Milé dívky, slečny, paní, rozmohl se nám tu takový nešvar – PŘÍSNOST na sebe sama. A abych nekázala vodu a přitom sama nehltala víno plnými doušky, začnu asi u sebe. Odjakživa hodně čtu a asi kolem dvaceti let mě začaly zajímat knihy o pozitivním myšlení, sebelásce, odpuštění. Někdo tomu říká ezoterika, hare krišna, new age, ale asi všichni tušíme, o čem je řeč. Předem se omlouvám všem mužům, tohle je článek hlavně pro ženy.

Lásku jsem hledala v čokoládě

Do svých 34 let jsem do sebe knížky o sebelásce nasávala jako houba, ale jinak jsem si z nich neodnesla téměř nic. A víte proč? Protože jsem nechtěla. Nechtěla jsem vidět, jak jsem krásná, chytrá, silná, co jsem všechno zvládla, dokázala a překonala. Neustále jsem byla nespokojená, kritizovala se (a tím pádem pak i ostatní, protože to jde ruku v ruce) a pak tu lásku hledala v hořké čokoládě. Ale brala jsem na milost i další, když byla jó krize. A protože to tak dělali skoro všichni, považovala jsem to za něco naprosto normálního.
Byla pro mě samozřejmost každodenně fungovat jako výkonný time manager v domácnosti s dvěma dětmi. Tzn. vyřídit spousty telefonů, zkoordinovat pobyt venku s časem oběda, spánku a aktivit dětí (2x týdně cvičení), obstarat domácí práce, návštěvy, lékaře, nákupy nového oblečení, bot, atd. A nikdy mě nenapadlo se za to ani slovem pochválit. A když už mě chválil můj muž, že on by takový zápřah rozhodně nedal, nebyla jsem ochotná to přijmout.

Pochvala jako most k sebelásce

Možná máme my ženy pocit, že když samy sebe chválíme, děláme něco, co se ve společnosti moc nenosí. Nebo taky něco, co za nás mají dělat ostatní. Jenomže, co když je to jinak? Co když se jenom my můžeme a dokonce máme ocenit tak, jak to za nás nikdo jiný neudělá?
A tak vám, milé ženy, nabízím „první pomoc“ na cestě k sebelásce: Pojďme se každý den za něco, za cokoliv, pochválit.

A jestli máte pocit, že nemáte za co, projděte si třeba večer před spaním znovu celý den. A jestli opravdu nic nenajdete, tak ode mě máte domácí úkol, který vás možná hlavně na začátku bude bolet. Každé ráno běžte k zrcadlu, když bude ještě tma, rozsviťte si :-) a pět minut se na sebe usmívejte (tip: zkuste přitom nebýt v křeči, bolely by vás panty :-). Ještě účinnější bude, když při tom usmívání dokážete vyslovit tři kouzelná slova, která mi otočila život o 360 stupňů: „Nadi, miluju Tě, opravdu Tě moc miluju.“ Já vím, těch slov bylo víc, ale to si zapamatujete a nebojte, jméno si klidně můžete změnit :-).
Když v tom vytrváte 21 dní (pro křehčí povahy pro jistotu 40 dní), zaručuji vám, že už bez toho nebudete moct být. Je totiž něco velmi mocného na pohledu do vlastních očí a přijímání sebe sama. Vaše duše i dítě uvnitř vás se přitom budou tetelit blahem. Budete-li to vyslovovat poprvé, možná tomu úplně zpočátku neuvěříte (jestli jste si tedy jen nezapomněly změnit to jméno :-), ale časem dospějete do stavu, že si to připustíte. Možná se vám u cvičení otevřou staré rány, stejně jako to bylo u mě. V tom případě se moc přimlouvám za to, abyste je s láskou a trpělivostí nechaly vyhnisat, až z nich zbydou jen jizvy. Tyto jizvy na duši nejsou vidět, ale dokážou potrápit mnohem více než ty na těle. Buďme za ně ale přesto vděčné, protože nás dostaly tam, kde jsme dnes. A nakonec platí, že čím jsme vděčnější, tím víc dostáváme toho, za co můžeme být vděčné. A to už se vyplatí, nebo ne?
A jestli máte přesto pocit, že nemáte být za co vděčné, zamyslete se, jestli je s vámi vše v pořádku :-)

Mít lásku nejdřív pro sebe

Asi se shodneme na tom, že nikdo neinspiruje druhé tím, že je nemocný, zlomený nebo chudý. Chceme-li někomu pomoci, musíme zářit, být majákem na kopci, a to nejdříve samy pro sebe. Moje oblíbené přirovnání asi znáte – v letadle musíme nejprve nasadit masku sobě, pak až dítěti, kdybychom to udělaly obráceně, nemusely bychom ji stihnout nasadit nikomu. Jinými slovy, nemůžeme zachránit dítě, když nebudeme mít kyslík my. To samé se dá říct i o lásce. Když nemáme lásku pro sebe, nemáme ani z čeho dávat druhým. Dává vám to smysl? Mně velký :-).

Víte, my vůbec nemusíme válcovat svoje emoce, protože jsme lidi a ti holt mají emoce. Nemusíme se ani za negativní emoce odsuzovat, stačí je jen vnímat. A já moc dobře vím, že nás to tak učili – „neřvi, vždyť se nic nestalo“, „kluci nebrečí“, „maminka se lekne“, ale my už tomu věřit nemusíme, už jsme velcí. Nemusíme si ani nasazovat masky sluníčkových matek, i když se nám uvnitř chce brečet, křičet, utéct pryč. A nemusíme se ani sebeobětovat pro dobro a blaho druhých. Sebeobětování je mimochodem podle mě snad nejhorší věc, co můžeme samy sobě i druhým dělat. A vím to, protože jsem to dříve také dělala, a to hlavně po narození prvního dítěte. Když se obětujeme, jedeme nadoraz, jdeme přes sebe, i když už nemůžeme, nejradši bychom už jen odpočívaly, ale zatneme zuby a obětujeme se pro dítě, muže, doplňte si, koho chcete, ať se mají hlavně oni dobře. Nedochází nám přitom jedna důležitá věc, že právě tím učíme druhé být sobeckými vůči našim potřebám a nebrat na nás ohled. A toto je bohužel věc, kterou předávají matky svým dcerám z generace na generaci. A tak si jen říkám, jak už v tom těch generací „jelo“ tolik, jestli už není čas ten sebedestruktivní nástroj konečně zastavit?

Čas pro sebe

Co naopak rozhodně nám ženám přidává na pohodě, dobré náladě a chuti na sex je mít čas sama na sebe. A tak si pojďme denně najít skulinku času na sebe, svoje potřeby, zájmy, nekašleme na svůj vzhled. Ono se to bez nás doma chvíli nezblázní, prádlo ani vaření nám neuteče. Ať už žijeme samy nebo ne, naučme se požádat o pomoc. Nemusíme být na všechno samy. A mezi námi děvčaty, neznám snad nic víc sexy než pohled na chlapa, který pomáhá své ženě. Z toho zkrátka musí roztát každá :-).

Humor léčí

A když nám i přesto stále něco schází, bude to s největší pravděpodobností humor. Humor je kořením života, deštník moudrých, životní postoj, nejlepší náplast na rány, nejúčinnější zbraň proti blbcům, spásou světa. Humor nás pozvedá, osvětluje každou situaci. Když se dokážeme zasmát sami sobě i ve velmi nepříjemné situaci, máme vyhráno.
Někdy jen stačí přestat se brát tak vážně, udělat si srandu samy ze sebe nebo i z druhých, což jde většinou lépe :-) A jestli se teď u čtení neusmíváte, mám pro vás vtip, takový ze života: Vejde tlustá paní do obchodu a říká prodavači: „Ráda bych viděla nějaké plavky, co by mi byly.“ Prodavač: „Tak to já taky!“

S láskou

Když už se jednou vydáme na cestu sebelásky, vnímáme najednou hluboký pocit úlevy z poznání, že karty padají tak, jak měly dopadnout a my jsme schopni zvládnout vše, ať se stane cokoliv. Láska nás naplňuje a vyzařuje z nás všemi směry, aby se k nám mohla mnohonásobně zesílená vrátit zpět.
Proto mám teď „práci“, které mě opravdu baví. Proto už nekritizuji sebe (a tím pádem ani druhé), proto opouštím minulost, protože žiji v přítomnosti. Proto si neberu nic osobně, ale hlídám si své hranice, proto si nevytvářím žádné domněnky, ale raději se ptám. Proto vím, že moje budoucnost bude pro mě ta nejlepší možná, protože se mám ráda a protože se (už) o sebe starám. Nyní a navždy.

S láskou
Vaše Naďa

P.S.: Jestli jste po čtení nabyly dojmu, že jsem trapně dokonalá (což doufám že ne), moc ráda vás vyvedu z omylu.
Umím být pěkně vzteklá, žárlivá, tvrdohlavá, sobecká, líná, protivná, bázlivá, drzá, stydlivá, chaotická, arogantní, nedůvěřivá, cynická, lakomá, škodolibá atd. Jen teď už se nesnažím za každou cenu převálcovat špatnou vlastnost tou dobrou, protože tohle všechno jsem já – taková dokonale nedokonalá. A díkybohu za to.

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

Prva pochvala (dalsie celkom urcite budu nasledovat)

Anička: Dobry den, pred par dnami som objavila vasu stranku...

Odložila jsem nejen kila, ale i léky na vysoký tlak, cholesterol a dokonce antidepresiva (Dagmar)

Dagmar: Pročítám si stránky Jíme Jinak jako každý večer...

„denní menu“

Mám takový návrh či dotaz - nebylo by možné...

Z Klubu čerpám informace, recepty i energii (Marie)

Marie: Evo, Vy i všichni členové Vašeho týmu jste...

Jíst Jinak mě baví, nabíjí energií a je mi neskutečně dobře (Pavlína)

Pavlína: Zdravím všechny vespolek :-) V první řadě bych...

Chutě na sladké a výkyvy úplně ustaly (Šárka)

Šárka: Už jsem léta letoucí vařila vegansky, ale s...

Konec nudným salátům (Jaroslav)

Jaroslav: Můj první salát z tohoto kurzu. Jednou větou:...

Sportuji a nepotřebuji žádné potravinové doplňky (Dušan)

Dušan: Ahoj všichni, říkám si,že bych měl také něco...

Mám tolik energie a vypadám i cítím se JINAK!

Luci88: Musím říct, že změny jsou obrovské. Mám tolik...

Po 5 letech bílé krvinky v normě (Jana)

Jana: Ahojky Evi, Romane, všichni, moc děkuji za milou...

Dodáváte mi odvahu zkoušet nové

Magda: Přidávám se k ostatním Evičko, moc děkuji za...

I sestřička v nemocnici si všimla, že jím zdravě

Bartoanaovj: Evi, Helčo, děkuji za práci kterou děláte. I...

Pochutnávám si a přitom hubnu (Kamila)

Kamila: Stále objevuji nové suroviny, které jsem nikdy dřív...

Břicho se mi zploštilo a já si pyšně vykračuji městem (Hana, 56 let)

Hana: Chci moc moc poděkovat za Vaše stránky a...

Velký dík za kurz

Jana: Paní Evičko a Heleno, velký dík za kurz vánoce...

Největší hubnutí nastalo po vysazení cukru a bílého pečiva

Mrask: Dobrý den, začala jsem asi 14 dní před...
  1. Naďi, já bych ti taky chtěla poděkovat za překrásný článek, moc mě dostal a přes slzy jsem jej nemohla ani dočíst…Patřím taky k těm ženám, co si myslí, že musí vše udělat pro celou rodinu a blízké a sama je někde hoodně daleko na posledním místě. Pak mi dojdou síly i nervy, nespím a dojde k sebelítosti. Již jsem se tady zmiňovala, že se starám o nemocné rodič 87 let, otec ležák a někdy mně to moc semele a nejraději bych někde utekla a byla jen sama. Pak se za tyto myšlenky nenávidím a zajídám to čokoládou. Musím se opravit, od ledna se snažím stravovat JJ a čokoládu ani jinou sladkost jsem neměla, ale od zítřka zkusím lekci se zrcadlem a třeba tam časem bude stále se usmívající bytost, která bude mít ráda nejen ty kolem sebe, ale i SEBE.
    Ještě jednou dík Laďka

    • Laďko, já děkuju, žes napsala❤
      Pracovala jsem tři roky se starými, nemocnými a postiženými lidmi jako sociální pracovnice. Od té doby mnohem víc smekám před každým, kdo se do toho pustí (i když to je tak krásný a tak moc potřeba). Ale proč to zmiňuji. Všimla jsem si přitom, že mnohem hůře (hlavně psychicky) jsou na tom lidé, kteří o nemocného člověka pečují než sami „ležáci“. Chci ti tím jen říct, že tvoje pocity jsou naprosto v pořádku a oprávněné, není třeba se za ně trestat, stydět apod. Já vím, že nás to nikdo neučil mít se ráda se vším všudy, ale stojí to za. A ty to dáš, já to vím, držím ti palce!❤

  2. Nadi. Tvůj článek velmi rezonuje s mými aktuálními pocity a strastmi všedních dnů. Jsme mlsoun sladkého odmalička a taky jsem si tím dost kompenzovala. Mám pocit, že ztrácím sama sebe. Než jsem se stala maminkou, měla jsem hodně koníčků (tanec standard a latina, rekreační sport, muzikoterapie, pletení, šití, výroba domácí kosmetiky), plus při práci dálkové studium VŠ. Teď mám pocit, že celé dny řeším domácnost (praní prádla, vaření, mytí nádobí, celkový úklid) a péči o 2. letou dceru, která stále s oblibou ,,dělá hovínka“ do plínky (podotýkám látkové, takže mám s plínou ještě dost práce), její stravování taky není ideální. Čas pro sebe jsem ale na rodičovské dovolené dřív měla. Chodila jsem 1x týdně cvičit čchi kung, popř. kolo, bazén, sauna. Teď mnoho věcí nejde a já si uvědomuji, že bez těch činností, co organizují jiní, nebo vytváří jiné prostředí, si sama doma nedokážu vytvořit a zorganizovat prostor sama pro sebe. Dokonce než začalo Covid období, tak manžel i jezdíval s dcerou se mnou do školy (na kojení dcerky). Takže ta škola mi pravidelně taky umožňovala změnit prostředí a myšlenky. A pořád si říkám, vždyť se mám vlastně dobře, vždyť jiní lidé, co pracují v této době, to musí mít o dost obtížnější (vzhledem k různým vládním opatřením). O to víc vnímám větší zodpovědnost za svůj život a zdraví. Ale někdy mám chuť si celý den hrát s dcerou, tvořit, vyrábět….Chci toho moc najednou, nechci jen celý den lítat po domě a uklízet. Přijde mi, že se mi nedaří najít zlatou střední cestu. Trocha hraní s dcerou, trocha domácích prací, trochu času sama pro sebe a trochu času pro chvíle s manželem.
    Zrcadlo určitě vyzkouším, asi se budu na sebe zpočátku šklebit =D
    P. S. Snad nevadí konkrétnost, případně některé výrazy. Se změnou stravy tuším velké proměny v mém životě a na tu jízdu se moc těším. =)
    2 P. S. Tvůj příběh přišel ve správnou chvíli, abych vystoupila z role oběti a trápení a začala se mít ráda a žít láskyplný život. Tak ti z celého srdce děkuji. Ze srdce, které pookřálo a ve kterém se rozpouštějí ledovce a oteplilo se jako v přírodě, aby v mém srdci mohla vykvést nádherná louka plná květů a zeleně.

    • Ali, ty píšeš tak krásně, že jsem z toho úplně naměkko, to mi nedělej 😃
      Moje milá, poděkuj hlavně sobě👐❤🌹. Pro mě seš naprosto úžasná super žena už teď, ale zrcadlo vyzkoušej, to budu ráda. A dej pak vědět, když si vzpomeneš a bude se ti chtít. Já díky tomu tenkrát zažívala úplné zázraky, byla to fakt jízda. A stále je, i když občas trochu sejdu z cesty. Holt, jednou jsme dole, jednou nahoře, ale rozdíl je v tom, že teď už se za to na sebe nezlobím (teda většinou😂).

      • 🧚‍♂️🦋🌺🥀🌼🌱
        Tak trénink před zrcadlem zatím skvělý. První den koukám na sebe. Žádný škleb se nekonal, nesměle jsem se na sebe usmála a řekla jsem, jak se mám ráda. Tak se mi to zalíbilo, že jsem se během dne u zrcadla zastavila ještě dvakrát.😆😂
        Na druhý den, jsem měla potřebu nalicit si řasy a být sama pro sebe ještě krásnější. 🤩
        Tak si to zatím užívám.
        P. S. Čekám, kdy 2. letá dcerka začne taky praktikovat, už to skenovala, cožeto dělám u toho zrcadla. 🤔😊😍😄

        • To je krasná zpráva, Ali❤. Díky moc za ní. Raduju se s tebou, jak si to užíváš!🌻🌞🌹 Právě že my mámy se můžeme z fleku učit sebelásce od našich dcer. Taky mám holčičku (20 měsíců) a ona je fakt čistá láska k sobě i k druhým. Nikdy o sobě nepochybuje, proč by taky měla, když boží je už teď👍😃❤

  3. Ahoj moje milé dámy,Nadi,Evi a Jani, Jsem sice teprve od Nového roku nováček v Klubu JJ, však JJ sleduji už několik let.
    Přečetla jsem si váš rozhovor a jsem plná úžasných pocitů- troufnu si napsat – Lásky. A ta musí ven,k vám. Bože ,jak jste krásné bytosti. Já vás miluju. S vámi snad už nikdo, nepotřebuje jiného,dalšího terapeuta. A to je pro vás tři bod 11. Jo,máte obrovskou sílu, trpělivost,vytrvalost a otevřené srdíčko. Život je krásný. Moc zdravím, Marie M.

  4. Nadi, další skvělý článek. To se čte úplně samo. Máš, pro mě, moc příjemný styl psaní, který mi hodně sedí. Jak to umíš všechno krásně vtipně napsat a odlehčit, to je fakt něco…
    Zkoušela jsem si při pohledu do zrcadla říct, že miluju a bylo to tak divné, že jsem se musela začít smát. S tou Naďou by mi to možná šlo líp. Cítím, že je to fakt má velká mezera. Neumím tohle říkat ani ostatním.
    Jinak jsem v létě od paní psychoterapeutky dostala cvičení, že si mám dát někam na viditelné místo (třeba jako tapetu na mobilu) svoji fotku, když jsem byla malá. A pokaždé, když ji uvidím, tak se na tu fotku usmát a v duchu tu malou holčičku obejmout nebo jí něco hezkého říct. To je pro mě taky hodně léčivé cvičení. ;-)
    Takže doufám, že už chystáš další článek :-) Jsi skvělá.

    • Péti, to zrcadlo je mrcha, viď😀A co teprve když na něj udeláš ksichtík, hned ho vrátí zpět😀 Já vlastně asi i s těmi ksichtíky začínala. A jak jsem se u toho smála, tak jsem si začala říkat, že to se mnou asi nebude tak zlý, když dokážu samu sebe rozesmát😂
      Takže mně přijde naopak báječný, že se na sebe směješ. A ta fotka malé holčičky, to je teda něco! Asi se půjdu po nějaké podívat.
      A moc Ti, Péťo, děkuji za krásnou zpětnou vazbu, jsi zlatá, že sis na to našla čas, moc si toho vážím!
      Psaní je něco, bez čeho už nemůžu být, takže další články určitě budou. Jeden je teď v procesu úprav, další dva mám v hlavě. A protože máš dvě holčičky dvojčátka, viď, tak Ti prozradím, že jeden z nich bude právě o dětech, resp. o tom, co se od nich můžeme naučit. Miluju ten čistý, upřímný a veselý dětský svět, který bohužel my rodiče kolikrát tak podceňujem.

      • S tou fotkou to zkus. Já tam tenkrát brečela jak želva, když jsem si sama sebe měla představit jako malou holčičku a sama sebe obejmout.
        Já se na sebe jdu ještě před odchodem do postele trochu cvičně potlemit do zrcadla.
        Joooo, na články se moc těším a ten o dětech obzvlášť. Jen díky těm mým dvěma kráskám, jsem na sobě udělala kus práce, na kterou bych bez nich byla moc zbabělá a pohodlná.

        • Zkusím Péti, to je snad ještě vyšší level než to zrcadlo, díky moc za tip😀😍
          Já jednou psala dopis svému 6letému já, to bylo taky kulervoucí (pardon za ten výraz) záležitost😀😂❤
          Děti nakopnou hodně, viď, malí velcí učitelé, říkám to pořád❤😂😇
          Článek o dětech podle mě vyjde už brzy, protože už je sepsaný, fakt mě moc bavil, tak snad bude bavit i Tebe, jestli se k Tobě opět dostane❤

  5. Krásný článek, díky za něj. Dnes mě to sedlo jak prdel na hrnec. Utápím se v pocitu, že není horšího, blbějšího, zlýho atd . člověka než jsem já. Díky, hned mám lepší náladu.

    • Já děkuji za přečtení a za krásnou zpětnou vazbu❤

      Každý den holt není posvícení, ale podle mě fakt nemá cenu se kvůli tomu opětovně trestat, jak máme my lidi (a kor asi hlavne my ženy) zvykem. Bez tmy by nebylo světlo, bez noci den, bez nenávisti láska.. Já když mám svůj „den blbec“, tak si užívám, že teď jsem si dovolila být vzteklá, protivná, zlá a jakmile vše pustím ven, přichází úleva. A na co jsem opravdu pyšná, je, že moje rodina vždy ví, na čem jsou, protože se snažím být vždy autentická. Když mám dobrou náladu, poznají to hned, když špatnou, tak ještě dřív😂, ale vždycky jim k tomu (čistě pro jistotu) opakují,, že to nemá co dělat s nimi, aby se za to necítili provinile (třeba to taky někomu pomůže, nebo ne, napsat jsem to ale musela😂❤)

  6. Nadi díky…dostala jsem od terapeutky úkol, napsat, co na sobě oceňuji, minimálně 10 bodů, mám za 14 dní 9..no fakt těžký úkol…ale baví mě..:)

    • Já děkuji, Jani❤Pro mě jsi super žena už „jen“ proto, co všechno zvládáš a jak skvěle ses k JJ postavila. Z fleku Ti tady napíšu klidně 20 věcí, které na Tobě oceňuji – a to určitě ne proto, aby sis připadala blbě, že ty to nevidíš, ale protože by bylo hrozně fajn, kdyby ses jednou viděla i očima někoho jiného🌞❤. Jen nevím, jestli o to stojíš..☮

        • 1. Jsi v klubu jíme jinak – čteš, studuješ, neustále se posouváš dál
          2. Jsi v kurzu podzimní detox
          3. V tom kurzu často radíš a pomáháš ostatním
          4. Pečeš si svůj kváskový chleba
          5. A umíš poradit i ostatním nezkušeným, jak na to
          6. Umíš přesadit rybíz
          7. Dětem jdeš příkladem, ale nenutíš je
          8. Je s tebou sranda (viz vaše slavná koza)
          9. Pečeš manželovi sezamové susenky
          10. Objednala sis cyklický magnet, abys ještě více rozuměla svému tělu
          11. Máš v profilu květinu, co ani neznám (Ty určitě jo)
          12. Jsi zdravá (aspoň teda doufám)
          13. Nebojis se experimentu u vaření a pečení
          14. Byla jsi první, kdo se se mnou v kurzu „bavil“ kromě Evičky a to pro mě tenkrát znamenalo tolik
          15. Nechybí ti mléčné výrobky (mně stále jo)
          16. Píšeš si svůj seznam „ocenění“
          17. Kašleš na vážení, protože víš, že to číslo není důležité
          18. Naučila ses říkat ne a mít pevnější hranice
          19. Jsi ochotná a laskavá – třeba jak jsi mi chtěla poslat ochutnat sladěnku
          20. Dokončila jsi zdárně další JJ kurz
          Možná to pro Tebe budou jen drobnosti, pro mě ale rozhodně ne🎁❤🌞

          • :)) tak v profilu je chrpa, a uprostřed sedí čmelák..:)), tak ten z ní asi dělá neznámou květinu..:))
            S rybízem jsi mě pobavila, ale vlastně asi to není běžné, co..:) a koukám, že ty stíháš číst snad všechno…a hlavně si to i pamatuješ…

            A 13. bod , to jsme se shodly..:)
            A 16. bod – dnes ráno jsem si napsala jako desátý bod, že se umím už i ocenit..:)

            Nadi dobrý, moc děkuji, pořád se tady usmívám..:)) tak díky…
            A co já oceňuji na tobě, že jsi všímavá…to miluju na dětech…
            tak pa…

            • A byla to otázka asi dvaceti minut😎😃
              Mě ostatní lidi (a jejich životy) vždycky zajímali a vždycky jsem jim chtěla nějak pomáhat. K tomu je ale potřeba umět jim doopravdy naslouchat, což se stále učím a hroší paměť a všímavost mi k tomu nejspíš pomáhaj🤷‍♀️😂😎
              Tak pokračuj na svém seznamu a ahoj🙋‍♀️❤

              • Nadi, dnes jsem si ráno vybavila ten tvůj seznam a začala se usmívat a usmívám se pořád, jdu si to opsat…a ten bod se sušenkama…to je dobré..:)), a je opravdu dobré, že body , které mi připadaly, že to snad nestojí ani za řeč, jsou vlastně taková malá ( a možná i velká ocenění), která zatím sama neumím zpozorovat
                Tak ještě jednou díííííky

                • Na těch „maličkostech“ podle mě právě všechno začíná a končí, protože nikdy opravdu nevíme, jakou má ta „maličkost“ sílu pro nás natož pro ostatní..
                  Můj asi úplně nejoblíbenější film je Amélie z Montmartru (určitě znáš) a přijde mi naprosto kouzelnej v tom, jak se Amélie dokáže radovat z maličkostí, které jsou na první pohled možná i lehce přehlédnutelné.. Ale ona tím vlastně dělá velkou věc, protože jde druhým příkladem, rozjasňuje jim den, zlepšuje náladu a tím i zdraví.. ❤

    • Myslím, že my, co jsme s tebou v Podzimním detoxu, bychom ti jich raz dva vyšvihli každý deset 😉 Ty jsi tak báječná, ani to nevíš!

      • Vidíš Evi, kdybych tu měla takové ty smajlíky, tak tu je jeden , co se červená a pak srdíčko..no a pak jsem o tom přemýšlela, že mám problém tvou pochvalu přijmout a tak nějak si to užít. Nevím proč…
        Ale teď když to píšu, tak to je možná už lepší..:) už to začínám v sobě trochu prociťovat……

        • Když jsme byly malé, tak se to nenosilo (moc ji nechval, ať nám nezpychne apod.), nejsme na to zvyklé, já to mám trochu taky 😉 Tak se to budeme navzájem učit.

  7. Zobrazit všech 33 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Naďa
Zkouším to různými cestami, hodně otevírám knihy a lezu chodbami, někdy se nadechnu a řvu a někdy jen tak ležím mezi hvězdami..
Předchozí článekMá cenu připlatit si za olej ve skle?
Další článekTak už to na mě přišlo