Jela jsem na setrvačník, až jsem vyhořela (Radka, 45 let)

Vyrostla jsem na farmě

Jmenuji se Radka, je mi 45let a mám 3 děti (14, 12 a 11 let) a světe div se, vyrostla jsem na farmě. Babička s dědou žili na statku, který se nevyplatil „komančům“ zabavit. Byl moc malý. Děda měl škraloup a tak mu nezbylo, než pracovat v lese. Protože ale rozuměl koním, tahal s nimi dřevo a vychovával tažné koně v prostorách vlastní nemovitosti. Trávila jsem u nich víkendy a prázdniny. Od 25-ti let jsem se pak i s rodiči a bratrem na statek přestěhovala. Děda jej totiž předal bratrovi a on pak pokračoval v rodinné tradici.

Vyrostla jsem na mléce, mase a vejcích. Vaječinka z 10-ti, byla běžná večeře pro mne, sestru a bráchu. Zabíjačky, domácí uzení, ovoce ze sadu a zelenina ze zahrádky. A za tím vším dřina a zase dřina. Po revoluci dědovi vrátili pole a vše jsme obdělávali koňmi a stroji, které koupil praděda za první republiky. Vše se neobešlo bez pomoci ochotných lidí a bez zajištění svačin pro brigádníky. Upekly jsme s babičkou tisíce koláčů, nasmažily hory koblížků, nadělaly marmelád ze všeho, co okolo vyrostlo. Běžný jídelníček stál na živočišných produktech, na mouce a cukru.

Smála jsem se vegetariánům

A člověk má tendenci držet se zaběhnutých postupů, i když se postaví na vlastní nohy. Takže jsem poté vařila a pekla podobně i manželovi a dětem. Vysmívala jsem se všem, kteří vynechali maso, jako pošetilým osobám, které si zahrávají s vlastním zdravím. Dnes už vím, jak moc jsem se mýlila.

Jela jsem na setrvačník

Poprvé jsem o jídle začala přemýšlet, když byly děti malé. Vynechala jsem sůl a vařila jsem z prvopotravin – pro děti. Sebe jsem odbývala. Děti přišly rychle po sobě a bylo velmi vyčerpávající zajistit chod domácnosti spolu s péčí o ně. Manžel v té době povýšil v práci a zbytek času trávil na stavbě – dostali jsme totiž od rodičů parcelu v sousedství statku a začali jsme stavět. Domů se v podstatě chodil jen vyspat. Víkendy jsme trávili na stavbě. Dnes už vím, že to bylo období, kdy tělo jelo na setrvačník, ale nikdo nedobíjel baterky a to se mi časem vymstilo….

Dcera začala mít nevysvětlitelné křeče

Zhruba v té době – to byly naší prostřední dceři cca 2 roky, začala mít dcerka nevysvětlitelné křeče. Večer po večeři usnula a cca do dvou hodin se probouzela s pláčem. Všimla jsem si že se jí stahuje břicho jako v křeči. Řešila jsem celou záležitost s dětskou lékařkou, ale na nic nepřišla. Nakonec mne v podstatě odbyla, že otravuji s prdíky. Jenže holce byly 2 roky, ne 2 měsíce, a křeče se objevovaly vždy několik dnů po sobě, než odezněly…. Začala jsem tedy vynechávat luštěniny a nadýmavé potraviny, ale moc to nepomohlo.

Měla jsem nadváhu, byla vyčerpaná

V té době jsem měla cca 15 kg víc, než před prvním těhotenstvím. Balancovala jsem na hranici nadváhy a lehké obezity. Vždy jsem ráda cvičila. Před těhotenstvími jsem chodila do posilovny a na aerobic. Bavilo mně se hýbat. Po těhotenstvích jsem ale byla vyčerpaná a čekal mně návrat do práce.

Vyhořela jsem

Do práce se mi podařilo vrátit po mateřské (trvala 6let) na místo vedoucí. Před mateřskou jsem byla asistentka. Dostala jsem pěkný plat. První rok se mi i dařilo, pracovala jsem na obchodním oddělení. Další rok, ale začalo zakázek ubývat a šéf mi začal šlapat na krk. Neustála jsem tlak na mou osobu. Navíc se mně snažil rozeštvat s kolegy v kanceláři. Postupně jsem se začala trápit neúspěchem. A netrvalo dlouho a tlak jsem nevydržela. Vyhořela jsem. Jediným řešením byla výpověď. Měla jsem štěstí a našla si místo jinde a na nižší pozici. Z depresí a stavu, ve kterém jsem se nacházela, byla ještě dlouhá cesta.

Dcera má tetánii

V opouštěné práci jsem potkala kolegu, který měl tetánii. Do té doby jsem netušila, že taková nemoc existuje. Začalo mi svítat ohledně dceřiných problémů. Prostudovala jsem spoustu materiálů. Lékařka dceru na vyšetření ale odmítla poslat. Naštěstí naše pediatrička odešla do důchodu a její nástupkyni jsem uprosila, aby nás poslala na kolečko vyšetření do nemocnice. Křeče se totiž vracely, přidaly se i velmi palčivé dny, kdy dcerka bezdůvodně plakala a byla psychicky rozhozená. Diagnózy byly dvě – absence jedné štítné žlázy a tetánie. Dnes je dcera usměvavý teenager. Stačilo málo – magnézium.

Po psychickém kolapsu mě čekal náročný rok

Mně čekal rok plný zánětů, tak jak to po psychickém kolapsu bývá. Přišla jsem o několik zubů, nemohla jsem zpívat, jak mne bolely průdušky. Začala jsem užívat bylinné tinktury. Záněty částečně ustoupily, ale zadělala jsem si na další problém. Nechala jsem si totiž dát tělísko Mirena. Měla jsem několik kamarádek, které s ním byly velmi spokojené. Slibovala jsem si od něj svobodu, ale stala ze mě na půl roku troska. Po odeznění problémů po zavedení nastaly bolesti v podbřišku, migrény, obří cysty, cítila jsem se mizerně. Problémy ustaly až po půl roce, ale začaly problémy se žlučníkem.

Začala jsem tedy hledat způsoby, jak vylehčit jídelníček. Přestala jsem se stravovat v jídelně už dávno. Vařila jsem si sama. Dokonce jsem přestala kupovat pečivo a pekla jsem ho doma sama. Začala jsem chodit na jógu a vůbec se znovu pravidelně hýbat, ale úleva nepřicházela. Navíc jsem pár kilo přibrala. Vůbec jsem netušila, kde dělám chybu.

Žlučníkový záchvat a 90 kg

Po druhém žlučníkovém záchvatu už jsem měla nakročeno do ordinace k lékařce, ať mně pošle na gastro. Přišla ale korona a zavřeli nás doma. Děti už nebyly malé a tak jsem mohla normálně chodit do práce. Po návratu domů jsem vždy ale musela navařit, napéct, naučit se s dětmi učivo do školy…. Stálo mně to ale další 3kg nahoru k už tak vysoké váze.

V té době jsem při 164 cm výšky vážila 90 kg! A na můj FB přišla koncem dubna nabídka na on-line fitness program  za přijatelnou cenu.

Z jídelníčku jsem byla v šoku

Jídelníček mi přišel před začátkem samotného 60-ti denního programu na cvičení. Byla jsem v šoku! Nečekala jsem od fitness studia něco podobného. Jídelníček neobsahoval žádné maso, vejce, ani mléko! A ani gram cukru! Aby ne, sestavovala ho Eva Cikrytová. Dala jsem mu ale šanci.

Moje výsledky po změně jídelníčku jsou skvělé

Dnes mám 78 kg. Ubylo mi pěkných pár centimetrů:

• prsa        – 8cm
• pod prsy  – 10cm (splasknul žlučník ;-))
• pás          – 8cm
• boky       – 7cm
• stehno     – 9cm
• lýtko       – 2cm
• paže        – 5cm

Ještě 8 kg a jsem na váze před prvním těhotenstvím. O žlučníku nevím, psychika se ozve jen při stresových situacích (třeba první týden školy), ustaly neustálé bolesti v podbřišku, zmizly fialové kruhy pod očima – jsou tak třetinové, čtyři měsíce mi neotekla lýtka. Zbavila jsem se závislosti na sladkém, na kávě, dobře spím. V životě jsem nesnědla tolik zeleniny jako teď. A vše je velmi chutné!

No a bonus na závěr. Poté, co jsem začala být aktivní na FB skupině Jíme Jinak se ke mně přihlásil manželův dobrý kamarád. Taktéž příznivce Jíme Jinak. Byl mu na naší svatbě za svědka, ale už dlouhé roky žije v Praze a na severní Moravu nejezdí. Plánujeme setkání. Letos to nevyšlo, tak snad příští rok. Toníčku, těšíme se na Tebe a celou Tvou rodinu!

Už se nechci stravovat konvenčně

Nyní jsem s Jíme Jinak již 4 měsíce a už se nechci stravovat konvenčně. Nevyhovuje mi to. Chci, aby základ mého jídelníčku byl veganský.

Radka