První gynekologickou operaci jsem prodělala ve 13 letech. Od té doby to nebylo dobré. Bolel mě podbřišek, trápily výtoky, neustálé záněty a časem se přidala prekanceróza děložního čípku. Léky, čípky, masti, obklady, byliny, kamera  břiše, operace, konizace,...nekonečné trápení a strach, že nebudu moci mít vlastní děti zastavila až změna jídelníčku.

břicho

Od školky na gynekologii

Na gynekologii jsem byla zvyklá chodit od malička. Jako novorozeně jsem prodělala operace ledvin a močových cest a už tehdy bylo jasné, že další gynekologické operace mě neminou, že vrozené vady nepostihly jen močový a ledvinový systém, ale i reprodukční orgány. Respektive tehdy před 37 lety se mělo za to, že ani některé z nich nemám, mít nebudu, žena budu jen tak zpola a děti mít taky nikdy nebudu.

Na gynekologii jsem tedy byla od školky sledována, z dětského pohledu i mordována různými bolestivými vyšetřeními, a následně i operována. Prvně v necelých 13 letech. Tehdy jsem dokonce už dostala předepsanou antikoncepci, ale to je zase jiný příběh s málem tragickým koncem.

Pokusy o uzdravení

Ta operace a věk jsou klíčové pro začátek mých gynekologických potíží. Od té doby jsem totiž trpěla na různé záněty, bolesti podbřišku, výtok, kvasinky a léčila se stále dokola. Gynekologů jsem vystřídala mnoho, žádný si se mnou nevěděl rady. Brala jsem antibiotika horem i spodem (doslova), používala doporučené mastičky, čípky, krémy, výplachy. Zkoušela jsem i alternativní léčbu bylinkami ve formě sedacích koupelí, obkladů, čajů. Vyzkoušela jsem kdejaké esence, jogurt na vložku, tee tree oil na tampon,… na co si jen vzpomenete.

Kolik máš milenců?

Vrcholem hledání byla mladoboleslavská lékařka, která na mě řvala přes celou čekárnu, že mám nahlásit počet milenců, protože pro každého z nich potřebuji léky. Při posledním vyšetření mi totiž našla chlamydie. Plakala jsem, utekla se třemi krabičkami (tak mě lékařka zřejmě otipovala) a k téhle paní se už víckrát nevrátila. Byla jsem totiž nepolíbená panna a vážně jsem nevěděla, kde jsem k chlamydiím přišla. Po letech jsem zjistila, že je máme v rodině a snad jsem se s nimi už narodila. Mimochodem, léky nezabraly.

Neplodná a špinavá

Ale zpět k pointě. Jak si každá žena umí jistě představit, trápila jsem se neuvěřitelně. Na sebevědomí vám tyhle gynekologické potíže nepřidají, do toho jsem vyrůstala s tím, že asi nebudu tak úplně žena a nebudu mít děti. Co já tedy mohu budoucímu partnerovi nabídnout? Chtěla jsem rodinu, chtěla jsem děti, ale připadala jsem si neplodná a špinavá. Copak mě bude nějaký muž chtít?

Můj doktor House

A tak jsem hledala cokoli, co by pomohlo, a snila o adopci pro případ, že by doktoři měli pravdu. Každý gynekolog se rok dva snažil, pak jen krčil rameny. Neměla jsem výsledky dobré většinou už ani po okamžitém dobrání léků. Poslední gynekolog, ke kterému jsem chodila ze všech nejdéle, se vždycky při kontrole podíval do výsledků z laboratoře a konstatoval: „Zas tam ta svině je.“ Byl to takový můj doktor House. Opravdu šel tvrdě po těch potvorách, co se nacházely v mém těle. Léčil mě na všechny možné potíže, ani je nedokážu vyjmenovat. Jednou mluvil o bakteriích, jindy o bičíkovcích, pak zase o kvasinkách a virech. Měla jsem v tom zmatek, ale stačilo mi, že on se snaží a já jsem poslušná pacientka. Úspěch přeci musí přijít, říkala jsem si, s tímhle se nedá žít. V první fázi léčil mě a fasovala jsem vždy krabičku i pro manžela. Nezabíralo nic. Nic dlouhodobě. Pak už předepisoval léky jen mě a po letech mi přestal předepisovat prášky úplně, protože usoudil, že mi stejně nepomáhají a tušil, že mě ničí jinde. Oba jsme byli smíření s tím, že takhle to prostě já mám a lékař mě chlácholil, že takových žen je mnoho.

Prekanceróza na čípku

Jednou se však při vyšetření tvářil nezvykle vážně a poslal mě na přesnější vyšetření ke kolegovi na onkologii. Ani jsem se nedivila, že mi našel „něco“ na čípku. Moje máma měla s děložním čípkem potíže už léta a měla za sebou konizaci a nakonec i velmi vážnou operaci a odstranění nádoru. Ani já jsem se tomu nevyhnula a postupně vystřídala za ty roky všechny možné postupy odstraňování „malých květáčků“, jak můj stařičký pan onkogynekolog nazýval prekancerózní stav mého děložního čípku. V narkóze i bez jsem podstoupila několik variant ošetření stále vznikajících nádorů. Pan doktor viděl, že něco vydržím a že nemám ráda narkózu (navíc už mi ani nezabírala, při posledním zákroku jsem se probrala a hovořila s lékaři), tak většinou zasáhl ambulantně. Au, bolelo to děsně. Jako by mi někdo trhal žaludek přirostlý k děloze spodem. Pak trochu krvácení, více pobolívání v podbřišku než obvykle a za pár týdnů zase stabilní stav jako jindy. Tedy ani dobré, ani úplně zlé.

Co mám dělat?

Ani jsem nevěděla jak, a byla jsem najednou sledovaným pacientem na onkologické gynekologii. Nikdy jsem se z toho nijak nehroutila a nečekala úzkostně na diagnózu po odstranění dalšího nádoru. Nebála jsem se rakoviny, ale ani jsem ji nevylučovala. V rodině ji máme na každém kroku, nedivila jsem se už ničemu. Vlastně jsem se ani tak nezajímala o to, zda byl nádor zhoubný či nikoli, jako spíš o to, co mám udělat, aby se mi neudělal další.

Můj standardní gynekolog mi vždycky radil přiměřenou hygienu, vhodné oblečení (tedy doslova: „žádná tanga a těsné džíny, ale bavlnu a větrat“), sexuální umírněnost a zvedat imunitu. Víte, že existují gynekologické mastičky s vitamínem na posílení gynekologické imunity? No, tak to jsem taky vyzkoušela. Jinak ale konstatoval, že podobné problémy jako já má vlastně víceméně každá druhá a ať jsem ráda, že mi to funguje, jak mi to funguje, že taky mohlo být hůř.

Zoufalec, co si ničí tělo

Občas jsem ho přinutila k většímu bádání a dobrovolně například podstoupila v narkóze vyšetření močového měchýře malou kamerou. Au au. Vypadalo to totiž, že mi bakterie z močového ústrojí pronikají do gynekologického. Ale nikdo nevěděl kudy a jak. Potvrdil se sice divný tvar mého močového měchýře, jiná struktura uvnitř a pár dalších zvláštností, ale nic jiného se nenašlo. Při téhle poslední narkóze jsem plakala těsně před tím, než jsem usnula. Nespočítám už, kolikátá to v mém životě byla, ale přišla jsem si jako totální zoufalec, který už neví, co by. Cítila jsem se provinile vůči vlastnímu tělu, ale nevěděla, co mám tedy dělat.

Otěhotněla jsem a porodila

 

I tak jsem nakonec snadno otěhotněla a hezky porodila. Když jsem pak šla poprvé na kontrolu k svému lékaři, radostně mě ten můj House objal a konstatoval, že do poslední chvíle to s tím mým porodem neviděl dobře a že nečekal, že těhotenství dojde zdárně až do konce. Naštěstí si své obavy nechal zcela pro sebe celou dobu.

Někdo to má nahoře, někdo dole

Můj stařičký onkogynekolog mi říkal, že někdo holt má viry v krku a já je mám tady. Dělat můžu jen to, že budu pracovat na tom, aby moje tělo bylo odolnější a imunita silnější. Byla jsem už tak zoufalá, že pořád nejsem zdravá, že jsem se ho dokonce ptala i na očkování proti HPV (papiloma viry), které v té době bylo novinkou. Jak byl pan doktor starý, tak byl chytrý. Od očkování mě zradil a já se místo toho dala na více zeleniny, ovoce, saunování a sport. Na děložní čípek to sice nepomohlo, ale aspoň jsem se uchránila šílených vedlejších účinků, o kterých jsem se později s hrůzou začala dozvídat.

Se změnou jídelníčku se pohnuly ledy

Když mi narodila první dcera, začal příběh našeho jiného stravování. Po nějakém čase jsem sama cítila úlevu v podbřišku, všechny potíže se mírnily, některé ustaly hned, některé časem. V té době už mi můj lékař dávno nehlásil nález z laboratoře a jen si mě zval na kontrolu za dalšího půlroku. Nijak mě to nepřekvapilo, vždyť mi léky stejně už nedával a té potvory se stejně zbavit nešlo.

Kde je ta prekanceróza?

Co mě ale překvapilo, bylo, že můj starý pan doktor byl velmi nervózní, když jsem byla u něj na vyšetření. Nemohl najít stopy po prekanceróze a zpráva z laboratoře se mu taky nezdála. Znovu jsem podstoupila bolestivé odebrání vzorků a při další návštěvě se dozvěděla, že je to sice divné, ale nic tam není. Po pár dalších pokusech mě vyřadil z kartotéky. Vůbec jsem si to tehdy se změnou jídelníčku nespojila! Měla jsem ohromnou radost a považovala to, jako on, za zvláštní formu zázraku.

Radost na gynekologii

Mezitím se narodila druhá dcera a čas hrozně utíkal. Se změnou jídelníčku přišlo nečekané zlepšení zdravotního stavu a mně se k doktorům moc nechtělo. Když jsem pak vyrazila na dlouho odkládanou návštěvu, zjistila jsem, že můj doktor House už neordinuje a musím k novému lékaři. Moc se mi nechtělo, žádné subjektivní potíže už nějaký čas nemám, ale co už, došla jsem na kontrolu do stejného ústavu trochu otrávená z té změny. Omlouvala jsem se, že jdu po tak dlouhé době, víc než po roce místo po půl, jak jsem byla zvyklá chodit. Naštěstí pan doktor byl mladý, nový, snaživý a velmi vstřícný. Při vyšetření jsem z něho tahala rozumy. Říkala jsem mu, že do téhle ordinace jsem chodila na onkogynekologii a že jsem trpěla na prekancerózu a že pan doktor říkal, že se s tím nic nedá dělat. Nenechal mě dopovědět pointu a skočil mi do řeči: „to tedy vážně nedá. Někdo trpí na tohle, někdo na tamto a vy holt trpíte na prekancerózu. Jsou tu také dědičné vlivy…“ „No jo, ale já už ji nemám,“ vyhrkla jsem nedočkavě. „Ano, to se někdy stane, má na to vliv hormonální změna, těhotenství, kojení a tak podobně.“ Spolkla jsem svoji potřebu povyprávět o zcela jiných změnách, které jsem podnikla a ptala se, jak to vypadá teď. Pan doktor byl nadmíru spokojený, a že prý mi nebude volat, pokud budou výsledky v pořádku. „Hmm, to mi asi zavoláte, já výsledky nikdy dobré nemám,“ povzdechla jsem si. A on na to: „Proč by nebyly? Poslední dva roky, no dýl, už jste bez nálezu a sliznice, čípek, všechno, co jsem vyšetřil, je standardní.“ Nevěřila jsem svým uším. Já jsem v pořádku? Laboratorně v pořádku? Že já se cítím zdravá, je jedna věc, ale výsledky z laborky nikdy dobré nebyly! Zvykla jsem si, že můj původní lékař mě vyšetřil, a pak už nevolal, pokud nešlo o život, protože stejně neměl, co by mi navrhnul. Ale on poslední roky nevolal, protože nebyl důvod! Tak velkou radost jsem na gynekologii už roky neměla! Jsem zdravá! Jsem oficiálně zdravá a už přes dva roky!

Až cestou domů mi došlo, že jsem si měla nechat vyjet chorobopis a všechny ty výsledky z laboratoře, abych měla před sebou důkaz. Ale co, já už se cítím dávno v pořádku, teď to mám i potvrzené a dokazovat to vlastně nikomu nemusím. A protože prý mohu dorazit zase až za rok, tak se k těm lejstrům ani dřív nedostanu.

Vzkaz pro všechny nešťastné ženy

Pokud tedy trpíte na jakýkoliv gynekologický problém, zkuste nejprve dobře jíst. Slyšela jsem o tom, četla jsem to, znám mnoho žen, které se před operací nádoru daly na změnu stravy, a operace pak už nebyla nutná. A teď jsem se stala jednou z těch oficiálně vyléčených i já sama. No řekněte samy, není snazší změnit jídelníček než brát pořád dokola léky, nechat se uspávat a řezat nebo dokonce očkovat vakcínou, po které už mnoho dívek zemřelo, ochrnulo nebo trpí velmi vážnými vedlejšími účinky?

Jakou máte zkušenost vy? Dejte nám vědět

Máte i vy zkušenost s tím, že strava ovlivnila vaše zdraví v oblasti gynekologie? Pokud ano, budeme moc rády, když se s námi o svoje zkušenosti podělíte. Pokud je to na delší psaní než pouhý komentář, pište na info@jimejinak.cz, rády vaše příběhy zveřejníme.

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

29 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Ahoj Evi a holky,

    píšu pod článek s gynekologickými problémy – chtěla bych se zeptat na doporučení dobrého gynekologa/koložku v Praze. Nevadí mi i dojíždět do hodiny po Praze. Chtěla bych někoho, kdo do vás “necpe horem, dolem ATB, pokud máte nějaké problémy”. Spíše někoho alternativnějšího a otevřeného přírodnějším postupům, ale Dr. v oboru.
    Pokud se vám sem nechtějí psát jména, prosím o zaslání doporučení na e-mail Suzynka@seznam.cz.
    Moc mi to pomůže, do svého rodného města se už málokdy přes všední den dostanu a nyní plánujeme s manželem se pokoušet o mimčo.

    Díky mockrát! Suzynka.

  2. Ahojte, ďakujem za skvelý článok. Chcela som sa spýtať či má niekto skúsenosť s tým, že po prechode na inú stravu sa zmenil menštruáčný cyklus? Na jar keď som začala jesť podľa JJ mi najskôr vynechala na dva mesiace a potom som menštruovala až 6týž. Ukončil to až gynekologický zákrok. Po zákroku som mala menzes normálny a potom 2,5 mesiaca nič (cez leto som sklzla ku konvečnej strave aj keď bez mäsa). Od konca septembra som prešla znova na JJ a už zase mám dva týž. menzes. Po gynekologickej stránke som v poriadku. Antikoncepciu na upravenie cyklu som odmietla. Hormonov som sa za svoj život už najedla dosť. Ďakujem, za radu a skvelé články.

    • Gabry, je to velmi častá reakce, zahledejte u nás na webu, máme k tomu něco i v poradně. Je to součást detoxikace a vylaďování těla. Pokud nemá dost energie, šetří i krví, zjednodušeně řečeno. Jakmile se tělo dá do kupy, menstruace naskočí. Trvá to různě dlouho v závislosti na přechozí míře poškození organismu. Pokud jste podle lékaře v pořádku, tak bych věřila tělu.

      • Ďakujem, ja som si tiež myslela že je to súčasť detoxikácie len 6 týždňový menzes je dosť únavný a aj otravný. Prihlásila som sa aj do kurzu Vianoce inak a som odhodlaná vydržať a pôstiť sa. Tak bude mať telo možnosť upratať čo nepotrebuje. Ešte raz ďakujem za podporu.

  3. Ahoj všem…Chtěla jsem se zeptat, nemáte někdo zkušenosti s léčivou bylinou, která se jmenuje Mochna bílá ?…Vůbec se nedá dohledat ke koupi…Používá se hojně v Rusku v tradiční medicině na léčbu hypo, hyper a uzlů..Farmak tuto bylinu s unikátníma vlastnostma nějak opomíjí..asi by pak neměl komu prodavat hormony:-)…Díky

  4. Hluboce před Váma Evi smekám. Jste důkazem rčení “kde je vůle, tam je cesta” nebo “snaž se a Bůh ti pomůže”. A za Vaší snahu, ale i za to že dobrou věc, která může pomoci druhým, šíříte dále, je Vám dobré zdraví a radost ze života. Je to na Vás vidět. Ale určitě tou největší a nejkrásnější odměnou Vesmíru za to vše, jsou Vám krásné holčičky.
    Přeji Vám a rodině i nadále pevné zdraví a hodně štěstí.

    • Inko, moc děkuji za vaše slova. Je to tak, holky jsou můj životní dar. Je úžasné, že je máme, bylo krásné je nosit v bříšku i přivést na svět. A ještě krásnější je vidět je vyrůstat. Počítala jsem i s variantou, že vlastní děti nebudou, ale jsem moc ráda, že to šlo 🙂

  5. To je úžasné, Evi, ta strava opravdu dělá zázraky :-). Já jsem v téhle oblasti taky nebyla úplně v pohodě. Menstruaci jsem dostala až v sedmnácti, kdy už mi hrozili vyvoláváním. Většinou byla hodně silná a bolestivá. Ve zhruba dvaceti mi byla předepsána antikoncepce, protože jsem měla o polovinu menší dělohu a prý bych jinak nemohla mít děti. Lékařům jsem věřila a antikoncepci pravidelně brala. Občas mne ale bolelo břicho v oblasti vaječníků, ale nikdo nikdy nezjistil, co to je. Antikoncepci jsem vysadila, až když jsme s manželem chtěli dítě. Čekali jsme asi půl roku, kdy jsem chodila i na rehabilitace a cvičila Mojžíšovou. Po prvním dítěti pak bylo i druhé a já si nechala zavést Mirenu, abych nic nemusela řešit. Ale ta mi dělala v těle paseku a mé tělo ji podle mne vůbec nechtělo přijmout. Doktor to vysvětloval všelijak, mimo jiné mne přemlouval, abych přestala kojit, že po půl roce to už miminko stejně nepotřebuje. Díky různým okolnostem jsem se dostala ke gynekoložce, která na tyhle věci nahlíží úplně jinak (zabývá se i čínskou medicínou) a ta mi doporučila Mirenu vytáhnout. První menstruace byla velice očistná, s horečkami kolem 40. A za měsíc jsme čekali třetí miminko :-). V té době už se ke mne začalo dostávat více a více informací a já postupně přešla na jinou stravu. Opět jsem menzes dostala skoro po třech letech, když jsem dcerku přestala kojit. Ta první byla znovu očistná, sice ne s horečkama, ale s bolestma. Nejprve bolesti, jaké jsem měla, když jsem byla mladší, pak zase takové, jaké jsem měla u Mireny. Teď to sice ještě není úplně ustálené, ale absolutně bez bolestí a kratší. Jsem MOC ráda, že jsem tehdy narazila na vaše stránky, dostaly se mi do rukou správné knihy a já byla otevřená novým informacím :-). Holky, díky moc za to, co děláte :-).

    • My moc děkujeme za sdílení osobních zkušeností, Luci! Ach ta antikoncepce, že? 🙂 Ještě že dnes už víme. Škoda, že jsme nevěděly dřív, no holt doba byla taková a lékaři nám radili, co nám radili. S tou druhou gynekoložkou to bylo teda štěstí!

  6. Tak to je můj zatím nesplněný sen.. Jím jinak už rok…zatím jsem se zbavila vysokého tlaku a ted zkouším rozjet št žlázu..ale nedaří se..zrovna dneska mě bolí krk a vím, že se tam opět něco děje…cítím ten Damokluv meč nad mojí hlavou, že operace, tedy odstranění bude nutné..uzel se stále nekontrolovatelně zvětšuje a já nevím, proč to nefunguje…Každopádně vím, ať už to dopadne jak to dopadne, že se k původnímu stravování nikdy nevratím..

    • Veroniko, myslím, že pro někoho je rok málo. Já mám na opravy celý život. Tyhle moje změny taky nepřišly naráz úderem prvního roku. Navíc, já je nečekala, byl to pozitivní šok 🙂 Jak čtu váš komentář, tak mě ještě bije do očí to vlastní přesvědčení. Na vašem místě bych se v tom neutvrzovala a zkusila se s tělem domluvit, že teď děláte všechno proto, abyste byla zdravá a ať vám napoví, kudy dál. Operaci se někdy možná vyhnout nedá, ale proč to nezkusit nejprve se podívat na problémy v komunikaci a s přijetím vlastního ženství, což jsou časté příčiny právě u štítné žlázy.

  7. … mnoooo.., Evčo…, tak tohle je silnej kalibr a faaaakt hustej článek.. Je až neuvěřitelný, že tohle je příběh jedné ženy!! Na jeden život smrtelníka je toho myslím až dost. Máš můj obdiv, smekám a moc, moc díky za sdílení! Cítím to jako nejsilnější motivaci pro ostatní. Když to tak čtu, říkám si, že mi je prdlajs a v podstatě zdravotně vlatně nic proti tobě neřeším… Díky, díky, díky…. Tobě za tvé řádky, i tomu, jaké mám štěstí a mám to v životě já. Uffff…..

    Zdravíme tebe i tvojí rodinku…
    Jitka s Kačenkou z Chomutova

    • Ahoj Jitko, díky za zprávičku. Víš, co je legrace? Že když v tom žiješ a je to tvoje denní záležitost, tak ti to sice otravuje život a někdy bys bezradností brečela, ale naplno ti to dojde, až když to pomine. Najednou je ti líto, že tohle všechno dávno nemuselo být, dojde ti, jak to bylo zbytečné, bolestné a vlastně náročné. No naštěstí, ťuky ťuk, moje tělo je na mě velmi laskavé a spravuje se, co mu jen síly stačí 🙂 Posílám objetí do Chomutova

  8. Opět krásný pravdivý článek! Bohužel to teď mám opačně a musím stravu dcery neřešit. Mívá svědění a výtok (v 6 letech), ale já to nemůžu řešit. Ale přináší to svoje ovoce. Přeji ať to nikdo nevzdává.

    • Ufounko, já vím, že jsi v šílené situaci, kdy se můžeš jen dívat, co tvoje dcera jí a vidět, jak jí to škodí. Při tom všem negativním je na tom pozitivní naděje, že až si jednou bude moci čuchnout k lepší stravě, hned pozná ten rozdíl a pak už nebude chtít jinak. Nebude určitě chtít dál trpět. A i po letech se tělo nechá “opravit”, to mě neskutečně fascinuje. Já vážně netušila, že mě tohle všechno čeká!

      • Evi, díky. Dcera má pořád ráda, jáhly, tofu, kukuřičné těstoviny, červenou čočku. Vařenou zeleninu moc ne. Zatím ale neměla antibiotika, takže to není zas tak špatné.

        • Myslím, že je to vyjímečné, že ještě neměla antibiotika. KAždý dobrý kousek čekoholi se počítá – láska od mámy, dobré jídlo, příroda, klid,…

  9. Mě změnil život MUDr.Frej a jeho kniha Zánět-skrytý zabiják. konečně mi došlo,že všechno souvisí se všim a lékaři léčí symptomy,ne příčiny…

    • Je to tak, lékaři léčí symptomy. Já sice věděla, že musím najít příčinu, ale netušila jsem, že i v téhle oblasti je zatím to jídlo 🙂 Po těch letech jsem věřila, že já to tak holt mám, auuu!

  10. No já jsem víc než dva roky bojovala s kvasinkama nebo co to bylo a doktoři mi taky nepomohli…prášky, čípky, mastičky a nic. Pak jsem se odhodlala a dala si přísnou dietu bez cukru a mouky. Po měsici jsem si mouku zase povolila, ale celozrnnou a teď už si dávám občas dám i zákusek s cukrem, ale oproti dřívějšku mám ten cukr opravdu hodně omezený. Nicméně nic mi od té doby není.

    • Mám taky takovou zkušenost – cukr a mouka nejhorší na všechno v mém těle. Nahoře i dole. A zrovna tak mléko, které tam beztak většinou je do party 🙂

  11. ahoj,ja jsem byla po roce a pul neuspesneho zkouseni o miminko a planovanou operaci na jakousi cystu velikosti tenisoveho micku( nekde ve vejcovodech??) Z duvodu snizeni vahy jsem tenkrat nenajela na makrobiotiku,ape na radu jsem se dala na dietu cerstveho ovoce,zepeniny,orechu,selen a vysadila cukr,mouku,mlecne vyrobky.na predoperacnim vysetreni po 4 tydnech!!! mi nasli cystu pouze velikosti asi orisku a rekli,ze se operace rusi. po dalsich asi 4 tydnech cysta zmizela uplne a ja zjistila,ze jsem tehotna 🙂

  12. Evi, chodíte se svou kůži na trh a nebojíte se “intimních” zpovědí. Dáváte šanci ostatním, motivujete a povzbuzujete svými příběhy. Dovolím si mluvit v množném čísle, protože jsem přesvědčená, že nás to tak cítí víc. DĚKUJEME ZA VAŠI ODVAHU!!! Děkujeme za vaše stránky, osobní příběhy, za naději, že může být (a že bude) líp! 🙂

    • Děkuji, Venisy, někdy váhám, co ještě můžu napsat a co už je moc, tak jsem ráda, že to pro někoho je užitečné 🙂 Díky!

      • Váhat netřeba, myslím, že obecně bychom měli (hlavně měly) víc sdílet, hned by nám bylo líp! A ty jsi úžasná, že to děláš a věřím, že to je inspirací pro spoustu lidí 🙂 Díky!

  13. Zobrazit všech 29 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekKnihy pro maminky
Další článekŽivot a jeho souvislosti, svoboda a zodpovědnost