Nevíme, co máme jíst, musíme se to znovu naučit
Naši předkové žili mnohem více v souladu s přírodou, než jak to dnes dokážeme my. Měli to trochu jednodušší, protože neměli na výběr. Nemuseli přemýšlet nad tím, co je správné jíst v kterou roční dobu a rozhodovat, které ovoce či zelenina jsou ty správné sezónní. Prostě jedli to, co zrovna rostlo, co se zrovna sklidilo nebo co se dalo přirozeně uskladnit. Nic jiného nebylo. A nebyly ani žádné mrazáky, konzervy nebo mikrovlnky.
Pro dnešního člověka je mnohem složitější vybrat si ty správné potraviny, když si celoročně můžeme koupit téměř vše. Učíme se od základu, co je pro naše zdraví dobré a co ne. Nestačí zdravý selský rozum, protože kontakt s přírodou většina lidí ztratila a nemá tudíž tušení, co je v zimě přirozené a co nikoli, co nám pomáhá a co naopak škodí.
Proč se lidé před Vánoci postili
Lidé se dřív pravidelně několikrát ročně postili. Kromě duchovního rozměru to mělo i význam zdravotní a navíc to bylo praktické. Všechno jejich konání vycházelo z rytmu přírody.
Na podzim se oslavila úroda. Probíhaly dožínky, vinobraní a jiné oslavy hojnosti. Ale pak se přivítala Morana, vládkyně zimy a smrti, bylo potřeba se uskromnit a zásoby dobře rozdělit, aby lidé přežili podzim a zimu, kdy už nic k snědku venku nerostlo. Strava byla přirozeně chudší a jednodušší. Šetřilo se. Nikdo nevěděl, jak krutá a jak dlouhá bude zima. Bylo potřeba být se spotřebou zásob opatrný. Maso se jedlo jen v neděli, alkohol byl zakázaný.
Když přišel Slunovrat, oslavil se konec zimy, návrat Světla, zrození Ježíše. Svátek se jmenoval podle toho, o jak staré naše předky se jednalo a jakého byli vyznání. V tu chvíli byli lidé z nejhoršího venku. Zima se krátila, den se prodloužil, a tak se slavili Vánoce. Na Štědrý den se napekly medové perníčky, nadělalo se cukroví z ořechů, vařila se muzika, na stůl se dala vánočka. Použili to nejlepší ze svých zásob a krátce si užívali hojnosti. I tak ale jejich štědrovečerní hostina nesahala ani po kotníky našemu běžnému dennímu příjmu potravy.
A proč se na jaře postili znovu
Protože do další úrody bylo ještě daleko, naši předci dál jedli velmi prostě. Masopustem hlučně oslavili příchod nového biologického roku a definitivní konec zimy. Zapíchli pašíka, nadělali jitrnice, vypili nějaký ten mok a pustili se do práce na poli. A do dalšího půstu. Od Masopustu do Velikonoc se opět postili. 40 dnů jedli obyčejná obilná a luštěninová jídla ve formě kaší, placek a polévek, maso bylo jen v neděli, pokud vůbec. Pak se oslavila Velká noc, Ježíšovo zmrtvýchvstání, a dál se pracovalo na poli, aby bylo na podzim a v zimě zase co jíst.
Jsme zbytečně nemocní
Protože potraviny jsou relativně levné a každému dostupné, nic nás nenutí k přirozenému odlehčení stravy, jako to v minulosti bylo běžné. Kdo by se dobrovolně zříkal požitku z jídla? Kdo by měl dobrovolně hlad? A tak, zatímco naši předci trpěli na nemoci z nedostatku, my trpíme na nemoci z nadbytku. Jsme nemocní z blahobytu, ve kterém žijeme.
Zdaleka tolik se nenamáháme jako naši předci, zdaleka tolik se nehýbeme. Ale jíme násobně více než oni. Máme technické vymoženosti, které nám usnadňují život, máme pomocníky v domácnosti jako jsou pračky a myčky. Máme moderní medicínu, mnohem lepší hygienické podmínky a očkování. Přesto nejsme zdravá společnost. Umíráme na zbytečné nemoci a říkáme jim civilizační snad proto, abychom se nějak vyhnuli pohledu pravdě do očí. Totiž, že si je děláme sami. A že přivádíme na svět stále slabší a slabší nové generace. A přitom by stačilo tak málo. Změnit životosprávu, upravit jídelníček, podzim a jaro využít k detoxikaci organismu, jako to přirozeně dělali celé generace před námi.
Kdy začíná adventní půst
Je pravidlem, že Advent začíná nedělí nejbližší k 30. listopadu, tedy k svátku svatého Ondřeje. Dřív tomu bývalo trochu jinak. Původně se doba adventní pohybovala až kolem 7 týdnů. V 6. století začínala dokonce již na svátek svatého Martina (11. listopadu). Podle jiných pramenů byl půst před Vánocemi stanoven na 40 dní, o něco později byl stanoven na 1. prosince. Teprve kolem roku 1000 se dle dochovaných záznamů ustanovil Advent na 4 týdnech.
Ať se tedy budete držet jakéhokoli zdroje, vězte, že má něco do sebe, když se jídelníček před Vánoci odlehčí. Nejen, že uděláte něco pro svoje zdraví, ale bude se vám také lépe přemýšlet nad vašimi činy, což k adventnímu období neodmyslitelně patřilo.
Přidáte se? Jak plánujete prožít letošní Advent?
Držíte adventní půst poprvé? Nebo to děláte pravidelně? Láká vás to? Máte s tím nějaké zkušenosti? A jak trávíte adventní čas. Vnímáte toto období jinak než zbytek roku? Nebo vám splývá s ostatními dny v roce? Dejte nám vědět do komentáře, jak to děláte u vás.
PS: Přemýšlíte jak zlepšit postavu a své zdraví?
Nepřemýšlejte 😊 Pojďte něco dělat! Ukážeme jak vylepšit jídelníček, co jíst a co ne, a jak si jídlem spravit zdraví! Naskočte do online kurzu Jíme Jinak - JE ZDARMA !
Komentáře
Skvělý článek 👍, zaujalo mě pečení perníčků na Štědrý den, a životní řád, který taky nemám.. práce, a práce atd. V 90.jsme se hodně zajímali o tradice, vznikaly skanzeny, oprášily se řemesla, opět nám to všechno je odebíráno.. škoda. Díky za připomenutí Evi..🩵
Požehnané adventní dny všem přeji:). Já si musela léta žít advent i Vánoce schovaná ve své komůrce v duši. To, co jsem tak potřebovala – ztišení, poděkování tomu nahoře za všechnu sílu i naději i víru i odvahu a vedení…Musím tady říct, pro pochopení tohoto příspěvku, že jsme s manželem rodiči 5dětí ,přičemž máme děvče(čerstvě provdána), chlapce a k tomu 3 kluky o které se rodiče nedokázali postarat. Jelikož všechny děti k nám přicházeli svižně za sebou(5dětí během 15 let!!! Já to nikdy před tím nepočítala:))), tak to byl nekonečný řetězec chaosu, vyhrabávání se z nemocí, křiku, pláče, plná náruč rozčepýřených hlaviček a do toho přistavování pokojíčků a prádlo a vařečka… O klidu jsem byla jen, když všechno spalo a já se “zapomněla” u okna , hledíc do tmy, uši srdce “nasražené” na ticho a rychle jsem ho konzervovala do zásoby na další dny. Teď je nejmladšímu 6 a vyhrabal se z nejhoršího. Možná nebude ani otevírání jesliček v našem kostele, tak se 4 kluci nebudou hastrošit na Štědrý den do postaviček z biblických příběhů… Prostě jsem si řekla ,že letos by to mohlo vyjít. Kluky mám všechny doma. Pro podporu jsem se přihlásila sem a přes všechny překážky( moli, malování(nejmladší do týdne “vymaloval” červenou kam dosáhl v koupelně na bílou zeď .)) se pomalu ,ale systematicky posouvám ke svému vytyčenému cíli – mít pokojné dny vánoční a trochu víc uklizený dům. A z toho křesťanského soudku je advent časem očekávání. Vím, že třeba výzdoba v kostelích je minimální, i doma – maximálně adventní věnec. Vše se schovává na čas vánoční. Platí to i o koledách. Ty si pouštíme dosyta až o vánočním čase – od Vánoc do Tří králů. A stejně to máme i s jídlem ,ale moc se na to důraz neklade, pokud vím z praxe. Krásné jsou roráty. To jsou krátké ranní chvály v kostelích. Je to taková SMS do nebe: ” Příjdeš? Čekám Tě a moc se těším!” Advent je radost, naděje ,očekávání. Pro mě jako když zamilovaná holka ,vážně hodně zamilovaná:) vyhlíží z okna milého:).Advent je postoj srdce a vše dobré a přirozené tomu napomáhá. Díky Evi:).