Občas se nám taky něco nepovede. Třeba tenhle chleba určený na narozeninovou oslavu se nepovedl vůbec. Ale když jsem ho ráno rozkrojila, všechny rozesmál a snědl se asi během 10 minut. Tak jsme vám ho pro pobavení v pochmurném dni nafotili. Počasí i ten chléb nám připomínají spíš Halloween :-)

Práce kvapná, málo platná

Moc se mi do něj nechtělo. Nejsem milovník pečiva, vlastně ani dvakrát ráda nepeču. Mnohem raději vařím nebo napařuji. Ale blížily se dceřiny narozeniny, bylo mi jasné, že kromě dortu budu potřebovat také něco na odpoledne k zakousnutí. Pro nás tedy připadal v úvahu zdravější bezlepkový chléb, dětem ze vsi jsem měla v plánu koupit rohlíky a pomazánku už mám vyzkoušenou –  všem chutnala naše cizrnová. Ačkoli se mi to vůbec nehodilo časově, namočila jsem v poledne pohanku a po návratu z nezbytných pochůzek, narozeninových nákupů, uvaření večeře, zabalení dárku a uložení dětí, jsem se pozdě večer pustila do pečení chleba. Udělám radost manželovi, že bude křupavý a nebudu hodinu čekat, až se napaří, říkala jsem si. Víc než dělat chléb se mi totiž chtělo spát. Místo do hrnce s vodou tedy chlebík zamířil do trouby.

Chléb však ani po hodině nebyl propečený, navíc vypadal stále stejně vysoký. Asi se mi to jen zdá, říkala jsem si v polospánku. Nakonec se přece jen nějak dopekl, trochu se zvedl a na první pohled vypadal i velmi chutně. No dobrá. Můžu jít spát, zítra budeme slavit.

Šárka to jistí

Na oslavu dorazili přátelé i s napařovaným bezlepkovým chlebem a pomazánkou. Vypadal tak chutně a nadýchaně, že jsme ten náš zapomněli v troubě. Šárčin kilo a půl těžký chléb zmizel jako mávnutím kouzelného proutku, přestože všichni byli nacpaní dortama. Ani jsem nestihla ochutnat, jak si děti přidávaly. Ještě že ho Šárka přivezla! Ten můj se totiž takovému chlebu ani zdaleka nepřiblížil.

Halloweenské ráno

Oslava byla príma, ale víte jak to chodí. Plný dům dětí a přátel. Oběd se vařil v šestilitrových hrncích, aby bylo dost pro všechny, nádobí a kuchyň jsme uklízeli ještě v devět večer. Matka hospodyňka je po takové oslavě zralá na pořádný odpočinek. Spala jsem jak zabitá.

Ráno mě probral déšť a pohled do okna způsobil, že jsem místo vyskočení z postele přitáhla peřinu ještě blíž k bradě. Nic se mi nechtělo, jen spát. Ale jednou probraná už jsem stejně nezabrala a v hlavě mi začaly strašit povinnosti. S pocitem, že je podzim a blíží se zima jsem vykonala nezbytné minimum, abych mohla mezi děti a šla jsem do kuchyně, kde už voněla miso polévka od mého báječného muže. To mě probralo. Hmm, ta vůně.  A jestli prý by mohl ochutnat ten chleba, co jsem upekla. V tomto stavu jsem neměla sílu mu vysvětlovat, že když si dá on, budou chtít i všechny děti a že… “Aaaale jo, proč ne,” vyšlo z toho nakonec.

Jala jsem se chléb nakrájet, ale jaké bylo mé překvapení, když jsem ten vcelku pěkný bochníček rozpůlila! On se na mě smál jako skřet. Asi jsem divná, pomyslela jsem si. Ale vzápětí se k prkýnku s chlebem přiblížil můj muž a začal se smát, že ten chleba se správně šklebí. “Tak ho nafoť, dáme ho na stránky, ať ženské vidí, že nám se taky občas něco nepovede,” vyzvala jsem ho. Ani jsem ho nemusela dvakrát pobízet. Fotil s úsměvem, že máme halloweenský chléb místo dýně. Dokonce nafotil sérii fotek plátku chleba z profilu, které když pustil za sebou rychle ve fotáku, tak se chléb smál nebo mluvil. Taková malý chlebová animace. I děti měly radost, že máme veselý chléb. Menší mi ukazovala, kde má očička, kde pusu. No prostě náramná legrace s chlebem u snídaně.

Zmizel celý během pár minut

Chléb se slil, nebyl nadýchaný jako chlebová peřinka od Šárky. Takový se mi ještě nepovedl. Manžel nedočkavě ochutnal. “Jaké to je? Nic moc, že?” ptala jsem se ho po pár soustech. Ale spokojeně si ukusoval a zakrojil další. Naporcovala jsem tedy půlku chleba a dala do mísy k polévce. Děti (zrovna tu byly jen tři) ho vdechly během pár minut, takže jsem vzápětí dokrájela celý zbytek. Když dojídaly, přišly další dvě děti. Starší chlapec ukořistil poslední kus chleba: “Moc dobrej chleba, Evo!”

Vážně se to nepovedlo?

Sem tam někdo z vás v komentáři píše, jak se mu něco nepovedlo a skončilo to v koši. Vždycky nad tím tak trochu kroutím hlavou. Marně vzpomínám, jestli jsme něco skutečně vyhodili. Snad jen moji první miso polévku, ta se vážně nedala jíst. Ale jinak se všechno dalo nějak zachránit. Dezert, co se rozpadne, sníme lžičkou. Příliš řídká omáčka poslouží jako polévka. Rozvařené obilí se využije na kaši.

Tenhle chléb by mi pekaři hodili na hlavu, ale děti i manžel jásají. Ani jsem ho neochutnala. Jednak mi pečivo po ránu vůbec nepřijde k chuti, jednak se mi fakt nelíbila ta konzistence. Ale kdybych ho snad byla vyhodila, zkazila bych radost dalším pěti lidem.

Takže až se vám příště něco nepovede, zkuste to nejdřív nabídnout dětem. A kdyby to nechtěly ty vaše, přivezte to k nám. U nás se hned tak něco nevyhodí 🙂

Navzdory únavě a helloweenkému počasí vám přeji veselý den,

Eva

  1. Zobrazit 3 komentáře

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekKrásná s přírodní kosmetikou (2. díl)
Další článekPikantní patizonové řízky