Hubla jsem a zase nabírala

Od puberty jsem vždy měla o pár kilo navíc, nikdy jsem nebyla tlustá, ale spokojená rozhodně taky ne. Diety mě občas potkaly, snažila jsem se jíst „zdravě“ a pár kilo jsem zhubla a časem zase nabrala. Navíc mám zvětšenou štítnou žlázu, tak nebyl lepší nápad než se na to vymlouvat. Vždycky jsem toužila mít ploché bříško, jediný problém byl, že jsem se nedokázala udržet a nejíst ty špatné, kalorické pokrmy.

Jak jsem začala jíst jinak

O jinému způsobu stravování mě informovala Eliška. Říkala jsem si, ztratit asi nemám co, tak to zkusím. Začala jsem ze dne na den vařit jinak, hodně číst o daných tématech a zajímat se. První změna nastala už první den, díky kompletnímu talíři jsem přestala mít chutě na jakékoli sladkosti nebo slané „dobroty“ během dne.

Přestaly mě honit chutě

Na druhou změnu, a sice tu hlavní, jsem přišla až časem. Už si neříkám v obchodě: “Tááák, dneska si dám výjimečně něco dobrého a chutného.“ A když mě to náhodou ještě napadne, podívám se na danou věc nebo její složení a říkám si: „Přece se nebudu dobrovolně trávit!“ a věřte, že chuť vás přejde.

Peníze a čas jsou jen výmluva

Jím jinak asi 2 a půl měsíce, zhubla jsem 4 kila a cítím se lépe. Neznám vůbec únavu po jídle. A pro ty co si myslí, že mám čas vařit a prostor a peníze, těm můžu sdělit, že bydlím na třech místech zároveň, pokaždé spím jinde. Když jsem začínala, byla jsem nezaměstnaná, neměla jsem tedy peníze na nákupy ve zdravé výživě, ale zase jsem měla čas vařit a sbírat venku v přírodě ingredience. Teď mám pro změnu práce dvě a zvládnout se to dá taky.

Kamila Sedláčková

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

26 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Já jsem začala Jíst jinak od začátku ledna a do této doby mám dole 4,5 kg a cítím se skvěle…:-)
    PS: Dodržuji tak na 90 %

  2. Tak s tím, že se člověk musí učit znovu vařit, když začíná vařit dle JJ naprosto souhlasím, pro mne to byl skoro kulturní šok:D Jsem z rodiny mlsalů, kde každý umí uvařit obří hrnec polévky (v duchu čím víc smetany a špeku do zelňačky, tím lépe), kakždý peče báječné maso a umí desítky lahodných omáček, o koláčích z mnoha vajec ani nemluvím. Když se jí, mluví se o jídle…kdo co kdy jak vylepšil, jaké přidal kam koření atp. Snad nepřeháním, když vychválím svůj kuchařský um PŘED změnou. Jak je ale potom těžké vypnout autopilota, který v kuchyni řídí obě ruce. Když člověk musí zase na všechno myslet, číst jednotlivé kroky receptu, ego se bouří a nutnost vypnout chuť na vylepšování – to bolí až fyzicky! Světlo na konci tunelu ale existuje, můj autopilot už je pomalu přenastaven na JJ a já se těším, jak v mé DRUHÉ Jarní očistě si užiji konečně i to vylepšování receptů:) A nejlepší na tom je, že to opravdu každému chutná:D Nejen doma, kamarádky se ptají na “recepty”, i když většinou žádný neexistuje.
    PS: Veliký obdiv jsem si například vysloužila od mé mamky za mrkvovou polévku a to opravdu pohladilo na duši, takže vydržte šikovné kuchařky, autopilot se přenastaví!

    • Lenko, to je prima počtení a povzbuzení pro začátečníky, díky moc! Máte štěstí, že umíte vařit – máta základy a umíte se pohybovat v kuchyni. U nás doma se vařilo, protože se muselo něco sníst a žádné velké umění to tedy nebylo 🙂 Já pak chudák vařila i tu rýži s knížkou v ruce :-)) Ale chápu ten kulturní šok, tím jsme si asi prošli všichni – zírala jsem do ledničky a říkala si, že vůbec nevím, co teda budu jíst??? Dneska nám taky všem chutná a mám ohromnou radost, že i vy jste došla do fáze, kdy vám to kamarádky chválí a chtějí recepty! To je teprve pecka – je to zdravé a ještě to chutná! To mě na tom baví nejvíc. I to vylepšování. Těšíme se na vás v očistě, za chvíli to vypukne 🙂 A dobré recepty nebo fotky povedených jídel s přibližným složením klidně dávejte na FB, rádi se budeme inspirovat.

    • Krásné,přeju si,abych i já uměla dávat svému tělu jen radosti.🙌Dìky za psanì .Zdenča.Umìm totiž pro druhé s láskou cokoli,ale pro sebe vydržìm dodržovat pravidla jen chvìli.A přitom mi dary přìrody,tak chutnaj,ale chybì mi kumšt organizace.

      • Zdeni, tak se přidejte k nám do některého z kurzů, pro začátečníky máme tento úvodní zdarma https://www.jimejinak.cz/start/ a společně na ten systém přijdeme 🙂 Takových už bylo, co to zvládli! Ve dvou se to lépe táhne, s námi na to nebudete sama. Jsme tu velká parta a v kurzech si pomáháme.

  3. Tak s tím, že se člověk musí učit znovu vařit, když začíná vařit dle JJ naprosto souhlasím, pro mne to byl skoro kulturní šok:D Jsem z rodiny mlsalů, kde každý umí uvařit obří hrnec polévky (v duchu čím víc smetany a špeku do zelňačky, tím lépe), kakždý peče báječné maso a umí desítky lahodných omáček, o koláčích z mnoha vajec ani nemluvím. Když se jí, mluví se o jídle…kdo co kdy jak vylepšil, jaké přidal kam koření atp. Snad nepřeháním, když vychválím svůj kuchařský um PŘED změnou. Jak je ale potom těžké vypnout autopilota, který v kuchyni řídí obě ruce. Když člověk musí zase na všechno myslet, číst jednotlivé kroky receptu, ego se bouří a nutnos vypnout chuť na vylepšování – to bolí až fyzicky! Světlo na konci tunelu ale existuje, můj autopilot už je pomalu přenastaven na JJ a já se těším, jak v mé DRUHÉ Jarní očistě si užiji konečně i to vylepšování receptů:) A nejlepší na tom je, že to opravdu každému chutná:D Nejen doma, kamarádky se ptají na “recepty”, i když většinou žádný neexituje.
    PS: Veliký obdiv jsem si například užila od mé mamky za mrkvovou polévku a to opravdu pohladilo na duši, takže vydržte šikovné kuchařky, autopilot se přenastaví!

    • Lenko děkujeme, moc krásně napsané a pravdivé. I ty zažité stereotypy se dají přenastavit a naopak vás začne bavit vymýšlet a vařit chutně a zároveň zdravě.

      • S tím naprosto souhlasím, jednoho dne se to samo zlomí a pro Vás už bude automatické vařit jinak. Já už bych naopak teď rozhodně nezvládla klasickou omáčku s masem a knedlíkem. Manžel je zase na pečení a jeho děsí představa, že už by si ty své vynikající recepty, nikdy neupekl. Dělá to tak, že si je předělává do vegan verze (pokud to jde) pro nás a pro sebe si občas tu klasiku upeče a pak to nosí kolegům do práce. Tam by mu zas vegan verzi nikdo nejedl :-).

        • Tak to je úžasný manžel! Povedené vegan verze nám dejte do čtenářských receptů.

  4. Ahoj. Momentálně závidím všem co umí vařit Jinak. Sedím u stolu a říkám si, že se to nikdy nenaučím. Neznám ani nikoho kdo by se tak stravoval. Moje 15měsíční dcera má alergii na mléko, bílek a nejspíš i lepek…takže vím, že musím. Není tu někdo z ČB a okolí kdo by mi udělal placený kurz vaření Jinak? Hodně by mi to pomohlo se do toho opřít…Monika

    • Vidíte a já když jsem se učila vařit jinak, tak jsem do té doby vařit neuměla, znala jsem jen pár jídel a to jsem vždy před tím volala mamince a vyptávala se na přesný postup. A najednou učím lidi vařit, takže neházejte flintu do žita, jiné vaření je mnohem lehčí, než to klasické, protože většina jídel nemá žádné jméno a tudíž nikdo neočekává žádnou tradiční chuť. Je úplně jedno jak to dopadne, pokud to nespálíte, je to většinou vždy moc dobré. Začněte pomalu,kupte si knížku Radost ze zdravých dětí, je tam spousty receptů a naučte se nejdřív vařit obiloviny, nic na tom není, propláchnou se a dají do hrnce, nemíchat. Pak luštěniny a zeleninu. Zkuste si dát inzerát do seznamky, třeba najdete někoho, kdo by vám s tím rád pomohl.

    • Ahoj Moniko. Zaujalo mě, že jste z Budějovicka. Bydlím 30 km od ČB a celkem ráda bych se vídala s někým, kdo taky jí jinak. Placený kurz Vám bohužel neposkytnu – Jím jinak něco přes půl roku, ale fakt mě to chytlo a ke konvenční stravě se vrátit nehodlám. Kdybyste se chtěla sejít, popovídat, budu ráda. Pokud jde o vaření, můžu ukázat a vysvětlit to málo, co umím. – Dělám kaše se zeleninou, omáčky, obilné mléko, karbanátky, tu a tam nějaký dezert. Vycházím z kurzu Jíme jinak, z knížky Radost ze zdravých dětí a z tohohle webu. Mám děti podobně staré jako je Vaše dcera. Kdybyste se chtěla sejít napište mi na mail jitka_b@seznam.cz.

      • Jenom k tomu mailu. (Jak je to podtržené, není to pořádně vidět.) jitka podtržítko b zavináč seznam tečka cz.

      • Holky skvělé, mám obrovskou radost, že to takhle rychle funguje. Věřte, ve dvou se to lépe táhne a nikdy není dost inspirace, takže držím palce, ať se vzájemně povzbudíte.

  5. Připojuji se k těmto myšlenkám. Myslím, že má smysl jíst jinak, protože člověk nemusí vydávat peníze za lékaře a léky. Bohužel jsme už tak civilizovaní, že se ke stravě našich předků musíme pracně vracet. Dnes nás bombardují reklamní letáky supermarketů a my nedovedeme odolat. Je to konzumní doba. Dříve byla zelenina a ovoce bio, pak nastoupil průmysl a byl konec. Měli bychom si vybírat spíše kvalitní suroviny za víc peněz než suroviny obohacené např. éčky za peněz méně. Ale to je každého volba. doufám, že bude do budoucna lidí, kteří jedí jinak jenom přibývat.

    • Přesně tak, napsala jste to krásně. Co dřív bylo běžné, je dneska alternativní a pro většinu “divné”. Zvykli jsme si uspokojovat požitky hned a proto když máme na něco chuť, není problém si to za pár korun dopřát a tomu se hůře odolává. Dřív se na maso v neděli těšili celý týden, dnes ho můžeme mít několikrát za den. Komerční sladkosti neexistovaly, maximálně ty domácí zdravé a teď nevíme, co si dřív vybrat. Je mnohem těžší odolat konzumu a žvýkat místo toho obilí se zeleninou, když je vše tak lehce dostupné a lákavé. Ale zdraví máme jen ve svých rukou, lékaři nám jen léčí příznaky a neodstraňují příčinu, takže nemoc se většinou přesune jinam, kde škodí ještě více. Na ně proto spoléhat nemůžeme, jen na sebe.

  6. Přesně tak líbí se mi celý článek, hlavně ten závěr o tom,že na to nemáme se stravovat zdravě:). Nejdůležitější je ten krok ke změně,který učiníme a potom začne fungovat vše lépe a jinak. Já jsem také dala zdravé stravě šanci a nelituji:). Moje zdraví je pevné, jsem v pohodě s postavou a mám radost ze života a to je to co předávám dál. Naše hlavičky nám brání se změnit,ale změna je tak přirozená,jen ji přijmout a vyjít vstříc novým zážitkům:).

  7. Ahoj, tak já to mám úplně obráceně jak Jana. Já jsem před časem díky sestře začala po malých krůčcích přecházet na tuto stravu. Moc mi chutná a v podstatě už nevařím jinak. Jsem na mateřské dovolené s tříměsíční dcerou a tohle jídlo mi plně vyhovuje. Je pravda, že si ještě, vzhledem ke kojení, musím spoustu jídel odpírat, ale hned jak přestanu kojit se na ně vrhnu (zelí, luštěniny, atd.)
    začala jsem doma dokonce péct i kváskový chleba 🙂
    Hodně se mi líbí, že po jídle, jak už bylo zmíněno víše, nejsem vůbec unavená. Taky jsem vypozorovala, že nejsem tak vnitřně natlakovaná zuřivostí. Teď jsem byla na víkend u rodičů, tak jsem se stravovala běžně, taky snědla nějaké ty koláče a musím říct, že je čtvrtek a až teď se pomalu vracím do normálu a vyrovnanosti sama v sobě.
    Předtím než jsem se takto začala stravovat, jsem byla závislá na čokoládě a teď když bych si ji měla jít koupit do obchodu, tak si raději zajdu do naší zdravé prodejny a koupím si tam např. kváskový koblížek 🙂 ten je mimochodem naprosto geniální (sháním na nej recept – neznáte ho náhodou?)
    Jo a aby to bylo úplně skvělé, tak můj manžel tohle jídlo miluje taky 🙂 Není rána co by si něřekl o kaši ke snídani 🙂 a večer o zdravou večeři 🙂
    Jo a k tomu, že taková strava je finančně náročná, jak říká spousta lidí, tak musím říct, že to není pravda. Pokud se člověk stravuje jen takto, tak mi připadne, že je to dokonce i levnější, ale pokud kombinuje nezdravou stravu se zdravou, tak se to opravdu finančně prodraží 🙂

  8. Souhlasím s Evkou. Nutit se do toho jíst jinak je opravdu horší, než jíst nezdravě. A dokud jste Jani, ještě nedošla do fáze, že to opravdu žádné omezení není, ale spíš naopak, nevadí. Důležité je, jak to cítíte vy a podle toho se zařídit. Jinak by to bylo trápení 🙂 A samozřejmě fandím už jen tomu, že jste ochotná jídelníček obohatit.

  9. Klobouk dolů před těmi, kteří začnou a vydrží jíst jinak. Mně makrobiotická strava moc chutná, ale nevydržím (vlastně ani nechci) nejíst to ostatní. Zajímalo by mě, kolik lidí před tím, než se začali jinak stravovat, umělo vařit. Nemyslím, že vyklopili konzervu na špagety nebo nakrájeli koupený knedlík a přelili ho omáčkou ze sáčku a za vrchol považovali maggi nápady 🙂 Myslím opravdu chutně a zdravě (pomiňme na chvilku názor, že z masa, vajec a mléka se nedá zdravě uvařit). Taky jsem asi i líná měnit něco, když nemusím – ráda chodím na obědy s kolegyněmi, nedokážu si představit, že bych odmítla jíst u našich (mamka je excelentní kuchařka), na grilovačkách jedla jen zeleninu, doma vařila nadvakrát nebo natřikrát a na dovolené sháněla kromě bezlepkového jídla ještě makrobiotické… Prostě je to velké omezení a duševně jsem k tomu ještě nedošla. Navíc z doby nedávné mám v paměti změnu na bezlepkové stravování, takže asi fakt nemám na další změny sílu. Ale víc takových příběhů, víc receptů, všechno má svůj čas (říkala babička), třeba se to jednou bude hodit 🙂

    • Však se vůbec, Jano, nenuťte do nějakého stravovacího asketismu. Dokud jste zdravá a spokojená, asi vážně není důvod ke změně. U Vás je to možná “jen” rozšíření jídelníčku o obiloviny, luštěniny a dochucovadla, která dnes běžně kuchařky neznají a nepoužívají. A z našeho pohledu je jen dobře, že díky této stravě aspoň občas dodáte tělu vyrovnané jídlo plné využitelných vitamínů, minerálů, enzymů a dalších důležitých látek. Navíc je zjevné, že když Vaše dcera už má bezlepkovou dietu, že každá další naše generace je slabší než ta předchozí. Stejně jako u vás doma. Vy jste (možná zatím) v pohodě, ona už tolik ne. Zátěž z “běžných” potravin je generaci od generace horší, takže i jí se to bude hodit pro její děti. Jednou.

    • Narazila jsem náhodou na tenhle komentář a jak čtu vaše komentáře z aktuální doby, tak mi to přijde docela zajímavý 😉 To je posun. Pro mě motivace – mimochodem, moc ráda vařím a už jsem uvažovala, jestli je to vlastně plus…? Ale je, že jo? 😉

      • Myslím, Zdeni, že toto je ještě ten z lepších komentářů 😀 Naštěstí těch komentářů není až tak moc, protože dřív bych nikdy nešla s kůží na trh úplně. To, že bych třeba dala místo obrázku tvář, bylo nemyslitelné. Jo, jo, bývala jsem prudič a trvalo mi rok a půl, než jsem k tomu “duševně došla”. A to, že jsem uměla vařit mi možná ze začátku i trochu překáželo. Měla jsem moc naučené postupy, zásady a přeučovat se bylo docela těžké. Ale na druhou stranu je fakt, že jsem nepotřebovala třeba videorecepty a k uvaření čehokoliv mi stačí znát jen ingredience. Takže když jsem překlopila myšlení i ve vaření, pak to už plus bylo 🙂

        • Právě si pročítám komentáře (mimochodem někdy mám pocit, že ty komentáře mi dodají mnohem více informací, než samotný článek 🙂 ), a je to opravdu velká motivace 🙂 Souhlasím s Janinou, že pokud člověk umí vařit a přechází na JJ, tak je to spíše na obtíž. Jak píše: zažité naučené postupy. Ono pokud člověk chce začít JJ, tak stejně se musí znova učit vařit 🙂

  10. Zobrazit všech 26 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekLuštěniny a děti – kdy a jaké zařadit?
Další článek3 skvělé marinády (nejen) na tofu a tempeh