Fauna všude kolem

Pro špek v řeznictví

Myš, co se k nám nastěhovala, nechává po kuchyni bobky na znamení, že je pořád s námi. Kočka leží na gauči a o myš se nestará. Ona je šelma jenom venku. To se ani nenechá vzít do náručí. Ale doma je z ní gaučový plyšák. Nezbývá než nasadit pastičky. Co do nich ale dát? Myši prý rády špek a ten doma nemáme. Ani sýr. Při cestě do města jsem se tedy stavila v řeznictví. Vysvětlila jsem prodavačce, že potřebuji opravdu jen maličký kousíček, že to není na jídlo nýbrž do pastičky. Ukrojila dost velký kus a řekla si o 5 korun. To mě překvapilo. Něco tak levného už jsem dlouho nekoupila!

Když jsem stála ve frontě, prohlížela jsem si ten divný obchod a přemýšlela, jak dlouho ještě vydržím čichat ten pach. Nejsem citlivka, co se nemůže podívat na maso, ale tahle koncentrace a ten odér, to byla tedy výzva. Jak nejsem zvyklá maso kupovat a jíst, jak jsem celé roky nebyla v masně, tak mi to přišlo jako úplné sci-fi. Všude nějaké rudé kousky masa, kosti, šlachy…a ten puch. Špek naštěstí docela voněl, tak jsem ho popadla a mazala pryč. Byli jsme týden na horách a v domě byly pastičky hned tři. Myš se jim dlouho obezřetně vyhýbala. Špek osychal a v kuchyni se objevovaly další myší bobky. Nakonec se ale chytla, a tak bylo doma o jednoho nezvaného hosta méně. Brouků jsem se snad už zbavila, ještě zbývá ošetřit pokojovky a s pavoukama jsem to dávno vzdala. Procházím pravidelně pavučinama a říkám si, že nám přeci nosí štěstí.

Jedna vlaštovka jaro nedělá

Tak se to říká. Asi proto k nám vloni přiletěly hned dvě a udělaly si hnízdo u vchodu do sklepa pěkně pod stříškou. Před pár dny se tu objevily zase. To už bylo jaro v plném proudu. Poučení z loňska jsme dali všechno z okolí hnízda pryč. Protože to, co vloni pod hnízdem napadalo, to se nám už letos uklízet nechce.

Na vlaštovky se moc ráda dívám. Létají kolem domu, shánějí potravu pro mladé a neuvěřitelným způsobem pak jako kamikadze vlétávají zostra do sklepa do hnízda. Nechápu, jak to tam ubrzdí! Kdykoli jdu pro zásoby, vyletí ven, krouží a hlídají. Pokaždé je pozdravím a ujistím, že jdu jenom pro zeleninu a ne do jejich hnízda. Nenápadně okukuju mrňousky, kteří bez ustání pípají a otevírají nenasytné zobáčky.

Nováčci u nás doma

Ještěrka a ropuchu už beru za stálé obyvatele naší zahrady. Ale tuhle jsem zachránila slepýše, se kterým si nehezky hrála naše kočka. Místo aby jí rychle zmizel v trávě, dělal neviditelného. Jenže to ona si klidně počká, až se zase pohne. A když se po dlouhé době hnul, tak po něm skočila, chytla ho do tlamy…no, musela jsem zakročit. Slepýše jsme tu nikdy předtím neviděli. Jsem moc ráda že tu je, protože slepýši prý žerou vajíčka slimáků, které tu naopak máme každý rok, a radost nám zrovna nedělají.

Překrásné překvapení nám připravil dudek, který se objevil na okně. Roman se plížil po domě a ukazoval mi, že zvenku se ozývají nějaké divné zvuky. Pustila jsem se do pátrání s ním a za chvíli se na parapetu objevila poskakující chocholka. Když vykoukla hlavička, tak jsem vyprskla:  „To je snad dudek!“  Znám ho jen ze staré obrázkové knížky z dětství, na vlastní oči jsem ho nikdy neviděla. A teď nám ten krasavec pochoduje po okně a po terase. Kochali jsme se jeho nádherou a poslouchali zvláštní zvuky, které vydával. Ukázalo se, že jsou tu dva samečci a pokřikují na sebe.

Cestou domů běžně potkáváme srnky, kance a zajíce plašíme nechtěně při procházkách po blízkém okolí. Letos jsme začali vídat i lišku. Zvířátka venku nám dělají radost. Doma pak už o něco méně. Co mě moc nepotěšilo vůbec, bylo setkání s mravenci v koupelně. „Co tu chtějí? Vždyť tu není nic k jídlu?“ přemýšlela jsem nad mravenčí dálnicí, která se objevila na podlaze. Nemohli jsme přijít na to, kudy se do domu dostali. „Ještě že nenašli špajz, tam by jídlo měli,“ řekla jsem a hned to v duchu odvolávala. Druhý den už byli i ve špajzu. Někdy stačí jen pomyslet… Takže kromě myší, potvůrek na kytkách, brouků v obilí a fazolích, pavouků a jiných hmyzáků řešíme i mravence ve špajzu.

A na terase, v garáži i v poštovní schránce si vosy budují hnízda. Máme tu i sršní hnízdo. Vosy a sršně jsou tu každý rok a problémy to nedělá. Letos je jich tu ale nějak moc. Že by se rozkřiklo, že jsme na ně hodní?

Tuhle jsem šla do garáže a divně to tam pípalo. Šli jsme po zvuku a zjistili, že v hromadě dříví vyrovnané u zdi, si nějaká ptačí rodinka udělala hnízdo. Kudy se tam dostali a jak vyletí ven, to mi není vůbec jasné. Vypadá to, že se protáhli větracím pidi otvůrkem. To je života tady všude kolem!

Jaro se nenápadně mění v léto a já se kochám pohledem na včeličky, raduju se z prvního letošního motýla a přemýšlím, jak se zbavit těch zvířátek, která doma zrovna nepotřebujeme. Taky máte kolem sebe tolik zvířátek?