V poslední době se na nás stále častěji obracíte s obavami, zda můžete bezpečně jíst obiloviny, luštěniny, ořechy a zeleninu, které obsahují lektiny. Lektiny jsou specifické rostlinné bílkoviny, o kterých se hodně mluví ve spojení s různými nemocemi. Zeptala jsem se proto na odborný názor MUDr. Vladimíry Strnadelové.

Je pravda, že za současné moderní nemoci jako je nadváha, cukrovka, ekzémy a alergie mohou lektiny? 

Země je nádherné místo pro život a příroda na ní je velmi rozmanitá, ale má  svůj i logický řád. Čím více poznáváme přírodu, tím je nám jasnější, jak to do sebe zapadá a funguje ve vzájemné souhře. Do toho patří neomylně i člověk. I náš život má své zákonitosti a návaznosti i pro nás platí přírodní zákony. Je pro nás přirozené, že hledáme a snažíme se vysvětlit, proč se děje to či ono. Někdy však zapomínáme na to, že vše má svou logiku a také, žádná nemoc či problém nevznikne z jedné příčiny, je to vždy komplex příčin, které u toho kterého člověka vytvoří problém. A pak hledáme… Problém však nastane tehdy, když najdeme nějaký detail, na který pak „napasujeme“ vše. Tento analytický pohled většinou nevede  k výsledku i když některé skutečnosti mohou být pravdivé. Jinými slovy můžeme pak s „vaničkou vylít i dítě.“

Co říkáš na tolik populární nízkosacharidové diety? Prý nejsme na obiloviny stavění. Už kvůli těm lektinům, které jsou ve většině obilovin. Jak to vidíš ty?

V poslední době se objevilo spoustu varování před toxickými látkami v jednotlivých potravinách a tím se zdůvodňuje, proč tu či onu potravinu nejíst. Když se na to podíváme globálně, máme pocit, že bychom neměli jíst téměř nic. Jinými slovy, když budu chtít některou potravinu nejíst, důvod si vždy najdu. Je to přirozené, nic není jen černé nebo bílé.

Strava by především měla být taková, aby odpovídala naší schopnosti trávení a metabolismu, tedy měli bychom jíst tak, jak jsme byli zkonstruovaní. Proto je velmi podstatné složení stravy, ale pozor i monodieta jedné, sebezdravější potraviny pro náš organismus je poškozující. Když se podíváme na konstrukci našeho trávicího systému, i enzymatické složení našich trávicích šťáv, je zde jednoznačně patrné, že nejvíc a nejefektněji umíme trávit právě obiloviny (ne mouku, ale obilí). Pak je třeba mít dostatek bílkovin a také zásadotvorný podíl zeleniny.

Co tedy ony lektiny v rostlinné říši toxiny? Když budeme jíst převážně rostlinnou stravu, ublíží nám?

Každý toxin může ublížit pokud je v nadměrné koncentraci. Podobně je to i s tolik diskutovanými lektiny. To jsou látky, které jsou ve velké míře v rostlinné říši a slouží pro přirozenou ochranu rostliny před škůdci. Samotné lektiny se v organismu mohou dostat přes střevní stěnu do krve, poškozovat sliznici střeva a v krvi vést k významnějšímu srážení červených krvinek. To je však v případě, pokud bude koncentrace této látky vysoká. To ale v běžné rostlinné stravě nehrozí.

Podrobně se antinutričním látkám ve výživě věnujeme v tomto klubáckém článku. Najdete zde také jednoduché praktické rady, jak jednotlivé toxiny a jiné antinutrienty odstranit nebo snížit na neškodné minimum.

Kde se lektiny nachází a můžeme je ve stravě nějak eliminovat?

Lektiny jsou v obilovinách, ale hlavně v luštěninách a to především v soji. Můžeme je však najít v ořeších a některých zeleninách i skořici. Lektiny se ničí varem, namáčením nebo klíčením. Proto je třeba důkladně proprat a vařit obiloviny do měkka a ty pevnější namáčet. Podobně to platí i o luštěninách, které namáčíme a dobře uvaříme. Už samotné namáčení má obrovský význam, neboť hned nastartuje klíčení. Nemusíme klíčit až do objevení klíčku, ale již po několika hodinách se mění struktura obiloviny i luštěniny. Se sojou je to ještě jednodušší, neboť, jak jistě víte, soja jako samotná luštěnina je z mnoha důvodů nestravitelná. Proto se tradičně připravuje tofu, tempeh, natto, misopasta a sojová omáčka. Tedy procesy, kdy se soja vaří, fermentuje a zpracovává. Proto, pokud jíme tradiční sojové výrobky, nemusíme se bát lektinů.

K uzdravení tedy nestačí zbavit se lektinů, že?

Zdravotní problémy jsou opravdu mnohdy složitá záležitost a je třeba mnoho udělat, aby se zdraví navrátilo. Nikam však nevede to, že se budeme bát drobností a budou nám unikat daleko podstatnější věci.          

Děkuji za rozhovor, Vlaďko.

Rádo se stalo.

4 komentáře. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Evi maceni a kliceni rozumim, ale jak toto resit u mouky? At uz je celozrna, ci ne, tak lektiny obsahuje…A co pohanka,jahly atd.taky namacet?Vsechny ty jahlove, pohankove a jine kase jsou pak taky nevhodne…

    • Anet, máčením nikdy nic nezkazíme, ale nemá cenu to hrotit. Jak tady uvádí MUDr. Strnadelová, není to potřeba řešit, stačí jen jíst pestře a obiloviny střídat. Třeba čirok a jáhly lektiny neobsahují vůbec. Já osobně namáčím jen velké neloupané obilí, jáhly a pohanku málokdy. Kaše z obilí jsou v pohodě, když se k nim dá zelenina a když jsou dobře uvařené. A s moukou je to tak, jak učíme v kurzech – čím méně mouky, tím lépe. Tady máme o důvod víc 🙂 Ale nějakou tu mouku i lektiny zvládneme. V normáním jídle je tolik jedovatých umělých látek, že trošku těch přírodních nás nezabije 😉

  2. Zobrazit 4 komentáře

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekLuxusní omáčka s jablky
Další článekKvětákový pilaf s žampiony