Anglie: Den desátý – Londýn a návrat domů

Dnes budu “prasit”

Dnes vstávám už o půl 6., čeká nás náročný den v Londýně. A mě obzvlášť. Dostávám menstruaci. Nevím, jestli se můžu přiznat, ale komu jinému než vám – dnes budu “prasit”. Ve svých dnech mám absolutní chuť na všechno, co jsem milovala dřív, hlavně tedy sladké. Ale abych to všechno ve zdraví přežila, polévkou den prostě začít musí. Tu miluju a hned tak se jí nevzdám. I bez misa, sójovky nebo umeoctu. Je to to nejlepší, čím začít den. A dnes tedy navíc vařím pořádný kotel husťačky na snídani a všem na oběd do 4 termosek. Krájím veškerou zeleninu, co ještě zbyla v ledničce, sypu vločky a červenou čočku. Skoro v ní stojí lžíce. Na talíři ještě přidávám semínka ať nemáme brzo hlad.

Krásný den v Londýně

Cesta do Londýna trvá dle navigace 2 hodiny. Cestou stavíme na benzínce, protože Daneček se rozhodl, že si máme dát pauzu a přebalit to nadělení. Co jí s námi tolik zeleniny, pěkné ho to prohání . A má mlsná je neúprosná, kupujeme si s Luci čokoládový croissant. Normálně by mě nechal naprosto chladnou, teď jsem si fakt pochutnala. Po “čůrací” pauze frčíme dál.

V Londýně parkujeme v podzemních garážích a do desíti minut vcházíme do Kensingtonského parku. Jako první si dáváme kafe a upoutal nás takový malý pistáciový mls.

Je nádherné počasí, asi se pěkně zapotíme. Jdeme dál parkem a objevujeme kašnu věnovanou princezně Dianě. Má kulatý tvar s proudící vodou a některé děti v ní dovádí v plavkách a dospělí alespoň chladí nohy. Taky neodoláme, vyzujeme boty a vodou obejdeme kolem dokola.

Pak už ale musíme dál, čekají nás ty nejhlavnější památky a už je po 11. hodině. Po opuštění zahrad procházíme kolem Buckinghamského paláce, všude je spousta lidí. Cesta kolem je pro auta uzavřená, tak aspoň máme prostor a nemusíme “skákat” pod kola. Na velkém náměstí Trafalgar se koná demonstrace, na pódiu hraje kapela, lidí sedí a stojí všude kolem, nedá se ani projít. Ani nevíme, za co bojují, ale prý je to tu časté.

Setkání 25. 9. - slavíme 15 let Jíme Jinak!Pojď se s námi potkat a pobavit! Potvrď do neděle 20.9., prosím.

Co tam bude?

Jdeme se raději “uklidit” jinam, kde je větší ticho, na kousek travnaté plochy a sníme si oběd. Naše cesta pokračuje dál k parlamentu a Big Benu. O kousek dál míjíme Westminsterské opatství. Je nutné udělat pauzu, hledáme kavárnu a dáváme si dortíky. Njn, sladké je dnes můj hnací motor.

Další atrakcí, která přitahuje turisty je Londýnské oko. No, mě připadá jak ruské kolo, které stojí u nás o vánocích u obchodňáku, jen o něco větší. Tak už se těším na London bridge, ten snad nezklame. Luci si ještě doplňuje energii churros, ale já už jsem asi přeslazená a těším se na slanou večeři. “Most” je nádherný, je tedy přeplněný lidmi, ale i tak si ho celý projdeme a vyfotíme ze všech stran.

Večeře v restauraci

Máme nohy až za krkem a je čas na na večeři. Přichází nám do cesty italská restaurace s domácími těstovinami. To se nedá odolat, lepší jak hranolky. Vybírat můžete z šesti druhů a dokonce mají i cuketové špagety. Ty mě ale nezasytí, tak vybírám špagety Carbonara a samozřejmě to jistí Daosin před jídlem. Bylo to výborné, konečně jsem si pochutnala. I když na tom není dle Jíme Jinak nic a pro hiťáky dvojnásob. Dovolená je kompromis.

Máme v nohách skoro 20 km, takže sedáme na nejbližší stanici na metro a jedeme k autu. Je pořád horko, jsme opálení i unavení. My si v autě odpočineme, ale chudák řidič. Po cestě asi 20 minut zpoždění kvůli bouračce. Dojíždíme domů v deset hodin.

V koupelně dáme přednost řidiči, ať spí aspoň 4 hodiny a bezpečně nás doveze na letiště. Letí nám to v 6:50, takže vyjíždíme ve 3 hodiny. Na svačinu si zabalím poslední dva plátky semínkového chleba a vege sýru. Luci mažu klasický tousťák s máslem a sýrem. Beru i kousek okurky na ověžení.

Tradá domů

Vstáváme před 3., jen se opláchneme a jdeme do auta. Sedám si dozadu a spím. Luci je mladá, něco vydrží, rozptyluje Pavlíka při řízení a v pořádku dojíždíme v 5 hodin na letiště. Je tu opravdu plno, na všechno se stojí fronty a jde to pomalu. Letadlo startuje na čas a díky příznivému větru přistáváme v Brně už za hodinu a půl. Manžel a taťka v jednom tady ještě není, tak čekáme. Společně si pak v Brně dáme na přivítanou super kafe v naší oblíbené kavárně a pak už tradá domů.

P.S.: Jsem šťastná a vděčná. Všechno dobře dopadlo a já cítím velkou pokoru. Věci se mohly dít jinak, kdyby…..A proto: Nikdy, ale nikdy se nevzdávejme. Dokud dýcháme, je vždycky naděje.

Děkuji 

S Láskou

Petra Světýlko