Cítím se jako Fénix, který vstal z popela (Dagmar, 63 let)

Moje začátky byly velmi rozpačité

Když jsem totiž na jaře začala vařit jinak, pustila jsem se do Jarní očisty hned naplno s pokročilými, i když do té doby jsem se 15 let nedotkla vařečky. Bohužel díky mé touze po dokonalosti jsem chtěla zvládnout všechno najednou a podle mých neskromných představ. Všechna jídla jsem zdobila (Eva psala, že jsem musela předtím vždy oběhnout půl zahrady, abych našla ty správné květinky 😊) a fotografovala s lítostí, že po takové dlouhé práci se během chvilky sní. Připlížilo se zklamání ze sebe samotné. Vyčerpaná z hodin u plotny a neochoty manžela jíst jinak se mnou jsem začala s jídly lajdat, až jsem skončila v létě u kupovaných zmrzlin a sušenek. 

Hlavně se dobře najíst a vyspat

K vaření jinak jsem se opět vrátila díky Podzimnímu detoxu ze dne na den zcela lehce. Naráz jsem opět vysadila vše, co Evička postupně doporučuje v průběhu kurzu; bez hřešení, bez chutí, bez pokušení. Těžší už bylo vrátit se ke kuchyňské desce několikrát denně, ale proti Jarní očistě už nic neprobíhalo v chaosu a stresu. Výrazně jsem zkrátila čas u plotny a začala si srovnávat svůj vztah k vaření. Byla jsem překvapená, že když servíruji jídlo, mám uklizenou kuchyň, vše je teplé a v pohodě zvládám dva chody. Vzala jsem si k srdci Evičky „ještě kdybys měla milostnější vztah k vaření…“ a snažila si vaření všemožně zpříjemnit. Učím se nevyčítat si, co vše jsem „mohla a měla“ udělat. Mé lítosti nad časem, vynaloženým k přípravě jídel, pomáhalo heslo této očisty: „Hlavně se dobře najíst a vyspat“. 

Objevuji nové chutě a mám nové pomocníky

Nemám už hlavu zmatenou z nových potravin, názvů, postupů, úzkosti, co mně chybí, co neznám, co kde hledat, jako na jaře, ale začínám se víc soustředit na chuť jídla, proces, kombinace. Naschvál ochutnávám, čemu jsem se dříve mlsně vyhýbala a zjišťuji, jak je vše dobré. Dokoupila jsem tlakový hrnec, kvasné nádoby, další sadu kořenek a drobnosti do kuchyně, např. dodnes jsem v pohodě žila bez lisu na česnek (česnek a cibuli jsem dřív vůbec nejedla, protože jsem nevařila a syrové mně nedělaly dobře).
Chybějící kuchařské nadšení do mé nechuti stát u linky vnesly nádherné japonské nože Samura. Na jejich nákup jsem využila skvělých slev, které mám jako “klubák” k dispozici. Jeden si vozím také do školy, kam jsem si pořídila elektrický dvouvařič. Vylepšila jsem doby jídel, i když večeříme stále až kolem 19. hodiny – chodíme spát kolem půlnoci. 

Moje voňavé bohatství

Naučila jsem se snídat také kaše, příjemně překvapena, jak moc jsou dobré a jak příjemně chutná samotná dušená zelenina.  Zeleninu jsem poprvé za 15 let na vsi sklízela vlastní. Zdá se, že naše polodivoká zahrada, kterou ještě vloni nesměla hyzdit ani jedna ředkvička, vůbec neutrpěla na kráse ani stavbou skleníku a vyvýšených záhonů. Manžel vždy tvrdil, že zelenina je jedovatá. Přesto postavil, zryl, zasázel, zaléval… Já pouze sklízím, vařím, nakládám, zavařuji, kvasím… barevné voňavé bohatství.

Pokrok je znát na mě i mém manželovi

Váha klesla o 3 kila, ihned přestalo noční pocení a ztratila se zadní rýma, které jsem se v létě díky zmrzlinám nemohla zbavit. S manželem od jara stolujeme téměř pravidelně u hezky prostřeného stolu. Vidím u něj obrovský pokrok v jeho vztahu k Jíme Jinak: od odmítání přes shazování a rozvracečské řeči až po vyžadování své porce, i kdyby předem hlásil, že nechce. Sní už téměř vše a s chutí. Sbližuje nás to ještě víc a já samozřejmě pro oba vařím s větší motivací… Synové, když čas od času zavítají, baští zvědavě, co předložím a jsou příjemně překvapeni. Jídla jsem zdobila vždy ráda, ale teď jsem se je naučila i lépe ochutit.

Zbavili jsme se spousty nasyslených zbytečností

Úklid zdaleka není dokonalý. Hodně času Podzimního detoxu jsem raději trávila studováním stránek Jíme Jinak a dopisováním si s ostatními v kurzu. Také nevydržím uklízet dlouho kvůli bolestem zad. Přesto jsme s manželem vyklidili neuvěřitelné množství našich syslích zásob (oba jsme kutilové, já výtvarník a vše se hodí). Došlo to tak daleko, že manžel vyčistil staré komíny v chalupě a opravil kachlová kamna v srdci chalupy, která před 20 lety postavil pouze na zkoušku. Topí dřevem z našeho topolového lesa každý den, přirozené teplo je nenahraditelné.

Cítím se jako Fénix, který vstal z popela

 A stalo se mnohem víc. Za to, co jsem dokázala opustit, změnit a získat, jsem vděčná Evě a všem Vám, kteří jste mně pomáhali, radili, podporovali. Bez Vás všech by očista nebyla úplná. Stále mě napadá slovo KATARZE, i když ani to není přesné. Velmi málo se dostanu mezi lidi, do kolektivu. Jsem samotář, trávím čas nejraději sama, s manželem, psy… a jsem spokojená. V době kurzu, kdy byly zavřené i školy, neviděla jsem se téměř s nikým a velkou změnu to pro mne nepředstavovalo. Se začátkem Podzimního detoxu mě nějaký magnet přitáhnul mezi Vás všechny. Četla jsem se zaujetím komentáře, zajímaly mě všechny odpovědi a rady, hledala jsem i na internetu, abych některým věcem víc porozuměla. Nadšeně bych si byla povídala s každým, kdyby to bylo časově zvládnutelné. V euforii úžasného společenství a pocitu důvěry mě v polovině kurzu zaskočil splín, ke kterému nebyl důvod; marnost, kterou často trpívám ve dlouhých epizodách celý život.
Díky Vám všem jsem během nečekaně krátké doby začala cítit vděčnost, víc pokory, tiché spokojenosti a lásky… Určitě pomohla kvalitní strava, ale vím, že pro mne znamenají vztahy mezi lidmi, upřímnost, citlivost a ochota dělit se o své nitro velmi mnoho. Cítím se znovuzrozená jak Fénix, který se vyhrabal z popela. 

Tady je mi dobře

Velmi si vážím obětavých dlouhých komentářů s radami a názory Vás všech. Nekonečné trpělivosti, účasti a empatie Evičky, energie, ze které jsem mohla čerpat, dokonale propracovaných a obsáhlých stránek Jíme Jinak… A samozřejmě jedinečnému kurzu Podzimní detox, který předčil očekávání (jednu očistu mám už za sebou). Pod stromeček jsem si nadělila kurz „Zdravé dezerty“.
Vždy jsem se cítila nejistá, že nedokážu moc nikomu věřit a někam patřit. Tady je mně dobře. Mohla bych zůstat s Vámi v Jíme Jinak?
Přeji všem příjemné dny v novém roce a posílám novoročenku z řady svých fotografií „Život není peříčko“. 

Děkuji ♥!

Vaše Dagmar