Vždycky mě to znovu překvapí
Nejdřív jsem si myslela, že si kluci nevšimli, že na stole mají svačinu. Byli zabraní do hry s našima holkama. Ale holky mají na dobroty radary, takže záhy dortík vyčmuchaly a vdechly. Jinak se to nazvat nedá. No, koneckonců my s Romanem jsme na tom byli podobně. Dort jsme snědli raz dva a nadšeně pomlaskávali. Roman se první osmělil, zda by si mohl přidat. A když to prošlo, hlásila jsem se o druhý dílek taky. No a kluci nic, dorty na stole a oni opodál. Helču to nepřekvapilo. Celé roky hlásí, že jí to doma nikdo nejí a že to radši donese nám, protože tam se to ocení. Z tohohle pohledu je škoda, že už nebydlíme v Praze. Tady nám takhle nikdo neuvaří, neupeče. Šla jsem se podívat, zda to kluci alespoň ochutnali, protože jsem nemohla uvěřit, že by po ochutnání nechtěli. Ale skutečně z každého dílku byl odkrojený kousek lžičkou. Ochutnali a nedojedli! Naše holky bez váhání využily příležitosti a nechtěné svačiny je rády zbavily, když kluci Helče říkali, že to nechtějí, protože jim to nechutná. Vždycky mě to znovu překvapí, že tyhle dobroty někomu fakt nechutnají.
Těžká demotivace
A taky v tu chvíli vždycky pochopím ty holky, co říkají, že takhle doma nevaří, protože je to děsně demotivuje, když nad tím zbytek rodiny ohrnuje nos. U nás se sní vždycky všechno, co uvařím, a kdyby nám někdo ještě dělal takovéhle dobrůtky, jako umí Helča, tak jsme v sedmém nebi. Ale existují děti i dospělí, kteří to neocení, kteří ohrnou nos, někteří ani neochutnají. Občas máme taky takovou návštěvu, do školy mi chodil dva roky kluk, co skoro nic nejedl a když už jedl, tak mravenčí porci a hodinu. To je fakt o nervy pozorovat. To byla velká škola pro mě mít ho doma 5x týdně na snídani, svačinu a oběd. Nedivím se, že maminky těchto dětí a manželky takových manželů říkají: “Jsou to nevděčníci nevděční.”
PS: Přemýšlíte jak zlepšit postavu a své zdraví?
Nepřemýšlejte 😊 Pojďte něco dělat! Ukážeme jak vylepšit jídelníček, co jíst a co ne, a jak si jídlem spravit zdraví! Naskočte do online kurzu Jíme Jinak - JE ZDARMA !
Komentáře
Zdravím holky, u nás je to podobně. Začala jsem jíst jinak cca před třemi týdny. Žádné pomalu, hned radikálně tak jak se má. Je to moc dobré, už se mnou jí i mamka( jen obědy). Ale moji čtyři chlapi ofrňují, neochutnají. Hlavně prý, ať jim to nevleze na talíř. Neříkám, že mě nepodporují. Jsem už rok v onko léčbě a podporují mě. Ale jíst to taky? No fuj…. Mě to dělá moc dobře, ale ti chlapi kalí radost. Snad se to časem zlomí.
Je to často o kompromisech z nejrůznějších důvodů. Mám dvě děti alergické na všechny ořechy i semena. Nějaké pohoštění nebo dezerty na návštěvách se mých dětí netýkají nikdy, téměř všechno, co se kde nabídne, obsahuje aspoň kokos nebo mák, nebo “zdravá” semínka. Je pravda, že jsem asi ušetřená úvah o životě “na okraji kolektivu”, protože to mají navždycky a je jen na nich, jak se s tím poperou. Dovolit jim to nelze, jejich projevy alergie jsou těžké. Tak aspoň nemám ten prostor k váhání a pochybám, ale z neustálého zpochybňování této nutnosti i nejbližším okolím a zároveň pořád dokola vysvětlování i těm bližším lidem, proč to tak je a vždy to tak bude a že to nezměníme opravdu tím, když dostane makovou buchtu a tou se to “vyléčí”, jsem z toho taky hodně unavená. Moje děti mají bohužel potravinové alergie všechny, i nejmladší, která byla od narození stravovaná “jinak” a která mi do dvou a něco let milovanou stravu coby báječný jedlík začala zničehonic bojkotovat a vytrvala několik měsíců, až se probojkotovala do školky, kde najela šťastně na konvenční stravu, cítím se taky velmi často demotivovaná ve všech snahách a je strašné, že nejšťastnější všichni jsou, když dostanou absolutně nevhodnou českou klasiku, pusy od ucha k uchu, bříško nikoho nebolí, i já se díky tomu pohybuju ve vlnách. Nikdy jsem nejela krom krátké doby s nejmladším dítkem úplně “jinak”, ale proti konvenční stravě se liším už hoodně let spoustou druhů zelenin i luštěnin a obilovin, jen mě často děsně nebaví vařit jim dvě různá jídla (aby se vzhledem ke svým omezením najedli každý něčeho jiného) a pak třeba ještě chystat něco úplně jiného pouze pro sebe. Není energie a chybí i ta prostá radost z toho, že co člověk s pochopením přínosu s láskou odmaká, nejen nikdo neocení, ale především nikdo s vámi nejí. Je tolik jiné práce, která nejde odkládat denně, že momentálně jedu pouze některé dny v týdnu a zato se snažím pečlivě vybrat něco, co můžou víceméně všichni (jeden je stálý odmítač a frflal, tak má alespoň jen některé dny, kdy se jaksi pořádně nenají). Normálně se těším, až budou odrostlí a budu moct jet víc podle sebe, za ty roky už mi chybí milované ořechy a semínka, jen to ještě nebude tak hned…