Vaříte super

Tedy Nadi, to je hustý, řeklo by některé z našich vnoučat. Osobně to vidím podobně, jako ty. Nicméně (také zajímavé slovo) ta různá protichůdná rčení slýchávám často. Abych napsal pravdu, tak víc mi vadí to, jak se vyjadřují mladší ročníky. Hlavně děti. Kdysi, když jsem psal povídky a fejetony, tak jsem si na jeden takový vzpomněl. Bude to delší, tak se omlouvám. Kdyby to vadilo, tak ať to moderátor smaže:

Ty vole.

Tak si s manželkou kolikrát říkáme, jsme ještě normální, nebo jsme zaspali dobu? My se totiž spolu bavíme slušně a výrazy jako „ty vole“, „ty krávo“ náš slovník neobsahuje. Pokud si někoho vážím, tak mu nebudu přece nadávat. Slušně jsme se bavili vždy a tak to, předpokládám, od nás převzali i naši synové a dále přebírají i vnoučata. Alespoň doma jsem od nich chlévskou mluvu neslyšel. Ostatně i moji rodiče tento slovník neznali.
Samozřejmě, když jsem byl mladý, tak jsme, v partě kluků, také občas volovali. Nepamatuji se ale, že by se takto bavily holky mezi sebou a ani my jsme jim, „ty vole“, neříkali.
Pokrok nezastavíš, řekl by klasik. Tudíž je úsměvné, jak si dvě cácorky, raně školního věku, zpestřují mluvu pomocí volů, krav, dámských a pánských přirození. Člověk pak neví, zda se má smát, či brečet. Na venek to působí úsměvně, až komicky, ale v skrytu duše je mi smutno. Možná byste řekli, že z toho vyrostou. Asi většina ano. Někteří to, naopak, předají další generaci. O nic méně úsměvné je, když se takto baví dospělí. Možná že jsme svědky toho, že čím je menší slovní zásoba, tím více volů pak léta vzduchem. Ovšem jsou i různé mutace, které původní voly a krávy zjemňují. Jako třeba „ty vado“, nebo „ty kráso“.
Jednou, sedíc před venkovskou hospodou, jsem byl svědkem rozhovoru dětí ve věku 7 až 10 let. Také tam padalo pár volu. Ty děti znám, tak jsem se jich zeptal, co že je to ten vůl? A dělal jsem jako bych to nevěděl. Jedna z holek mi řekla, že je to ten od krávy. Dodávám, jako manžel krávy, aby spolu mohly mít telátka? Jo, jo to je von. Probudiv se u mne výchovný aspekt, jsem ji poradil, aby se doma zeptala, co že je to vykastrovaný býk. A dodal jsem, že kráva s volem nemůže mít nikdy telátka. Koukala na mne udiveně, jako kdybych spadl z měsíce. Dodnes nevím, zda se pak doma ptala, ale přede mnou už mluvila jen slušně.
V jiném případě se baví dvě dospělé ženy, určitě o něčem důležitém, jak jinak že, když jim do toho vstoupí pětiletá vnučka jedné z nich a z ničeho nic řekne: „nebo také hovno“. V tu chvíli to působí vtipně a babička ji samozřejmě pokárá, že se to přece neříká. Nicméně ta holka neudělala nic jiného, než tlumočila to, co běžně slyší doma. A vězte, že sprostá slova si děti pamatují lépe, než později ve škole malou, či velkou násobilku.
Takže vážení, až se budete zase titulovat slovem „vůl“, tak vězte, že je to vykastrovaný, neboli neplodný, býk. Jako byste tomu druhému říkali, že je také vykastrovaný, neplodný, tudíž pro běžný život asi méně zajímavý ……