Začínající zahrádkářka – 1. díl

Holka z paneláku

Vyrostla jsem v paneláku a proto jsem nikdy neměla k zahradničení blízko. Nevěděla jsem, jak se o rostliny starat, jak je správně zalívat a už vůbec ne, co se kdy sází. I pokojové kytky u mě dost strádaly a tak jsem časem přešla na kaktusy, které měly největší výdrž. Další moje pěstitelské pokusy se týkaly hlavně balkonových kytek. Ty jsem vždy s velkou vervou na jaře nakoupila, zasadila do truhlíku a tím to celé pro mě skončilo. Zalívání, hnojení, otrhávání uschlých listů bylo jaksi mimo mě, a tak když kytky nenapadly nějací škůdci, do měsíce stejně většinou uschly.

Vše co se dalo utrhnout, jsem snědla

Co mě ale vždy hrozně bavilo, bylo sklízení. Ať už to byly v červnu třešně v třešňovém sadu, jahody u sousedů, zakázaný rybíz a angrešt u babičky na chatě, nebo kyselá jablka u silnice. Jako děti jsme s kamarády objížděli na kole okolí Zbraslavi a otrhali jsme a snědli všechno, co se otrhat a sníst dalo. Pamatuji si, jak jsme jednou se sestrou někde ukradly obrovskou dýni a koulely ji víc jak kilometr po zemi domů. Rodiče nás samozřejmě donutili dýni vrátit, takže jsme ji potupně koulely zase zpátky.

Rodiče mě zásobují

Když jsem byla v pubertě, rodiče si pořídili chalupu a začali pěstovat první zeleninu. V té době mě samozřejmě jejich pěstitelské pokusy vůbec nezajímaly, a povinná práce na zahradě byla spíš utrpení, než radost. Ale čerstvé saláty, hrášek, rajčata přímo s keříku, okurky, jablka, švestky, ořechy, jahody, angrešt a rybíz jsem zbožňovala. Raději jsem ale posekala trávník nebo zryla záhon, než abych se piplala se sazeničkami, zalíváním záhonů či plevelem.

Rodiče pěstování na chalupě úplně podlehli a i když už jsem s nimi už dávno nebydlela, dostávala jsem od nich každé léto a podzim domácí zeleninu a ovoce. Čerstvé saláty, kopr, rybíz, angrešt, borůvky, zavařená jablka a švestky bez cukru, povidla, domácí marmelády, vyloupané vlašské ořechy, nasušené bylinky a koření, zmraženou petrželku a pažitku na zimu… Byla jsem vždy za jejich vzorně zabalené výpěstky a výslužky nesmírně vděčná. Úplně ocenit jsem to ale dokázala až v době, kdy se mi narodil první syn. V tu dobu už jsem začínala Jíst Jinak a poznala zásadní rozdíl mezi zeleninou z obchodu a pěstovanou doma. Navíc se moje spotřeba zeleniny ztrojnásobila.

Byt s malou zahrádkou

V lednu 2015 jsem si splnila sen a přestěhovali jsme se do bytu s malou, 180 metrovou zahrádkou. Plány jsem měla obrovské a těšila jsem se, že začnu pěstovat kdeco. Byl zde už založen kompost a já kompostování úplně podlehla. Když člověk vaří Jinak, má obrovskou spotřebu zeleniny a tím pádem i spoustu bio odpadu. Vždy mi bylo líto vyhazovat všechny ty slupky a zbytky zeleniny do běžného odpadu, když normálně třídím kde co. A tak jsem s radostí plnila kompost a měla dobrý pocit z toho, že se vše využije. To jsem ale netušila, že ho budu mít během půl roku plný :-).

Stěhování s ročním dítětem bylo náročné a tak trvalo, než jsme se vůbec pustili do zahrady. Přes zahradníka se nám podařilo sehnat kvalitní zeminu a postavili jsme přímo na trávě první záhon. Jenže nastal problém, jak dostat zeminu na zahradu, kam byl přístup jen přes byt. Nakonec jsme rozpletli část plotu a přenášeli zeminu dírou v plotě. Bylo to lepší, než jezdit kolečkem s hlínou přes obývák.

2015 – máme první záhon

První záhon jsme dokončili v červnu. S velkou pompou jsem hned večer po navezení zeminy zasadila hrášek a těšila se, jak ho budeme s dětmi zalívat a pozorovat jak roste. Než jsem to ale stihla říct manželovi, tak mi celý záhon i se sadbou hrášku zryl. Hrášky sice vyrostly, ale velmi různě, nejčastěji tam, kde jsem už něco jiného zasela.

Můj první záhon vypadal dost divoce, ale byl to prostě pokus. Zasadila jsem 4 saláty, dvě dýně, čtyři kedlubny, pár rajčat, několik růžičkových kapustiček, nějaké bylinky a mezitím se mi různě pnul hrášek. Jelikož nejsem moc na pletí, byla to spíš zelená džungle. Moje pečlivá maminka, která má záhony jak ze žurnálu, a mrkev třídí ne podle velikosti, ale podle toho, co vyroste mimo řadu, se po spatření mého záhonu upřímně vyděsila. Nevypleto, žádný systém, žádné řádky, tu salát, vedle kedlubna, do toho se pnul hrášek, vedle se kácelo přerostlé rajče, v rohu dýně, která mi vyrostla do půlky trávníku… Všechno rostlo jedno přes druhé a očividně se tomu dařilo i přes moji nepéči.

Co vše mi vyrostlo

Sklizeň nebyla velká a zdaleka všechno nevzešlo, ale i tak jsem měla radost z vlastních výpěstků. Ředkvičky pořádně vyrůst nestihly, byl už na ně dlouhý den a kopr ani nevylezl, asi bylo příliš sucho. Kedlubny se povedly, salát zbyl jen jeden, zbylé tři snědli slimáci. Dýně zůstala jen jedna, protože druhou sazeničku mi vytrhl mladší syn a už se mi ji nepodařilo resuscitovat. I tak jsem sklidila asi pět malých, výborných dýní, které jsme velmi rychle snědli. Příště jich zasadím víc.

Nejlepší byla růžičková kapusta. Tu jsem dostala k nákupu květin do truhlíku zdarma, protože už to byl nějaký neprodejný zbytek. Ač ze začátku vůbec nevypadala, že se vzpamatuje, krásně se chytla a vyrostly z ní obrovské stvoly plné malých kapustiček. Vydržela mi na záhonech celou zimu, přečkala všechny mrazy a po celou dobu se z ní daly sklízet malé kapustičky. Výborná byla také rajčata. Těm se dařilo skvěle a chuť vlastních ze záhonu se fakt nedá srovnat s vybledlým rajčetem ze supermarketu. Čemu se ale dařilo neuvěřitelně byly ostružiny a angrešt, které už na zahrádce byly zasazené od původního majitele. Nestačila jsem vše sklízet a tak si je užili všichni, kdo mi chodili během léta zahrádku zalívat.

Když bych shrnula své zkušenosti z prvního roku, bylo mi jasné, že příští rok musím začít sázet mnohem dřív a víc toho, čemu se daří. A protože máme rádi jahody, udělám si jeden jahodový záhon. Dýně a cukety mi šly dobře, takže ty určitě zasadím i příští rok ve větším množství, dále hrášek, ředkvičky, kedlubny, kadeřávek a kapustu. A samozřejmě bylinky. Mátu, oregano, tymián, rajčata, kedlubny, salát, majoránku, bazalku, petrželku a pažitku. A také si pořídím borůvky, ty velké kanadské. Alespoň dvě. A jak to dopadlo další rok vám řeknu zase příště.