I z holky z paneláku se může stát nadšená zahrádkářka. Důležité je hlavně to nadšení, které vydrží přes všechny pokusy a omyly, které jsem za krátký čas na své zahrádce zažila. Dneska už pěstuji třetím rokem a leccos jsem se naučila a i moje úroda je stále lepší a lepší.

Holka z paneláku

Vyrostla jsem v paneláku a proto jsem nikdy neměla k zahradničení blízko. Nevěděla jsem, jak se o rostliny starat, jak je správně zalívat a už vůbec ne, co se kdy sází. I pokojové kytky u mě dost strádaly a tak jsem časem přešla na kaktusy, které měly největší výdrž. Další moje pěstitelské pokusy se týkaly hlavně balkonových kytek. Ty jsem vždy s velkou vervou na jaře nakoupila, zasadila do truhlíku a tím to celé pro mě skončilo. Zalívání, hnojení, otrhávání uschlých listů bylo jaksi mimo mě, a tak když kytky nenapadly nějací škůdci, do měsíce stejně většinou uschly.

Vše co se dalo utrhnout, jsem snědla

Co mě ale vždy hrozně bavilo, bylo sklízení. Ať už to byly v červnu třešně v třešňovém sadu, jahody u sousedů, zakázaný rybíz a angrešt u babičky na chatě, nebo kyselá jablka u silnice. Jako děti jsme s kamarády objížděli na kole okolí Zbraslavi a otrhali jsme a snědli všechno, co se otrhat a sníst dalo. Pamatuji si, jak jsme jednou se sestrou někde ukradly obrovskou dýni a koulely ji víc jak kilometr po zemi domů. Rodiče nás samozřejmě donutili dýni vrátit, takže jsme ji potupně koulely zase zpátky.

Rodiče mě zásobují

Když jsem byla v pubertě, rodiče si pořídili chalupu a začali pěstovat první zeleninu. V té době mě samozřejmě jejich pěstitelské pokusy vůbec nezajímaly, a povinná práce na zahradě byla spíš utrpení, než radost. Ale čerstvé saláty, hrášek, rajčata přímo s keříku, okurky, jablka, švestky, ořechy, jahody, angrešt a rybíz jsem zbožňovala. Raději jsem ale posekala trávník nebo zryla záhon, než abych se piplala se sazeničkami, zalíváním záhonů či plevelem.

Rodiče pěstování na chalupě úplně podlehli a i když už jsem s nimi už dávno nebydlela, dostávala jsem od nich každé léto a podzim domácí zeleninu a ovoce. Čerstvé saláty, kopr, rybíz, angrešt, borůvky, zavařená jablka a švestky bez cukru, povidla, domácí marmelády, vyloupané vlašské ořechy, nasušené bylinky a koření, zmraženou petrželku a pažitku na zimu… Byla jsem vždy za jejich vzorně zabalené výpěstky a výslužky nesmírně vděčná. Úplně ocenit jsem to ale dokázala až v době, kdy se mi narodil první syn. V tu dobu už jsem začínala Jíst Jinak a poznala zásadní rozdíl mezi zeleninou z obchodu a pěstovanou doma. Navíc se moje spotřeba zeleniny ztrojnásobila.

Byt s malou zahrádkou

V lednu 2015 jsem si splnila sen a přestěhovali jsme se do bytu s malou, 180 metrovou zahrádkou. Plány jsem měla obrovské a těšila jsem se, že začnu pěstovat kdeco. Byl zde už založen kompost a já kompostování úplně podlehla. Když člověk vaří Jinak, má obrovskou spotřebu zeleniny a tím pádem i spoustu bio odpadu. Vždy mi bylo líto vyhazovat všechny ty slupky a zbytky zeleniny do běžného odpadu, když normálně třídím kde co. A tak jsem s radostí plnila kompost a měla dobrý pocit z toho, že se vše využije. To jsem ale netušila, že ho budu mít během půl roku plný :-).

Stěhování s ročním dítětem bylo náročné a tak trvalo, než jsme se vůbec pustili do zahrady. Přes zahradníka se nám podařilo sehnat kvalitní zeminu a postavili jsme přímo na trávě první záhon. Jenže nastal problém, jak dostat zeminu na zahradu, kam byl přístup jen přes byt. Nakonec jsme rozpletli část plotu a přenášeli zeminu dírou v plotě. Bylo to lepší, než jezdit kolečkem s hlínou přes obývák.

2015 – máme první záhon

První záhon jsme dokončili v červnu. S velkou pompou jsem hned večer po navezení zeminy zasadila hrášek a těšila se, jak ho budeme s dětmi zalívat a pozorovat jak roste. Než jsem to ale stihla říct manželovi, tak mi celý záhon i se sadbou hrášku zryl. Hrášky sice vyrostly, ale velmi různě, nejčastěji tam, kde jsem už něco jiného zasela.

Můj první záhon vypadal dost divoce, ale byl to prostě pokus. Zasadila jsem 4 saláty, dvě dýně, čtyři kedlubny, pár rajčat, několik růžičkových kapustiček, nějaké bylinky a mezitím se mi různě pnul hrášek. Jelikož nejsem moc na pletí, byla to spíš zelená džungle. Moje pečlivá maminka, která má záhony jak ze žurnálu, a mrkev třídí ne podle velikosti, ale podle toho, co vyroste mimo řadu, se po spatření mého záhonu upřímně vyděsila. Nevypleto, žádný systém, žádné řádky, tu salát, vedle kedlubna, do toho se pnul hrášek, vedle se kácelo přerostlé rajče, v rohu dýně, která mi vyrostla do půlky trávníku… Všechno rostlo jedno přes druhé a očividně se tomu dařilo i přes moji nepéči.

Co vše mi vyrostlo

Sklizeň nebyla velká a zdaleka všechno nevzešlo, ale i tak jsem měla radost z vlastních výpěstků. Ředkvičky pořádně vyrůst nestihly, byl už na ně dlouhý den a kopr ani nevylezl, asi bylo příliš sucho. Kedlubny se povedly, salát zbyl jen jeden, zbylé tři snědli slimáci. Dýně zůstala jen jedna, protože druhou sazeničku mi vytrhl mladší syn a už se mi ji nepodařilo resuscitovat. I tak jsem sklidila asi pět malých, výborných dýní, které jsme velmi rychle snědli. Příště jich zasadím víc.

Nejlepší byla růžičková kapusta. Tu jsem dostala k nákupu květin do truhlíku zdarma, protože už to byl nějaký neprodejný zbytek. Ač ze začátku vůbec nevypadala, že se vzpamatuje, krásně se chytla a vyrostly z ní obrovské stvoly plné malých kapustiček. Vydržela mi na záhonech celou zimu, přečkala všechny mrazy a po celou dobu se z ní daly sklízet malé kapustičky. Výborná byla také rajčata. Těm se dařilo skvěle a chuť vlastních ze záhonu se fakt nedá srovnat s vybledlým rajčetem ze supermarketu. Čemu se ale dařilo neuvěřitelně byly ostružiny a angrešt, které už na zahrádce byly zasazené od původního majitele. Nestačila jsem vše sklízet a tak si je užili všichni, kdo mi chodili během léta zahrádku zalívat.

Když bych shrnula své zkušenosti z prvního roku, bylo mi jasné, že příští rok musím začít sázet mnohem dřív a víc toho, čemu se daří. A protože máme rádi jahody, udělám si jeden jahodový záhon. Dýně a cukety mi šly dobře, takže ty určitě zasadím i příští rok ve větším množství, dále hrášek, ředkvičky, kedlubny, kadeřávek a kapustu. A samozřejmě bylinky. Mátu, oregano, tymián, rajčata, kedlubny, salát, majoránku, bazalku, petrželku a pažitku. A také si pořídím borůvky, ty velké kanadské. Alespoň dvě. A jak to dopadlo další rok vám řeknu zase příště.

Seriál: Jak na jaro

materiály
  • Stáhněte si jej a upravte jídelníček.
  • Vyhněte se nemocem a jarní únavě.
  • Jídelníček ke stažení!

Všichni pějí na vaše jídla chválu

Helena Š.: Dobrý den, protože nejsem na sociálních sítí, ale...

Změna jídelníčku mi pomohla s problémy se spaním

Pavlína: S problémy se spaním mi opravdu pomohla až změna...

Zůstávám definitivně u tohoto stravování (Olga)

Olga: Dobrý den, co mne napadá na konci kurzu...

2/3 dávky antidepresiva jsou pryč a půjde i zbytek (Dagmar)

Dagmar: Milá Evičko, čtu si všechny Tvé odpovědi, některé...

S vámi je očista vždy příjemnější

Iva: Každý rok si říkám, že budu šetřit a...

Ta jídla jsou VYNIKAJÍCÍ (Ivana)

Ivana: Hezký den, musím říct, že jsem obědy a...

Můj čtyřletý syn to označil „Boží“ (Kateřina)

Kateřina: Zdravím všechny, dovolená s Duhovým koníkem v kombinací...

Jak mi to jde? Parádně. (Radka)

Radka: Jak mi to jde s kurzem Vánoce jinak?...

Mám takovou radost a takový příval energie, že si to nemohu nechat pro sebe (Jana)

Jana: Ahoj Evi, mám takovou radost a takový příval...

A ejhle, ono to funguje (Olga Š.)

Olga Š.: I já jsem za svůj dospělý život...

Vaše stránky jsou pro mě nejpřínosnější a nejčastěji navštěvované

Lena.klimova: Mockrát děkuji za vaše webové stránky, které jsou...

Dříve jsem byla agresivní. Na JJ jsem vznášející se bytost

Market: Tak třetí den téměř za mnou a jsem...

Moc děkuji za recepty

Dana: Moc děkuji za recepty. Vyzkouším. Určitě budou výborné,...

Muži říkají, že mi to sluší víc než obvykle

Julajka: Chci Vám moc poděkovat, jak to máte bezvadně...

Webové stránky JJ jsou návykové!

Annabirke-semerakova: Také já nyní, po ukončení kurzu, děkuji Evičce,...

Děkuji za skvělý kurz

Ilona: Děkuji, děvčata, za skvělý kurz. Tady to jde...
  1. Ahoj všichni. Pocházím z vesnice nedaleko od Brna a k domu vždycky neodmyslitelně patříla i obrovská zahrada, sad a pole. Nikdy jsme žádnou zeleninu ani ovoce nekupovali. Vždycky jsme celý rok žili z toho, co jsme si sami vypěstovali. Dokonce jsme s babičkou na vozíku vozili do mlýna vlastní obilí na pomletí. Veškeré plodiny se vždycky beze zbytku zpracovaly. Uložily se ve sklepě, usušily, naložily do soli nebo do láku, zavařily, zamrazily…Vyrostla jsem na kapustě, dušených fazolkách, mrkvi ve smetaně, špenátu…To samé bylo i s hospodářskými zvířaty. Vše bio eko:-) Nikdy jsme nic nestříkali a hnojili jen kompostem a hnojem. S manželem – on pochází ze stejných poměrů – jsme tyto návyky automaticky převzali. Co lze u nás vypěstovat, vypěstujeme a zužitkujeme. Děláme si vlastní kozí sýry a jogurty, šunku, chleba. Teď jsem tedy začala jíst jinak a to ta zahrada vypadá jako po nájezdu kobylek. I tak velká spotřeba zeleniny se ještě zvýšila:-) A jsem nesmírně vděčná za každý kousek naší krásné zahrady, kam si ještě můžu vysadit něco užitečného, dobrého a voňavého.
    Tak přeji všen hodně pěstitelských úspěchů a krásné léto s přiměřenou závlahou:-)
    Sylva

    • Sylvo, to je parádní, pro většinu z nás to zní jako sen. Něco podobného se tu pokoušíme zbudovat – my lidé z paneláku 😃😃 Raduju se z každého lístečku, který mi tu vyroste a můžeme ho sníst 😍 Máte to skvělé, užívejte si tu zahradu i ty zkušenosti, které nám ostatním chybí. Máte tedy super základ!!!

    • Dobrý den Silvo, a máte nějaký recept na zdravý lák, nebo jak zavařit zeleninu, aby vydržela na zimu? Bohužel jsem z paneláku zeleninu mám od ze zahrádky od rodičů a mrzí mě, že jí teď bude hodně a nevím jak si ji uchovat- v paneláku. Děkuji za odpověď.

      • Ahoj Hani, omlouvám se za opožděnou odpověď, ale vůbec mě nenapdlo podívat se, kdo, krom Evy:-), na můj komentář reagoval. Všechny recepty a možnosti zpracování úrody mám od babičky. A rozhodně to není podle zásad JJ:-). Například teď jsem zavařovala 40 sklenic červené řepy podle babiččina receptu a samozřejmě je tam cukr. Nebo nakládání zeleniny do soli – tam je zase moc soli. Naprostou novinku, kterou jsem se naučila tady na JJ je kvašení. Babička sice kvašáky taky dělala, ale jako dítěti mi to nikdy nechutnalo. Ani kysané zelí. Ale jak jsem vyzkoušla pickles tady podle děvčat, tak se ho nemůžu nabažit. Jinak klasicky zeleninu i ovoce suším – teď právě asi 30 Kg hrušek a metráky jablek:-), mrazím, dělám marmelády. Není to podle zásad JJ (ortodoxní klubáky prosím, aby toto četli se zavřenýma očima:-)), ale rozhodně naše, byť i zavařené a zamrazené výpěstky, jsou podle mně lepší, než cokoliv čerstvého, co si můžeme v lednu koupit v obchodě.
        Asi to není odpověď, kterou jsi čekala, ale víc nemohu sloužit.
        Přeji krásný den a ať se nám všem daří:-)

  2. Wow! Rubrika o pěstování a permakultuře. No to jsem všema deseti pro! Za sdílení zkušeností a nápadů v této oblasti budu jen ráda. Bydlíme v domečku už 2,5 roku, nastěhovali jsme se na podzim, tak to se toho pěstovat moc nedalo. Hned první jaro jsem měla svou bylinkovou spirálku (oregano, šalvěj, majoránka, tymián, rozmarýn, pažitka, koriandr, petrželka, bazalka) a indiánské mini políčko (jak píše Iva.Dvor. – kukuřici, fazole, dýně a k tomu cukety a slunečnice). Letos k tomu přibyly 4 vyvýšené záhony a další malé „záhonky“ – využila jsem mulč pod ovocnými stromy a podezdívku u plotu, všude jsem zasázela, co mě napadlo a co se vešlo. Letos se mi pěstování dýní, kukuřice, fazolí a slunečnice (cukety letos nebylo kam dát) rozšířilo o ředkvičky, další fazole, mrkev, pastiňák, salát, rukolu, cibuli, jahody, hrách, rajčata, brambory, česnek. Udělala jsem si jeden záhonek výhradně na léčivé bylinky – měsíček, echynaceu, ostropestřec, diviznu, pelyněk, černuchu a k tomu jsem přidala hořčici….vylezla jen hořčice, vše ostatní z léčivek buď nevzešlo, nebo padlo jako potrava pro hladové slimáky. Aspoň se tak uvolnilo místo na rajčata, jejichž sazeničky jsem dostala od mamky a tchýně. Navíc jsme se letos odhodlala, nakoupila nehybridní semínka a rozhodla jsem se semínkařit. Tak jsem zvědavá, jak mi to půjde. A souhlasím, permakultuře zdar, ať si příroda dělá, co uzná za vhodné.

    • No páni, Tanicko, to jsou pěkné zkušenosti, chtěly bychom vidět obrázky! Klidně dejte fotky k nám na FB, ať se pokocháme a inspirujeme :-)

  3. Je skvělé, že se čím dál více lidí pouští do zahrádkaření a místo anglických trávníčků se pomalu i ve městech oběvují jedlé zahrádky. My se třetím rokem pokoušíme o permakulturní hospodaření v rumunském Banátu. Učím se tím obrovské pokoře. Někdy přijde sucho, někdy všechno sežerou zvířátka, někdy nám na zahradu vleze sousedovic kráva nebo koza. A člověk to zkrátka musí brát tak, jak to je a zkoušet znovu a znovu. My máme pár hektarů, takže je to neuvěřitelná práce a k tomu dvě malinký děti, ale pořád nás to moc baví a naplňuje. Vždycky se cítím jak malé dítě na Vánoce, když mi doma začnou klíčit první semínka a když pak na zahrádce sklízím první plody a uvařím oběd z čistě domácích čerstvích surovin.
    Moc by mě zajímalo, jak to dopadlo s těma borůvkama. Strašně moc bych je chtěla a všichni mě odrazují, že mi to neporoste. Musela bych ji teda mít v květináči, protože tu máme zásaditou půdu…Tak se těším na pokračování.

      • No, máme asi 10ha. Ale zoráno asi jen něco přes hektar. Zbytek jsou louky, vojtěšky a jetele, které se „jen“ sekají. Zrovna teď manžel seká, hrabe a sváží od tmy do tmy. Jinak zkoušíme pěstovat žito, bezpluchý oves a ječmen a špaldu, kukuřici na klasy i na mouku společně s dýněmi a fazolemi a pak víceméně klasickou zeleninu. Zkouším všechno, co mě napadne. Něco více úspěšně, něco méně. Když se nedaří, tak pořád ještě máme plnu zahradu kopřiv a lopuchů a topinambury jsou taky celkem jistota, takže hlady snad neumřem :-) Také pěstujete? Kdyby se tu začali sdílet i zahrádkářské zkušenosti, měla bych tyto stránky ještě raději :-)

        • Ivo, co tak vysadit jedlý les, vysadit na velkou plochu bylinky a zajistit si pak následný prodej… Ubylo by kosení. Znáte knihy od Seppa Holzera a knihu Ekozahrady od J. Svobody?

          • Knihy znám a máme spoustu plánů :-) Je to ovšem u nás složitější. Je tu hodně náročný skalnatý terén a pozemky máme rozkouskované na různých místech. Já jsem zatím s dětmi schopná obhospodařovat jen to, co je kolem domu. Celý pozemek je ve svahu a samý kámen. Byl celý zarostlý trnkami, ostružinami, šípky a dalšími neprostupnými křovinami. Čistíme kousek po kousku, vybíráme kameny a snažíme se vytvářet záhonky, kde to jen jde. Do toho rekonstruujeme barák, který byl téměř na spadnutí. Takže je to na dlouho jde to velmi pomalu :-)

            • Ivo, tak si myslím, že psát o zkušenostech s pěstováním byste měla spíš vy než my :-) Nechcete být naší agro blogerkou?

              • Chahá, kdybyste viděla mou zahradu… je to totální chaos. Mám pár osvědčených kombinací plodin a zbytek plácám, jak mě napadne. Nemám příliš čas studovat literaturu, takže jedu metodou pokus – omyl. Ale zase tak nejlíp vyzkoumám, co vyhovuje naší zahrádce. Jak už jsem psala, naše podmínky jsou dost extrémní… škoda, že sem nejde vožit fotka :-)

                • Ivo, vložte klidně fotky k nám na FB, rádi se podíváme. Mám dojem, že jste právě popsala mojí zahrádku i můj styl pěstování :-) Dokonce i ty podmínky máme podobné – máme to takřka v horské poloze, víceméně na skále.

              • Dala jsem pár fotek do skupinky z jarní očisty. Na Jíme jinak mi to nešlo. Taky jsem zjistila, že je na fb skupinka klub jíme jinak, tam jsem ale zatím nebyla přijata…

                • Aha, a mě se zdálo, že jsem někde vaše fotky zahlédla :-) Když program Jarní očista neběží, vůbec skupinu nesledujeme, to by se nedalo stíhat. Sledujeme jen FB stránku Jíme Jinak, tam můžete vkládat, akorát to bude padat k nám na schválení, pak se to zobrazí, takže klidně vkládejte, Ivo. Do Klubu vás přidám, dříve to šlo dělat automaticky, ale FB změnil pravidla a teď to děláme ručně, takže vás tam jdu rovnou přidat :-)

    • Borůvky potřebují kyselou půdu a ne moc sucho. Také máme na zahradě půdu zásaditou. Když jsme keříky (koupené v květináčích) před několika lety sázeli, do velkých vykopaných jam jme smíchali kompost smíchaný s rašelinou (ta se u nás dá koupit ve velkých pytlích). Každý rok jim trochu rašeliny přidám na povrch půdy kolem keřů. Dnes máme keře vysoké 1 -1,5 m a spoustu borůvek na nich. Přes to, že je v sezóně stačily dost uzobávat vnoučata, několik kg jsem jich vždy zmrazila nebo zavařila. Dejte si jen pozor, aby jste koupila borůvky kanadské. Mám i 2 keře borůvek indiánských, rozrostly se do výšky i šířky a mají také spoustu plodů, ale ty jsou měkčí a mají jinou chuť, která není taková, jako u borůvek kanadských.

      • Jé, to jste mě moc potěšila, že to jde i v zásaditých půdách. My jsme v krasové oblasti, takže je tu vyloženě vápencové podloží. No asi aspoň jednu zkusím. Ta indiánská borůvka to je Muchovník, že? Ten je mi zas sympatický, že je to stará původní odrůda a neměl by snad být tak náročný, tak ten asi zkusíme taky. Jen jim ještě někde uvolnit místo v tom našem pralese :-) Díky moc za zkušenosti!

        • Mám dvě borůvky přesně takhle sazené jako píše Hanka – do velké jámy vysypané rašelinou, navíc poblíž sídlí jedlička, takže takový náš mikroles :-) Ale jinak muchovníky můžu doporučit, ty jsou skutečně nenáročné a plodí hezky i na našem skalnatém takřka bezornicovém terénu.

    • Tak tomu se říká výzva. My máme na sečení jen hektar ve svahu a muž už pomalu uvažuje o traktůrku :)
      Borůvky jsme nahradili muchovníkem a zimolezem. Ty kanadské potřebují rašelinu a navíc mi ani moc nechutnají, není nad klasické české z lesa. Muchovník krásně roste a plodí a některé odrůdy jsou chutově skvělé. Zimolez kamčatský plodí už v květnu a chutí borůvky trochu připomíná.

      • Zimolezu jsem taky zasadila hromadu a letos byly první malé úrody, my jsme nadšení, skutečně chutná jako borůvky.

  4. Helčo, nechtěla byste popsat také Váš den? Jinak k té rubrice o zahrádkaření se také přimlouvám. Těším se na pokračování :-).

  5. Helo, úplně jste mě svým článkem rozesmála. Vidím dceru, která už bydlí sama, také všechny kytky buď umořila, anebo je předělala na kaktusy. Na balkoně to také skončilo podobně. S velkou pompou nakoupeno a pak se jaksi pozapomnělo zalívat. Na zahradě letos sázel syn sám, a tak nemáme záhony jak ze žurnálu, ale po nastudování Ekozahrad jedeme také v permakultuře. Uvidíme jak tomu déšť pomůže, protože u nás je hrozné sucho. Pěstování 3x zdar.

    • To jsem ráda, že jsem vás rozesmála :-). Ať žije permakultura! Po dnešku snad není sucho nikde :-).

  6. Letos jsem se taky pustila do pěstování první rok na chatě. Předtím jsem akorát opečovávala skalku na které nebylo dlouho (roky) nic vidět. Letos jsem na ní přidala bylinky a taky si založila záhonek pro pěstování. Zalívám jen jednou týdně když se tam dostaneme. Plevel taky moc nevytrhávám, ředkvičky jsem pozdě protrhala a mají strašně dlouhé listy( to bylo listů do jídla a na vývar) a ty bulvy rostou strašně pomalu. Jen tak tak že snad některé možná do víkendu dorostou. Mám záhonek taky asi tak 7 m čtverečních a mám tam ještě petrželku, pažitku, mrkev (vypadá že mi jí moc nevylezlo), cuketu, okurku, echinaceu, měsíček, heřmánek, salát, slunečnici pro ptáčky a na okrajích 4 dýně. Prostě všechno dohromady. Vždycky jsem strašně zvědavá jak to za ten týden povyrostlo a jestli všechno vydrželo. Mám ze záhonku velkou radost. Četla jsem si knížku Česká biozahrada a pak ještě Zahradníkův rok od W. D. Storla a líbí se mi to pěstování bylinek, zeleniny i kytek pohromadě :-). Na příští rok chci určitě rozšiřovat a taky se vším začít trochu dřív.

    • Simono, moc diky za tipy na knizky, urcite se do nich take ponorim! ;) To pestovani bylinek, zeleniny i kytek pohromade prosim popisuje ktera z uvedenych knizek? Dekuji! :)

    • Je milé, kolik začínajících zahrádkářek máme mezi sebou :-). A je legrace, že všichni docházíme ke stejným závěrům :-).

  7. My bydlíme v bytě,ale na balkóně mám truhlíky s jahodami, rajčaty, bylinky. U nás je to manžel, který sází ( já při 2 malých dětech a vaření nemám moc času), mě to jako dítě bavilo, chodit s tátou na zahradu, kterou jsem měli ale daleko (taky jsem panelákové dítě, které ale sní o domečku). Letos jsme koupily pozemek, ale má jenom 670 m2. Tímto článkem jste mě potěšila, že i na malém prostoru se dá toho hodně vypěstovat, takže nemusím zoufat, že budu mít malou zahradu :-). Držím pěsti do dalších pokusů a těším se na články o zahradničení..

    • Na pěstování stačí mini prostor. Většinu zahrady mám jen trávu. Záhony mám jen dva a ty tipuji na celkem 6 m2 a kolem plotu mám možná dalších 6 m2. Takže mi stačí celkem pouhých 12 m2 na pěstování a k tomu můžu ještě využívat zahradu jako hřiště pro děti, sušák na prádlo, terasu na sezení… 670 m2 je obrovská plocha!

  8. Dekuji, Heli, za tenhle clanek! MOC me motivoval.. Jsem sice zatim jen zahradkar teoretik ponoreny do vsech dostupnych zahradkarskych knizek, ale uz se pomalu blizim i k praxi :) Jsem taky panelakove dite, ktere ma bohate, i kdyz nejspis podobne balkonove zkusenosti :) Diky za motivaci! Nemuzu se dockat, az se do toho konecne pustim! :)

    • Já to vzala zase obráceně, nejdřív praxe, pokus, omyl a pak se teprve nořím do knížek :-). Ale baví mě to. Ta zelenina roste přímo před očima. Ředkvičky byly za 3 týdny, hrášek za měsíc a půl, dýně natahuje šlahouny snad o půl metru denně, už jsem našla dvě cukety… Je to zábava a roste to samo.

      • Ohhh… uz aby to bylo… myslim tim, uz aby to rostlo samo! :D ;) Ja prave zacinala temi balkonovymi zkusenostmi, ktere pravda opravdu nestaly za nic :D Tak jsem se pak radeji ponorila do knizek, abych se aspon trosku poucila.. i kdyz popravde.. nevim, jestli jsem dnes o moc chytrejsi, ale rozhodne o trosku vic odhodlanejsi ;) Neusnadnilo mi to ani mnohocetne stehovani se nekam, kde casto nebyl dostupny ani balkon. To pak putovaly truhliky za okno – a ani tam se to nepotkalo s velkym uspechem. Tak snad se nekdy dockam i jineho rostlinneho pokroku nez jen kaktusoveho :D Vas clanek mi dodal velkou odvahu a silu.. Tak se ozvu, jak to jde! :)

  9. Heli, tak to je paráda, že jste se taky pustila do zahradničení. To, že se všemu dařilo, když rostlo jedno přes druhé, to je ta správná perma, kdy se zahrada stará sama o sebe. Chápu ale, že sousedi by koukali, znám to. Taky máme byt se zahrádkou-140m2, osázeno mám ze 2/3, zbytek – pergola, kotec…
    Asi 3 roky zpátky po kurzu permazahrady, přečtení pár knih o permakultuře aj., mi došlo, co na té moji zahrádce vyvádím a jak zbytečnou práci dělám a upustila jsem od zarovnaných záhonků, řádků bez jediného plevele a dnes mám přírodní zahrádku v malém. Bohužel – ráda bych měla nějaký ten hektárek:)) Že pěstuji zeleninu jinak, mi přišlo nyní vhod, kdy jsem 14 dní po operaci kolene a na zahrádku se jen tak nedostanu. Ale to nevadí, ona se už pomalu umí postarat sama o sebe. Tím, že vše mulčuji, stačí ji zalívat jen v době velkého sucha. Manžel mi včera na zahradě udělal pár fotek, já si je uložila do počítače a kochám se doma. Kdyby to nějak šlo, poslala bych vám pár aktuálních fotografií. Už jsem vám chtěla dávněji navrhnout, že by se na jj mohla udělat rubrika zahrady, pěstování zdravé zeleninky určitě tady patří.
    Všem permanům a perwomen (nevím, jestli a jak se to skloňuje) nazdar.

    • Naďo, moc děkuji za váš příspěvek, já jsem také začala svoji zahrádku nazývat permakulturou, ale pro mě je to spíš takové intuitivní pěstování… Rozhodně ale máme v plánu naše stránky rozšířit i o tuto rubriku, takže vám píšu mail :-). Evča se do toho letos také pustila a mají rovnou celé perma pole… určitě bude svoje zkušenosti časem sdílet.

  10. Zobrazit všech 40 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekRetro: Konec i začátek
Další článekHistaminová intolerance (HIT)