Zdá se, že v širokém dalekém okolí kolem Sázavy, kam se naše rodina na konci loňského roku přesunula, není místo, kde bychom se dobře najedli. Rádi s dětmi výletujeme a rádi bychom se nechali občas i někde obsloužit, ale ta strava v našem regionu, to je bída.

Žádná nebo mizerná zelenina

Lépe si pochutnáme na vlastní polévce z termosky než na jídle z restaurace

V nejedné restauraci od Českého Štenberka po Kutnou Horu kroutíme hlavami nad jídelním lístkem, kde se nevyskytuje žádná, ale skutečně vůbec žádná zelenina. V několika dokonce ani žádný ten okurkový, rajčatový, řecký či šopský salát! O nějaké dušené či vařené zelenině ani nemluvě. Není to zdaleka všude, ale je to překvapivě častý jev. Tuhle jsme kdesi u Jevan žebrali, zda nemají aspoň trochu mrkve na polévku, nebo něco podobného, co by nám uvařili ve vodě, ale neměli. Tam se tedy pro úplnost střídali majitelé a ten končící likvidoval zásoby, takže si nechával jen vše mražené, co se dalo hodit do fritézy. Místním strávníkům zřejmě vůbec nevadilo baštit omáčky, maso, knedlíky, hranolky a další jídla z menu, aniž by k tomu pozřeli byť kousínek nějaké zeleniny. Neměli ani zelný salát, ani sterilovanou zeleninu, prostě nic. Restaurace přesto byla překvapivě plná. Asi jsme moc nároční, smáli jsme se a jeli jinam.

My už to bez zeleniny sníst prostě neumíme. Jak nemáme k jídlu aspoň trochu té uvařené, podušené nebo napařené zeleniny, tak se nemůžeme dobře najíst. Občas to dopadá také tak, že sobě objednáme nějaké zeleninové rizoto nebo vegetariánské těstoviny a pro Káju ve vodě uvařenou mrkev či brokolici. A pak jí to ujídáme, protože ta hospodská rizota jsou děsně suchá a tedy nic moc lahodného. Jak tuhle napsala jedna z vás do komentáře: “S rizoty jsem to v našich restauracích vzdala, protože to chutná obvykle tak, že by to ani pes nežral”. Je to tak, oni to bez sýra a smetany neumí. A bohužel ta troška zeleniny v rizotu se v obyčejných hospůdkách většinou smrskne na mraženou kukuřici a hrášek či jinou mraženou směs, v těch “lepších” na orestovanou cibuli s troškou té mražené směsi. Restovaná zelenina pak bývá připečená až hořká. V některých dražších restauracích mívají grilovanou zeleninu. Přežili bychom i to, že se jedná téměř vždy jen o lilek, cuketu a rajčata nebo papriky. Kdyby to aspoň uměli připravit. Lilek bývá syrový a zbytek černý. No zkrátka zeleninu buď nevedou, mají mraženou nebo to s ní neumí.

Rýže na tom není o moc lépeNa dýňovou polévku od mámy nic nemá

Podobně se to má s rýží. Za tu dobu, co jíme jinak, jsme se naučili na cestách objednávat rýži a zeleninu a bylo po problému s jídlem. Jenže tady se jaksi rýže moc nenosí. A když ano, tak je to chuděra předvařená nebo dokonce uvařená, zamražená a následně ohřátá v mikrovlnce, jak jsme na to narazili právě ve Štenberku, když jsme byli na vodě. O nějaké rýži natural si můžeme nechat leda tak zdát. Přitom rýže se dobře skladuje a je vlastně velmi levná. Ale zřejmě o ni není zájem.

Dostali jsme rizoto do jídelního lístku

V jedné takové docela příjemné restauraci přímo v Sázavě se nám podařilo naší poptávkou zavést zeleninové rizoto až do jídelního lístku. Začalo to naším klasickým dotazem, zda mají rýži a zeleninu. Rýži ten den měli v nějakém poledním menu, takže nám ji nabídli. “Ale takové ty mražené zeleninové směsi, to my tady, bohužel nemáme. On tam má dneska jen čerstvou mrkev a brokolici,” řekla nám smutně servírka. A velmi se podivila našemu nadšenému dvojhlasu, když jsme ji požádali, ať nám tu mrkev a brokolici uvaří ve vodě a dá s tou rýží na talíř, že to je naprosto skvělé. I šla, objednala v kuchyni a kuchař v dobrém rozmaru to docela dobře dochutil nějakým bylinkovým kořením a dal hezkou čerstvou oblohu i s naklíčenou řeřichou kolem talíře. Naše nadšení neznalo mezí. Jídlo bylo prosté a chutné a navíc levné. Řekli si o 69 Kč. Hurá, máme to, už víme, kam zajedeme na jídlo, když bude potřeba. A tak jsme různé návštěvy brali při výletech po okolí do téhle restaurace a objednávali: “Pětkrát takové to rizoto jen z vařené zeleniny a rýže, žádný sýr, žádná smetana.” Párkrát to fungovalo, ale začala se měnit cena. Z 69 Kč nejprve na 79 Kč. To prý proto, že tehdy to bylo v době oběda a teď je to večeře. Budiž. Pak ubyla čerstvá zelenina, nastoupil hrášek a kukuřice, zmizela čerstvá obloha a přibylo děsně moc  soli a kari, o které nikdo nestál. Cena se zvedla na 89 Kč. Prý to srovnali s cenou za těstoviny a dali do jídelního lístku. Ještě jednou jsme to zkusili a předem poprosili, aby moc nesolili a kari vynechali. Slané to bylo jak čert a pálivé tak, že jsem nedojedla. Při vracení nedojedených zbytků se servírka dušovala, že kuchařovi říkala, že tam kari nechceme a vracela se z kuchyně se vzkazem, že ho tam dal jen trochu. Zjistili jsme, že změnili kuchaře. Přestali jsme tam brát návštěvy a při občasných pokusech se tam najíst jsme narazili na to, že ještě nebyli v Makru a nemají rýži nebo zeleninu, případně nemají obojí.  Po velké pauze jsme se tam stavili cestou mezi úřady a místo marného rizota si dali klasické těstoviny s houbami. Pro jednou, řekli jsme si, přežijeme i ten sýr nebo smetanu. Jeden by si myslel, jak si pochutnáme na něčem, co je nám vzácné a doma to nemáme. Ale opak byl pravdou. “Nuda nuda šeď šeď”, žertovali jsme s manželem nad talířem. Ani parmazán a smetana to nespravili. Nemělo to v podstatě chuť! Taková jako hmota ale nic víc. Já si dala noky, manžel špagety, vypadalo to oboje stejně a chutnalo nebo spíš nechutnalo totožně. Makrétka s námi zrovna nebyla, ale kojenou Káju mám všude s sebou, takže si vozím i jídlo pro ni s sebou v termosce. A protože termoska má větší obsah než její žaludek, zachránila jsem to nudné jídlo tím, že jsem si do něj vlila miminkovkou kejdičku z dýně, mrkve, čočky a rýže natural 🙂Takhle vypadá náš piknikový stůl

Restaurace mých snů

Vždycky, když takhle jedeme z nějakého výletu a cestou se najíme tak zoufale neuspokojivě, ptám se sama sebe, jestli chci tak moc nebo je tady něco špatně. Představuji si restauraci svých snů. Je celá nekuřácká nebo má alespoň nekuřáckou část opravdu totálně oddělenou od kuřácké. Obsluha se vesele usměje, když vejdeme do dveří a automaticky nabídne dětskou židličku. Asi nemusím říkat, že na celou Sázavu připadají dvě hospody, které mají nekuřáckou část, ani jedna dost dobře neizoluje kouř z kuřácké části a dětskou židličku mají jen v jedné z nich. A to jednu, takže když přijdou dvě rodiny s prckem…smůla. Ale zpět do světa fantazie. Na dotaz po čerstvé rýži a zelenině obsluha pokývá, že není problém. Donese  pak čerstvě uvařenou rýži a dušenou zeleninu, talíř je dokonce ozdoben čerstvým salátem. V těch nejdivočejších snech by pak v takové restauraci měli rýži natural nebo jáhly a třeba i vařenou čočku nebo cizrnu. A to je tak asi vše, co bych potřebovala ke spokojenosti s jídlem na cestách. Je to tak moc? Nekuřácké prostředí, židlička, příjemná obsluha, čerstvě uvařená rýže a zelenina? Jsem ochotná za to zaplatit 🙂 Marže je velká, protože náklady na trochu té rýže a zeleniny jsou opravdu směšné, zvlášť, když se nejedná o bio kvalitu. 

Kde není poptávka není nabídkaJindyje piknik takový

Jak si tak sním o dobrém jídle v příjemném prostředí, často se nachytám při myšlence:”No já tady snad nějakou tu restauraci otevřu, vždyť tady nic takového není, to by mělo úspěch.” Vzápětí si ale uvědomím, co se tak mezi řečí od servírek, číšníků a hospodských v našem regionu dozvídáme. Že o taková jídla prostě nemá nikdo zájem. Že přijíždí vodáci a cyklisté a všichni chtějí smažák a hranolky. Holt, kde není poptávka, není ani nabídka. Podařilo se nám vydupat si jakés takés rizoto v Sázavě, ale asi nás bylo nás málo, aby jim stálo za to mít ve špajzu rýži a nějakou tu čerstvou zeleninu. Musíme víc prudit, aby se to do těch českých restaurací dostalo! Když se obsluhy každý den někdo zeptá na rýži a zeleninu, to by bylo, aby se po dvou měsících nedostala žádost až k majiteli hospody, co myslíte?

Pohlreicha na vás

Možná si někdo z vás říká, no jo, kdybyste jedli normálně, tak si teď nestěžujete, že v regionu není rýže a mrkev. Jenže ono to není jen o tom, že my stavíme jídelníček na obilí, luštěninách a zelenině. Ono je to prostě o celém příšerném českém stravování. V duchu si vždycky říkám: “Pohlreicha na vás!”.  On by si totiž zdravý člověk klidně dal na cestách i něco mimo tabulky a pásmo zdraví, když by to bylo čerstvé a chutné. Užili bychom si změnu jídelníčku a vzácnost surovin, které doma nepoužíváme. Kdyby to aspoň dobře chutnalo. Jenže restauraci, kde vaří z čerstvých surovin, aby člověk pohledal. “Pohlreicha na vás!”, lamentuji někdy cestou z restaurace. “Ten by vám ty polotovary, předsmažené, mražené a instantní blafy hodil na hlavu!” vzkazuji tiše kuchařům a hospodským. Když začal ten jeho pořad, pochopila jsem, proč mi nikde nechutná. A nechutnalo ani když jsem nejedla zdaleka tak, jak dnes. Je ostuda, že člověk si jde zaplatit jídlo do restaurace a dostane něco mnohem horšího než by si byl většina z nás schopen připravit sám doma. Když si uvařím sama doma, stojí mě to pětinu ceny, je toho víc, je to čerstvé a chutné!

Vlastní je nejlepší

A tak se většinou při choutkách někde se najíst vrátíme raději hladoví domů a fofrem si uděláme něco našeho, a pak si pomlaskáváme, že takhle by nám stejně nikde neuvařili 🙂 Když tedy jedeme někam plánovaně, raději si vezmeme jídlo s sebou a posadíme se s ním venku na deku, než abychom za spoustu peněz skuhrali, jak nám to nechutná a jak nám z toho je těžko a žíznivo. Tím, že děláme velké snídaně, jsme vlastně jako jiní lidé po obědě, a na cestách pak netrpíme hlady, i když máme  s sebou jen sushi rolku, polévku v termosce nebo kváskový chléb s luštěninovou pomazánkou. Občas si ale někde v restauraci jídlo dopřejeme, a já si pak užívám ty chvalozpěvy na to, jak skvěle vařím 🙂 Kdyby neměli srovnání, těžko by domácí kuchyni ocenili. A tak se u nás říká to, co říkávala moje babička, když jsem byla malá, a já to nechtěla pochopit: “Všude dobře, doma nejlíp.”  A to u nás platí nejen o jídle.

Jste unavená a vyčerpaná? Posilte v zimě ledviny

Nastartujte imunitu a vyhněte se nemocem.

Je to snadné. Zjistěte, jak na to.

Stáhnout ZDARMA

  1. Dobrý den,
    mohu doporučit v Praze novou restauraci Plevel na Krymské ulici. Výborně jsme si pochutnali a malému připravili rýži 🙂

      • Chtěla jsem přida jednu makrobiotickou jídelnu do map, ale nemají e-mail, který máte jako povinný údaj. Dá se to nějak obejít?

          • Jídelna zdravé výživy SLUNEČNICE, Chelčického 5, Ostrava; otevřeno po-pá, 10.00-16.00,tel: 596116722, 602 596 129, http://www.zdravajidelna.cz; jídelna je makrobiotická, 5 menu včetně bezlepkového, zákusky, zeleninové pirohy, zelňáky, saláty
            Nechtělo se mi otevírat e-mail, tak posílám tady, snad to nevadí.

  2. Narazila jsem na to u víc Vašich článků a už dlouho se chci zeptat. Malé děláte jídlo do termosky “vše v jednom” dohromady vaříte i převážíte? Vím, že nemá být zelenina s obilovinou. Tak jsem to vždycky strašně řešila a všechno jsem malé vařila i převážela zvlášť. Pak je zase problém, aby byla termoska plná atd…. To jsem se asi trápila zbytečně.

  3. Doplnila bych jen Evču s tím, že v Českém Štenberku se nepochutnají ani lidé, jež se běžně stravují. S jídlem je to tam doslova a do písmene šílené 🙁 o čerstvých potravinách se tu lidem skutečně může jen zdát:( a jejich vysvětlení, že vodáci chtějí jen smažák apod. – to je nesmysl. je to jen jejich pohodlnost a touha za léto z turistů vydřít maximum – ve skutečnosti přibývá víc a víc lidí, kteří místní kraj milují, ale raději sednou do auta a nají se někde vzdáleněji a nebo doma. Pravda, je, že ve větších městech se vaří kolikrát zdravěji než na venkově, kde mají lidé mnohem snažší přístup k čerstvým potravinám:( divný paradox dnešní doby:(

    • Je to tak, Dani, je to pohodlnost a ochota nás lidí, že jim to jíme. Kdyby každý odešel po shlédnutí meníčka, museli by něco změnit.

  4. Jste tu někdo z Chrudimi? Nemám totiž s kým probrat otázky makrobio stylu. Předevčírem jsem se byla poprvé najíst v Kruhu Zdraví a nebylo to tak špatné – cizrnové karbanátky s nějakou omáčkou mě chutnali a byla jsem sytá až to večera. Mají tam menu na celý týden a taky možnost sestavit “zdravý” jídelníček s rozvozem – to se mi moc nezdálo, páč se to tam hemží jogurtama, ale alespoň jedna jídelna, kde se dá najíst “jinak”. Včera jsem si říkala, že nemůžu ani odjet v klidu na dovolenou, abych nemusela myslet na to, jak a kde se najím. Paradoxně jsem začla doma vařit jinak právě proto, že jsme byli v Krkonoších na dovče, jídlo podávané rautovým způsobem, ale výběr hlavně z masa, masa a taky masa… Přeháním – měli tam i dušenou zeleninu a rýži parboiled, což jsem si nechala polít nějakou omáčkou. Ale v duchu jsem si říkala, že taková strava mě už dusí….! Ani jsem netušila, jak budu za pár dní vařit a jak mi to bude chutnat.

    • Jé, to je škoda, před čtyřmi měsíci jsme se přestěhovali z Chrudimi do Přelouče, ale občas tam jezdíme. Jo v Kruhu zdraví se dá poměřně dobře najíst. Jinak jsem na seznamce, a už se s jednou maminou znám.

  5. Taky bych přidala nějaké pozitivní zkušenosti 🙂 Překvapila mě obsluha na svatbě známých, kde jsem byla nahlášená jako vegetarián. Odchytli si mě ještě před obřadem a ptali se jestli jsem vegetarián nebo vegan. Mysleli na mě i s předkrmem a polévkou. To mě potěšilo 🙂

    • Na svatbě jsme také měli podobný zážitek. Brali se naši kamarádi, co takhle jedí, takže byla dvě jídla na výběr. Klasika tuším kachna a pro nás seitan s rýží. Bylo to v Rožnově pR a stačilo dojít za obsluhou, dát recept a poradit, kde sehnat suroviny. Takže ono když se chce, lecos jde 🙂

      • I já přidávám svou dnešní zkušenost ze závodní jídelny na Sázavě.Vybírala jsem z jídel -vepřové plátky rýže,smažák brambory,pikantní cizrna sekaná,rýžový nákyp ovoce. Paní kuchařce jsem nahlásila pikantní cizrnu s rýží a ona se mi smála , že chci dvě přílohy – já na to ,že cizrna je bílkovina a ona jen divně koukala. U stolu měli všichni smažák a na mě zírali jak na blázna.Mě chutnalo jen chyběla vařená zelenina.

        • Tak to musím taky přidat zážitky z naší závodní jídelny kde vaří “kluci v akci” a snaží se. Tam byla minule cizrna na paprice.Jak to vypadalo? hluboký talíř plný cizrny, na tom plátek tofu – a tak jsem se ptala , co máte k tomu za přílohu? odpověděl že přece tofu 🙂 vedle měli kroupy – ale děláné na sádle 🙁 omáčky zásadně s kuřecím nebo vepřovým vývarem, do polévek vždy patří šunka nebo slanina…Už tam nechodím a vařím si na plotně v práci.

        • Holt někdo má cizrnu za přílohu a my za hlavní složku (bílkovinu) :-).
          Super, že si můžete alespoň něco vybrat.

  6. Máte pravdu, většinou je to bída. Ale měla jsem nedávno v hospodě pstruha s ratatouille, zdálo se mi to jako nejlepší možnost a ačkoliv to není úplně ideální, byla jsem příjemně překvapená. Nepřesoleno, nepřemaštěno a docela jsem si i pochutnala. To aby zaznělo i něco trochu pozitivnějšího. Ale ano, většinou ať člověk dělá co dělá, z nabídky, byť zdánlivě široké se nedá vybrat nic a doma uvařené je prostě doma uvařené. Jít do reastaurace, to si na tom musí člověk spíš užít jiných aspektů (společnost apod.) než samotné jídlo, tak to prostě je.

  7. Doporučuji na konec prázdnin výlet do Třebíče, přímo v židovském městě, tedy centru turistického dění je nově otevřeno úžasné vegetariánské bistro, kde se dá najíst za 70 Kč přesně podle Vašich představ – vaří vesele zeleninu s bulgurem, vegetariánské karbenátky, červenou čočku po bulharsku, v menu najdete i pickles a spoustu jiných vege dobrot. Jedinou chybou je, že o víkendu je zavřeno. Tak přece vlaštovka na malém městě a zajímavé je, že je pořád plno.

    • tak vida, pak že to nejde! už vím, kam si uděláme s holkama výlet 🙂 Kdyby byla chvilka, dejte to do map, ať to najdu i ostatní. Díky!

  8. Když jsme byli kamarádům na svatbě, tak jsem je poprosila, jestli bych si místo klasické svíčkové mohla dát s prckem něco jiného (měla jsem tedy pro jistotu navařenou zdravou svíčkovou v termosce, , v krabičce tempeh a knedlík z kukuřičné krupice (prostě abychom měli s mrňousem na talíři vizuálně totožné jídlo a on se nepídil po ostatních talířích.) Nakonec jsem se ale neodvážila tu termosku na svatební hostině otevřít (né kvůli mě, ale kvůli novomanželům.. Chtěla jsem, aby byli stále středem pozornosti oni, ne já se svou termoskou. Abychom se tedy účastili oběda, tak jsem si z menu (z toho “zdravějšího”) našla pouze pstruha (doufala jsem, že bude čerstvý, pouze z chlaďáku), řekla jsem si, že si ho dám s nějakou dušenou zeleninou a nějak ten oběd zvládneme. Číšníkovi jsem i detailně vysvětlila, jak by to mělo asi vypadat: “Moc prosím o to, aby byl pstruh jen minimálně osolen, bude to jíst i můj syn (1,5 roku), a kdyby k tomu šla nějaká dušená zelenina – třeba na chvíli do osolené vody hodit alespoň brokolici, mrkev.. Šlo by to?” Číšník se na mě krásně usmál, že beze všeho, tak jsem se těšila, jak jsem to pěkně dohodla a třeba se i najíme. Ale ouha 🙁 Pstruh byl slaný jako ďas.. Žádná nedávno chycená rybička se nekonala a zelenina byla klasická směs z mrazáku (hrášek, mrkev, kukuřice) – též slané jak blázen.. Pouze jsme si zobli s tím, že musíme jít nahoru přebalit.. Tam jsme si s malým s chutí dali tu naší svíčkovou (nakonec jsem byla ráda, že jsem ji zužitkovala) a pstruha jsme nechali plavat dál po té své vodě. Smutné 🙁 S tím jídlem je to bída nad bídu, tak se snad někdy dočkáme alespoň toho čerstvého masa..

    • Přesně tak, prostě ani tu rybu se zeleninou jinak než přesolenou, mastnou udělat neumí. Není nad vlastní jídlo.

  9. Je to tak, kde není poptávka není nabídka. Kolega po šesti letech zavřel zdravou jídelnu, protože nebyl o zdravá jídla zájem. A musím říct, že vařil výborně – MB, vegetariánské i veganské.

    • Škoda, tolik úsilí, práce a lásky do toho musel dát….si tajně říkám, jak bych s někým do něčeho takového smysluplného šla, ale není to vůbec reálné 🙁

      • Záleží na lokalitě, třeba v Praze by jste určitě měla odbyt. V MB je také zdravá prosperující jídelna a musela se rozšířit, lidé se tam nevešli.

        • Ono to ani v té Praze není tak jednoduché. Na sídlišti neseženete dost strávníků a v centru jsou obrovské odstupné a nájmy. Chtěly jsme s kamarádkou jednu takovou restauraci otevřít, ale pod 4 miliony jsme se za rozumný prostor plus potřebné vybavení nedostaly a tak štědrého investora jako má např. Maitrea jsme nenašly. Navíc, aby člověk zaplatil nájem, personál, suroviny a investice se mu do aspoň 10 let vrátila, muselo by jídlo stát kolem 130 Kč a to se lidem za jídlo bez masa dávat nechce.
          Od té doby se dívám na naše restaurace trochu shovívavěji, přesně jak píšete, kde není poptávka, není ani nabídka. Proč kupovat čerstvou mrkev, když ta mražená vydrží roky, nemusí se nic vyhazovat a zákazník ji vesele zbaští. Ale že to neumí uvařit bez kila soli a glutamátů a milou obsluhu aby taky pohledal, to mě vytáčí pořád 🙁

          • No, holky, ono to nebude tak zlé, protože polední menu třeba Nine Star Ki stojí 160 Kč a frčí to tam vesele i zcela mimo centrum. Prostě je to tam tak dobré, že si to lidi dají a znám jich mnoho, co si proto jedou a berou si to s sebou. Ale náklady známe, něco podobného jsme chtěli udělat s kamarádem u nás ve Stodůlkách a taky jsme to vzdali. No a teď na Sázavě bych evidentně uspěla spíš se stánkem na párky v rohlíku 🙂

  10. Tak pridte do Nymburka, Katovna, Stara posta, alebo u Gregoru…nieco by ste urcite vybrali 🙂 Kutna Hora nas tiez sklamala pred dvoma rokmi,,v snahe byt svetovy si nesiahnu ani na moju domacu uroven 🙂 a to nie som sefkucharka 🙂

    • Nati, jestli vaříte jako my, tak si na vaši úroveň jen tak nějaká hospoda nesáhne 🙂 Nymburk není daleko, díky za tip!

  11. No zcela výztížné a přesné. Nepochutnáte si ani na klasickém jídle, natož aby vařili zcela jinak. Mě osobně také napadla myšlenka, že bych si tu otevřela restauraci s naší stravou. Jde o to, aby se to lidem dostalo do podvědomí a chtěli už konečně nějakou změnu. Ale pro mě je to ještě daleká cesta a jsem tu bohužel na to sama. Snad se jednou zadaří!!!!

    • Moni, založte restauraci, dejte ji k nám do map a my tam budeme všichni jezdit na výlety 🙂

  12. Hezký článek, v podstatě to, na co postupně přicházíme všichni 🙂 Pro mě jsou takovéhle články jakýmsi uvědoměním a shrnutím toho, co jsem prožíval celé roky. V Praze nebyl problém zajít si někam na zdravější jídlo a mám pocit, že je to tam pořád a pořád lepší. Pravidelně jednou do měsíce jsem navštěvoval restauraci http://www.malybuddha.cz/ , byl to pro mě takový už rituál, když jsem zůstal v Praze přes víkend a udělal si hezkou neděli s procházkou 🙂

    • Díky, Jarine. Ve velkých městech je věší výběr, Praha a Brno jsou v tomhle skvělé. Tipy na dobré restaurace potřebujeme dostat do map, abychom věděli, kam jít, takže když bude chvilka, šoupněte nám je tam, prosím. Dííík!

  13. Ano, v Česku je to stále tragédie. 🙁
    A asi i dlouho bude.
    Mám to štěstí, že se většinou vyskytuji v Holandsku a tam jsou vaše restaurace snů běžné.
    Návrat do Česka pak pro mne bývá pravidelně šok. (i z jiných důvodů)
    Restaurace raději moc nenavštěvuji a nad zeleninou ze supermarketů se mi chce brečet. Ještě takový postřeh: některá česká zelenina úplně jinak (divně) chutná.

    • No, to je právě ono. Ono to není ani tolik o jídle jako o tom našem národu. Nesmějeme se, jsme netolerantní, nekomunikujeme a jíme blafy. Ale lepší se to, jen holt děěěsně pomalu. Česká zelenina chutná fakt divně, když má člověk srovnání. Kamarádka přišla z Anglie a koupila mrkev v obchodě. Vyhodila ji, že je hnusná a šla do výživy pro bio mrkev. Ale byla v šoku, že chutná stejně, respektive, že to spíš nemá chuť.

      • Tak ale kdoví jak to zase pěstujou v Anglii, čím to sypou 🙂 ALe přiznávám a souhlasím odlišná chut tam je, koupená kedlubna voněla a chutnala po igelitu, moje okurky jsou sladké (!) mrkvev taky a jinak i chroupe. Takže velkochovy zeleniny budou asi stejná hrůza jako velkochovy zvířat.

  14. Evi,naprosto s Vámi souzním! U nás ve městě jsem objevila restauraci, kde si dávám rýži (bílá, nějaká zvláštní, nevím čím, asi předvařená) a grilovanou zeleninu-ta je aspoň čertsvá – cuketa, rajčata, papriky, žampiony… zatím je to to nejlepší, co jsem objevila. Určitě jsem jediná, kdo si něco takvého objednává, protože, když jsem si byla objednat jen gril.zeleninu (do krabičky s sebou k doma připravené rýži, tofu a kvašené zelenině), číšnice se mě s úsměvem ptala: “A dneska bez té rýže?” a to jsem tam byla sotva třikrát. Takže si mě musí i za tu chvilku dobře pamatovat… až se na mě přijde podívat kuchař, co je to za exota s gril. zeleninou a rýží, snad najdu odvahu mu navrhnout nějakou provokativní změnu – třeba rýři natural a dýni. Musíme začit měnit sebe a pomalounku se k nám přidá okolí, věřím v to… člověk si je stále jistější v kramflecích, když jí dobře (tedy jinak) a přestává se bát posměchu či odmítnutí (u mě to jde tedy myslím fakt pomalu, ale jde!). Takže – díky za článěk, mluvíte mi z duše. Bude nás víc a Váš – náš sen se stane běžnou realitou – založíme síť restaurací – a místo McDonalda si budeme pochutnávat na “našem” – kdekoli, kdykoli.

    • Na nás se fakt jednou přišel kuchař podívat, co jsme to za exoty 🙂 To jsem onehdá v luxusní restauraci seděla s Helčou a našimi dvěma kamarády a všichni jsme chtěli rýži se zeleninou a žádný sýr ani smetanu. Jinak už nás v našich pražských restauracích znali a vítali slovy:”Takže zase tofu s brokolicí a třikrát rýže?” Ovšem na Sázavě to bude na delší lokte. Ale nevzdávám to, ono to tam prostě musí dojít, víc a víc lidí už to nemůže jíst, co se nabízí.

  15. Zobrazit všech 40 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekZtloustneme po sacharidech?
Další článekJak spravně upražit slunečnicová semínka