Domů > Magazín > Blog

Večeře s výherkyněmi z posledního webináře

Při posledním webináři jsme vyhlásily soutěž a první tři správné odpovídající soutěžící vzaly s sebou na večeři. Náramně jsme si to užily. Opět jsme si uvědomily, jak je důležité mít možnost sdílet s podobně naladěnými lidmi. A pro všechny, kdo nevyhráli, je tady malá reportáž z akce.

Kam vyrazit

Když jsme soutěž vymýšlely, tak jsme váhaly, kam vyrazit večer v Praze. Jsem tu zrovna na studiích, tak není až takový problém se potkat. Spíš byla otázka, kde se najíst večer po našem. Zdravé jídelny mají jen obědy, zavírají odpoledne. Takže kam? Po krátkém váhání volba padla na naši oblíbenou Maitreu. Nevaří tam po našem, ale vaří chutně a místo má atmosféru. Je to kousek od Staroměstského náměstí, o zákazníky se tam hezky starají a dá se vybrat a pochutnat si.

Setkání

Ten den jsme ve škole probírali zlomky. Trochu jsme se k večeru se spolužačkami zamotaly v tom, jak dětem názorně prezentovat násobení a dělení zlomku zlomkem na takové hezké názorné pomůcce. Měla jsem toho plnou hlavu a nešlo mi do hlavy, že když zlomky násobím, dostávám menší číslo a když dělím, větší…Na papíru je to jasné, ve škole nás to prostě naučili, že takto to je. Ale proč??? Takto zahloubaná jsem vyrazila ze školy s batohem na zádech rovnou na Anděl.

Našla jsem tam Helču čekající na první výherkyni, Veroniku. Verča dorazila vzápětí a už cestou do metra bylo jasné, že dnes večer se nudit nebudeme. Verča je máma od dvou malých kluků, dělala v agentuře, s mužem sportují, ona se po práci v médiích dala na zdravou výživu a teď je s námi v kurzu Vánoce jinak. V družném hovoru jsme proběhly z Náměstí republiky do Týnské uličky, a když na věži odbíjeli šestou, vcházely jsme vzorně do restaurace.

Tam už na náš čekala Petra, zdravotní sestřička. Trochu jsme se bály, zda nebude mít takové ty klasické medicínské názory, ale Petra se ukázala jako velmi otevřená zdravotnice. Navíc je také s námi v kurzu Vánoce jinak a už má své první pozitivní zkušenosti s tím, jak náš způsob stravování na člověka působí, takže jsme si v tu ránu rozuměly.

Poslední dorazila Martina, báječná veselá máma dalších dvou malých kluků, kterou už roky znám a roky si slibujeme návštěvu. Je to totiž manželka mého bývalého kolegy a je to moc příjemná společnice. Byla s námi na kurzech v Praze pro začátečníky a s druhým chlapečkem v bříšku pak i na kurzu pro maminky. Nemůžeme se pořád potkat a tak, když vyhrála zrovna ona, měly jsme s Helčou velkou radost, protože jinak bychom se pravděpodobně ještě dlouho nesešly.

Sudičky

Během večeře Martina pořád sledovala telefon, protože její sestra zrovna jela do porodnice možná porodit druhého syna. Než jsme dojedly všechno to jídlo, byl malý chlapeček na světě a my byly jako čtyři sudičky, když jsme si jeho první fotku prohlížely v Martinině telefonu. To byl moc krásný moment v našem malém ženském kruhu a hádejte, na jaké téma se stočil hovor na další půlhodinu.

Co jsme si daly

My s Helčou jsme už některá jídla v téhle restauraci znaly a měly jsme chuť vyzkoušet další. Ale zase nás lákala osvědčená dobrá klasika. Holky nevěděly, co si hned dát, tak jsme začaly výběrem z předkrmů, aby byl čas na rozmyšlenou. Na talíři byl cizrnový humus, tartar z červené řepy, tataráček z uzeného tofu, pažitkový krém, rajčatové pesto, špenátová palačinka, pečivo a salát. Mňam, jen se zaprášilo.

A protože holky jsou všechny správné ženské do nepohody, udělaly jsme seznam favoritů z nabízeného menu, objednaly jsme 4 různá jídla a pustily se do kolektivního debužírování. Moje matematicky naladěná mysl se radovala, že může aplikovat zlomky v praxi. Nebyla žádná legrace rozdělit porce pro pět, když většina složek byla na talíři buď dvakrát nebo čtyřikrát. Nějak jsme se s tím ale popasovaly a talíře se rychle prázdnily. Ochutnaly jsme zelené kari s veganskými krevetami (takže něco z agaru) v ostré omáčce s kokosovým mlékem a limetkou, mexické buritos s černými fazolemi, vegetariánskou quesadillu, a domácí vegeburger v sezamové bulce. Všechna jídla sklidila velký úspěch. Nejmenší očekávání jsme měly od burgeru, ale nakonec jsme se shodly, že nás velmi mile překvapil a za normálních okolností bychom si ho asi neobjednaly. Možnost ochutnat víc různých jídel nám velmi vyhovovala a Petra se smála, že se když tak sejdeme na kožním. “To víte, zdravotnice,” smály jsme se.

Ještě že jsme si daly předkrmy jen pro 2 osoby a hlavní jídla jen 4. Kdybychom bývaly byly objednaly dva předkrmové talíře a pět porcí, jak jsme původně plánovaly, tak bychom už neměly místo na dezert!

Blízká setkání

Zrovna jsme spokojeně oddychovaly po těch dobrotách, když se v restauraci zjevila Maruška. Neviděly jsme ji několik let, ale hned jsme ji poznaly. Díky ní máme i pár společných fotek. Popovídaly jsme o životě, o práci a zjistily, že Maruška zrovna netančí, ale má období hojnosti, kdy pracuje, aby zase mohla tančit a vrátit se k předení. Moc milé setkání!

Mlsáme

S dezerty jsme se moc nemazlily. Objednaly jsme rovnou bez velkého váhání 5 dezertů z 6 možných a navrch pro Verču jednu horkou aztéckou čokoládu. Ona totiž má muže pěstitele – jedou v těch nejpálivějších papričkách a čokoláda s chilli ji přišla fajn. Když se servírka ptala, zda chce objednat malou nebo velkou, několikahlasně se ozvalo: „Velkou“ a Helča dodala „abychom mohly všechny ochutnat“. Jak jsme řekly, tak jsme udělaly. Po chvíli nám přinesly talíře s dezerty, pikantní čokoládu a hrnky se špaldovou kávou s rýžovým mlékem.IMG_8328

Posílaly jsme si talíře s dezerty a měly velkou legraci z toho, jak se s přibývajícími počty kol zvětšoval zlomek dezertu, který jsme si zrovna mohly ukrojit. Na počátku to byla pětina, v posledním kole už celá polovina. No, možná jsem jásala hlavně já, protože jsem některá školní cvičení viděla v praxi a ještě velmi chutně provedená. Po posledním soustu jsme vyhodnotily pořadí dezertů od nejlepšího po nejméně zajímavý. Limetkový a raw čokoládový jednoznačně vedly. Čokoláda nás všechny pálila, jen Verča v tom nic pikantního necítila.

Sdílení nás baví nejvíc

Při jídle i po jídle jsme si povídaly o našich zážitcích se změnou jídla. Probraly jsme muže, děti, práci a užívaly si sdílení proměn, které nám jídelníček způsobil. Martina vzpomínala na stavy euforie při minulém online kurzu. Probraly jsme dotazy, které holky měly a byl tak akorát čas běžet domů. Na mě a Helču čekaly dotazy v poradně vánočního kurzu a já měla před sebou ještě úkoly do školy.

Najděte si parťáka

Závěrem nutno shrnout, že my dvě jsme si to užily náramně. Už jenom to, že se my dvě vůbec sejdeme bez dětí a můžeme nepřerušovaně dospělácky hovořit a v klidu se najíst je naprostá vzácnost. Tyhle tři ženy byly báječná odměna navíc. Od Verči přišlo emailem krom jiného toto:

Ahoj holky,

ještě jednou VŠEM  děkuji za skvělý večer! Jsem úplně nabita pozitivní energií a mam velikou chuť zase trochu ve svém jídelníčku přitvrdit.
Moc ráda jsem se s vámi seznámila! A věřím, že jsme se neviděly naposledy.

Verča

A to mě vede opět k tomu, abych vás vybídla k seznamování. Je potřeba být v kontaktu s podobně naladěnými lidmi. Je to povzbudivé, nabíjející a nepřipadáte si pak jako jediný exot široko daleko. Dejte si kontakt k nám do seznamky, najděte si na Facebooku Jíme Jinak přátelé z okolí. Nebuďte na to sami! 

 

 

PS: Cítíš se v plavkách sebevědomě?

Pokud letos nechceš schovávat zadek pod ručník, pojď na to s námi jinak.
Chci lepší postavu!

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

Buďte první, kdo poděkuje za tento článek.

Komentáře

Teda holky takový hodový orgie…. to bych taky chtěla zažít:-))))))

Ukázat další komentáře