Malá ale pěkně ostrá. Taková je kulička ze strouhaného křene. Tenhle doplněk vyrobíte raz dva a strávníky u stolu s ní jistě překvapíte. Velký úspěch mívá u mužů, ale naše čtyřletá slečna jí také ráda.
Ingredience
  • umeboshi švestička
  • 1 lžíce strouhaného čerstvého křenu

Postup

  1. Švestičku odpeckujeme a smícháme ji v třecí miste nebo přímo rukama s na jemno nastrouhaným křenem.
  2. Ze vzniklé hmoty tvarujeme kuličky.

Praktické

  • Jedná se o velmi pikantní doplněk, takže každému dáme na talíř jen malý kousek odpovídající zhruba půl lžičce.
  • Pokud je na vás až moc silná, klidně ingredience krátce povařte v trošičce vody a pak teprve podávejte.
  • Můžeme si vyrobit větší množství na pár dní dopředu a skladovat v uzavřené krabičce v lednici.

Děti

  • I děti potřebují doplňovat pikantní a pálivé chuti, ale jen v malinkém množství. Tento doplněk bych nedávala dětem mladším 2 let. Stejně by jej asi nechtěly jíst.

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

4 komentáře. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. My jsme si vyhlídli křen u lesa na jednom z našich výletů a zrovna předevčírem jsme si pro něj zašli s polní lopatkou. Je v něm síla přírody a taky má dobré grády. Hledáme teď, jak ho využít, dokud je čerstvý a tak se tu ten recept objevil jak na zavolanou. Už jsem to smíchala, večer podám a jsem zvědavá na reakci.

  2. Tak tohle bude hustý…. 😀 ! To musím vyzkoušet, máme doma svůj vlastní křen a ten teda bude mít grády a ještě se švestičkou…. hmmm 🙂

  3. Opravdu pomáhá odhlenění. 😀 Omlouvám se že to píšu takto, ale teče mi sopel ještě 10 minut po snězení této kuličky. O slzách ani nemluvím. Evidentně manžel vybral řízný křen. Jsem zvědavá, co na kuličky řekne. Nachystala jsem mu to jako lahůdku na stůl – krásně ozdobené červeným zelím – až příjde od kamaráda z návštěvy.

    • venisy, hlavně to má být kulička, ne koule 🙂 A jí se to k jídlu ne samotné :-))) Připomnělo mi to moje první setkání s křenem: “Dědo, co to je?” ptám se ve věku, kdy ještě nevidím pořádně na linku a kde něco děda usilovně strouhá. “Na, čuchni si to je křen.” Důvěřivě jsem se nadechla z plna hrdla a pak hodinu smrkla a slzela. Měla jsem na pár dní pokoj od tehdy věčně ucpaných dutin 🙂

  4. Zobrazit 4 komentáře

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekValašský kontrabáš
Další článekCizrnová omáčka s majoránkou a česnekem