Domů > Magazín > Blog

Moje jarní očista už začala

Do biologického jara sice ještě pár dnů zbývá a do toho kalendářního ještě mnohem víc, ale já už jsem svoji jarní očistu začala. Jak s Helčou připravujeme, vylepšujeme a dolaďujeme letošní jarní očistu, dýchlo to na mě! Venku sice sněží, ale já se postím a gruntuju. Má to tedy ještě o důvod víc – jsem sama doma. Jsem nadšením bez sebe, až jsem to musela napsat sem na web. Maminky malých dětí mi asi porozumí.

Rozhodnutí

Původně jsme tento víkend měli být celá rodina u příbuzných v Ostravě. Hezká příležitost vidět se po dlouhé době s některými málo vídanými členy manželovi rodiny. Jenže doma se mi vrší papíry na stole, emaily v počítači už překročily 3.500 nepřečtených, nápady na články a nové recepty mě tlačí v hlavě, že ani usnout nemůžu, o úkolech do školy a materiálech pro domácí vzdělávání naší starší dcery ani nemluvím. Manžel mi nabídl, že by vzal obě holčičky a že můžu zůstat doma. No to byla příležitost! O něco takového žadoním už roky. Jenže buď mám jedno dítko kojené nebo jedeme k příbuzným všichni, protože se jinak moc nevidíme, takže stále nepřicházela příležitost být chvíli sama doma.

Vloni už jsem málem psala babičkám a dědečkům, že zaplatím, když někdo přijede na pár dnů a vezme děti každý den na procházku a já budu moci v klidu uklidit nebo něco pro vás napsat dřív než půjdou spát. Většinu času jsem s dětmi doma, venku, na kroužcích a psaní a práci si nechávám na večer. Manžel sice statečně pomáhá, ale jeho výlety s holkama nebo cesta na kroužky většinou tak tak pokryjí čas na úklid domácnosti a jeden nový recept na web.

Představa, že bych mohla být dva nebo dokonce tři dny bez rodiny v teple svého domova, to je jako pohádka. Ta méně jistá část ve mě se bála, zda se příbuzní neurazí a zda bych jako vzorná manželka, matka, snacha a švagrová neměla být s nimi. Manžel si chce užít své dva bratry a přitom má mít na starosti obě dcery?Takové a jiné zrazující myšlenky se mi honily v hlavě dva dny. Pak ta drsnější ve mě se naštvala a řekla: “Hele a dost! Celej rok se dřeš, děláš pro svoji rodinu první poslední, tak si zasloužíš chvíli odpočívat bez nich. Stejně bys byla v Ostravě otrávená a větší část návštěvy bys přemýšlela o tom, cos mohla všechno udělat, kdybys zůstala doma. Vždyť sis to přála a tvůj báječný muž ti to splní!” Stačilo se rozhodnout.

A tak se stalo. Jsem tu! Jsem doma a ze samého nadšení jsem se pustila do psaní tohoto článku.

Auto

Mohla bych do města dojít pěšky nebo dojet vlakem. Dělávám to tak a dělám to ráda, holky navíc milují cestování vlakem. Ale taky mám ráda po ruce auto. Přeci jen bydlíme dost mimo civilizaci. Kamarádi Jitka a Zdeněk  (díky vám!) mi půjčili auto, a tak jsem dokonale svobodná. Nevím, jestli to tak taky máte, ale já mám s autem po ruce příjemný pocit, že si můžu kdykoli kamkoli dojet. Hned od kamarádů jsem s autem zajela do obchůdku pro zeleninu na plánovaný půst a nechala se ostříhat. Mít auto je prima. Asi je to taky trochu závislost – mít auto pro všechny případy. Ať si, já jsem z toho nadšená a radostí se směji jak měsíček na hnoji, jak by řekla moje máme. Navíc jsem se přistihla při myšlence, že s autem před domem, si i v noci budu připadat víc v bezpečí. Uvažovala jsem, že případný nezvaný host by si snad rozmyslel, zda vleze do domu, kde zřejmě spí nějaká rodina. Nebojím se, ale auto před okny mi přijde jako dobrý noční strážce. Jinak vlastně nemám v plánu nikam jezdit, mám tolik práce doma…ale prostě ten pocit, že kdybych chtěla, tak můžu, ten je moc fajn.

Postní jídlo

Když nejsou miláčkové doma, nemusím řešit jídlo. Budu se postit, ale ne hladovět. Mám velké plány, nemůžu jen ležet a odpočívat. Navařila jsem kulatozrnnou rýži ve velkém množství vody, protože nemám úplně ideální postní obiloviny po ruce a tahle mi beztak moc chutná. V pátek jsem si dala porci se spařenou zelenou zeleninou kolem 10:30, pak kolem 13:00 a večer v 18:00. Mezitím bylo spousta času! Žádné vaření, žádné nádobí. I tak jsem postupně dvakrát zapnula myčku, nasbíralo se tu spousta věcí, které si ji zasloužily. Večer jsem si namočila další rýži a v sobotu a neděli jedla už jen dvakrát. Jednou kolem 11:00, jednou kolem 16:00. Další jídlo zase až druhý den v 11:00. Mě to tak vyhovuje. Stačí mi jíst jednou až dvakrát denně. Ale většinu roku jím třikrát, protože na ty naše dobroty neumím jen koukat. V neděli už jsem si plula na takovém obláčku radosti, že jsem si říkala, že nemilovat tak ta naše jídla, byl by ze mě spokojený bretarián.

Zvláštní bylo, jak mi i po těch letech na dobré stravě automaticky v pátek po odjezdu rodiny cestou do města naběhla představa, že když nejsou děti doma, mohla bych si zajet někam do cukrárny, do kavárny, dát si něco, co doma běžně nejíme…Mohla jsem, ale neudělala jsem to. Natěšená z práce na jarní očistě, kterou za týden zapneme, jsem toužila nejíst a čistit se. Takže místo mlsání nepravostí někde ve městě jsem frčela domů dát si rýži a napařenou zeleninu. A jak jsem si to užívala! Nikdo na mě nemluvil, nikdo nic nepotřeboval. Matky prcků mi rozumí.

S radostí si vařím třetí den čistící bylinkové čaje, meltu, čaj Mu, vývar na posílení ledvin a užívám si klidu se solí na zádech. Na blížící se úplněk v týdnu hodlám jen pít. No uvidíme, zda mi plány nepřekazí návrat rodiny. Přeci jen je snadné jíst rýži nebo nejíst, když jsem sama doma. Ale pro ně uvařím něco dobrého, mám v plánu je uvítat milovanou napařovanou bábovkou, a pak se uvidí, jak silnou mám vůli :-) Mě ty naše jídla a dezerty tolik chutnají! Těžko uvařit a nedat si. No, netřeba se stresovat, do jarní očisty je ještě daleko, když mi nevyjdou dokonalé postní plány tento týden, budu v nich vesele pokračovat s vámi v kurzu.

ÚklidNašla se i chvíle posedět s kočkou na klíně u krbu

Když rodina v pátek odjela do Ostravy, uklidila jsem kuchyň, jídelní stůl a obývák, abych se tu mohla pohybovat bez rozčilování nad tím, co vidím po zemi, na stole a na gauči. Já v nepořádku prostě nemůžu pracovat. Zbytek domu jsem se rozhodla prozatím ignorovat, mám za cíl uklidit si papíry v pracovně a roztřídit šuplíky, knihovnu, dokumenty. To se s dětmi těžko dělá, protože si je potřebuji rozložit po celém obýváku, gauči a zemi a třídit, rovnat, loučit se a vyřazovat či zařazovat. Holky by mi to rozebraly, pokreslily, no nešlo by to – vyzkoušeno. Měli byste vidět, jak to tu vypadá, když píšu tyhle řádky..všude lejstra, krabice, šanony.

Pokušení

Nicméně je těžké odolat pokušení a neuklízet celý dům, když je doma prázdno. Jak jsem připravovala materiály ke kurzu a pročítala se vašimi nadšenými komentáři, co jste všechno vyházeli, rozdali, přerovnali a nově zařídili, musela jsem se držet, abych to nevzala od zahrady po podkroví. Stejné to bylo v sobotu s jídlem. Já si tu užívám příjemně prázdný žaludek, ale do kurzu jsme daly s Helčou tolik dobrých receptů pro vás na vyzkoušení, že mi málem kapaly sliny na klávesnici. Fotky jídel, která doma vaříme, jsou velmi slinotvorné :-) Musela jsem si honem uvařit další hrnek melty, abych zahnala chutě. Abyste si nemysleli, mě nehoní chutě na čokoládu, zmrzlinu nebo sušenky jako dříve. Teď bych si dala jáhly se zeleninou na cibulce, cizrnovou omáčku nebo rizoto s žampiony.

Předsevzetí

Budeme vás v jarní očistě nabádat k různým věcem a čas pro sebe samou je jednou z nich. Sama s tím mám trochu problém. Jsem doma s dětmi, holky nechodí do školky ani školy, jsem tedy kuchařkou, uklizečkou, pradlenou, učitelkou, taxikářem po kroužkách, no však to znáte. Nestěžuji si, vybrala jsem si to a má to mnoho výhod. Navíc mám úžasného muže, který se mi snaží ulevit a pomoci jak jen to jde – když je třeba uvaří, vypere, uloží děti, vlastně supluje i ty babičky. Nicméně čas pro mě moc nezbývá. Dala jsem si proto letos předsevzetí, že si najdu alespoň jednou za dva týdny jeden den celý pro sebe. Odjedu z domova třeba za Helčou a půjdeme třeba do sauny. Cokoli. Zkrátka jsem si dala za úkol vytvořit si čas pro sebe. A jak to zase hezky funguje – stačilo pomyslet a už je tady :-)

Prostě pohoda

Aby to nevyznělo nějak špatně. Já svoji rodinu miluji, jsem s nimi hrozně ráda. I to je důvod, proč pracujeme z domova, proč se děti vzdělávají doma a proč bydlíme na konci světa mimo civilizaci. Nejraději jsem s nimi všemi v lese nebo někde v přírodě na výletě. Ale občas potřebuji být chvíli sama. A to se mi posledních skoro šest let příliš nedaří. Možná to nevypadá, ale jsem celkem introvert a přiměřená samota mi vyhovuje. Být víkend slaměnou vdovou je pro mě slast. Dokonce jsem si oproti běžnému tempu několikrát sedla ke krbu s kočkou na klíně a chvíli nic nedělala. Za to se musím pochválit!
Je to báječné. Takový klid. Taková pohoda. Jím, když potřebuji jíst. Jdu na procházku navzdory hustému sněžení a nikdo neremcá, že nechce čepici, že je mu zima nebo že jdu moc rychle. Jdu svým tempem. Jdu tak rychle, až mě po hodině pálí zadek a stehna. S malou Kájou toho moc svižně nenachodím. Ve 2,5 letech se kochá kdejakou kytičkou a broukem a moje svižné tempo rozhodně nestíhá. Svižně jsem si vyšlápla kopec a když jsem dost zadýchaná s chutí se koukám na zasněženou krajinu a zaposlouchám do zpěvu ptáčků. Pozoruji je a jsem zase krásně v kontaktu se zemí, s nebem, s řekou, se sebou. V tu chvíli si vzpomenu i na rodinu. Vyfotím zasněžen les a pošlu jim pozdrav. Mám je moc ráda.

V pátek jsem si užívala ticha. Kdo má doma dvě holčičky, rozumí mi :-) Mám ráda ticho. Z radosti jsem si zpívala při uklízení. Večer jsem si dala sprchu, zatopila pořádně v krbu, abych v noci nezmrzla, a nahá si stoupla do lavóru se zázvorovou vodou. Vyhřívala jsem se před krbem a masírovala si rýžovým kartáčkem celé tělo. Naše kočka měla pocit, že to je nějaká hra a kartáček chytala. Mám teď pěkných pár škrábánců na těle. Jak to asi vysvětlím? :-) Spala jsem jako zabitá. Po šesti hodinách jsem se probudila naprosto vyspaná a čerstvá. Nikdo v noci nemluvil ze spaní, nešel čůrat. nikdo mi ráno neskákal po hlavě a nedožadoval se snídaně.

V sobotu jsem si pustila rádio a místo raní rozcvičky zařadila něco jako výrazový tanec :-) Před naší kočkou se nestydím. Ovšem ona má potřebu se mazlit a já nemůžu prosedět víkend před krbem, a tak chodím po domě s kočkou za krkem. Dokonalá čarodějnice. Na procházku se mnou jít nechtěla. Stočila se do klubíčka do postýlky pro panenky a dělala, že nevidí. Nechala jsem jí spát a šla zas do zimy. Na plotně se vaří další várka rýžové kaše. Nechala jsem kočce puštěné rádio a pořádně naložila do krbu, aby byl návrat příjemný. Venku rozjímám nad svým dětstvím, nad životem a přemýšlím, jak si tyhle svoje momenty udržet i když je rodina doma. Po návratu domů mě vítá zpěv Pepy Melena – v rádiu běží vzpomínkový pořad hvězd z našeho dětství. Je to dokonalé. Žvýkám další porci rýžové kaše a těším se, až začne jarní kurz a tyhle svoje pocity tam budeme sdílet.

V neděli jsem nastartovala den orgánovou sestavou a několika pozdravy slunce. Kočka se pochopitelně přidala, chytala mě za končetiny, takže mám pár nových šrámů. Dopoledne jsem si dala rande se známou – neznámou, která se nedávno ozvala. Z plánované hodiny se stalo úžasné půldne. Setkání s Vlaďkou Valentovou jen dovršilo moje myšlenky na dětství a potěšilo mě tak, že je to námět na samostatný článek do sekce o Zázracích a náhodách. Užily jsme si spolu několik hodin venku na sluníčku a na sněhu. Ani mě nemrzelo, že jsem nestihla všechnu plánovanou práci. A víte co? Večer jsme se s manželem domluvili, že si pobyt s holkama prodlouží do pondělí! Jak to krasně šlape s těmi přáními. Co nedodělám dnes, mám šanci dodělat zítra. Jupííí!

Dobrou noc

Odpusťte případný chaos v tomto článku. Nadšení a bouře myšlenek vítězí na rozumem. Nebudu to po sobě moc číst, protože bych ho možná vůbec nepustila :-) Jdu spát, abych zítra stihla dodělat tu pracovnu než se moji drazí vrátí. Už se na ně opravdu moc těším.

 

 

 

 

PS: Co shodit 5 kg za 14 dnů? 😍

Sezóna plavek začne brzy. Máme chutný jídelníček, skvělé recepty, videa, jemné cvičení - a samozřejmě živou podporu a motivaci. Už za 2 týdny uvidíte výsledky. Mrkněte na výzvu Hubneme do plavek a naskočte!

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

Buďte první, kdo poděkuje za tento článek.

Komentáře

Ufounka
6. 2. 2015

Když byla dcera menší, taky jsem několikrát říkala, že bych brala pár dní bez ní (nevědět, že mám dítě) a teď je to 2 roky a čtvrt, co ji nemám v péči. Ale snažím se z toho vytěžit maximum a brát vše pozitivně.

Takovýhle tvůrčí dny jsou super,
taky miluju lesní procházky, chvilku odpočinku, ticho, uklízení bez dětí!

Ukázat další komentáře