Domů > Magazín > Žijeme jinak > Rodina

Nejkrásnější Štědrý den

Pár dní do Vánoc. To by v naší rodině nebyl čas číst dlouhé články, a tak jen v rychlosti trochu sebestředně píši o těch nejkrásnějších Vánocích, co znám.

Nervózní Vánoce

Moc ráda vzpomínám na Vánoce, kdy jsem byla dítě. Štědrý den začal otevřením největšího okénka v čokokalendáři a po slupnutí čokoládky mě tradičně čekala k snídani nálož cukroví, kterou jsem zapíjela kakaem. Tak do deseti hodin byl příjemný klídek, válení u telky, sledování pohádek, nikdo nic nedělal a všichni jsme se těšili na Ježíška. Postupně ale nervozita v rodině stoupala. Když totiž znervózní hlavní tažný pes, automaticky se celá smečka splaší. A tak máma zavelela a začalo se kmitat.

Splašená smečka

Babička si rychle stoupla k plotně a prakticky tam zůstala až do večera. Z kuchyně se po celý zbytek dne ozývaly už jen nadávky, nářky a stížnosti, že nemůže dochutit polévku, co jí všechno chybí na dodělání salátu a jak tyhle brambory stojí letos za prd. Byla trochu sprostší samozřejmě, ale omlouval jí stres. Máma rozdala nám dětem úkoly, kdo co musí rychle vygruntovat a uklidit. Většinou na mě zbyl úklid koupelny. No a táta, ten se každoročně rychle vypařil na zahradu pod záminkou sekání dřeva nebo porcování kapra. Kdo uteče, vyhraje! Smečka byla splašená jako blázen, a tak jsme se pravidelně každý Štědrý den všichni pohádali.

💡 TIP: Sezóna plavek je tu! Zkus tento jídelníček a sprav si postavu.

Popelku jsme zase prošvihli

Záviděla jsem kamarádkám, které chodily s rodiči po návštěvách, na procházky Prahou nebo stihly zkouknout všechny pohádky, které ten den dávali. To já Popelku sledovala o letních prázdninách na VHS kazetě u druhé babičky, o Vánocích jsme ji vždycky prošvihli. Naštvaná na celou rodinu jsem si v duchu přísahala, že až budu dospělá, budu všechno dělat jinak. Když přišel večer a v normálních rodinách vyvrcholily přípravy a podávala se večeře, u nás vrcholila akorát nervozita a hlad. Máma balila poslední dárky, vzteklá jak pes a my děti, abychom nezkazily překvapení, jsme se nesměly hnout z pokojíčku, který se pro nás stal na dlouhou dobu nudným vězením. Babička se každoročně rozbrečela, že letos stojí celé jídlo opět za už vulgárnější prd a táta konečně kolem večera prý konečně dosekal. Všichni se začali ve spěchu a zmatku chystat a samozřejmě sprchovat, a tak koupelna byla zase ve stejném stavu, jako ráno.
Večeře nám vždycky moc chutnala a nikdy nestála za prd. Byli jsme všichni hladoví a unavení, takže nám ani jednou v obzvlášť vydařený rok nevadilo, když jsme místo kapra měli filé z mrazáku, protože nám ho snědl v nestřeženém okamžiku náš vlčák. Večeře měla patřičnou vážnost, babička vždy pronesla u stolu zkomoleně modlitbu, protože si půlku nepamatovala a druhou se špatně naučila, ale co, to prostě k naší štědrovečerní večeři neodmyslitelně patřilo. Dospělí si ještě párkrát přidali a my děti se pro změnu nemohly hnout tentokrát od stolu. Následovala půlhodinka napětí, kdy se předstíralo, že večeře byla vrcholem dne. Pak jsme musely vyhlížet Ježíška opět z našeho vězení a čekat na gong. Ten dlouho nepřicházel, protože se musel ještě často dozdobit stromeček a pečlivě naaranžovat stopy po Ježíškovi, které tam nechával v podobě otevřeného okna a zapálených prskavek.

Bylo to tady! Křiku, jako když hoří, že teď tu byl! Pochopily jsem, že ne Jára Cimrman, ale Ježíšek, a vyběhly jsme z pokojíčku. Pod stromečkem bylo šílené množství dárků. Byly jsme tenkrát samozřejmě šťastné jako blechy, ale postupné rozbalování trvalo tak příšerně dlouho, že táta i babička většinou usnuli. Půlnoční mše se u nás pravidelně nestíhala. Když jsem usínala, bylo mi častokrát špatně, bolelo mě břicho z toho štědrodenního stresu, haldy cukroví, co jsme v nervozitě spořádali, a velice pozdní vydatné večeře. Ale i přesto to bylo nejhezčí usínání v roce.

Jinak

Je jasné, že jsem chtěla v dospělosti dělat přesný opak. Mít klidné svátky, vše dopředu připravené, voňavé a uklizené. Hlavně pohodu, klid a pohádky. Dlouho se mi to nedařilo, stres a zmatek mě vždycky pohltily, hlavně v době adventu. Když jsem běhala po nákupních centrech a utrácela, jen abych splnila, co se očekává. O radosti z obdarování druhých nemohla být řeč. Neměla jsem nápady, co komu koupit, a tak jsem kupovala kraviny, blbiny a zase kraviny.

Teprve poslední dva roky zvládám Vánoce mnohem lépe, podle svých představ a přání. Konečně mám na Štědrý den dost času si v klidu zapálit františky, a tak provoňuji byt a nasávám atmosféru. Dětem se snažím plnit přání jen několika dárky, které si doopravdy přejí. Nechci se sobecky ochudit o tu nádhernou radost, kterou projeví, když najdou to, na co se dlouho těšily a co si přály. Modlitbu jsem se naučila správně a pokaždé vzpomínám na babičku. Ale když o tom tak přemýšlím, vlastně mě mrzí, že ji neumím tak originálně jako ona, stýská se mi po tom chaosu, nervozitě a řevu, které k našemu Štědrému dni patřily. Ráda a s úsměvem vzpomínám na podrážděnou mámu, ubrečenou babičku, rozhádané ségry a tátu, který když se objevil konečně doma, znamenalo to, že se Ježíšek trochu přiblížil i k nám.

Život je fajn, tak si užijte tolik krásný den v roce, a věřte, že čím bude bláznivější, tím se na něj bude déle a radostněji vzpomínat. Ať žijí emoce!

PS: Cítíš se v plavkách sebevědomě?

Pokud letos nechceš schovávat zadek pod ručník, pojď na to s námi jinak.
Chci lepší postavu!

Jsem máma, která chce pro své (a nejenom své) děti lásku... Lásku ke zdraví, a tak vaří. Lásku k přírodě, a tak kompostuje. Lásku k životu, a tak se směje, pusinkuje a mazlí do roztrhání těla :)

108 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Teda holky, čtu příběh Muchomůrky a komentáře už asi po třetí. Snad nevadí, že reaguji až teď ale opravdu by to stálo za zfilmování 😀. U nás se pouštěla Alžbětinská serenáda. Strašně jsme s bráchou zlobili, protože jsme se viděli už u rozbalování dárků a museli jsme pomáhat s úklidem nádobí a kuchyně po štědrovečerní večeři. Jak jsme to nenáviděli! Nakonec jsme se dočkali. Každoročně jsme většinu dárků našli dopředu, takže pod stromečkem jsme marně hledali ten náramek nebo soupravu na psaní, prostě hlavne šlo o drobnější dárky. Rodiče pak zbystřili a spěchali ke kotli ústředního topení prohledat kupu vánočních papírů. Naštěstí vždycky našli, co hledali. A pokud ne, tak na dárek úplně zapomněli a byl ještě někde ukrytý ve skříni. Jednou
chytl stromek od prskavek. Taky moje o 14 let mladší sestra v batolecím věku zatáhla za větvičku tak silně, že stromeček se řítil k zemi. Mamka ve snaze zachránit, co se dá, skočila po stromku a porazila řadu čerstvě zalitých květináčů. Na koberci rozbité ozdoby s mokrou hlínou moc sváteční náladu nepodpořily. Stejně mně Vánoce, které jsem prožila jako malá holka, připadají ty nejlepší. A právě ty nehody, nedokonalosti a trapasy udělaly tyto svátky nezapomenutelnými. Hodně zdraví a štěstí všem! Naďa

Nádherný článek, moc jsem se pobavil. Děkuji.
Mám podobné vzpomínky z dětství v době socialismu. Nic se nestíhalo na Štědrý den. Topit v domě uhlím, mamka stála u plotny, táta u řeky kuchal kapra a potom trvalo dlouhou dobu postavit stromek. Podstavec se totiž neustále rozkládal na jednotlivé díly a stromek padal na zem, málem i jednou rozbil okno. Když už stromeček stál, začali jsme na něj dávat elektrické svíčky, které při přezkoušení na zemi svítily. Jakmile byly na stromě, samozřejmě svítit přestaly a byla detektivní práce zkoušet jednu po druhé a vyměnit je či spravit kabel. Taťka u všeho nadával, jak nestíhá a už je skoro večer. Socialistické výrobky jako ten stojan na stromek či elektrické svíčky opravdu stály za to.
Televizní signál byl u nás v kopích v zimě také špatný a závisel na počasí a sněhu. Takže v půlce pohádky se ztratil a táta musel venku ve sněhu chodit s anténou po zahradě ho opět najít, nejlépe už ve tmě. Nakonec vždy vše dobře dopadlo, večeře i cukroví bylo skvělé, stromek svítil a Ježíšek přinesl dárky.
To jsou moje nostalgické vzpomínky z vesnice v Orlických horách v 80. letech.
Všem přeji krásné a bohaté Vánoce.
Aleš

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

98
31

Adventní půst začíná. Má cenu ho držet?

Lidé se dříve před Vánoci celé týdny postili. Dělali to přirozeně. Museli. Šetřili tak svoje zdraví a bystřili mysl. My žijeme v blahobytu, přesto jsme jak...
35
39

Jak slavíme Dušičky u nás doma

Slavíte Dušičky? Máte nějaké tradice? Děláte nějaké rituály? My slavíme s rodinou začátek tohoto magického období po svém.

Vánoční pomerančový adzuki krém

Pokud vám z Mikuláše zbudou pomeranče, udělejte z nich tento sladký krém plný bílkovin. Můžete ho vrstvit do pohárků třeba se sušenkami a amasaké a udělat ...

Celozrnné perníčky s polevou

K Vánocům neodmyslitelně patří vůně perníčků. Receptů je nespočet a každá rodina má ten svůj osvědčený, tohle je můj oblíbený bez cukru, bez bílé mouky, má...