Helča vymyslela nový dezert. Pro mě a pro Romana to byl naprosto luxusní čokoládový dort. Naše holky se mohly utlouct a všichni jsme chtěli přidat, takže Helča měla co dělat, aby uchránila kousek na fotku do receptu na JJ. Ale její kluci do toho sotva dloubli a šli si hrát.

Vždycky mě to znovu překvapí

Nejdřív jsem si myslela, že si kluci nevšimli, že na stole mají svačinu. Byli zabraní do hry s našima holkama. Ale holky mají na dobroty radary, takže záhy dortík vyčmuchaly a vdechly. Jinak se to nazvat nedá. No, koneckonců my s Romanem jsme na tom byli podobně. Dort jsme snědli raz dva a nadšeně pomlaskávali. Roman se první osmělil, zda by si mohl přidat. A když to prošlo, hlásila jsem se o druhý dílek taky. No a kluci nic, dorty na stole a oni opodál. Helču to nepřekvapilo. Celé roky hlásí, že jí to doma nikdo nejí a že to radši donese nám, protože tam se to ocení. Z tohohle pohledu je škoda, že už nebydlíme v Praze. Tady nám takhle nikdo neuvaří, neupeče. Šla jsem se podívat, zda to kluci alespoň ochutnali, protože jsem nemohla uvěřit, že by po ochutnání nechtěli. Ale skutečně z každého dílku byl odkrojený kousek lžičkou. Ochutnali a nedojedli! Naše holky bez váhání využily příležitosti a nechtěné svačiny je rády zbavily, když kluci Helče říkali, že to nechtějí, protože jim to nechutná. Vždycky mě to znovu překvapí, že tyhle dobroty někomu fakt nechutnají.

Těžká demotivace

A taky v tu chvíli vždycky pochopím ty holky, co říkají, že takhle doma nevaří, protože je to děsně demotivuje, když nad tím zbytek rodiny ohrnuje nos. U nás se sní vždycky všechno, co uvařím, a kdyby nám někdo ještě dělal takovéhle dobrůtky, jako umí Helča, tak jsme v sedmém nebi. Ale existují děti i dospělí, kteří to neocení, kteří ohrnou nos, někteří ani neochutnají. Občas máme taky takovou návštěvu, do školy mi chodil dva roky kluk, co skoro nic nejedl a když už jedl, tak mravenčí porci a hodinu. To je fakt o nervy pozorovat. To byla velká škola pro mě mít ho doma 5x týdně na snídani, svačinu a oběd. Nedivím se, že maminky těchto dětí a manželky takových manželů říkají: „Jsou to nevděčníci nevděční.“

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

Skvělé filmy, neskuteční lidé

Jana: Mila Evi a Heli a vsichni, kdo jste...

Podle tak nádherně popsaných postupů – to se to vaří!

ivlik: Vaření jde suprově, vzhledem k tomu že jsem...

Vždyť budu po Vánocích zase štíhlejší!

Magda: Je mi tu s Vámi móóóóc krásně. A...

S vámi jsem získala pestrý, jednoduchý a lahodný jídelníček

Fpc: Jsem ráda, že jsem tyto stránky objevila těsně...

S vaším webem je stravování pro nás jednodušší

Ludmila D.: Vaše stránky už sleduji nějakou dobu. Letos jsem...

Už nechci vařit klasiku, kterou jsem dříve vařila

Pavlivlmaeorua: S pomocí dcery jsem se dostala k programu...

Konečně mám všechny informace na jednom místě

Jitka: Dobrý den, chtěla jsem vám moc poděkovat za...

Díky vám jsem se odnaučila pít kávu a vůbec mi nechybí

Pzajickova: Dobrý den, já jsem se s vámi holky...

Jde z vás nakažlivá energie

Iveta: Jde z Vás ohromná energie, která je krásně...

Díky vám trávím v kuchyni víc času

Pavlaoanv0: Díky vám v kuchyni trávím víc času a...

Nemám chuť na sladké a už mi nechutná ani káva!

Petra: Tak pro dnešek jedno velké AHA! Nemám chutě...

Moc mě to baví!

Libenk: Děkuji za výborný recept 🙂 Dnes upečeno a...

Můj muž i tchán se jídlo pochvalují

L.fuca: Toto stravování mě baví a hlavně mi dělá...

Nejlepší knedlíčky

Lenka: Tyto knedlíčky jsou chuťově snad nejlepší, jaké jsem...

Jíme jinak mi dává smysl

Palmate: Děkuji za váš kurz. Studuji čínskou medicínu a...

Nevěřila jsem, že jídlo může být tak chutné

Holajna: Dnes jsem uvařila první jídlo. Všechno bylo vynikající....
  1. Zdravím holky, u nás je to podobně. Začala jsem jíst jinak cca před třemi týdny. Žádné pomalu, hned radikálně tak jak se má. Je to moc dobré, už se mnou jí i mamka( jen obědy). Ale moji čtyři chlapi ofrňují, neochutnají. Hlavně prý, ať jim to nevleze na talíř. Neříkám, že mě nepodporují. Jsem už rok v onko léčbě a podporují mě. Ale jíst to taky? No fuj…. Mě to dělá moc dobře, ale ti chlapi kalí radost. Snad se to časem zlomí.

  2. Je to často o kompromisech z nejrůznějších důvodů. Mám dvě děti alergické na všechny ořechy i semena. Nějaké pohoštění nebo dezerty na návštěvách se mých dětí netýkají nikdy, téměř všechno, co se kde nabídne, obsahuje aspoň kokos nebo mák, nebo „zdravá“ semínka. Je pravda, že jsem asi ušetřená úvah o životě „na okraji kolektivu“, protože to mají navždycky a je jen na nich, jak se s tím poperou. Dovolit jim to nelze, jejich projevy alergie jsou těžké. Tak aspoň nemám ten prostor k váhání a pochybám, ale z neustálého zpochybňování této nutnosti i nejbližším okolím a zároveň pořád dokola vysvětlování i těm bližším lidem, proč to tak je a vždy to tak bude a že to nezměníme opravdu tím, když dostane makovou buchtu a tou se to „vyléčí“, jsem z toho taky hodně unavená. Moje děti mají bohužel potravinové alergie všechny, i nejmladší, která byla od narození stravovaná „jinak“ a která mi do dvou a něco let milovanou stravu coby báječný jedlík začala zničehonic bojkotovat a vytrvala několik měsíců, až se probojkotovala do školky, kde najela šťastně na konvenční stravu, cítím se taky velmi často demotivovaná ve všech snahách a je strašné, že nejšťastnější všichni jsou, když dostanou absolutně nevhodnou českou klasiku, pusy od ucha k uchu, bříško nikoho nebolí, i já se díky tomu pohybuju ve vlnách. Nikdy jsem nejela krom krátké doby s nejmladším dítkem úplně „jinak“, ale proti konvenční stravě se liším už hoodně let spoustou druhů zelenin i luštěnin a obilovin, jen mě často děsně nebaví vařit jim dvě různá jídla (aby se vzhledem ke svým omezením najedli každý něčeho jiného) a pak třeba ještě chystat něco úplně jiného pouze pro sebe. Není energie a chybí i ta prostá radost z toho, že co člověk s pochopením přínosu s láskou odmaká, nejen nikdo neocení, ale především nikdo s vámi nejí. Je tolik jiné práce, která nejde odkládat denně, že momentálně jedu pouze některé dny v týdnu a zato se snažím pečlivě vybrat něco, co můžou víceméně všichni (jeden je stálý odmítač a frflal, tak má alespoň jen některé dny, kdy se jaksi pořádně nenají). Normálně se těším, až budou odrostlí a budu moct jet víc podle sebe, za ty roky už mi chybí milované ořechy a semínka, jen to ještě nebude tak hned…

    • Úplně vám rozumím, ani nevíte jak, proto vždy ráda vařím u Evy, tam si připadám jako bohyně, všechno se sní a ještě té chvály!!! Doma opak. Když děti hodně ofrňují, tak jim říkám, že jim přeji, až pro někoho něco s láskou uvaří stejnou reakci, jakou dostávám já od nich, že je mi z toho smutno a to většinou trochu zabere.

  3. Dievčatá, viem, že každá robíme pre svoje deti to najlepšie čo vieme. Osobne som však presvedčená, že pre väčšinu detí je najhoršie, ak sú v kolektíve tí „iní“. Osobne si tiež myslím, že bruško je prepojené s hlavou, a ak má byť dieťa v strese preto, že sa hanbí pred svojimi kamarátmi, tak je to ešte horšie ako keď zje nejaké sušienky, či čokoládu. Ja sa snažím, aby sme doma mali stravu čo najlepšiu. Pečiem kváskový chlieb, pizzu, koláče, varím obilné kaše, zeleninové polievky… proste robím čo sa dá. ALE, ak niekam ideme (k mame, svokre, na návštevu) tak to neriešim. Obe moje deti (2 a 8 rokov) aj môj manžel vlastne ani nevedia, že jeme väčšinou „inak“. Vedia len, že doma jeme viac zeleniny, že nekupujeme pečivo… nepríde im to zvláštne. Keď sme preč, každý si dá na čo má chuť, a zvláštne je, že na raňajky všetci pýtajú ovsenú kašu :D.

  4. Plně Helču chápu. A taky mám doma nevděčníky. Před 2 týdny jsem upekla muffiny, 8 z 12tich jsem vyhodila, nikdo je nesnědl. Pak jsem udělala perník s povidlami, nebyl od Vás,ale z jiných stránek, připomínal klasiku ( ale byl vegan)a snědla jsem ho téměř sama. A manžel se cpe sušenkami, čokoládou po večerech, když děti usnou. Tak jsem se v pondělí naštvala a řekla, že jim nic neupeču a budou bez svačiny. Naše děti na rozdíl od Helčiných chtějí pořád něco jíst, jsou jako sarančata. Jedí od rána do večera vkuse, vybírají si a když jim nedám nic se slovy, že si má břicho odpočinout, tak ztropí scénu. A bohužel i na veřejnosti. Oba jsou drobní, takže vypadám jako matka, co jim nedá najíst. 2 a půl letá dcera má v jeslích vlastní stravu,ale i tak na Velikonoce dala přednost vepřové panence s bramborem před těstovinami dle vašeho receptu, když tady byli rodiče ( v životě to jídlo nejedla). A to do 2 let maso nepozřela. Manžel jí s námi,ale když přijedou naši, tak se vrhne na mámino jídlo, jako kdyby půl roku nejedl. To samé u jeho rodičů nebo na oslavě. Takže mě celá rodina pomlouvá, jak vedle mě manžel a děti trpí, že jím nedám najíst, omezuju je a atd. Přitom maso máme 1x týdně, syn chodí 4 dny do školky a má tam jejich stravu. Jsem z toho smutná a párkrát jsem to i obrečela. Chodím již na částečný úvazek do práce, 1x v týdnu vstávám v 5, abych do půl sedmé stihla nachystat snídani a oběd pro dceru a pro mě, vychystat se i s dětmi. Dceři tak 1-2x v týdnu objednám v zdravé jídelně oběd. Přijde mi, že moje snaha se míjí účinkem. A nemám žádné důkazy, že jsme zdravější- děti jsou nastydlé prakticky od podzimu do jara, já všechno od nich chytnu, poslední dobou jsem i strašně unavená, alergie se mi zhoršila…. Byla jsem u asi 3 celostních doktorů a stejně nepomohli. Pochopila jsem, že pokud bude manžel jíst klasicky všude, kde má příležitost (ani doma mu to nezakazuji,ale samozřejmě, že nechce po mě zvlášt vaření a jídlo moje jídlo mu prý chutná,ale není schopen se zbavit chutí na uzeniny, sladkosti, sýry- kupuje si to sám), tak se to asi nezlepší. Řekla jsem mu to, ale vím, že nutit ho do jiného jídla nemůžu (je úplně zdráv, nemá alergie, je štíhlý, z nás nejzdravější, takže nemá ho ani co motivovat ke zdravému jídlu).

    • Ráda čtu, jak to mají jinde a Lentilko, moc se mi líbí ten Váš! Prostě realita :). Naše děti na oslavách vždy dají přednost masu, sýru, sladkostem, které doma mají velmi zřídka. Často se přecpou a pak nechtějí nic jiného, ale to i chleba nebo zdravější sladkosti, které mají často. Jsou to vlny, někdy samy uvaří polévku k snídani někdy mají nad ní záchvat. Širší okolí nic neříká, ale asi si myslí… ale co, taky si přece myslím svoje o matkách, co děti přecpávají sušenkama, taky je nechápu, takže jsme na tom stejně, jen naše nevýhoda je v tom, že jsme v (drtivé) menšině. Bližší okolí mi i říká, ale už jsem se naučila to pouštět, většinou tedy:). Musí být úplně jinak těžké vařit jinak a nemít podporu manžela, klobouk dolů všem, které to pořád zkouší/te! Když už jsem zmatená z toho, jak teda ty děti stravovat, aby neměly blbý pocit před kamarády, říkám si, že jídlo by přece mělo lidi spojovat a měli bychom si ho spolu užít, ne se stresovat, a navíc by nám po něm mělo být dobře, i dlouhodobě. Někdy je to asi přetěžký úkol. Někdo tu psal, možná Helča – každý den, každé lepší jídlo se počítá. Já teď v létě chci zkusit jíst víc syrových věcí. Potřebuju se 3 dětmi pracovat a uvidím, co to udělá. Venku je taaak krásně, přeju nám všem, ať tohle nádherné počasí co nejlíp prožijem.

      • Jo, to je život, Petro. Taky obdivuju všechny, kdo to takhle mají a přesto to zkoušejí. A přesně jako Helča si myslím, že každé jedno jídlo se počítá. Je to vědecky podložené -tělo se umí opravit samo, takže po každém dobrém vstupu to využije k opravě. Se syrovou stravou opatrně – v létě víc, ale bacha na slinivku, aby nebyly chutě na sladké a na podzim rýmy a kašle.

  5. No tohle mi hlava nebere, jak mohou být děti paní Heleny vybíravé, když odmala jí jinak? Že by to bylo třeba tím, že její manžel a okolí jí klasicky a kluci „přičmuchli“ k cukrovým či jiným dobrotám? Také své děti krmím jinak, manžel jí klasiku. Občas staršímu synkovi (3,5 roku) dovolím ochutnat a také jsem se nedávno rozhodla pro svolení jíst dezerty na návštěvách a dovolit malému přijmout nabízenou sušenku (tedy v čokoládě a bonbonech jsem nekompromisní), protože jsem viděla, že už je nešťastný z toho, že je kvůli mým zákazům na okraji společnosti, což umocňuje jeho introvernost a zakřiknutost. Vůbec se mi nechtělo tento krok udělat, ale na druhou stranu nechci, aby se kvůli mé zásadovosti „radovalo bříško, ale trpěla psychika“.

    • Kluci od mala jedli o poznání s menším zájmem než naše holky. A jasně, že tatínek, který jí klasiku, školka a škola, to vše dětí šíleně ovlivní. Ani Helča nemohla jít proti němu, navíc když jsou s ním, dá jim, co chce on. Já jsem rozhodně proti zákazům. Nejlepší je jít příkladem a nic nehrotit. Psychika by určitě trpět neměla 🙂

    • Lenko každý nemá ideální podmínky a když takhle jí celá rodina, je to vždy o hodně jednodušší. Být na návštěvě u Evy a vidět holky od malička jíst ty kopce jídla (od půl roku holek) s tak obrovskou chutí, je pro většinu lidí těžko pochopitelné až demotivující, protože já to takhle doma nikdy neměla. Když vařím u Evy a všichni to snědí a chválí, nebo jim něco přivezu, vždy mi stoupne sebevědomí, které se mi, co se týče vaření doma, zrovna moc nedobíjí. Její holky snědí doslova všechno, i kdyby to byla jen suchá rýže. U nás je to odmalička naopak, moje děti nepotřebují skoro vůbec jíst a když jim nic nenabídnu, jsou klidně půl dne bez jídla, ani si nevzpomenou. Polévky a luštěniny mi momentálně sabotuje starší syn a mladší se po něm opičí. Když mám doma jen mladšího, tak s chutí sní úplně všechno, ale nebývá toho moc. Kluky do jídla nenutím, nabízím to, co vím že mají rádi (napařenou, vařenou, dušenou zeleninu, tofu a rýži na 100 způsobů, sushi…). Snažím se doma vařit co nejlépe, snídali roky polévku, teď chtěli změnu, tak mají zase kaši, oběd mají ve škole a školce a večeři dělám zdravé rychlovky, často jsou ale u táty, kde se jí klasika a tam vím, že s jídlem nehnu a nechci to zbytečně hrotit, stres je horší, než špatné jídlo.

      • To je mi líto, tenhle dortík chutná úplně jako tyčinka Corny, koupit tohle zabalené jako sušenku v supermarketu tak se vsadím, že by si všichni sabotéři zdravého vaření včetně vašich kluků pomlaskávali. Vydržte, má to smysl, já sama jsem podobný případ. Celé dětství jsem remcala, že si mamka stále ozdravuje recepty, do buchet dává místo pěti vajíček dvě, a cukru jen poloviční množství… Všechny dezerty jsem si z principu sypala moučkovým cukrem, ještě než jsem je ochutnala. Když jsem se sama stala mámou a najednou jsem měla dát v půl roce dítěti do pusy lžičku, najednou šel dobrovolně všechen cukr, mléko a bílá mouka z domu 🙂

        • V každém z nás je trochu rebela a potřebujeme si nějak prosadit to svoje, ať už je to přes jídlo nebo jinak. Však já klukům taky všechno šidím a oni mi pak vykládají, jak moje kamarádka vaří líp než já a že jim mám zavolat, jak se dělá správně např. krupicová kaše, že ta její chutná jinak. Jak by taky ne, když já ji vařím z obilného mléka a špaldové krupičky :).

    • Děti, které jsou na naší stravě od malička a jí tak celá rodina, to mají určitě jednodušší, protože vlastně nic jiného neznají. Horší je, když jeden rodič říká a dává dítěti jedno a druhý opak a ještě horší, když se kvůli jídlu rodina hádá a jídlo začne být stres, ten je vždycky horší, než nezdravé jídlo. Děti jsou různé, známe jich několik, které se přeučily z klasické stravy na zdravou a zvládly to dobře, i když se jim blížila puberta a taky známe dost těch, kteří to trvale sabotují a nehnete si nimi. Tam je pak lepší, než podstupovat každodenní stres, si najít nějaký kompromis a tím si jít…

  6. šlo by ubrat toho pomlaskávání apod?
    díky za zvážení, už jsem kvůli těm výrazům nerada chodím. A nejsem sama.

    Naši kluci snědí také všechno, je radost pro ně vařit. Jen když jim začnu vyvářet delikatesy, tak toho najednou jedí míň a míň a začínající si vymýšlet. Takže čas od času najedeme na restart ve stylu rýže se zeleninou a po pár dnech (no jo, někdy i týdnech) zase jásají i nad napařovanou bábovkou.

    • Tak to nemůžu slíbit, Michaelo, jsme blog o výborném jídle, pořád se tu vaří, jí a debužíruje 🙂 Když píšu blogové příspěvky, jde to z hlavy rovnou do článku a pak šup do postele, nestíhám se cenzurovat a píšu o tom, co jsme zažili. No a uznejte, že ta naše jídla jsou tak dobrá, že člověku kolikrát ukápne málem slina, jen si na to jídlo vzpomene…
      Rýže a zelenina je i můj oblíbený restart. Naštěstí na děti to zatím nepotřebuju, ty se ještě stravují doma, takže jim chutě nic moc neohrožuje. Ale na nás dospělé to funuguje dokonale.

      • A vaříte Míšo podle těchto stránek? Nemáte chuť u jídla mlaskat? Nemáte pocit, že je to tak dobré, že to musíte rychle zhltnout jinak vám to někdo sní? A pak když už je po obědě už hned vymýšlet co si dáte na večeři? Za mě jsou to tedy vždycky hody a kdybych mohla, tak jen vymýšlím nové kombinace a jen jím :-)) Nemůžu se nabažit a jen při čtení receptů slintám do klávesnice;-)

    • Ono to nejde bez pomlaskavani, to k tomu patri. A kdyz to proste chutna, tak je prirozene si pomlasknout. Taky si s kamaradkama posilame obrazky jidla a dezertu co jsme pripravili a piseme si k nim pomlaskavaci komentare. Byla by veeeelika skoda se vedome omezovat ve vyjadrovani svych pocitu a radosti.
      Komu se nelibi, necht se omezuje… a to mam doma taky nevdecnika nevdecneho! Ale preci se kvuli nemu nebudu omezovat, on to take nedela. Kazdy si preci muze doprat to co ma rad.

  7. Zobrazit všech 22 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekNedaří se mi otěhotnět (Koubulka)
Další článekProžitek TADY A TEĎ (i s dětmi na mateřské)