Domů > Magazín > Blog

Vodáci, co jedí jinak

Když mi bylo 16, jezdila jsem na vodu s jogurtama, rajčatama a racio chlebíčkama. Už tehdy jsem byla pro ostatní divná a poslouchala spoustu řečí na adresu toho, co jím. Jenže já už tenkrát nemohla přežít jen na paštikách, langoších, párcích v rohlíku, klobásách a smažených věcech. Což ale teprve teď, když jsem si vezla dvě děti v lodi a jíme jinak. Tak prostě jíme jinak i na lodi. Mohli byste si myslet, že necestujeme a podobné akce nepodnikáme. Chyba lávky. Cestujeme, podnikáme kde co a přitom se ještě najíme po našem. Právě jsme se vrátili z vody. Sjížděli jsme o víkendu Sázavu.

Na vodu jsem jezdila ráda už od 16 let. Už tehdy mě zajímala zdravá strava. A protože mě už tenkrát trápilo strašně neduhů, typická vodácká strava mě mučila. Den, dva nebo dokonce týden na paštikách, klobásách, párcích v rohlíku, langoších, hranolkách a smažákách bych prostě nepřežila. Tak jsem se to musela naučit v rámci svých tehdejších znalostí a možností řešit po svém. Před těmi mnoha lety jsem proto vozila na vodu jako jediná jogurty, racio chlebíčky, jablka, okurky, papriky a rajčata. A měla radost z každého otevřeného obchůdku, kde se daly dokoupit zásoby těchto surovin, zatímco ostatní doplňovali rum, uzeniny a pečivo. Nákupy v obchodech, které se obvykle kolem řeky moc nevyskytují, mě zachraňovaly. On se totiž takový jogurt těžko vozí bez následků týden v sudu :-) Samozřejmě jsem si vždycky vysloužila spoustu chytrých poznámek o dietě, přehánění, zbytečnému zdraví apod. Díky svým zásobám jsem byla v očích všech ostatních “něco jako vegetarián”, ačkoli jsem tehdy maso normálně jedla. Ale ty vodácké stánky a hospůdky u řeky, to na mě prostě bylo odjakživa moc a že jsem divná, na to jsem byla dávno zvyklá. Nikdy jsem totiž nekouřila a nepila, což samo o sobě provokovalo mé okolí k věčným komentářům a navíc snaze mě to naučit. Jediné, čemu jsem se nikdy na vodě neubránila, byly různé buchty a koláče, co tam vozily starší holky. Bez energie z jogurtů a syrové zeleniny a ovoce jsem se na sladkosti vrhala s velkou chutí :-)

No a co teprve teď, když jíme jinak a uzeniny ani maso nejíme, sýry nejíme, brambory nejíme, normální pečivo nejíme, ani sladkosti s cukrem jíst nechceme….Jak se vypravit na vodu a jíst si tam dobře ponašem??? Někteří z vás píší, že to na takových akcích prostě nejde a ptáte se, co tak jako jíme my. Já na to říkám, že komu taková strava (myslím hospůdky a stánky kolem vody) nevadí, ať si jí klidně dá a třeba si to i užije. Ale my bychom s Helčou opravdu trpěly a našim dětem bychom podobnou stravu už vůbec nedaly. No a protože právě máme za sebou dva dny sjíždění Sázavy, tak se s vámi můžeme podělit o naši zkušenost a dát vám tipy na cestu.

Jeli jsme Helčina a moje rodina. To znamená dva muži, jedna těhotná a jedna kojící žena, dvě čtyřleté děti a jedno roční batole. V pátek večer jsme s Helčou  připravily pomazánku , daly péct kváskový chléb s vařeným obilím a nakrájely do krabičky zeleninu. Zásoby v ledničce nabídly mrkev, kedluben, čínské zelí, ředkvičky a okurku. Helča umotala 8 sushi rolek z rýže, kvašené zeleniny, syrové okurky a kouska uzeného tempehu. Chlapům tam dala trošku wasabi a hořčice, nám jen hořčici a dětem úplně bez dochucovadel. Ráno jsme ještě v Soyabelle udělaly během vaření snídaně kaši z jahel, rýže, mandlí a sladěnky, uvařily do termosek čaj banchu a mohlo se vyrazit. Roční Karolínce jsem udělala extra jídlo nesolené nemaštěné do termosky (rýže, jáhly, fazole, mrkev, květák, cuketa), vzala krabičku vařené rýže a kukuřičné křupky pro případ nouze.

obrázek-1

Snídali jsme doma klasicky jako každý jiný den – miso polévku a rýžovo – jáhlovou kaši s rozdušeným celerem a mrkví. S příjemně plnými žaludky jsme vyrazili na vlak, který nás odvezl k půjčovně lodí na Sázavě. K svačině měly děti pudink a na oběd jsme si všichni dali s chutí sushi rolky a kváskový chléb s pomazánkou přímo na lodi. Dokonce i Helčin manžel, který se těšil, jak si někde “něco pořádného” dá, si pochutnával nahlas a prohlásil, že na žádný oběd do hospody nejde, že sushi rolky stačí. Chlapi si dali po cestě jen pivo, Karolínka ve chvílích nudy nebo potřeby sosala mateřské mléko.

V kritických momentech dostala kus mrkve, okurky nebo v nejkrajnější nouzi kukuřičnou křupku a byl hned klid. Večer jsme se vzhledem k roční Karolínce a Helčinému 7. měsíci těhotenství  vrátili k nám domů na Sázavu, kde se nám spalo pohodlněji. K večeři jsme si ugrilovali hromadu zeleniny (cukety, celer, batáty, řepu), udělali salát z kvašeného zelí, ředkviček, okurky a ledového salátu a opekli pstruhy.

Po večeři nás s Helčou čekala ještě příprava jídla na druhý den. Ale ve dvou se to zvládlo rychle a ještě byl čas si u toho popovídat. Pro velký úspěch jsme udělaly další, trochu jinou, pomazánku, upekly čerstvý kváskový chléb s rýží a nakrájely do krabiček syrovou zeleninu. Na svačinu pro nás i pro děti jablko a kaši ze Soyabelly a na večeři jsme se všichni těšili do restaurace v Českém Štenberku. A protože jsme měly ještě chvilku čas, rovnou jsme si připravily na ráno zeleninu a zeleninový vývar na polévku ke snídani a připravily zeleninu na rozdušení na kaši.

Ráno nám to všechno pěkně odsýpalo, jen jsme do ohřátého vývaru vyklopily nakrájenou zeleninu, daly rozdusit už nachystanou cibuli se zelím a mrkví a ohřály obilovinu z předešlého dne. Pro Karolínku jsem uvařila do termosky kompletní jídlo, které jsem vezla s sebou. V Soyabelle se uvařila další sladká kaše na svačinku pro děti i pro nás mlsné. Po vydatné snídani jsme se opět vypravili na vlak a pak na lodích po řece do Štenberka.

K obědu  jsme přímo na lodi za jízdy s chutí snědli kváskový chléb s pomazánkou a zeleninou,  děti měly odpoledne ještě ke svačince sladkou kaši. Těsně před koncem cesty jsme ve vodě uviděli nejspíš vydru (nebo to byla ondatra?), která se nás nebála a nechala se krmit dobrou čtvrt hodinku naším domácím kváskovým chlebem. Chutnal jí natolik, že připlavala k lodi na necelý metr.

obrázek-4

Večeře v hospodě v Českém Štenberku, to byly jen vyhozené peníze za zdaleka ne tak chutné jídlo jako bylo to naše doma vyrobené. Aby taky ne – oni tam mají předem uvařenou a namraženou rýži, kterou ohřívají zřejmě v mikrovlnce, aby prý kuchař nemusel ob den vařit novou rýži. No pochopíte to? To snad dá víc práce navařit, naporcovat a zamrazit dopředu rýži, než udělat čerstvou bílou rýži, která se vaří zhruba 10 minut. No, ale to sem nepatří, to je spíš námět na stravu v českých hospodách. My jsme byli v první chvíli vůbec rádi, že jsme našli hospodu, kde mají v nabídce rýži a zeleninu. To se totiž kolem Sázavy moc nevidí. Všude jako přes kopírák nabízejí klasický smažený program: smažený sýr, hranolky, smažený řízek, smažené americké brambory atd. Takže zeleninové rizoto znělo jako fajn možnost dát si něco dobrého po našem. Jenže mražená zelenina a mražená rýže nejsou zrovna lahůdky, navíc to ohřívání v mikrovlnce vám prostě energii spíš vezme než dodá.  Už máme zmlsané jazýčky, zvyklé na čerstvé a poctivé chuti. Tohle byla jen hmota nevalné chuti, co tlačila v žaludku a navíc za ty prachy… No nic. Naše zásoby jsou prostě lepší :-)

Naše chuťové pohárky naštěstí uspokojila Helča dalším bezlepkovým dezertem z kukuřičné krupice, jáhel a tofu, takže jsme si doma v sobotu po příjezdu a v neděli před odjezdem dali kousek koláče a byl klid i co se honivé mlsné týče. Žádné zmrzliny ani nic podobného se nekonalo. Naše děti byly po všech stránkách zlaté a krásně to s námi zvládly. Samozřejmě že všude kolem běhala děcka s nanuky a jinými záležitostmi, ale my jsme přece měli chleba s pomazánkou! Taková vzácnost, že je ani nenapadlo žebrat třeba o zmrzlinku. A když Markétce bodří vodáci u stánku, kde tatínkové pili pivo, nabídli haribácké bombóny, protože aspoň ona by si nejspíš dala, když maminka odmítla, tak jim nahlas a důrazně sdělila: “My bombóny nejíme!”. Na dotaz, co teda jíme, zahlásila, že obilí. Vodáci se zaradovali, že oni to kvašený mají taky rádi a všichni byli spokojení.

obrázek-5

Důležité poznání pro nás je, že s sebou do lodi jsme schopné připravit a uvozit dostatek jídla, na kterém si pochutnáme, ze kterého nemáme pupínky, zácpu ani nic jiného. Však o pomazánku a domácí kváskový chléb byl pokaždé boj, sushi rolky jsou taky mňamka. Pak už stačí nějaké to jablko nebo obilný krém. Tohle by se dalo připravit i v kempu na vařiči, jak si to ostatně vyzkoušel vloni na Apaluše můj muž. Prostě když se chce, tak to jde. Nám se chtělo a ještě jsme si to užily, protože jsme na to byly dvě.

Takže kdo se bojí, že by na vodě trpěl, nechť si vezme inspiraci a někoho stejně postiženého s sebou a bude mu fajn jako nám poslední víkend.

 

Ahoooj někde na řece!

PS: Co shodit 5 kg za 14 dnů? 😍

Sezóna plavek začne brzy. Máme chutný jídelníček, skvělé recepty, videa, jemné cvičení - a samozřejmě živou podporu a motivaci. Už za 2 týdny uvidíte výsledky. Mrkněte na výzvu Hubneme do plavek a naskočte!

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

1 člověk už poděkoval za článek. Oceňte práci autora také.

Komentáře

jaaaaj – Evi prosím, prosím až pojedete zase na řeku – vezměte mně sebou. Háčka mě shánět nemusíš, umím to odpádlovat sám :-)

Zdravím všechny, chystám se za necelý měsíc na sportovní víkend a protože pořád kojím, beru prtě sebou. Bude jí v tu dobu 13 měsíců. Budeme bydlet v hotýlku, kde bude plná penze. A co se mi nehodí do krámu… Tam si nemůžu sebou vzít plotýnku (kterou vlastně ani nemám:-D). Jak pořešit jídlo pro malou. Pátek se zvládne, jede se odpol, takže k večeři bude mít obilnou kaši. A co sobota. Vezmu jí vařenou obilovinu, obilnou kaši, trochu vařené červené čočky, ve společenské místnosti je lednice, tak to vydrží na celý víkend. Ale jak pořešit pro prtě tu zeleninu, když není možnost žádné plotýnky… Malá má 4 zuby, ze syrové zeleniny dává řapíkatý celer, dávám ho místo křupek. Ale celý víkend jen řapíkatý celer…? No, celý víkend, pátek je celkem v pohodě, jedeme až odpol. Sobotu tam budeme celou a neděli odjíždíme po obědě, někdy kolem druhé hodiny, takže doma budeme tak ve čtyři. Napadlo mne v první chvíli, že vezmu Soyabellu (snad už bude vyreklamovaná), že v ní tu zeleninu uvařím:-D Ale zase tam je min 0,8 l vody, to se mi zas moc ta zelenina vylouhuje a bude k ničemu, ne? Takhle – tak samozřejmě to nějak zvládnem, holt se jednou za čas použije sklenička, ale kdyby byl nějaký nápad, jak se skleničce vyhnout, tak se zlobit nebudu:-D

Ukázat další komentáře