Ona se zbláznila!

Tchýně a uzený?

Mám tchýni. A nejspíš to mnozí z vás znáte, občas mi bliká v hlavě jisté rčení. Na druhou stranu musím říct, že jsme se všichni poměrně dobře naučili vycházet spolu a nejít si po krku. Většinu věcí totiž, co nejsou důležité, nehrotím, ať jsou klidně podle ní. A o důležitých věcech se snažíme domluvit. Že je to někdy poměrně náročné, o tom netřeba vyprávět. Myslím, že by mě tak nevyčerpalo ani to, kdybych se přetlačovala hlavou s nějakým býkem. V mnohém jsou si podobní. Z nozder se valí pára, prská na metry od sebe… 😊 

Mám nápad

Tchýně byla vždycky napůl gaučák, napůl někde na výletech, v mládí dělala gymnastiku a teď, když neskuhrá nad kousnutými esíčky, pracuje na zahradě. Ve volném tempu, ale vždycky je ten kousek práce vidět. Pak si vezme zázračnou růžovou tabletku a lehne si k televizi.
Větší výkony od ní nečekáme, přece jen, přichází do druhé části podzimních let. Proto nás jednoho dne překvapila, když přišla s nápadem, že si koupí elektrokolo. Byla jsem v šoku. Mohla zrovna tak říci, že je těhotná, vyhrála ve Sportce, nebo že si dala skleničku s prezidentem republiky. No, tam spíše šťopičku. Zkrátka naprosto nečekaný nápad. Manžel řekl jen: „Ona se zbláznila!“

Je to doma

Od nápadu k realizaci nebylo tak daleko. Vybrala část úspor, došla si do cykloobchodu a ještě ten den přijela naše babča vybavená dresem v barvě šedo-magentové (protože to není růžová), s přilbou, rukavicemi, plnou výbavou včetně cykloláhve a samozřejmě vrcholným kouskem bylo elektrokolo. Šedo-magentové. Já se picnu!

Kilometr ke kilometru

Tchýně začala zdolávat kilometry i sebe sama. Dovolenou si naplánovala s kamarádkou tak, že v Jižních Čechách jezdily na kole. Za dva měsíce najela přes 500 kilometrů, hrozně jí to baví a o knížce na gauči či štrikování ponožek nemůže být ani řeč.
My se usmíváme, protože to znamená, že polštář s peřím můžeme ještě na dlouhou dobu zastlat. Podzim života se přehoupl, ale pořád v něm krásně svítí sluníčko, listy jsou barevné a my vidíme obraz dětí, které s radostí rozhazují rukama kupičky listí, smějí se a dovádí, no a v pozadí jezdí naše babča na kole, volá: „Cink, cink, jedůůůů“, a je tak šťastná. 

Asi se zbláznila 😊