Tak jsem se minulý týden hned nadvakrát potkala s vlastním stínem. Na špatné věci se rychle zapomíná a na lepší situaci se rychle zvyká. To platí i v oblasti zdraví. A já jsem si připomněla, jak mi bývalo špatně, když jsem se jeden den potkala s bývalými kolegy a druhý s mladší sestrou, se kterou jsem nevyrůstala a vídáme se málo.

Jednodušší příprava než dřívJe mi lépe než před 16 lety

Po dlouhé předlouhé době jsem se viděla s bývalým šéfem a bývalým kolegou, co se mnou seděl před 16 lety v jedné kanceláři. Dřív, když jsem se chystala vidět s někým po delším čase, děsila jsem se, jak zase budu o poznání tlustější než dřív a hodiny hledala ve skříni něco, v čem by to nebylo tak vidět. Protože mě trápívalo všudypřítomné akné a ultramastná pleť, maskovala jsem to v koupelně další hodinu a do kabelky si brala přípravky pro první pomoc.

Váhu posledních pár let neřeším, vážím díky našemu jídelníčku tolik, co na střední škole. Už není potřeba maskovat velký zadek a vyfouklé břicho. Pleť vypadá jako docela normální, stačilo napudrovat a přidat řasenku, na make up nemám čas ani náladu.  Prostě vypravit se do města mezi lidi mě stálo jen chvilku hledání něčeho, co mi není velké (jaká příjemná změna) a něčeho, co nejsou  tepláky a mikina, ve kterých trávím většinu dní.

Setkání v kavárně

Na tohle rande jsem vyrazila po přednášce a tak tak ho stihla. Nebyl čas na nějaké úpravy, jen jsem skočila na toalety, mrkla, jestli nemám v zubech semínka od oběda a mazala nahoru do kavárny za kolegy.  Oba byli vždycky dobře oblečení štramáci a věk jim zatím na zajímavosti spíše přidává. Trochu jsem proto znervózněla na prahu kavárny, zda jsem přeci jen svoji přípravu na dnešní setkání nepodcenila. Kolega na mě totiž podivně zíral. Vzápětí jsem zjistila, že je to pohled obdivný a spadl mi malý kamínek ze srdce, že nejsem tak zcela mimo se svým outfitem. Bývalý šéf mi sundával kabát, přisouval židli a prohlásil něco o tom, že vážím asi třináct kilo. Díval se na mě jak na obrázek a nešetřil chválou. Snad jsem i zčervenala po delší době v pánské společnosti.

Když dorazil druhý, situace se opakovala. Můj spolukancelářník měl problém nedívat se mi do dekoltu. Pravda, měla jsem zrovna tričko s výstřihem, šikovnou podprsenku a hlavně kojím. No a ten den jsem byla od rána na cestách, takže to mělo vskutku dokonalý push up efekt. Navíc  se zdá se, že s menším zadkem a břichem se zdají být větší kdysi tak malá prsa. „Takhle to fakt nebývalo,“ omlouval svůj pohled kolega a já ho uklidňovala, že až dokojím, bude to zase vypadat jinak. Nevíte, jak mě potěšil. Jaké já měla komplexy z malých prsou! 

Jsem mimo a jsem ráda

Užívala jsem si svůj šálek heřmánkového čaje v příjemné společnosti a hledala nějaké společné téma. Televizi nemáme, tedy obrazovku ano, ale signál ne, takže zprávy nesleduji. Těžko se se mnou bavit o politické scéně. Z branže jsem odešla docela dobrovolně s prvním dítětem, takže ani tady se nebylo tak úplně čeho chytit. Nechala jsem tedy kolegy spíš mluvit a poslouchala, co po volbách provádějí jednotlivé strany, kdo ve které firmě teď šéfuje, kdo kam přestoupil, kdo maká a kdo ne. S úlevou jsem si opět potvrdila, že život pražské manažerky mi vůbec nechybí. Z jejich povídání jsem ucítila tu hromadu stresu, kterou oni denně musejí zvládat. Připomnělo mi to, jak strašně uspěchaná a upracovaná jsem bývala já. Jak jsem při největším pracovním nasazení skončila v nemocnici s plicní embolií. A právě tenhle šéf byl první, kdo dorazil za mnou do nemocnice a držel mi u pusy mísu, když jsem po injekcích na naředění krve zvracela. Ještě že už jsem z toho blázince venku, pomyslela jsem si.

Migrény, záda a další problémy

Trochu jsem jim utekla v myšlenkách zpátky k nám do lesa a z rozjímání mě vytrhlo, když si kolega začal ztěžovat na bolení hlavy. Migrény ho braly už před těmi 16 lety. Začali jsme mu radit jeden přes druhého, protože krom hlavy došlo taky na bolesti zad. Šéf radil pilates. Já oponovala, že pilates i jóga jsou fajn, ale že jsem to cvičila 5x týdně, ale záda mě bolela čím dál víc a že bez změny jídelníčku by mě bolet nepřestala, protože už to trvalo 13 let. Z kolegy v tu chvíli vylezlo, že si stejně už vzal ibuprofen, jenže dnes to nějak nezabírá. „No, za to tvoje játra to budou vědět ještě tři týdny, žes to dneska spolkl,“ smála jsem se. „Nebudou, Evičko, nebudou, já totiž nemám žádný výpadek, já to vlastně beru non stop,“ přiznával bez zábran kolega. Věděl, že jsem vždycky byla proti lékům a radila alternativy a že on vždycky hledal rychlá řešení. A že nemá cenu přede mnou zapírat 🙂  Zavzpomínal, jak ho často bolel žaludek, a jak jsem mu jednou dala ruce na břicho a okamžitě jako když utne. Dodnes to nechápe a stále na to vzpomíná jako na zázrak. On, který na „tyhle věci prostě nevěří“. A žaludek ho bolí dodnes. Trpí na reflux a doktoři navrhují operaci.

Chvilku jsme si pak dobírali se šéfem kolegu pro jeho neutěšený zdravotní stav, který se za posledních 16 let nijak nezlepšil. V tom se ale řeč stočila na mě. Kolega si totiž dobře pamatoval, jak jsem na migrény trpívala já. Snažila jsem se to vždycky nějak bez prášků rozdýchat a rozhýbat, ale ne vždycky to dobře dopadlo. Jednou jsem dokonce skončila pod stolem v kanceláři. Migréna byla tak silná, že jsem nemohla ani mluvit, ani sedět ani stát, ani nic slyšet, ani se dívat. Schovala jsem se před světlem zářivek a zvoněním telefonů pod stůl a tam zkroucená do klubíčka čekala, zda zemřu. Právě tenhle kolega mě vezl domů a já ho varovala, že se možná cestou pozvracím.

A když už jsme byli v tom vzpomínání na mé neduhy, přišla řeč i na magnetický pás, který jsem nosila proti bolesti zad přes bedra, a na to, jak jsem lezla z auta jak invalida. Z paměti mi začaly vystupovat momenty, kdy jsem se do kanceláře hnala v horečkách, jak jsem si mezi schůzkami vařila Coldrex, jak jsem příšerně smrkla na schůzkách s klienty a jak jsem pořád běhala na malou. Věčně mě něco bolelo. Bože, mě vlastně vůbec nebylo dobře!

Abychom si nepřipadali jako banda důchodců, stočili jsme po chvíli hovor na děti. Tady už jsem byla ve svých vodách. Hovor plynul, čas letěl, nasmáli jsme se. Tohle byla role, ve které jsme se všichni našli. Před těmi 16 lety měl malého syna jen náš šéf. Kolega děti vůbec nechtěl a já měla pocit, že je na ně ještě brzy. Teď bylo všechno jinak. Šéf má dva syny, kolega jednoho a já dvě holky. Byli bychom si měli ještě dlouho co povídat, ale povinnosti a naše děti už volaly, takže pánové uhradili pití a rozjeli jsme se k domovům.

Uvědomila jsem si, jak je mi dobře

Po dvou hrncích heřmánkového čaje jsem se vracela domu s báječným pocitem. Užila jsem si příjemné pánské společnosti, což je pro mě opravdu změna, neboť doma bývám ponejvíc ve společnosti svých dvou dcer. Pánové nešetřili chválou na adresu mé vizáže, takže moje ženské sebevědomí stouplo do nebeských výšin.  Hlavně jsem si ale díky vzpomínání mého kolegy uvědomila, jak mi bývalo zle a jak je mi ve srovnání s minulostí neskutečně dobře. Musela jsem být asi pěkná troska, když si to po těch letech tak dobře pamatují.

Den na to jsem se viděla s mladší sestrou.  Je mezi námi 14 let rozdíl a máme stejného jen otce. Ale ukázalo se, že máme společného mnohem víc. Když jsem ji vzala spolu s rodiči k nám na kopec, abych jim ukázala pozemek, kde budeme bydlet, foukal ledový vítr. Zdrželi jsme se tam proto jen pár minut a jeli zase domů do tepla. Už ve dveřích se sestra chytala za krk a říkala matce, že ji z té zimy bolí v krku. A zase utíkala na záchod na malou. Hned jsem věděla, která bije. To jsem celá já před změnou jídelníčku. Někde na mě fouklo nebo na návštěvě měli studenou podlahu a už jsem v tom jela. Bolení v krku, bolavé uzliny, nastydlý močák. Navařila jsem jí tedy bylinkový čaj, dala cumlat olej a bylo po problému.  Minulost tu stojí přede mnou jen je o 14 let mladší. Nejsme si moc podobné, ale vím přesně, jak se cítí a na co trpí. 

Jsem tak šťastná, že už můžu vyrazit bez čepice, že snesu chladnější počasí i teplotu v místnosti. Že mě věčně nebolí v krku, uzliny, hlava nebo záda. Že už neběhám na záchod jako koroptvička. Zapomíná se to totiž velice snadno. Tato dvě setkání mi připomněla, jak se mám teď dobře a že tomu tak zdaleka vždy nebývalo. Kdybych byla nezměnila jídelníček, byla jsem na tom pořád jako moje sestra nebo jako bývalý kolega. To se nedá vyprávět, to se musí zažít.

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

48 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Moc čtivý článek 🙂
    V souvislosti se zmiňovanou velikostí poprsí se nemůžu nezeptat. Vždy jsem na tom byla podobně, prsa sotva jedničky, zato zadek výrazný, během kojení jsem si trošku polepšila, ale teď co jsme skončily, tak kde nic tu nic. No a jak jsem najela na správnou stravu, tak hubnu proporcionálně tak nějak všude, se zadkem jsem tedy konečně spokojená (cvičit jsem taky začala), ale hrudník mám stejný jako manžel 🙁 Máte nějaké povzbuzení nebo radu, co zařadit do jídelníčku, abych si zas trochu polepšila? Podotýkám, že jsem ráda, že po dlouholetém kojení (2x 2 roky) nemám z prsou věšáky, od jisté velikosti totiž gravitace nepůsobí 😀

    A mám ještě jeden dotaz – připadám si proti ostatním lidem “žlutá”, je pravda, že v té zelenině je dost barviv a teď jedu hlavně mrkev, řepu a oranžové hokaido, tak bych se ani nedivila. Ale není mi to moc příjemné, nevíte, co s tím? Díky a přeji krásný prosluněný den 🙂

    • Tak s těma prsama to mám taky tak. Vždycky jsem je měla malá. Když jsem plně kojila, bylo to lepší, ale teď, když už kojím míň, mám je ještě menší, než před kojením… (Taky jsem zhubla a taky i zadek, tak proporcionálně to tak nevadí, kdybych neměla po dětech vytahaný břicho, asi by se to vyrovnalo, ale takhle z té mini velikosti taky nejsem nadšená…) Ale zas velká velikost má taky svoje nevýhody, tak co naděláme… 🙂
      Jsem zvědavá, jestli nám na to Helena nebo Eva něco poradí. 🙂

    • Tak přesně stejně jsem na tom i já, momentálně kojím, Takže velikost poprsí je sice malá ale aspoň něco tam je. Nicméně po dvou starších synech mi po kojení hodně prsa povysla a tuším, že to za rok po tom třetím kojení bude možná ještě horší, stejne tak i s tou velikosti, kterou mám pak stěží 1 ;-( a všechny podprdy musím vycpávat :-0
      Třeba holky budou mít nejaky tip…

      • No jasně, nejlepší lifting a plastika jsou zase jídelníček a samozřejmě pomůže i cvičit a posilovat ochablé partie 🙂 Nicméně můžu říct, že od puberty mi visel zadek a břicho, nešlo mi to vycvičit, byť bych se rozkrájela. A pak mi došlo, že v mém překyseleném těle mizi kolagen a proto na něm ty velké partie visí…a při změně jídelníčku se zvedl zadek, zatáhlo břicho a zvedla prsa, i když se mezitím ze mě stala matka :-))) Teda modelka ze mě asi už nebude, znám své rezervy, nemám čas posilovat, jsem matka na plný úvazek, ale jsem ochotná se jít v létě koupat a nemám z toho mindráky jako celý život předtím 🙂

    • No já říkám lepší malá a pevná než velká a visací 🙂 Ale rozumím. Když se tělo vyčistí, tak se zase proporce zakulatí. Ze špatně nastaveného jídelnčíku a taky ze stresu můžou být lidé opravdu vyzáblí. Takže pozor na příliš mnoho soli, příliš mnoho pečiva a pečeného všeobecně. Pozor na dostatek oleje nebo semínek a ke každému jídlu napařenou nebo krátce povařenou listovou zeleninu, to jsou taková jídla pro krásu a tvary 🙂 S tou žlutostí těžko říct. Oranžovost může být z barevné zeleniny, je tam dost karotenu, člověk se pak hezky opaluje 🙂 Ale žlutost by taky mohla ukazovat na žloutenku, neprokrvenost nebo chudokrevnost, což doufám nebude ten případ. Já si osobně připadám oranžovější než ti běloši bledí kolem mě, co nechodí moc ven a jedou na bílých jedech. Ale mě to neva, jsem taková jako snědá vedle nich 🙂 Navíc miluju dýni a mrkev, takže vím z čeho to mám :-))

  2. Evi, krásný článek. Někdy si říkám, jak jsi to vše mohla vydržet…….já vím, že jsi neměla na výběr 🙂 Já jsem si ulevila od exému a zbavila jsem se ječných zrn kolem očí, nedaří se mi však zhubnout(je mi 47), jidelníček jsem posílala Helči, tak jsem zvědavá na rozbor 🙂

    Tak a teď na co se chci zeptat. V poslední době mi přišlo do cesty několik příběhů o uzdravení těla přejitím na živou stravu, dokonce jsou mezi nimi makrobiotičky, které tvrdí, že vařená strava neobsahuje enzymy a vitamíny a ta troška v podobě picles a čerstvé zeleniny to nezachrání. Někde jsem četla, že není ani tak důležité, co jíme, že důležitější je spíše to, co nejíme. Takže: mléčná bílkovina jasně že ne, maso ne, mouka plus jednoduchý cukr ne. A teď vzniká prostor pro které potraviny ano……a to je pro mne záhada. Pro vás s Helčou funguje Mb, pro další lidi funguje živá strava 80-10-10, tím chci říct, že lidé na živé stravě se také zbavili mnoha zdravotních problémů, zkrásněli, omládli a baští to , co právě mb nedoporučuje tzn. čerstvé ovocné a zeleninové šťávy, čerstvé exotické ovoce….atd a dokonce tvrdí, že jim fakt není zima. O vitariánech je hodně videí na youtube, kniha, o paní, která se léčí z rakoviny jater na živé stravě(před tím dělala Mb) se nazývá Bláznivá sexy dieta- Kris Carr- také ji najdete na youtube nebo paní Maruška Špačková z jajsem.com.

    Je to taková moje úvaha, protože si sama nedokážu odpovědět, kterou cestou se vydat a odpověď samozřejmě souvisí s tím, jak na daný systém stravování reaguje vlastní tělo. Pokud bys o tom ,Evi, něco málo napsala, budu moc ráda. Iva

    • Ivo, díky. Taky si to někdy říkám 🙂 Co se týče Tvé otázky, máme to v plánu a rozhodně to není na pár řádků. Nechci se dotknout žádných vitariánů, ale už jsme jich pár viděly 🙂 My s Helčou jsme si to i vyzkoušely a s tím, co dnes už víme o působení energií a stravy na zdraví víme, že v ČR rozhodně nejsou podmínky pro čisté vitariánství. Že to může pomoci jako dieta nějakému masařovi, to ano. Ale velmi krátkodobě, aby se přehoupnul z extrému, kdy je stažený atd. Při delším nasazení živé stravy se ale začnou objevovat potíže a časem i nemoci z obráceného extrému – uvolnění orgánů, roztážení orgánů, cév,…zpomalení některých funkcí. Při některých vážných nemocech je to urychlení konce. Chystám se s touto problematikou oslovit i MUDr. Strnadelovou a další odoborníky, takže vyčkej, informace budou. Nebo si to prostě zkus a dej vědět, jak Ti je 🙂

    • Ivo, přesně o tomhle přemýšlím také už nějakou dobu. Momentálně jsem došla k názoru, že každý člověk je jiný a správná univerzální dieta neexistuje. Někomu dělá dobře MB, někomu maso, někomu živá strava. Každý z nás je i trochu jiný metabolický typ. Je fajn slyšet a číst, že MB někomu pomohla od mnoha zdravotních problémů – pak je jasné, co mu dělá dobře. Myslím si, že se však o ní nedá mluvit jako o jediné správné cestě. Asi je na každém, aby si vyzkoušel, co jemu dělá dobře a co ne. A také významnou roli hraje psychika – s jakým pocitem co jíme.
      Já jsem byla ze začátku velmi přísná MB, několik měsíců, hlavně kvůli plně kojené dceři, a nepozorovala jsem příliš velké změny zdravotního stavu. Posupně jsem si začala víc dovolovat i neMB (takový chleba s máslem a medem je prostě pochoutka!) a užívala si to, také to nijak nepociťuji. Na zdravou stravu jsem dbala vždycky, momentálně jsem na MB tak z 90% a jsem spokojená na těle i na duchu 🙂
      A život není jen o jídle, na to nezapomínejme 🙂

      • To si myslím taky, že každý má jinou cestu, jak dojít k cíli. Každý má k něčemu dispozici – třeba mně odjakživa nechutnaly studené potraviny, ani zmrzlinu jsem nemusela, ani ovoce, to jsem jedla z donucení (protože jsem si myslela, že se to má a jediné ovoce, které mi opravdu chutnalo byl banán a v létě meloun a jahody). Naopak jsem měla ráda horké polévky na různé způsoby, dušenou zeleninu, kyselé zelí a taky okurky. Vždycky jsem preferovala hodně přílohy a minimum masa. Takže pro mě je JJ to nejlogičtější zdravé stravování. Vitariánství nezpochybňuji, kromě jediné věci: Co jsem se dopídila, tak lidi, kteří jedí raw více než 20, 30 let žijí výhradně v zahraničí a výhradně v teplých oblastech. Kalifornie, Karibik… tam to ale je přirozený způsob stravování, taky v teple co jiného jíst. Jestli tady u nás někdo jí raw 2 nebo 5 let, to je o ničem, protože za takovou dobu se nemusí vůbec projevit právě Evou zmiňované nemoci z uvolněných orgánů. Ale život opravdu ovlivňuje hodně psychika, takže člověk, který věří syrové stravě může být zdravější než úzkostlivý makrobiotik. Moje kamarádka jí raw food. Miluju jejich dezerty a sladkosti. Ale polévku ze syrové dýně nebo syrovou cuketu ozdobenou okurkou a rajčetem -nee. To mi nejede 🙂

        • Jani, občas si na tebe vzpomenu, jak jsi psala, kolik jsi zhubla, kdyby se mi podařila jen půlka toho, co jsi zhubla ty, byla bych přešťastná :).Co se týče raw stravy, pořád mi vrtá v hlavě. Já doposud mám ve svém jídelníčku třeba banán- když je zralý, sladký a pocákaný oříškovým máslem, tak je to pro mne mana nebeská, nebo zralé mango, dělám si občas raw konopné nebo mandlové mléko, přidávám do něj raw borůvky asai, když dělám humus, tak tam přidávám i půlku zralého avokáda, získá to jemnější konzistenci…..apod. No prostě čistá mb to není a čistá raw strava také ne. Ach jo. Možná, že jsem příliš stažená-jangová , a proto ulítávám k tropickému jinu. Ale pravdu máš, že hodně nabíjí společnost stejně smýšlejících lidiček 🙂 Iva

          • V tomhle jsem to měla jednodušší, protože mně mango, avokádo a podobné plody nikdy příliš nechutnaly. Jedině banány. Jenže já jsem dost maximalista. Takže nejdřív jsem rok a půl maximálně obhajovala svůj údajně bezvadný zdravotní stav a jídlo, které mi chutnalo a když se mi to v hlavě přehodilo, tak jsem pro změnu zase od prvního dne najela na všechno najednou. Takže jsem prostě důsledně jela podle JJ. Až teda na ty porce, protože ty byly neskutečné. Výhodou bylo, že jsem vařit uměla a vařila jsem a vařím ráda. Čím dál víc je to pro mě i něco jako meditace. Třeba se mi při vaření špatně povídá. Prostě se soustředím, vymýšlím, kombinuju a mluvení mi k tomu už nejde. Ráda vařím i ráno, vstávám kvůli tomu v 5. Když tady ale bylo napsáno, že ovoce v zimě ne, tak jsem ho nejedla. Když ne rajčata, lilek, brambory, tak jsem je ani neochutnala. Že banány jsou nic moc na trávení? Jak já je milovala! Vlastně jsem si teď uvědomila, že jsem ho v pátek měla po roce a něco a ještě omylem – byl v nějakém raw dezertu. Občas jsem jedla maso, ale důsledně bez přílohy a neudržela jsem se se sladkým. Přesto to nevadilo, i tak si tělo oddechlo. Hodně mi ta radikální změna pomohla v tom, že jsem se to poměrně rychle naučila a zautomatizovala si procesy 🙂 Časem jsem přestala řešit, jak to vlastně jím, do jaké škatulky to zapadá. Jím prostě jinak 🙂 Ivo a z vlastní zkušenosti říkám: zhubnout ještě stejně neznamená, že je člověk spokojený. Celý život jsem byla oplácaná, ne tlustá, ale štíhlá taky ne. Toužila jsem být štíhlá. No tak jsem. A zmizela mi prsa. Vždycky je něco za něco. Takže se učím dál. Protože kdyby mi narostla prsa, určitě budu řešit, že chci delší nohy. Čárymáry fuk, měla bych delší nohy. A okamžitě mi začne vadit barva očí., tvar nosu, velikost nohy, barva kůže, tvar zubů… takže se teď učím se mít ráda taková jaká jsem. Protože jsem taková, jaká mám být. To znamená dokonalá. Protože – naštěstí! – pro každého je dokonalost něco jiného 🙂

            • Ano, ano, Jani, tady je správná otázka, proč vlastně chci zhubnout??? Výraznou nadváhu nemám, 7-8 kg se při mé výšce lehce ztratí, takže proč? Zdravotní problémy také nemám, v květnu jsem si nechala udělat kompletní rozbor krve a vše bylo Ok. Cholesterol jsem měla kolem 4 (nějakých jednotek) a sestřička mne ujišťovala, že ani pan doktor nemá tak nízký cholesterol. Pan doktor je znám příkladným zdravým stylem 🙂 🙂

              Takže proč chci být štíhlá ? Abych se mohla pochlubit svým kolegyním, abych si NĚCO dokázala nebo je to obyčejná soutěživost sama se sebou?

              Asi vás všechny zklamu, odpověď neznám.

              Jani, doufám , že se někdy a někde setkáme a taká doufám, že se zúčastním nějaké akce s Evou a Helou. Jsem z Moravy, tak jsou pro mne Frant. Lázně dost z ruky. Takové Brno by bylo super 🙂

              • Určitě se setkáme, tím jsem si jistá. Sejdeme na půl cesty 😉 Třeba Pardubice… (viď, Juliano? 😉 ) To by výhledově mohlo vyjít, ne? Teda Brno miluju, ale pravda, příliš často tam nebývám 🙂

              • Máme velké plány i s Brnem a dalšími městy 🙂 Jen ty prďolky naše malé kojené nás teď trochu omezují. Takže časem všechno bude :-)))

              • A jinak těch sedm osm kilo mě pěkně štvalo s přestávkami asi dvacet let, takže rozumím té touze. Taky jsem docela vysoká, takže se s tím dalo žít, i když jsem měla o 15 víc než teď, pořád jsem nebyla koule. Ale je to taková pohoda nemít špeky, vyběhnout schody, manžel mě unese v náručí a tak 🙂

            • Ahoj holky,
              mnoho z vas sa tu tesi z toho, ze ste schudli, no moj pripad to prave nie je. Schudla som sice tiez, dokonca asi 7, ci 8 kg, ale vzhladom k tomu, ze konecna vaha je momentalne 48 kg so satami pri vyske 170 cm a vsetci okolo maju pocit, ze som anorekticka 🙁 Do zrkadla sa vyzlecena radsej ani nepozeram, hanbim sa ist s dcerkou na plavecky kurz, aby som sa nemusela vyzliekat do plaviek… Ale mam este ine otazky – moj zdravotny stav sa pocas poslednych rokov zhorsuje a zhorsuje. Desat rokov som vegetariankou a vysledkom je, ze mam oslabenu imunitu, cierne kruhy pod ocami, biele mapy na licach, kaslem skoro tri roky sople, mam problemy s travenim a tento rok k tomu este pribudla stitna zlaza. Moj otec je lekar a zvlast teraz, ked som tak prudko schudla je presvedceny o mojej podvyzive. Cela rodina ma o mna strach, co ma moc netesi. Navyse mam tri deti, takze by som tu rada s nimi este nejaky cas zostala… Mozete mi, prosim, dat vediet, ako mam zistit, ci moje sucasne problemy su prejavom toho, ze mi pokus o JJ proste nesvedci alebo je to prejav cistenia tela? Na JJ postupne prechadzam od zaciatku kvetna. Viem, ze v mojom veku je treba 3 roky na to, aby som sa dala do poriadku, len potrebujem vediet, ako zisitit, ci som na spravnej ceste. Kedy by sa asi malo prejavit nejake zlepsenie? Dcerka mala ekzemy na lickach a po vysadeni mlieka sa jej stratili, ale oslabenu imunitu ma tiez a hoci ma 4 roky a pekne papa, co jej navarim, teplota sa stale nedostavila. Len tie opakovane infekcie, co mala aj predtym. Poradte, prosim! Po tomto vsetkom uz mam strach, ci neublizujem sebe aj detom. A tiez svojim rodicom, ktori uz zo strachu zo mna nespavaju… Vopred dakujem!

              • Tinko, v první řadě pryč s těmi strachy! Pokud budu žít ve strachu, že svým dětem ubližuji, tak jim do jídla moc dobrého naladění nenamíchám a akorát si tak něco přivolám. Jestli jsem dobře pochopila, tak jinak jíte teprve od května, ale zdravotní problémy máte už skoro 10 let. Je to tak? Špatně živených vegetariánů je skutečně mnoho a podle všeho jste neměla dobře nastavený jídelníček. Psali jsme o tom například tady http://www.jimejinak.cz/2013/01/je-vegetarianstvi-zdrave/ Určitě něco není v pořádku a bylo by potřeba se objednat k celostnímu doktorovi na kontrolu. Nedivím se, že hubnete, asi budete mít v těle dost nepořádku, protože ty kruhy pod očima a to všechno, co píšete, ukazuje, že jste na tom nebyla dobře, že budou slabé ledviny (máte 3 děti, to je samo o sobě záhul!),..takže díky změně jídelníčku to půjde ven. Myslím, že je naopak štěstí, že jste začala jíst jinak, protože máte šanci dát tělo do pořádku. Tři těhotenství, kojení a výchova tří dětí je náročná i když je člověk fit natož s oslabenou imunitou, kašlem, špatným trávením a štítnou žlázou. Měla byste mít super skvělé jídlo, abyste se dala do kupy. Ale můžete dělat nějaké dietní chyby, navíc to není jen o jídle, ale také psychice (proto varuji před tím strachem), spánku, seberealizaci atd. Pokud Vás to uklidní, když se moje tělo čistilo, zhbula jsem při 174 cm na 49 kg. Ale bylo mi fajn a užívala jsem si, že si poprvé v životě můžu říct “ty jo, mohla bych mít trochu větší zadek” 🙂 Na nějakou pořádnou radu mám od vás příliš málo informací a není tu na to ani prostor. Nejlepší by bylo navštívit někoho jako je MUDr. Strnadelová a zkonultovat to tam od A do Z. Ale asi budete z daleka, že? Pak to chce najít někoho zkušeného v okolí bydliště. ZAdejte na sebe kontakt do map a třeba najdete někoho, kdo už tohle všechno má za sebou a bude vám morální oporou. Já držím palce. A zamyslete se taky nad možnými psychickými příčinami Vašich zdravotních potíží. Nic se neděje náhodou…

            • SVatá pravda, Jani. Mám jednu moc krásnou kamarádku, na které bys nenašla nic, co bys změnila. Mě se prostě zdála krásná tak jak byla. A ona si nechala přeoperovat nos a časem napíchat botox do čela, aby neměla vrásky. Přišlo mi, že byla předtím půvabnější. A mám pár kamarádek mezi modelkami (bože, co já z nich měla midnráků) a věřte, že i tyhle dokonalé figury mají své koplexy. jedna z toho, že má prsa malá, jedna z toho, že je má velká. Ta s těmi velkými si je dokonce šla nechat zmenšit, ale doktor měl nehodu, tak z operace sešlo a dneska s tím slaví úspěch, protože je jednou z mála modelek, která má pěkná prsa a přitom je štíhlá. Ale aby něco řešila, tak řeší nehty a vlasy – má umělé a navázané. Prostě jsme praštěné ženské a nikdy nejsme spokojené :-))

          • Ivo, nedělejme si z toho zákony, příkazy a zákazy, jestli je to čisté to či ono. Každý beztak potřebuje jídelníček pro svou životní etapu, výkon a tak. Chce to v klidu a v radosti zkoušet co mi chutná a dělá dobře. O banánu se třeba ví, že obsahuje nevhodné plísně a tak ho nejím, i když mi chutnal. Ale nějaké to mango jednou za rok nikho nezabije 🙂 Místo tropického ovoce se dají dělat lahůdky z našeho ovoce a třeba to bude odstatečně uvolňující na ten stahující stres. Takové pečené jablko, napařená hruška, mandlový krém s karobovou čokoládou,….to je taky mana. Pro mě vrchol blaženosti je amasaké 🙂

  3. Evi, moc Vás ještě jednou dnes zdravím (potřetí :))?!). Vaše řádky jsem si přečetla už ráno a hned jsem poznala, kdože je tím jedním z Vašich bývalých kolegů :))! Děkuji Vám za slova pravdivá a poplatná. Těším se brzy na viděnou a popovídání a mnoho pozdravů Vám na Sázavu posílám. S láskou, Hanka.

    • To mě moc pobavilo, jak jste ráno zavolala, že víte, kdo to je, že už to taky pár let pozorujete 🙂 My bychom mu tak chtěly pomoct a on se tak ničí, že? 🙂

  4. Děkuji za výborný článek, opět mě nakopnul, že tahle cesta je, přes všechny překážky, správná. Janino, jestli se nepletu, tak jsi to ty, kdo byl v kuchařské partě v květnu na Sázavském semináři, a tak skvěle nám vařil! Moc ráda čtu tvé názory v komentářích a vlastně je už vždycky pod články hledám. Vím, že jsi na začátku byla v diskuzích holkám oponentem, až tě vývoj posunul tam, kde jsi dnes. Prosím, můžeš ve zkratce popsat, jak se cítíš dnes, co se zhoršilo a objevilo a čemu to přisuzuješ. Mně se totiž v posledních týdnech někam vytratila ta vnitřní radost a přitom na začátku jiného vaření jsem se cítila jako nikdy. Tak bych si chtěla přečíst, že v tom nejsem sama…

    • Na Janině příběhu se pracuje 🙂 Nezapomeńte děvčata, že je tu přechod na zimu, že se všichni trochu choulíme, bilancujeme a že to někdy není příjemné, protože je za námi skoro další rok a u většiny lidí se moc věcí k lepšímu nezměnilo. Aniž si to uvědomujeme, padáme do depky z toho, jak to nikam nevede. Chce to vypadnout na vzduch, klidně v rukavicích a tam si hlavu vyčistit. Pak si uvařit něco moc dobrého a večer jít brzo spát. Ráno si dát nějakou orgánovou sestavu, pozdrav slunci, tibeťany nebo cokoli na protažení a rozdýchání a uvidíte, že bude lépe! Hlavně žádné klasické sladkosti nebo bude ještě hůř 🙂

      • Jóga je skvělá. Mě zachraňuje hormonální, kterou cvičím denně nebo alespoň obden, když nestíhám. O víkendu jsem se naučila pozdrav slunci a ten je taky moc fajn. Tak jako každý příběh z těchto stránek je i ten můj na román 🙂 Jano1, nejsi v tom sama, to v žádném případě. Mně nejvíc pomáhá se setkávat s lidmi, kteří smýšlejí stejně nebo podobně jako já. Třeba v pátek po jednom setkání jsem byla v takové euforii, že jsem si cestou domů pozdě večer zpívala 🙂 V sobotu a v neděli jsem vyšvihla tak dobré obědy, že se olizuju ještě teď (doufám, že rodina taky) a navíc – přestal mě bolet močák. Z ničeho nic. Asi 4 měsíce problém obrovský a najednou je bolest pryč. Zázraky se dějí, jen jim musíme jít naproti a být trpěliví 🙂

        • To bude tím zpíváním. Mě tuhle přepadla menstruace po dlouhé pauze – těhotenství a kojení. Nic strašného,ale už jsem si prostě na jakoukoli bolest v podbřišku odvykla a teď mě tam tlačilo. Nejdřív jsem si chtěla dát teplé na břicho a lehnout si, ale zkus to s dvěma malými dětmi 🙂 Tak jsem pustila nahlas muziku, zpívaly jsme a tančily s těma mýma princeznama a hle po pár minutách spontánního jásotu – po tlaku ani památky 🙂

  5. Článek vševypovídající jako vždycky. Jen bych na Vás Evo měla dotaz, jaký olej jste sestře dala cumlat? zrovna mě začíná bolet v krku, tak bych to zkusila. 🙂 díky

    • Jakýkoli 🙂 Nejlépe ráno na lačno několik dní, lžíci oleje, povalovat, pokloktávat a pak vyplivnout, vypláchnout pusu a seškrábnout jazyk obrácenou stranou lžíce. Doporučuje se podráždit kořen jazyka, aby člověku naběhl dávivý reflex, díky tomu se vyplaví účinné látky, které pomáhají při nemocech a jako prevence.Taky je vhodné cucat stroužek česneku – neporušený, aby to nepálilo, jen oloupaný ze suchách slupek.

    • Doporučuje se hlavně sezamový, kokosový nebo slunečnicový olej. Jestli umíte anglicky, zkuste si na internetu vyhledat “oil pulling”, česky se to myslím překládá jako převalování oleje. Mělo by to taky bělit zuby a zlepšit pleť, kromě jiného 🙂

      • Tak to zní zajimavě. Vždycky mě překvapí, kolik nových věcí tady objevím! Já mám teď taky čerstvou zkušenost s bolením v krku, je konec semestru, strava nic moc – spíš nic než moc, nestíhám než se jen učit a sníst co kdo uvaří. Takže není divu, když přišla teplota a bolest v krku… kouknu na mandle a na jedné z nich takový bílý příšerný puchýřky, tak mi to bylo jasný, angina… už mi v hlavě běhalo, co mi zase udělají antibiotika. Nakonec pomohl tea tree olej, kapku do vody a vypít a několika kapkami ve vodě jsme kloktala (používám jen Tea tree olej s manukou a rosalinou od Justu, většina ostatních se vnitřně užívat zásadně nesmí, pozor na to), uzliny jsem natřela Tymiánovým krémem, večer jsme šla nezodpovědně ven a ráno byly mandle i přesto úplně čisté! No nechápu prostě :). Příště zkusím i převalování oleje. Zajimalo by mě, na jakém principu to funguje, hned si o tom jdu něco najít :).

  6. Krásný článek! Těším se, až tohle všechno budu moct napsat taky. Zatím to je naopak – kdo mě znal předtím, než jsem začala jíst jinak, si teď myslí, že jsem vážně nemocná 🙁 Mně se některé věci zlepšily, ty ale nejsou vidět. A některé hodně zhoršily a objevily. Takže jen povzbuzení pro ty, kterým připadá, že to trvá dlouho – u někoho trvá.

    • JAničko, sluníčko, už je ten Tvůj zahojená čípek, to je něco. Bodejť bys nebyla unavená, vždyť to tělo maká na plné obrátky a dává do pořádku léta chyb. Moje léčitelka, co mě držela nad vodou, dokud jsem nepřevzala zdraví do vlastních rukou, vždycky po ošetření říkala “lehnout, pít, odpočívat, jsi jako po operaci, nemůžeš jít do práce a dělat, že se nic nestalo” a to na mě “jen” pracovala rukama. Tak si představ, co se z těla dostává za čurbes, když už nemáš nález na tom čípku… Do ledvin a jater se znovu dostávají uvolněné fujtajbly, které jsi měla postrkané všude možně, a tyhle orgány makají, až se z nich kouří. Chce to klidový režim, pohodu na duši, pozitivní okolí, šetřit se od zbytečného stresu. Dělat jen příjemné věci. Vím, skoro nemožné, ale aspoň se snažíme, že 🙂

      • Však já Evi vím 🙂 Mělo to být povzbuzení a vyznělo to jako povzdech. Tak jsem to ale nemyslela, jen vím, že řada lidí, no vlastně většina, má sklon k porovnávání (a naučit se neporovnávat, ale i neposuzovat, nesoudit, je opravdu běh na dlouhou trať) a po přečtení jasně pozitivního příběhu si řekne: “A tak to já dělám všechno špatně, protože mi je čím dál hůř. Na mě to nefunguje, mně nikdy dobře nebude.” Za sebe můžu říct, že jsem smířená i s těmi 4 roky, co to může trvat než se zdraví srovná. Mě vlastně během toho roku, co JJ, nikdy nenapadlo, že se vrátím zpátky ke konvenční stravě. Že ulítnu, to jo, i když v posledních měsících výhradně jen na sladkostech, běžné jídlo mě přestalo lákat úplně. Taky proč, když si dám zdravější alternativu. Navíc – a nesmějte se – já si užívám i to, že mi není dobře. Protože až budu úplně zdravá – a já budu – tak takový pocit nezažiju 😀

        • Však já vím, jak jsi to myslela, neboj 🙂 Spíš jsem chtěla, aby ostatní věděli, jak to funguje a co se v těle děje, když není zrovna hej. Díky za tu závěrečnou pozitivní tečku. jinak zrovna peču ten Tvůj perník, dala jsem tam oříšky a voní to tu jak na Vánoce. Jdu spát hladová a už se těším na zítřejší odpoledne, až si ho dáme jako svačinku s holkama. Když se povede, doplním ho na web.

          • Tak tohle obdivuji. Já mám problém, když takhle večer něco peču(protože jindy na to není čas) abych něco neochutnávala a neuždibovala. Tak pak raději nic nepeču, protože vím že bych to ještě večer ujídala. Ach jo. Teplý neteplý, a když už jsem si dala jeden kousek tak to si dám ještě a už v tom lítám. Přes den tenhle problém nemám, Třeba se do toho stádia taky někdy dostanu.

            • To znám 🙂 Taky někdy ujedu a něco si večer dám, ale ten rozdíl oproti spaní na lačno! Takže se to už moc nestává. Nestojí to totiž za to 🙂

  7. Pre mňa ohromné povzbudenie. Už 8 mesiacov som na makrobiotike a dúfam, že už čoskoro budú aj výsledky. 😀

  8. krásně se to čte, Vaše zdraví je pro mě veliká inspirace…. 🙂 pár dobrot jsem již vyzkoušela a bašti je i můj muž 🙂 zajímal by mě Váš názor na stravování podle krevních skupin. Mám 0, zkoušela jsem nejíst maso, ale cítila jsem se špatně….ani luštěniny mi nedělají dobře. Jak to zkombinovat…?

    • Nám se dlouhodobě strava podle krevních nepotvrzuje jako správná volba. Koneckonců Helča je nulka, můj muž je nulka a bez masa je jim oběma lépe. Každý spíš musí najít svůj způsob a cestu, jak jídelníček obměnit. Ze zkušenosti bych řekla, že se lidé spíš bojí maso opustit, nebo jim prostě chutná a nechtějí se ho zcela vzdát. Taky to není ani nutné, když se neřeší nějaká vážná choroba, která by akutně ohrožovala život. Já doporučuji dát si maso jednou za týden, vysadit uzeniny, už to je pro většinu lidí veliká změna a většinou pocítí úlevu na těle, na wc, při spánku atd. Kdo se v tom najde, může si dát masopust a třeba zažije nějaké zázraky, jaká já se zádama a pískáním v uších. Co se týče luštěnin, většinou na ně prostě nejsme zvyklí, neumíme je uvařit, neumíme kousat a neumíme je podávat chutně zapracované. Mrkněte pro inspiraci nahttp://www.jimejinak.cz/2013/06/aby-nas-lusteniny-nenadymaly/ nebo http://www.jimejinak.cz/2011/09/lusteniny/ nebo http://www.jimejinak.cz/2012/09/nadymani/

  9. Moc pěkný článek. Zrovna dneska si nadávám, že si nedám říct. Syn měl narozeniny, tak jsem splácala dort a jednohubky od tchýně. Skoro vždy po její pomazánce mám průjem a stejně si ji většinou dám. A ještě přivezla svíčkovou. Od včerejšího večera pořád běhám na záchod. Těším se na to, až si dnes dám jednoduchý oběd a bude mi dobře. Snad se jednou naučím odolávat “klasickým jídlům”.

    • Nenadávejte si, Lucko 🙂 To už stejně nepomůže. Podle mě je dobré mít to srovnání a občas si něco takového dát. Člověk pak dobrovolně vezme za svůj zdravější jídelníček, protože prostě chce být v dobré kondici a náladě. Uvařte si rýži a dejte si půst. To pak člověku chutná i obyčejná vařená mrkev a nemá chuť si to příjmeno v břiše a puse kazit mastnou pomazánkou nebo tučným dortem. A najednou to jde, ani jeden neví jak 🙂 Hlavu vzhůru, mlsání chvíli trvá a jsme jenom lidi, že.

      • Díky za povzbuzení. K obědu jsem si dala rýži s mrkví. O půstu jsem přemýšlela před víkendem, tak teď mám aspoň důvod 🙂 Zkusím o pár dní.
        Moc se mi líbí, že odpovídáte na komentáře. Je to super mít zpětnou vazbu.
        Dnes jsem se přihlásila do klubu, tak se moc těším na videorecepty a rozhovory. Chtěla bych změnit jídelníček i šestiletému synovi, tak se mi to snad aspoň trochu podaří.

  10. Supr článek, vlastně tedy příběh. Jako motivace určitě lepší než 50% sleva na členství tenhle týden 🙂
    Udržitelné změny k lepšímu se nestanou přes noc a je dobré, když se takhle při střetu s minulostí ukáže na jak dobré cestě jste. Držím palce Vám a trochu i sobě 🙂

    • Přes noc opravdu ne 🙂 Vlastně je to proces na celý život. Pořád je co zlepšovat 🙂 A to nemluvím jen o jídle, samozřejmě. Taky držíme palce.

  11. Zobrazit všech 48 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekJak upravit jídelníček po porodu? Mám omezit luštěniny?
Další článekJe glutamát sodný v tradiční sójové omáčce?