Když mi bylo 16, jezdila jsem na vodu s jogurtama, rajčatama a racio chlebíčkama. Už tehdy jsem byla pro ostatní divná a poslouchala spoustu řečí na adresu toho, co jím. Jenže já už tenkrát nemohla přežít jen na paštikách, langoších, párcích v rohlíku, klobásách a smažených věcech. Což ale teprve teď, když jsem si vezla dvě děti v lodi a jíme jinak. Tak prostě jíme jinak i na lodi. Mohli byste si myslet, že necestujeme a podobné akce nepodnikáme. Chyba lávky. Cestujeme, podnikáme kde co a přitom se ještě najíme po našem. Právě jsme se vrátili z vody. Sjížděli jsme o víkendu Sázavu.

Na vodu jsem jezdila ráda už od 16 let. Už tehdy mě zajímala zdravá strava. A protože mě už tenkrát trápilo strašně neduhů, typická vodácká strava mě mučila. Den, obrázek-2dva nebo dokonce týden na paštikách, klobásách, párcích v rohlíku, langoších, hranolkách a smažákách bych prostě nepřežila. Tak jsem se to musela naučit v rámci svých tehdejších znalostí a možností řešit po svém. Před těmi mnoha lety jsem proto vozila na vodu jako jediná jogurty, racio chlebíčky, jablka, okurky, papriky a rajčata. A měla radost z každého otevřeného obchůdku, kde se daly dokoupit zásoby těchto surovin, zatímco ostatní doplňovali rum, uzeniny a pečivo. Nákupy v obchodech, které se obvykle kolem řeky moc nevyskytují, mě zachraňovaly. On se totiž takový jogurt těžko vozí bez následků týden v sudu 🙂 Samozřejmě jsem si vždycky vysloužila spoustu chytrých poznámek o dietě, přehánění, zbytečnému zdraví apod. Díky svým zásobám jsem byla v očích všech ostatních “něco jako vegetarián”, ačkoli jsem tehdy maso normálně jedla. Ale ty vodácké stánky a hospůdky u řeky, to na mě prostě bylo odjakživa moc a že jsem divná, na to jsem byla dávno zvyklá. Nikdy jsem totiž nekouřila a nepila, což samo o sobě provokovalo mé okolí k věčným komentářům a navíc snaze mě to naučit. Jediné, čemu jsem se nikdy na vodě neubránila, byly různé buchty a koláče, co tam vozily starší holky. Bez energie z jogurtů a syrové zeleniny a ovoce jsem se na sladkosti vrhala s velkou chutí 🙂

No a co teprve teď, když jíme jinak a uzeniny ani maso nejíme, sýry nejíme, brambory nejíme, normální pečivo nejíme, ani sladkosti s cukrem jíst nechceme….Jak se vypravit na vodu a jíst si tam dobře ponašem??? Někteří z vás píší, že to na takových akcích prostě nejde a ptáte se, co tak jako jíme my. Já na to říkám, že komu taková strava (myslím hospůdky a stánky kolem vody) nevadí, ať si jí klidně dá a třeba si to i užije. Ale my bychom s Helčou opravdu trpěly a našim dětem bychom podobnou stravu už vůbec nedaly. No a protože právě máme za sebou dva dny sjíždění Sázavy, tak se s vámi můžeme podělit o naši zkušenost a dát vám tipy na cestu.

Jeli jsme Helčina a moje rodina. To znamená dva muži, jedna těhotná a jedna kojící žena, dvě čtyřleté děti a jedno roční batole. V pátek večer jsme s Helčou  připravily pomazánku , daly péct kváskový chléb s vařeným obilím a nakrájely do krabičky zeleninu. Zásoby v ledničce nabídly mrkev, kedluben, čínské zelí, ředkvičky a okurku. Helča umotala 8 sushi rolek z rýže, kvašené zeleniny, syrové okurky a kouska uzeného tempehu. Chlapům tam dala trošku wasabi a hořčice, nám jen hořčici a dětem úplně bez dochucovadel. Ráno jsme ještě v Soyabelle udělaly během vaření snídaně kaši z jahel, rýže, mandlí a sladěnky, uvařily do termosek čaj banchu a mohlo se vyrazit. Roční Karolínce jsem udělala extra jídlo nesolené nemaštěné do termosky (rýže, jáhly, fazole, mrkev, květák, cuketa), vzala krabičku vařené rýže a kukuřičné křupky pro případ nouze.

obrázek-1

Snídali jsme doma klasicky jako každý jiný den – miso polévku a rýžovo – jáhlovou kaši s rozdušeným celerem a mrkví. S příjemně plnými žaludky jsme vyrazili na vlak, který nás odvezl k půjčovně lodí na Sázavě. K svačině měly děti pudink a na oběd jsme si všichni dali s chutí sushi rolky a kváskový chléb s pomazánkou přímo na lodi. Dokonce i Helčin manžel, který se těšil, jak si někde “něco pořádného” dá, si pochutnával nahlas a prohlásil, že na žádný oběd do hospody nejde, že sushi rolky stačí. Chlapi si dali po cestě jen pivo, Karolínka ve chvílích nudy nebo potřeby sosala mateřské mléko.

V kritických momentech dostala kus mrkve, okurky nebo v nejkrajnější nouzi kukuřičnou křupku a byl hned klid. Večer jsme se vzhledem k roční Karolínce a Helčinému 7. měsíci těhotenství  vrátili k nám domů na Sázavu, kde se nám spalo pohodlněji. K večeři jsme si ugrilovali hromadu zeleniny (cukety, celer, batáty, řepu), udělali salát z kvašeného zelí, ředkviček, okurky a ledového salátu a opekli pstruhy.

Po večeři nás s Helčou čekala ještě příprava jídla na druhý den. Ale ve dvou se to zvládlo rychle a ještě byl čas si u toho popovídat. Pro velký úspěch jsme udělaly další, trochu jinou, pomazánku, upekly čerstvý kváskový chléb s rýží a nakrájely do krabiček syrovou zeleninu. Na svačinu pro nás i pro děti jablko a kaši ze Soyabelly a na večeři jsme se všichni těšili do restaurace v Českém Štenberku. A protože jsme měly ještě chvilku čas, rovnou jsme si připravily na ráno zeleninu a zeleninový vývar na polévku ke snídani a připravily zeleninu na rozdušení na kaši.

Ráno nám to všechno pěkně odsýpalo, jen jsme do ohřátého vývaru vyklopily nakrájenou zeleninu, daly rozdusit už nachystanou cibuli se zelím a mrkví a ohřály obilovinu z předešlého dne. Pro Karolínku jsem uvařila do termosky kompletní jídlo, které jsem vezla s sebou. V Soyabelle se uvařila další sladká kaše na svačinku pro děti i pro nás mlsné. Po vydatné snídani jsme se opět vypravili na vlak a pak na lodích po řece do Štenberka.

K obědu  jsme přímo na lodi za jízdy s chutí snědli kváskový chléb s pomazánkou a zeleninou,  děti měly odpoledne ještě ke svačince sladkou kaši. Těsně před koncem cesty jsme ve vodě uviděli nejspíš vydru (nebo to byla ondatra?), která se nás nebála a nechala se krmit dobrou čtvrt hodinku naším domácím kváskovým chlebem. Chutnal jí natolik, že připlavala k lodi na necelý metr.

obrázek-4

Večeře v hospodě v Českém Štenberku, to byly jen vyhozené peníze za zdaleka ne tak chutné jídlo jako bylo to naše doma vyrobené. Aby taky ne – oni tam mají předem uvařenou a namraženou rýži, kterou ohřívají zřejmě v mikrovlnce, aby prý kuchař nemusel ob den vařit novou rýži. No pochopíte to? To snad dá víc práce navařit, naporcovat a zamrazit dopředu rýži, než udělat čerstvou bílou rýži, která se vaří zhruba 10 minut. No, ale to sem nepatří, to je spíš námět na stravu v českých hospodách. My jsme byli v první chvíli vůbec rádi, že jsme našli hospodu, kde mají v nabídce rýži a zeleninu. To se totiž kolem Sázavy moc nevidí. Všude jako přes kopírák nabízejí klasický smažený program: smažený sýr, hranolky, smažený řízek, smažené americké brambory atd. Takže zeleninové rizoto znělo jako fajn možnost dát si něco dobrého po našem. Jenže mražená zelenina a mražená rýže nejsou zrovna lahůdky, navíc to ohřívání v mikrovlnce vám prostě energii spíš vezme než dodá.  Už máme zmlsané jazýčky, zvyklé na čerstvé a poctivé chuti. Tohle byla jen hmota nevalné chuti, co tlačila v žaludku a navíc za ty prachy… No nic. Naše zásoby jsou prostě lepší 🙂

Naše chuťové pohárky naštěstí uspokojila Helča dalším bezlepkovým dezertem z kukuřičné krupice, jáhel a tofu, takže jsme si doma v sobotu po příjezdu a v neděli před odjezdem dali kousek koláče a byl klid i co se honivé mlsné týče. Žádné zmrzliny ani nic podobného se nekonalo. Naše děti byly po všech stránkách zlaté a krásně to s námi zvládly. Samozřejmě že všude kolem běhala děcka s nanuky a jinými záležitostmi, ale my jsme přece měli chleba s pomazánkou! Taková vzácnost, že je ani nenapadlo žebrat třeba o zmrzlinku. A když Markétce bodří vodáci u stánku, kde tatínkové pili pivo, nabídli haribácké bombóny, protože aspoň ona by si nejspíš dala, když maminka odmítla, tak jim nahlas a důrazně sdělila: “My bombóny nejíme!”. Na dotaz, co teda jíme, zahlásila, že obilí. Vodáci se zaradovali, že oni to kvašený mají taky rádi a všichni byli spokojení.

obrázek-5

Důležité poznání pro nás je, že s sebou do lodi jsme schopné připravit a uvozit dostatek jídla, na kterém si pochutnáme, ze kterého nemáme pupínky, zácpu ani nic jiného. Však o pomazánku a domácí kváskový chléb byl pokaždé boj, sushi rolky jsou taky mňamka. Pak už stačí nějaké to jablko nebo obilný krém. Tohle by se dalo připravit i v kempu na vařiči, jak si to ostatně vyzkoušel vloni na Apaluše můj muž. Prostě když se chce, tak to jde. Nám se chtělo a ještě jsme si to užily, protože jsme na to byly dvě.

Takže kdo se bojí, že by na vodě trpěl, nechť si vezme inspiraci a někoho stejně postiženého s sebou a bude mu fajn jako nám poslední víkend.

 

Ahoooj někde na řece!

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

33 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Zdravím všechny, chystám se za necelý měsíc na sportovní víkend a protože pořád kojím, beru prtě sebou. Bude jí v tu dobu 13 měsíců. Budeme bydlet v hotýlku, kde bude plná penze. A co se mi nehodí do krámu… Tam si nemůžu sebou vzít plotýnku (kterou vlastně ani nemám:-D). Jak pořešit jídlo pro malou. Pátek se zvládne, jede se odpol, takže k večeři bude mít obilnou kaši. A co sobota. Vezmu jí vařenou obilovinu, obilnou kaši, trochu vařené červené čočky, ve společenské místnosti je lednice, tak to vydrží na celý víkend. Ale jak pořešit pro prtě tu zeleninu, když není možnost žádné plotýnky… Malá má 4 zuby, ze syrové zeleniny dává řapíkatý celer, dávám ho místo křupek. Ale celý víkend jen řapíkatý celer…? No, celý víkend, pátek je celkem v pohodě, jedeme až odpol. Sobotu tam budeme celou a neděli odjíždíme po obědě, někdy kolem druhé hodiny, takže doma budeme tak ve čtyři. Napadlo mne v první chvíli, že vezmu Soyabellu (snad už bude vyreklamovaná), že v ní tu zeleninu uvařím:-D Ale zase tam je min 0,8 l vody, to se mi zas moc ta zelenina vylouhuje a bude k ničemu, ne? Takhle – tak samozřejmě to nějak zvládnem, holt se jednou za čas použije sklenička, ale kdyby byl nějaký nápad, jak se skleničce vyhnout, tak se zlobit nebudu:-D

    • Já bych se zkusila domluvit s personálem kuchyně. Pokud je hotel aspoň trochu “friendly”, tak by snad mohl trochu té zeleniny pro jedno mrně napařit. A taky budou možná vařit nějakou polévku, tak zkusit, jestli by trochu zeleniny či vývar nedali stranou? A jestli ne, tak příště jinam a holt bych řešila sobotu skleničkou, no….

      • Oni sice “friendly” jsou, ale je to spíš takový ten styl “škola v přírodě” nebo “pionýrský tábor (nejsem už nejmladší, noooo:D)”. Takže jedno jídlo pro všechny bez možnosti výběru, snídaně fakt jak na táboře (chleba, pomazánka, kakao), taky tam mají takový ty varny se sladkým čajem:-D Na člověka tam úplně padá nostalgie:) A proč tam vůbec jedu, by se mohl někdo ptát… Ten hotel má dobrou cenu, má tam bazén, wellness, a hlavně tělocvičnu a je to všechno za hodně slušnou cenu, což je věc v širokém okolí nevídaná. No a já patřím mezi pořadatele/předcvičovatele, nikde jinde jsme zatím takové zázemí nenašli, tak proto se tam vracíme. Každopádně si sebou nějakou tu zeleninu vezmu a zkusím je, jestli budou kuchařky ochotné. Když nebudou, tak bude sklenička, když budou, tak to prtě bude mít skoro jak doma. Ona to v nejhorším dožene kojením. A já to taky nějak přežiju, jsou fajn v tom, že jak vaří jen jedno jídlo, tak když jim řekneme včas nějaké obvyklé jídlo, tak kvůli nám změní jídelníček (je to družstevní hotel, takže vaří pro zaměstnance, mám to správný slovo – je to závodka!). Chudáci holky, to se budou divit, když nebudou brambory a knedlíky a já zařídím rýži a těstoviny, haha:-D A že nebude řízek! Ale jo bude, to bych byla ukamenovaná, řízek a kuřecí stehno nesmí totiž ženským nikdy chybět.

  2. Uz jsme absolvovali 5 dni po stanem. Strava po kojici matku vyborna domaci. Mrne zatim na MM. Jakym zpusobem pripravit domaci sklenicky na prikrmy(zvlaste co se zeleniny tyce), at nemusim kupovat? Budeme v zahranici na zavodech, kterou jsou od rana do vecera v poklusu. Chlapi se klasicky “odbydou” na stankach a mistni stravou pro zavodniky a jejich tym, ikdyz strava mnohem chutnejsich nez u nas ( zelenina, kvasenky, vyborny chleba… a klasika klobasy, maso ). Na poklid uvitam urychleni na ohrati sklenicky. Dekuji

    • Zeleninu bych vám určitě nedoporučovala dávat do skleniček, po 2 hodinách už je kyselinotvnorná a ztrácí svůj význam. Nešlo by s sebou mít malý vařič a trochu čerstvé zeleniny s sebou a ke každému jídlu mu 10 minut zeleninu povařit? Uvařené obiloviny vám pár dní vydrží i když čerstvé jsou lepší, ale zelenina ne. Také se v nouzi dají použít instatní polenta, nebo kaše. Kuskus a bulgur jsou hned, stačí je zalít horkou vodou.

  3. To zvíře byla nutrie. Na Sázavě jich poslední dobou bylí čím dál tím víc.
    Asi někomu utekly (nebo byly vypuštěny) z chovu. Velice silná kolonie bydlí ve Čtyřkolech, je to tem taková místní atrakce, další nutrie prý už byly viděny v Týnci n.S. i na jiných místech.,

  4. Holky, já vás opravdu obdivuji. Jdete si za svým a je úžasné, že se ani vaše děti nenechají zlákat všude přítomnými dětmi se zmrzlinami, nanuky a nejrůznějšími sladkosti! Opravdu obdivuhodné!
    Co jsem objevila vaše stránky, vařím a peču podle vašich receptů. Dokonce jsem ráda, že až na pár výjimek, se využívané potraviny shodují s doporučovanými potraviny pro mou a dceřinou (4 roky) krevní skupinu 🙂 Když se mne tedy někdo zeptá, proč nejím např. brambory, mám min. dva argumenty 🙂
    Jsem ráda, že mohu být členem klubu Jíme jinak (naprosto mi vyhovuje recept + foto jídla) a Soyabella je také naprosto výborná.

    Už se nemohu dočkat, až konečně přidáte na stránky recept na ten tolik zmíňovaný “kváskový chléb s obilím” a také “zdravé mafíny”, které moje Sofinka zbožňuje 🙂

    Fandím vám a je velká škoda, že jsem si vás nenašla už před 4 lety a hrdě jsem po neúspěšném rozkojení krmila Sofí Nutrilonem 🙁 Útěchou mi je alespoň fakt, že máme krásnou, zdravou, hodnou a moc šikovnou holčičku, která nemá ráda bonbony (sladkosti obecně) ani maso a bez problémů jí, co nám uvařím 🙂

    • Děkujeme. Ono je to o našem postoji. Markétka má teď agitační období, kdy každému vysvětluje, co jíme a co ne a proč. Dany tak uvědomělý není, zálibně si prohlížel plakát se zmrzlinami i ho ukazoval Markétce, ale kupodivu mu to stačilo. Také byly najedené a měli i zdravé mlsky. Horší je to, když jedeme s někým, kdo neřeší co jeho děti jí, to se pak velmi špatně argumentuje.

  5. Děvčata jste úžasné. Můžete jít příkladem všem maminkám, které neustále hledají nějaký problém ve vaření či ve sportování s malými dětmi i při těhotenství. Už na kurzu jsem obdivovala disciplínu dětí. U nás se s tím stále bojuje. Jen pro příklad. Babička si v pátek vzala našeho tříleťáka na výlet a místo našeho jídla mu naservírovala párek v rohlíku, zmrzlinku a hranolky se smaženým sýrem. Argumenty, že mu bude špatně absolutně nepřijala a prý modlitba k bohu pomůže, ať není. Že brouček sebou házel celou noc a křičel ze spaní (což normálně nedělá) ji nezajímalo. Chyba je i v tom, že bohužel syn nechce jíst naše jídlo sám, ale to co mají ostatní děti. Na bonbóny má stále chuť a zmrzlinu jsem pro klid duše (hlavně můj) začala dělat svoji bez cukru jen se sirupy. Klobouk dolů nejen před vámi, ale i před dětmi, které odmítají sladkosti. Doufám, že se k tomu také někdy dopracujeme :-).

    • Teda babicka je silne kafe. 🙁 Oso ne jsem s babickami bojovala, kdyz diteti po roce chtely davat komercni sladkosti, smazene, burty apod. Vybojovala. Dokud nedostaly rozum, dite s nimi bez meho dozoru nebylo.

  6. Brilantní článek jako vždy, moc se mi líbí, jak jste živoucím důkazem toho, že to jde. Nicméně jak tady někteří psali, ne vždycky to prostě jde, ale já si myslím, že každý pokus a každé dobré jídlo se počítá! A na rizota jsem už dávno zapomněla, to si radši zahřeším a dám něco, co normálně nejím vůbec – protože v českých restauracích rizoto = maximálně tak žrádlo pro psa. Jedna věc mě ještě na článku zaujala a to krájení zeleniny večer na ráno- myslela jsem, že nakrájená i syrová zelenina začne za přístupu vzduchu oxidovat a ztrácí se z ní tak cenné věci – celá noc mi přijde dlouhá doba. Musím si o tom zjistit víc :).

    • Důležité je se nestresovat, když to nejde, užít si něco, co si normálně nedám, dobře to prokousat, jedno jídlo vám nic závažného nezpůsobí, max. únavu.
      Zelenina za syrova uzavřená v krabičce oxiduje minimálně, takže si ji klidně můžete večer na ráno připravit. Horší je to s uvařenou zeleninou, ta po 2 hodinách už je kyselinotvorná.

  7. Mám podobný problém jako Michellin – jet třeba na týden a více, obzvlášť bez auta, kamkoli mimo město, je úplně něco jiného než si uvařit každý den doma. Za pár týdnů se chystám na 4 dny na festival do menšího města, budu spát v tělocvičně, tak taky nevím, jak to pořeším. Restaurace mě poslední dobou taky rozčilují a často mi to připadá jako vyhozené peníze. To si vždycky říkám, o kolik to mají vitariáni snažší 🙂

    • Já to jako problém fakt nevidím. Na festival si můžete vzít malý vařič, jako suroviny bílou rýži (je rychle), bulgur, kuskus, zeleninu co vydrží, plechovku fazolí, červenou čočku, instnatní miso polévku, kváskový chléb a paštiky a s tím přežijete. A ani by nevadilo dát si 4 dny vitariánskou dietu. To vás nezabije, pěkně pročistí, je léto, takže bych se toho nebála.

    • další tip může být např. nakoupit něco v DM drog. – např. tam mají tofu, co nemusí být v lednici – trvanlivost dlouhá, sice tam šmejdi přidávají trochu cukru (ale podle obsahu je to špetka), nebo jejich pomazánky ve skleničkách (červenořepovo-křenová nebo bylinková). Určitě není ideální jíst pravidelně polotovary s dl.trvanlivostí, ale na cesty myslím ideální zjednodušení.

      • nebo rýžové koule – uvařit rýži trochu do lepiva – uplácat mokrou rukou kouli, dovnitř vtlačit kus umebošky a zabalit do plátku řasy nori – údajně vydrží až 3 dny bez lednice. Zevnitř konzervuje umeboshi, zvenku řasa

      • Přesně tak, lze to přežít i na kvalitních polotovarech a myslím, že to tělo ublíží daleko méně, než kombinace párků a hranolek.

    • Batole v pohodě, to je šťastné všude, horší je to pro maminku :-). Ale my jeli jen 20 km denně, takže se to dalo.

  8. Děkuju za tipy, cestování je pro mě opravdu nejnáročnější, i když nejím zdaleka úplně jinak, ale snažím se tomu v poslední době přiblížit (např. brambory a rajčata zatím neřeším – pro mé rodiče je to základ zdravé stravy, obojí pěstujem ve velkém). Minulý týden jsem byla na akci: Sama s těžkou krosnou vyhřátým vlakem, bez termosek. Na cestu krabičku jahod ze zahrady a uvařenou quinou s červenou čočkou. Pak týden v ubytovně u vesnice s běžnou samoobsluhou, bez přístupu do kuchyně. Aspoň že s přístupem do lednice. S partou lidí, kteří se stravují konvenčně. Ubytování s plnou penzí, dvakrát denně maso, omáčky, knedlíky apod. Takže sušený ovesný mlíko, vločky, syrové ovoce a zelenina (plus ze společného stravování knedlíky, brambory, bílá rýže, pečivo, občas salát, sem tam maso) to bylo základem mojí stravy onen týden a nijak extra dobře mi z toho nebylo.
    A dva týdny cestování po Mongolsku bez vařiče bylo ještě drsnější. Tam je docela problém koupit mimo větší město něco jiného než maso, mléčné výrobky, sladkosti a hotové jídlo. Nechápu, jak to tam ti lidé přežijou.

    • Uznávám, že třeba po Mongolsku je to problém, ale zase zážitky vyváží to stravovací nepohodlí. U nás to podle mě prostě jde. Když se chce.

  9. Zdravím,
    jestli tomu odbře rozumím, pak jste se každý večer vraceli domů. Ale co když někdo je na výletě celý týden a nocuje v kempu ve stanu? Např. my to máme k sjízdné řece min. 3 hodiny autem. A když podobně cestuji, nenacházím zatím žádný způsob a prostě bohužel musím jíst “normálně”.

    • Ano, tentokrát jsme se vraceli domů, jelikož Eva bydlí do 20 km od řeky a jezdí tam vlak. Také se mi nechtělo s břichem spát na karimatce. Ale nemyslím si že musím jíst “normálně”. Jezdíme řeku také asi 10 let a nevynechala jsem ani v těhotenství, ani po porodu, kdy synovi byly 3 měsíce a vždy jsme si vezli s sebou něco, co bylo 100x lepší, než jídlo v kempu. Pořád existují zdravé rostlinné paštiky, kváskové, nebo v nejhorším běžné pečivo, ale kváskový chléb vám týden vydrží. Když jsme jeli na víc jak den, vždy s sebou máme plynový sporák, takže není problém udělat si k snídani miso polévku (je i instantní verze), zalít si v nouzi instantní kaši, k obědu se odbýt chlebem s paštikou a zeleninou a večer si v kempu uvařit polévku z čerstvé zeleniny, luštěniny (červený čočka) a obiloviny (rýže, jáhly…), je to rychlé a syté. Dále jsem měla s sebou seitan v omáčce zavařený ve skle (zdravá výživa), plechovku fazolí a cizrny. Cibule, mrkev, celer, petržel, zelí snesou i cestu a s pomocí trochy fantazie jsme si každý večer pochutnávali na něčem celkem zdravém. Uvařit na plynu, nebo na ohni rýži není přece nic těžkého a zbytek se sní ke snídani.

      • Už je to tak dávno, co byly děti malé, nejedli jsme tenkrát sice tak úplně “jinak”, ale snažila jsem se jim dát podle možností a mých tehdejších znalostí to nejlepšíí a pamatuju si moc dobře, že jsme na cesty (výlety, dlouhé celodenní jízdy za příbuznými apod) vždycky byli připraveni i co se týče jídla. Nechtěla jsem, aby jedly párky, hranolky a podobné nezdravosti, tak jsme mívali svoje jídlo. Sice normální chleba, ale třeba s luštěninovou pomazánkou, takové ovesné a jáhlové kaše či krabičky se zeleninou jsme taky mívali.
        Co se týče delšího pobytu někde, či delšího putování, přemýšlela jsem o tom hodně, ale opravdu to nebude tak snadné. Je potřeba lednička, zelenina hodně váží a na vaření rýže celozrnné apod. se spotřebuje hodně plynu…Chodíme s batohem po horách, ročně v létě týdny, poslední dobou každý rok měsíce. Letos jsme doma jen kvůli našemu starému pejskovi, dostarat se o něj, takže to jde vařit, ale chození po horách v tomto ohledu omezuje. Je to o kompromisu, lehké-nekazitelné- rychle uvařitelné, Naštěstí dobrý vzduch, námaha fyzická a pohoda snad ledacos negativního z těla “vyvětrá”.Našli jsme si už před lety takový kompromis. sice jíme také bagety, knekebroty, salámy a sýry, čokoládu, oříčky a müsli tyčinky, apod., ale pravidelně večer si vaříme polévku: olej, cibuli, sušenou zeleninu,bylinky nasbírané po okolí, houby čerstvé nasbírané či sušené, bio bujón, česnek, chilli papričku pro říz, do toho trocha(po špetkách) ovesných vloček, červené čočky, jáhel, kuskusu, krupice, pohanky, sůl, pepř, voda z potůčku . Je to lahoda a díky nasbíraným bylinkám a houbám může být stále jiná. Když to tak konfrontuju s makrobiotikou, není to úplně dokonalé, ale dost se přibližuje, Asi lepší cesty asi není, moc nám to vyhovuje, jsme fit na chození a celkově v pohodě.

        • A o to přesně jde, aby vám bylo fajn. Já teda dnes už preferuju fakt radši trochu hlad než něco nepříjemného do žaludku a po salámu by mi určitě dobře nebylo 🙂 Já radši udělám velkou snídani, abych vydržela a pak klidně večeři v duchu co píše Diana, to se mi moc líbí.A mezitím buď nic nebo kváskový chléb s luštěninovou pomazánkou, syrovou zeleninou, kvašenou zeleninou apod. Ale uznávám, že týdny či měcíce túrovat se zásobami na zádech je těžké. Nicméně z tohohle pohledu je lehčí nosit pytlíky s obilím a luštěninami než paštiky a salámy :-))

  10. Taky už všude vozím naše jídlo… i za měsíc k moři povezu, jupí, těším se 😀 Díky za tipy, pomazánka se bude moc hodit 🙂 Jen tu zmrzlinu si taky občas dám – a ráda 🙂

    • Co je občas nevadí, důležité je, co je většinou a u k moři ta zmrzka prostě patří.

  11. Krásně napsané a jen musím souhlasit, my si na jakýkoliv výlet, cestu, dobrodružství bereme domácí jídlo, krabičky se zeleninou, čerstvé ovoce a pak si užíváme to množství úžasných chutí a i když naši kluci /7let/ si občas nějakou zmrzlinu dají, to přiznáváme bez mučení, na bonbony a další pamlsky úplně zapomínají a užívají si s námi to, co nám připravila příroda :-)) Jen tak dál

  12. Zobrazit všech 33 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekGomasio z řasy Wakame a semínek
Další článekDomácí chléb