

Lenka: Já se nepoznávám, jsou čtyři hodiny odpoledne a...

Děkuji za skvělé stránky

Eliška: Dobrý den, moc děkuji za skvělé stránky, které...

Celý kurz shrnu jedním slovem: DĚKUJI

Alenka: Milá Evi, celý kurz bych shrnula jedním slovem,...

Ako povedal môj muž: „recepty sú famózne“ (Miriam)

Miriam: Dobrý deň. V prvom rade sa chcem poďakovať...

Konečně více vnímám své tělo

Avka: Ahoj celému týmu JJ a všem, kteří prošli...

Dole 2 kg a spoustu cm a pokračuji dál

Ivana L.: Mám dole 2 kg. Ale zato těch...

Je to skvělé a jednoduché vaření (Veronika)

Veronika: Ahoj Evi, dnes poslední den vaření kurzu Hubneme...

Dáváte mi pocit, že jsem doma

Tammy: Pocit, že jsem doma. Nebo u kámošky na...

Tomu bych nevěřila: Po 3 dnech na JJ stravě mi splasklo břicho!

cihal: Zdravím vás. Začala jsem dle videa polévkami k...

Nevěděla jsem, že umím tak dobře vařit (Andrea)

Andrea: Zdravím všechny ze své pozice na chvostu pelotonu!...

Začala jsem milovat vaření díky JJ

Alena M. K.: Evi, moooc děkuji za kurz, týden...

Klub JJ mě vyrazil dech

Jana: Evi a Helčo, jste úžasné , Klub jíme...
  1. Děkuji moc za krásné psaní.Chodim taky objímat stromy.U nas na sídlišti rostou břízy,tak ty mám moc rada.Jinak jezdím do lesa.Ted jdu v nemocnici a hned zítra do lesa za stromeckama.Pohladit a obejmout.Preji krásný den a krásně psaní.Ilka

    • Ilko, díky, zprávička spadla do spamu, ale právě jsem ji našla a už jí pouštím. Krásný den a pozdravujte stromy.

    • Milá Ilko, někdy si říkám, že stromy na sídlišti mohou růst jen díky lidem, jako jste vy, že je tam má někdo tak moc rád. Přejeme pevné zdraví a načerpání sil.

  2. Moc děkuji za nádherný článek, to jsem potřebovala :-). Až se mi chvílemi chtělo brečet dojetím, jen vedle sedí manžel, tak nemůžu :-). Už dlouho se ve mně hromadí nějaké napětí, které chce ven, tak moc se mi chce jít do lesa, ale pořád mi to nějaké „okolnosti“ kazí. Ale teď už mne snad nic neudrží, vezmu prcka na kolo a pojedeme :-). Mám moc ráda duby, asi pro jejich sílu, kterou z nich cítím a kterou asi potřebuji :-).

  3. Ještě jsem si nenašla své/svůj strom na dobíjení baterek.. zkoušela jsem kdysi, na popud muže, ale žádný se mnou nemluvil, nebo jsem to necítila a při zranění na výletě jsem také necítila vzpruhu, jakou jsem čekala, ale možná jsem měla jen velká očekávání.. zároveň to bylo naše velké ezo období, vůči kterému mám pár výhrad a tak v tom nepokračuji, ale moooc ráda kuru stromů hladím a zkoumám je, opírám se o ně a jsem s nimi ráda.. stromy jsou krásné a užitečné.. ale třeba při silném vichru mi pořádně nahánějí strach.. a tak mne napadá.. prý se dřív u stavení vysazovali lípy, jako ochránkyně.. máme jich na pozemku furu, jednu prastarou, zanesenou ve vojenských mapách, véčkovou, která, když nám bude přáno, bude stát vedle domu.. prý je zdravá, měla by vydržet dlouho, ale šli byste do toho, i kdyby byla zpevněná (svázané véčko k sobě) na víc místech? Že by nám ji dovolili pokácet je velký otazník a sluší jí to tam, ale bezpečí je druhá věc.. máte někdo vzrostlý , hoodně vzrostlý strom poblíž obydlí? A jaký případně?

  4. stromy miluju odmalička, taky mám své oblíbené, takových lidí je určitě spousta, ale pravda je, že v naší mainstreamové společnosti se o tom člověk raději moc nezmiňuje :-) K nálepce pošuka mi úplně stačí donést si do práce na snídani obilnou kaši a zmínit se, že moc nejím maso. :-))

  5. I já mám svůj strom a to lípu u hřbitova mých rodičů. Vždy, když je jdu na hřbitov navštívit tak před vchodem jdu obejmout tu mou lípu ať jde okolo kdokoliv a myslí si, že jsem blázen. Dělala to i moje maminka ještě když žila. Mám u toho objímání zvláštní, krásný pocit.přeji všem krásné dny. S pozdravem babi Maru.

  6. Dobrý den, Lůco. Vaše články se mi líbí. Jsou psané optimisticky, s nadhledem a často mi mluví z duše, dneska obzvlášť. S objímáním stromů jsem začala asi před třemi lety, když mi bylo hodně ouvej a už jsem nevěděla co bych. Ze začátku jsem to prožívala stejně jako vy. Trochu jsem si připadala jako cvok a nic moc jsem přitom necítila. Až jsem pak narazila na jeden. Když jsem ho objala, cítila jsem ochranu a bezpečí, jako když se dítě schová tátovi do náruče. Už dlouho jsem u něj nebyla. Jsem ráda, že jste mi to článkem připomněla. Co nejdřív za ním zajdu, vlastně bych nejdradši běžela hned. Díky.

    • Milá Pavlíno, ze srdce děkuji za ocenění. To, že jsou čtenářky, kterým se moje články líbí, je pro mě největší odměna! A motivace psát dál :-)
      Je skvělé, že jste si našla svůj oblíbený strom, určitě ho běžte co nejdříve obejmout. Zvlášť teď, na podzim, to bude návštěva s ještě větším kouzlem. Přeji vám krásné dny!

  7. Zobrazit všech 16 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Lůca
Autorem článku je Lůca
Úplně obyčejná žena. Obyčejná? Každá jsme jedinečná. Takže naprosto jedinečná žena, co si nezakládá na pojmech Bio a Eko, ale co si váží přírody, ráda chodí bosky nebo v barefootech, třídí odpad, sbírá v lese zapomenuté odpadky, miluje dobré, kvalitní jídlo, život a ráda si jej díky drobnostem užívá s rodinou nebo i sama.
Předchozí článekÚčtenky z obchodu: zdroj toxického BPA, které vstoupí do těla do 5 sekund
Další článekBazalková omáčka