Ottovka nám napsala: "Tak a dost, přestalo mě to bavit! Já že jsem v jídle extrémista? Alternativní matka? Vážně? Rozjela jsem ve svém okolí anketu a její vyznění je vcelku jasné. Jsem alternativní (rozuměj bláznivá) matka, protože své dítě nekrmím vším, co lékaři doporučují. Pravda. Jenže ten pohled má i druhou stranu. Ostatní sice dávají svým dětem spoustu toho, co lékaři radí, ovšem zároveň také mraky toho, co ti stejní lékaři zásadně nedoporučují. Který přístup je tedy pro dítě horší?"

 slavnosti senaJak to máme my

Můj syn téměř nejí mléko a mléčné výrobky. Občas farmářské máslo, občas nějaký tvaroh při oslavě nebo na návštěvě. Ani maso nejí 5x týdně. Do třiadvaceti měsíců ho zcela odmítal, nyní ho do jídelníčku zařazuji 1-2x za týden spíše jako pochutinu, protože jeho tatík maso jí, takže si je dávají spolu – jednou rybu, jednou to, co „farmář“ nebo sousedi nabídnou. Dva dny za sebou maso sám od sebe jíst odmítá, když je hodně teplo, nesní ho vůbec. Sám od sebe jí také jen minimum pečiva, někdy si dá domácí kváskový chléb, někdy si poručí rohlík, který ale spíš jen pro zábavu trochu okouše a pak vehementně nadrobí psům. Denně má čerstvou zeleninovou polévku, kterou miluje, denně má obilnou kaši a kompletní talíř. Téměř vůbec nejí cukr, ten je prostě sváteční záležitost. Přesto se u něj vůbec neobjevuje syndrom svítících očí, který lidé často popisují – když se ke sladkému dostane, rozhodně se na ně nevrhá a netlačí je i ušima. Spíš je to u něj občas syndrom velkých očí – když takový dort vidí, děsně ho chce sníst, ale po dvou soustech ho odstrkává a co pak chudák maminka, která by ho měla dojíst, že… Buchty, koláče ani bábovka od babičky ho vůbec nezajímají. Jediné, co by skutečně a

si jedl, je čokoláda, ale sakra, kde to jsme? Za to mě snad nemůže sejmout vůbec nikdo, že nemám dítě závislé na ztuženém tuku s cukrem a trochou kakaa. Ve dvou a půl letech je synek nadále zcela zdravé, tabulkové dítě, ačkoliv jogurt jedl jednou v životě a nadšen z něj rozhodně nebyl.

P1219821

Jak to má mainstream

A jak je na tom tedy mainstream? V drtivé většině pojídá maso a mléko denně. V drtivé většině v kvalitě obchodních řetězců. Ano, do té míry je to doporučení lékařů. Ovšem! Co ty sušenky, lízátka, koblihy, párky, šunky, taveňáky a sladké smetanové krémíky? Od toho všeho dávají pediatři ruce pryč. V dětském jídelníčku by podle nich neměly být sladkosti, uzeniny, tavené sýry (spousta lékařů varuje i před řadou tvrdých sýrů), smetanové krémy, slazené nápoje, smažená jídla. Při poslední preventivní návštěvě nás zubař na největší krajské klinice důrazně upozorňoval, abychom synovi nedávali vůbec žádné sladkosti, zejména lízátka a bonbony, a nesladili mu nápoje ani medem.

Tak a teď, kdo dodržuje i tato doporučení? Málokdo je upřímný, většina tvrdí, že salám, co jeho dítě právě dlabe, má naprosto výjimečně, a vlastně netuší, kde potomek slyšel o bonbonu, kterého se neustále dožaduje, a smaženou koblihu mu do batohu musel někdo podstrčit. Evidentně by se hodilo, abych neviděla a neslyšela. Aby se stravovací návyky nedaly tak snadno vypozorovat. Jenže dají. A ti, kteří jsou upřímní a potvrdí jídelníček plný pečiva a sladkých pochutin, na otázku podle koho nebo čeho dětský jídelníček sestavují, jakými pravidly se řídí, odpovědět neumí. Oblíbené je schovávat se za hesla, že jíst se má všechno. No jo, akorát definice „toho všeho“ dost hapruje. V dnešní době by se toto pořekadlo mělo upřesnit na „jíst se má všechno, co se mi momentálně hodí, je to rychle dostupné a nejlépe ještě levné“.

tofu dort

Na něčem se shodneme všichni

Přitom některá fakta nezpochybňuje nikdo. Nejvhodnějším masem je údajně rybí. Kolik dětí je má každý týden v jídelníčku? A kolik jich má jinou rybu, než je smažený pangas, nejlépe (nejhůře) ještě v trojobalu? Kolik dětí jí luštěniny alespoň dvakrát za týden? Kolik jich zná jinou obilovinu než pšenici? Kolik dětí jí vařenou zeleninu? Tohle vše podle lékařů do dětského stravování patří. Pro koho je tedy lékař větší autorita? Pro toho, kdo ho neposlouchá úplně, nebo pro toho, kdo ho poslouchá jen, když se mu to zrovna hodí?

Realita

Když přijde nemoc a lékař nařídí „tato antibiotika musíte celá vybrat, nebo bude vaše dítě nemocné“, valná většina rodičů poctivě poslechne. Když ale pediatr či zubař doporučí „nedávejte dítěti žádné sladkosti, nekrmte ho uzeninami a smaženým jídlem“, kolik procent rodičů to tak udělá? Pokud se budeme řídit čísly, tak asi skoro nikdo. Ve spotřebě ryb jsme na posledních místech, průměrně sníme 5 kilo rybího masa ročně (40 % dovezeno z Vietnamu, že by pangas…), ale bílého cukru spotřebuje ročně každý Čech průměrně 38 kilo, ve spotřebě zeleniny jsme třetí nejhorší národ v Evropě. Evropská komise se nyní dokonce odhodlala sepsat výzvu pro naši republiku ke zlepšení životního stylu, protože naše nemocnost a obezita je alarmující, ovšem my si přece nenecháme do ničeho mluvit od cizáků, my víme vše sami nejlíp a raději se budeme babrat v nesmyslné kauze pomazánkového másla odporného složení, než ve skutečných problémech, jež mohou jednou naše děti velmi trápit.

vege piknik

Od koho si necháme radit

Je mi líto, jedno velké pokrytectví. Mainstream zná, mainstream , mainstream radí. Každý v naší republice je odborník nejen na fotbal, ale i na výživu. Většina sice pravidla fotbalu nezná a o výživu se doopravdy nikdy nezajímala, stačí reklamy v televizi – v ovocných bonbonech je spousta vitamínů a nutella plná oříšků je pro dítě nejlepší snídaně, ale poradit (kritizovat) touží každý. A zase je mi líto! Nechám se poučovat od někoho, kdo má dobré výsledky. Tak jako ve mně nevzbudí důvěru tlustý rudolící kuchař nebo oplácaná sportovní trenérka, nedůvěřuji ani vševědoucímu mainstreamu. Jeho výsledky jsou totiž katastrofální: rakovina tlustého střeva a rakovina konečníku – první či druzí na světě, raketový nárůst cukrovky, a to i v dětském věku (ročně přibude 20 tisíc nových pacientů), infarkty v pětatřiceti, 55 % obyvatel s nadváhou a obezitou, 40 % obyvatel s alergiemi. Milá většinová společnosti, fajn, až si s tímhle poradíš, přijď se stravováním poradit mně a mému dítěti. Do té doby nepřestáváme jíst jinak

Tvá bláznivá matka.

Ottovka 

*oficiální informace ČSÚ, MZ a VZP.

 

 

 

 

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

Neuvěřitelných 64 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Slávko, jsi moc hodná, děkuji ti za info 🙂 nenapsala by jsi mi prosím na tebe mail? Ráda bych ti napsala 🙂 Krásný den 🙂

    • promiň, nechci ho sem dávat, najdi mě v Seznamce, příp. napiš svůj. Nic osobního, ale vyhledávače jsou někdy schopnější než si myslíme, tak proto.

  2. Děkuji, děkuji Slávko 🙂 je docela hodně věcí potřeba k zakoupení. Asi s tím máš své zkušenosti, že? Jsi s domácím tempehem spokojená? Máme doma rádi i uzený, ten se asi doma připravit nedá. Můžu se tě prosím zeptat jak to vychází finančně s domácí výrobou? Je to stejně drahé jako kupovaný nebo vyjde lépe? Jak dlouho vydrží v lednici, když není vakuovaný jako kupovaný? Budu ráda za rady 🙂 Odkud jsi? Jen se ptám 🙂 že bych přijela na kurz 🙂 Kultura se asi kupuje v nějakém speciálním obchůdku na netu, že? Absolvovala jsi někde kurz? Krásný den přeji 🙂

    • Praha 9, ráda ukážu, co mám za vybavení i postup, mailem můžu poslat své poznámky z kurzu. Mně ten kurz hodně dal (nejen o tempehu). Kulturu jsem koupila na kurzu, posílají ji i poštou. Tempeh mám mnohem radši domácí, někdy se povede pevnější, jindy drobivější, ale vždy si ho můžu ochutit, jak potřebuju (nemusí být tak přesolený a přemaštěný, jako ten kupovaný), hlavně může být nesojový (soju uvařit dá dost práce, vlastně jsem sojový ještě nikdy nedělala). Vydrží (může dozrávat v lednici) tak 3-4-5 dnů, uvařený (příp. jinak tepelně upravovaný) tak do 3 dnů sníme. Dá to trochu práce (několik jednotlivých kroků), ale stojí to za to. Vybavení stojí taky hodně peněz, ale hodí se i na jiné věci.

  3. Milá Evičko, pročítám si tady komentáře, mohla bych se prosím zeptat, kde se dá naučit výroba tempehu? Jsou takové kurzy? Nebo nějaký web, kde by se o tom dalo něco přečíst? Máme doma tempeh moc rádi a tak bych se to ráda i naučila 🙂 Je k tomu potřeba něco extra? Nějaký stroj? Něco jako na obilné mléko Soyabella? Nebo mi budou k výrobě stačit jen suroviny a šikovné ruce?

    • www tecka sanapekarna tecka cz/kurzy/syry-tempeh, je prakticke k tomu mit pekarnu (sana), mlynek na obili a je potreba mit kulturu (prasek, kterym se lustenina naockuje, aby vznikla ta žádoucí plíseň)

  4. Tak toto mě zajímá, s jídlem dětí narážím úplně všude. Jíme totiž taky „jinak“, i když zase dost jinak než po vašem. Jíme „všechno“, tj. i maso, vejce, mléčné výrobky – ALE: jíme jen opravdové jídlo, pokud možno ve vysoké kvalitě a nic nepřeháníme. Tj. pokud maso, tak téměř výhradně z českých biochovů a jen párkrát do týdne, vejce většinou domácí z venkova, kam jezdíme na chalupu, mléko bio nebo od soukromníka, z mléčných výrobků bio bílé jogurty, tvarohy, ale i zakysanou smetanu, šlehačku (lze najít i pár výrobků čistých, tj. pouze z mléka, resp. smetany, bez aditiv). Máme rádi sýry, hlavně italské – parmezán, mozzarellu, ricottu, mascarpone, ovčí sýry z farmy, Lučinu…
    Z pečiva kupujeme kváskový chléb (nejlépe takový, kam se již nepřidává droždí), jinak máme rádi i klasické semolinové těstoviny, které kupujeme v obchodě s italskými specialitami (mj. semolina je kvalitou někde jinde než pšeničná mouka používaná třeba do pečiva). V poslední době jsem se naučila vařit i s jáhly, pohankovou a kukuřičnou moukou…
    Občas i sladíme – když peču (bezlepkově), tak třtinovým cukrem, jinak medem od včelaře nebo javorovým sirupem.
    V jídelníčku mých dětí je několikrát denně spousta zeleniny – vařené, dušené i syrové – mají od mala rády skoro všechny druhy a při vaření mi berou třeba i syrový květák nebo brokolici. Také množství ovoce – celé léto jedly třešně, jahody a rybíz ze zahrady, borůvky, maliny, jahody a ostružiny z lesa a teď mají období švestek, hrušek a jablek. Zeleninu střídavě kupuji čerstvou bio a na trhu od oblíbeného soukromníka. Cena za bio zeleninu je nehorázná, několik tisíc za měsíc, ale podle mě nejlépe utracené peníze. Z luštěnin děti milují čočku, červenou čočku, cizrnu, snědí i fazolky, ale těm jsme zatím nepřišli úplně na chuť. V čem mám například u luštěnin problém je to, že jsem téměř nepotkala takové, které by nebyly z Číny nebo jiné mně podezřelé země (co se týče důvěryhodnosti v kvalitě exportovaných potravin). Pak si – úplně upřímně – raději dáme bio dušené libové hovězí ze Sasova nebo domácí vajíčko z Vysočiny než fazole z Číny:-) To samé u mne platí pro tempeh, tofu a další sojové výrobky – sice nikdy neříkej nikdy, ale v tuto chvíli jsem raději umírněným konzumentem domácích a ověřených bílkovinných živočišných produktů než sojových výrobků mně neznámého původu.
    Co se týče přípravy jídla – zeleninu jen krátce dusím na kousku másla nebo oleje – všechny máme extra panenské, maso dusím nebo peču zpravidla do 120 st. klidně několik hodin, dělám dlouhé vývary… málo solím, do všeho čerstvé bylinky, všechno čerstvé (až na výjimky jako jsou třeba italská rajčata San Marzano v konzervě). Nesnáším smažení, řízky dělám max. třikrát do roka. V Praze je jeden jediný řezník, ke kterému jsem ochotná jít nakoupit.
    Výsledkem je, že mi strašně dlouho trvá všechno nakoupit na x různých místech, pak to všechno čerstvě uvařit, kontrolovat skladování, aby se z té drahé zeleniny nic nevyhodilo atd. a většina mého okolí si jen klepe na čelo, proč to dělám a jestli jsem se už nezbláznila. Jasně, máme i hříchy jako je občas šunka nebo párkrát za léto špekáčky (oboje kupujeme čerstvé a podle složení fakt dobré), zmrzlina (dětem jsem ochotná dát opět jen asi dva druhy), občas Lipánky, v zimě mandarinky a banány, ale třeba jednou za čas mi ten špekáček na ohni přijde jako součást léta, o kterou děti nechci úplně připravit, protože mám mj. i obavu, že když ho nikdy neochutnají, budou ho o to více vyžadovat později. Taky mám resty ve večeřích, na ty prostě už nemáme čas, který odpoledne raději trávíme pohybem na vzduchu, takže pak přijde na řadu třeba ten chléb s Lučinou, pažitkou a zeleninou.
    Jedno z dětí má bohužel geneticky danou celiakii. Když jsme o ní ještě nevěděli a byl doma před nástupem do školky, vyrostl za 8 měsíců 6 cm. Pak šel do školky s typickým školkovým jídelníčkem, ze kterého jsem dlouhé týdny nespala, a za 4 měsíce vyrostl půl centimetru… dnes mu vařím zase já a roste co měsíc to centimetr. Nevím, jestli to bylo stravou celkově nebo mléčnými výrobky, ale přestože měl extrémně vysoké hodnoty protilátek, neměl nikdy problém s poměrem výška/váha, tj. i řídnutím kostí, kterým celiaci často trpí. A od té doby, co má dietu, už není ani nemocný.
    Co tím chci říci je to, že nejsem zdaleka „extremista“ ve srovnání s Vámi, a přesto jsem neustále terčem podezřívavých až nepřátelských ataků ze strany okolí, typicky např. tchánů, kteří nedokáží pochopit, proč nechci dovolit, aby dětem dávali denně sladké (a ještě hnusné s rostlinnými tuky, barvivy apod.), proč čtu na všem co jíme složení, proč mi vadí vanilinový cukr, hroznové víno z Peru, veka ze Sparu, masox v polévce, kuře ze supermarketu a tak bych mohla pokračovat donekonečna.
    A momentálně se nejvíc děsím představy, až půjde do školky mé druhé dítě a já se budu se vstávajícími vlasy na hlavě dívat na jeho jídelníček, kde k obědu je zoufale pomálu zeleniny a dopoledne se jí drožďová pomazánka s houskou, ovocem a mlékem, celý den se pije sladký červený čaj…a víte co? ve školce jsem jediná, koho to trápí, všichni řeší úplně jiné věci, např. jak často prát pyžamo.
    Takže držím palce všem statečným v boji s nepochopením (zejména od blízkých je to nejobtížnější) a jen poprosím ještě zkušené o jednu radu – dávám bezlepkovému dítěti obědy do školky s sebou a mám velký problém s čerstvostí a ohříváním (vařím to sice ráno, ale teplé to od 8 do 12 nevydrží… co s tím? jde mi hlavně o zeleninu, kterou má vždy v polévce i v příloze – i když do přílohy už dávám raději čerstvou…)
    Hodně zdraví všem!
    C.

    • Tak si asi umite predstavit, jakemu tlaku jsme celily my, kdyz nase strava pro deri je bez masa, mleka, sladkosti, bananu, mandarinek atd. Ale vite co? Po par letech se s tim pribuzni smirili, nekteri dokonce prizpusobili nase navstevy nasi strave a nekteri proste jen tise trpi 🙂 Cizi lide maji respekt, takze se spis ptaji a divi, ale nikdo cizi si mi netroufl rict neco oskliveho. Jak tak ctu Vase nakupni zkusenosti, rikam si, ze to mame bez toho peciva, masa a mleka jednodussi 🙂 Obili, seminka, rasy, lusteniny,…vsechno objednavam emailem jednou za kvartal az do domu a pres tyden kupujo jen cersrvou zeleninu na trhu nebo obcas rybu. Chleb si manzel ted uz upece sam, takze je to vlastne svym zpusobem pohoda. Ovsem nesmim se chtit rovnat s maminkami, ktere koupi k obedu parek v rohliku a kolu, to je preci jen rychlejsi 🙂 Ty podezrele vyrobky jako tofu a tempeh muzete kupovat klidne ceske z Dobrusky nebo si je doma vyrobit z bio soji nebo treba gempeh z bio cizrny ci ryze z overenych zdroju.

      • Tak párek v rohlíku a colu moje děti nikdy neměly:-) stejně tak netuší, co je brumík, jupík, tavený sýr, kobliha a mnoho dalších věcí.
        Umím si představit ten tlak ohledně Vaší stravy, já bych na to neměla a asi bych si i neustále kladla otázky, zda mají dlouhodobě skutečně všechno, co je potřeba a zda dělám všechno stoprocentně. Na tak specifickou stravu nemám odvahu, a asi momentálně ani důvod, přestože chápu, že je-li dodržována správně a komplexně, může mít své výsledky, zejména v případně některých zdravotních indikací – Vaše proměna je moc pěkná a přeji Vám to:-)
        Jestli mi naše jídlo zabere víc času než Vaše, to je otázka – možná jsem to předtím trochu přehnala, zas tak strašné to není – když už je nakoupeno, mám pak dost minimalistickou část v kuchyni podle hesla „vezmi co nejlepší suroviny a udělej s nimi co nejméně“:-) a vaření už je pak fajn, nedělám nic složitého – na maso stačí většinou jen trochu másla nebo oleje a bylinky nebo česnek, k tomu zeleninu a přílohu a je hotovo, to samé i bezmasá jídla (maso jíme tak 3x do týdne). Časově náročnější mi na tom všem přijde právě třeba to nahrazení pečiva – dětem jsem například před pár dny pekla k snídani jáhelník nebo dělám ráno kaši na sladko s javorovým sirupem – no a právě dojet dvakrát týdně pro dobrý chléb je rychlejší než připravovat alternativu… nota bene pokud to pak dítě moc nechce jako třeba mandlové placky na slano nebo slanou verzi palačinek:-) taky si nemusím vyrábět tempeh a obilné mléko… i když třeba vločkovač by se mi hodil.
        ale třeba se jednou dopracuji i k tomu tempehu…
        Jen jsem Vám chtěla říct, že i my, co jíme podle Vás „konvenční stravu“, ale není nám jedno jakou, se potýkáme s nepochopením. Stačí, abych začala studovat etiketu a okamžitě přijde otázka „ježiši co se ti zase nelíbí“… no nic, mějte se fajn a ať zdraví slouží:-)

        • Však já úplně rozumím. Jak píšete, je šílené, že i maminky, které chtějí „jen“ kvalitní jídlo, vlastně ani nejde z pohledu běžné stravy o žádnou řekněme dietu, už jsou vlastně za extrémisty. Protože z pohledu 99 lidí ze 100 my extrémisti jsme, tak to chápu velmi dobře. Je mi jasné, že párek v rohlíku a cola u vás nemají co dělat, to bylo pro ilustraci, navíc to zas denně vídám cestou do školy a ze školy u maličkých dětí třeba i v kočárku…A osobně Váš jídelníček shledávám jako velmi dobrý pro rodinu, kde nejsou zdravotní problémy a myslím si, že kdyby takhle jedla většina národa, čekárny u doktorů by byly prázdné. Tak, jak jíte vy, to by měla být podle mě konvenční strava, běžně rozšířená, samozřejmá. Různé nadstavby a úpravy ať se klidně jeví jako strava léčebná či preventivní 🙂 Co se týče vařená, tak jsem zjistila, že pro mě je snazší než dělat náhražky, tak dělat nová jídla, která v rodině neznají a nemají tedy potřebu srovnávat. Navíc většinou nevím, co na konci vyjde hrnce, takže mám i větší svobodu při vaření, když se nemusím do ničeho trefit 🙂 Chleba si te´d už pečeme vlastní a je to tak snadné, že to dělá manžel, protože mě se většinou nechce ho ani péct, ani pak jíst ani schovávat před dětmi, pro které je chléb něco jako pro mě byla v dětství zmrzlina nebo čokoláda 🙂

        • Je fakt, že s těma fazolema je to problém. Většina z nich pochází z Číny. Našla jsem ale i polské (nemám nic proti polským neupravovaným potravinám). Před léty jsme podali dotaz odkud pochází sója používaná na produkty od Sunfood a odpověď zněla, že berou z Holandska neGMO, jak je to dnes neví,. Jinak dneska se dá sehnat i biosoja z jižní Moravy nebo Rakouska. Dá to trochu práci hledat, ale věřím, že se bude situace v tomhle směru zlepšovat a luštěniny se opět u nás začnou víc pěstovat. Takový oblbený argument odpůrců vegetariánství je, že kvůli sóje pro vegetariány se ničí deštné pralesy. Před léty jsem nahlédla do statistik dovozu sóji do ČR a cca 80% – 90% dovezené sóji bylo v podobě krmiv pro hospodářská zvířata.

    • Nevím jaké máte termosky, ale v Esbitu to vydrží nejdéle. Ještě je tu možnost dát čerstvou zeleninu do vařící se vody do termosky a nechat to v ní dojít, ale budou muset ve školce tu vodu vylít, pokud to pro ně nebude problém a zelenina by měla být vařená.

      • Děkuji za dobrý tip, zkusím to…ale oni mají v kuchyni nařízenou nějakou teplotu jídla od hygieny a pokud není dostatečně teplé, tak to ohřívají, budu to muset vyzkoušet. Tak by se asi dala udělat třeba zeleninová polévka, u ní by nemuseli tu vodu vylévat …

        • My dávaly dětem do školky s Helčou oběd do plastových misek v nerezovém obalu, který držel teplo a svačinářka nás prosila, abychom to nedávaly takhorké, že se vždycky opaří .-) Takže dobrá termoska by měla být v pohodě. Já dnes ráno vařila pro sebe do školy polévku do Esbit termosky, půlku snědla v 9 na snídani a půlku večer na večeři a ještě byla dost teplá, i když jsem termosku otevřela a odebrala půlku polévky. Nebyla žhavá, ale nebylo potřeba ani ohřívat.

          • Evi, můžu se prosím zeptat do jakých plastových mističek a jakých nerezových obalů? Myslíš kastrůlky? Na termosky Esbit se chystám, ale penízky na to zatím nejsou a tak hledám jak to nahradit, prozatím 🙂 Budu moc ráda za tipy 🙂

            • Kdyby se našla malinkatá chvilinka na radu 🙂 budu moc ráda 🙂 třeba někdo jiný má taky zkušenosti 🙂

              • koupila jsem si tehdy na jídlo do školky na ebay termosku, která vypadá jako kastrůlky – tři plastové misky s víčky, nerezový obal, do kterého se dají a víčko. Takový jídlonosič, který udržel jídlo v teple. Levnější varianta jsou kastrůlky zabalené do deky či ručníků, polystyrenové krabice apod.

  5. Dobrý den, Ottovko, chtěla jsem se zeptat, zda byste mi mohla říci, co dáváte malému na svačinky. Snídaně, obědy a večeře jsou jasné, ale svačinky pořád řeším. Naše malá (1,5 roku) miluje kváskový chleba, ale nechci jí ho pořád dávat.
    Diky

  6. Dobrý den,
    tak můj názor je, že paní Otovka stravuje své dítě zdravě a neextrémisticky. Jsem léta veganka, nicméně z čistě etického hlediska. Na základě (negativních) zkušeností z mého okolí nemohu říct, že by veganství samo osobě bylo nejzdravější způsob stravování. Může být zdravý, pokud se dodržuje několik zásad, které ale mnoho veganů nemůže překousnout a radši si namlouvá, že jejich zdravotní problémy jsou z něčeho jiného. První je: pravidelné doplňování vitamínu B12 z tablet (laboratorní produkce pomocí bakterií), druhá pravidelné doplňování vápníku…kolem toho je spoustu pří. Ale v mém okolí se většině veganů zhoršily po přechodu na veganství zuby. Třetí: doplňování vitamínu D v zimě, to se týká všech lidí, co nejedí pravidelně ryby a nejsou dost na sluníčku(případně existuje ještě možnost zvýšená konzumace hub sušených na sluníčku). K pobytu na sluníčku: pokud jsou od listopadu do konce března dva slunečné dny, tak nám zásoby z léta moc nepomohou. Takže na rybách (co se týče zdravotního ne etického důvodu) nevidím nic moc špatného. Co se týče mléka: myslím, že v rozumném množství je pro děti dobrým zdrojem vápníku. Kdysi jsem si to nemyslela, ale po špatných zkušenostech se přikláním u dětí k rozumné konzumaci (nebo suplementaci vápníku). U dětí je také problém, že ne každou zeleninu chtějí a například kadeřavá kapusta bohatá na vápník je i pro dospělé chuťově problematická.

  7. Milá Ottovko…fakt super článek! A všechny ty hlášky…já bych to klidně poslala do novin.. 🙂 ˇ
    Je fajn pozorovat cesty poznání všech z klubu jj. Já sama nejdříve řešila, zda solit či nesolit miso polévku, atd…a teď už mi podobné otázky přijdou legrační a hlavně už to prostě neřeším. Ale vše mělo tak být, abych došla až sem…:)
    Můj Domík má v plném zdraví krásných 2,5 let, asi 15 kg a vypadá spokojeně. A já až na jiné míry vlastně taky. 🙂 Doma jíme jinak, na návštěvách se snažíme taky být připravení, ale pečivu ani masu se už nevyhneme. Snažím se to korigovat. Bylo období, kdy jsem se výletům a přátelům vyhýbala,protože tlak okolí jsem nezvládala,ale to nebyla ta správná cesta. Raději si dám maso a budu psychicky uspokojená,než se stresovat..hurááá..ale že mi to trvalo. 🙂
    Je nám doma lépe, když nejsem uhoněná, uvařená a matka v „křeči“. Mnozí víte o čem mluvím… 🙁 Řešila jsem to v diskuzích mnohokrát.
    Užíváme každého dne a těšíme se na budoucnost a další kapitoly života…minulost jsme hodili za hlavu a máme se rádi..takoví jací jsme…:) Snažíme se respektovat jeden druhého a „nevychovávat“. Musím říct, že díky jinému jídlu a mému Domínkovi je ze mě jiný člověk..a nikdy mi nebylo lépe..:)
    Až se vše usadí, tak se otevře také část srdce pro jiného partnera…a bude nám úplně nejvíc nejlépe…:)
    Hezké sluníčkové dny všem…zdraví Ala a Domík

  8. K tématu bych jen dodala, že jsem taky za blázna a děkuji za článek. Ale s dětma je trošku potíž, každé je jiné.. já třeba mám menší potíže se starším synem školkařem než s tím mladším 1,5 roku, ten zatím vypadá na ten „syndrom svítících očí“ a při tom se mnou jí JJ od začátku… u prarodičů jsem neustále za zlou matku, ale sami vidí, že kdyby mohl snědl by sned celý sáček piškotů nebo celý hrozen vína atd. atd., malý „žroutek“ to je… tak snad se to časem nějak srovná..

  9. No, a mě by pro změnu zajímalo, Ottovko, co to máte za dort a z čeho je ozdoben, vypadá moc pěkně 😉 Vím, je to trošku mimo téma a taková pěkná diskuse se tu vede.. 🙂

    • Ottovko, přidávám se k Janě, to by mě taky moc zajímalo, co že to měl Floriánek za narozeninový skvost 🙂 …vypadá báječně.

      • Ano prosím, přidávám se. Potřebuji krásný dost pro čtyřleťáka a tenhle vypadá skvěle.

        Jinak moc hezký článek, podle mne na rybím mase moc tak špatného není a všichni si ho dáváme moc rádi. Stejně jako kompletní talíř.

  10. Také někdy toužím po nějakém psychologickém tréninku :-), který by mě učil jak „nebojovat“ a ustávat „útoky“ s klidným srdcem, myslí a odzbrojujícím úsměvem na tváři. Zase je to o té energii… 🙂

  11. Ahoj Monibu, bez tolerance a respektu to nejde, souhlasím. Já se už nezamýšlím nad tím, co si o mně pomyslí sousedi nebo rodina. Ale dokáže mě rozčílit pomyšlení na to, že ve školce/škole nebo na táboře prostě narazím…… Nevadí mi, že mě tam nebudou chápat nebo mě považovat za bláznivou. Vadí mi, že budou moje děcko krmit těma samýma …….., kterýma se krmí většina národa. J.

    • jasně chápu, ale pokud ti to tak hodně vadí, tak s tím musíš něco udělat sama…mně to také není jedno….

  12. Já jen mohu dopsat, že kdo nezažije tu změnu jídelníčku, nikdy nepochopí. Ať se každý zamyslí sám nad sebou a řeší hlavně sám sebe. A taky tu chybí respekt k lidem s jiným názorem. Jak bylo někde napsáno, lidé se nikdy nic nenaučí tím, že jim to řeknete. Musí si na to přijít sami.

  13. Ahoj Ottovko a ostatní.
    Toto je výstižně napsané. Jen bych doplnila, že se právě tak, jak přemýšlí a živí své rodiny většina maminek, tak úplně stejně se přistupuje ke stravě dětí ve školkách a školách. Např. rohlík a salámová pomazánka, maso denně, atd.. Asi všichni víte, o čem mluvím:-(((((((((((
    To mi připadá mnohem horší, než to, co si každý jí za zavřenými dveřmi u sebe doma a čím krmí svou rodinu.
    Hezký večer, J.

  14. To je tak krásně napsáno! Ottovku úplně chápu. Sama nemám (UŽ) potřebu kohokoliv předělávat, nevyžádaně poučovat nebo obhajovat naše jídlo. Ale občas člověk jen nevěřícně kouká, když otylý nemocný člověk ze sebe sype moudra, která evidentně nefungují ani jemu, ani jeho blízkému okolí … ale jídlem to samozřejmě není a jíst se má všechno … Prudičům nejde o princip, ani o záchranu lidstva. Mají kromě jídla spoustu dalších problémů a většinou je štve to, že nemají sílu a vůli s nimi něco dělat. A tak prudí a chtějí potvrzení od okolí, že dělají správně, totiž že je správné nedělat nic a jen si stěžovat a naříkat. Vlastně je chápu taky, vždyť jsem to zažila sama 😀 Souhlasím taky s tím, že to není jen o jídle. Ale mně jídlo posunulo na daleko lepší úroveň žití. Vylepšilo mi zdraví, postavu, myšlení, vztahy… a hlavně vztah k sobě. S okolím nebojuji. To jsem dělala ze začátku. Jakmile jsem bojovat přestala, všechno se samo urovnalo. A učím se, jak si správně přát, takže věci čím dál častěji řeším přáním 😉 Skvěle to funguje a taky mě to baví 🙂

  15. Ottovko, díky za článek. Výborně napsané.
    Bohužel pohodlí a lenost vítězí. Odpovědnost za vlastní zdraví (ale i jednání, výchovu, ..) se přenáší „na někoho jiného“… a když je pak problém, tak se samozřejmě líp kritizuje ten, kdo „za to může“…

    • Ottovko, krásný článek!!!!!!
      I Ala to vystihla moc pěkně, je pohodlné svést svoje nezdary na někoho jiného. Je rozdíl, když maminka vezme nemocné dítko k lékaři, šup šup, paní doktorka předepíše medicínu a pak už ji jen dítku dát. A je něco jiného „přemýšlet“ denně a nést zodpovědnost za zdraví své i své rodiny. Děkuji za tuto cestu, jsem ráda, že jdu po svém ne s hlavním proudem. A děkuji vám všem, se kterýma se na této cestě potkávám!!!!!

      • Milá Ottovko, super! S radostí se přidávám do klubu bláznivých matek 🙂 Už jsem se naštěstí dostala do fáze, kdy na otázky: „A to jí jako nikdy nebudeš dávat sušenku? A proč jí nedáš jogurt?“ odpovídám s úsměvem: „Nebudu. Protože ho nepotřebuje! A dokud ani jedno nebude tvrdě vyžadovat, tak jí to prostě cpát nebudu“. Zatím je to holka jak lusk, v roce a půl má něco přes 10kg a 80cm, krásně tabulková co se hmotnosti a výšky týče, ale výrazně napřed pohybově, v mluvení a šikovnosti. A k tomu jí stačí ranní kaše, polívky, obiloviny, luštěniny, domácí ovocné pudinky, saláty, sušené ovoce, různé domácí pečené placičky atp. doprovázené ještě i kojením. I když my rozhodně nejedem striktně makrobioticky, tak se snažím, abychom jedli čerstvé jídlo, o kterém vím, odkud pochází. A přesto jsme za totální exoty! Navíc jsme se rozhodli v rámci možností vystoupit ze systému veřejného zdravotního systému a převzít zodpovědnost za vlastní zdraví (jak krásně popsala Ala výše) a to je teda už něco, co někteří těžce rozdýchávají.
        Krom neočkování a léčení občasných běžných dospěláckých neduhů přírodní cestou a bez doktorů, máme za sebou čerstvou zkušenost s boreliózou. A chci se s vámi podělit, jak to dopadlo. Na začátku srpna měla dcera klíště, objevili jsme ho po pár hodinách, vytáhli předpisově, ale měla jsem z toho špatný pocit. Špatný pocit přetrvával a po pár dnech si našel klíště manžel (z toho samého lesa), ten ho měl přisáté cca 5 dní. I tak klíště malinké, flíček taky, dle dr. to může být z mechanického vytáhnutí. Můj špatný pocit přetrvával, dítě víc spavé než obvykle…všichni říkali, to je v pohodě, má asi jen období, kdy hodně roste a musí spinkat (jó rostla zrovna skokově, to je pravda). Manželovi se po pár dnech udělal typický boreliotický flek, odfrčel na pohotovost a vrátil se s antibiotiky (v té době diagnostikováno dle fleku jako jistá borelioza, na krevní testy bylo ještě brzy). Mezitím jsem googlovala o 106 a mj. jsem tady na stránkách objevila v rozhovoru s Dr. Elekovou, že na boreliozu dobře funguje biorezonance. Shodou okolností nám pár dní předtím kamarádi vyprávěli své zkušenosti s touto metodou (kámoška zmínila, že měla i nějaké borélie a že i to jí vybíjeli). Takže manžel antibiotika nenasadil a rozhodli jsme se vyzkoušet tuto cestu. Nechali jsme samozřejmě otestovat (biorezonancí) i dceru a měla jí taky 🙁 Musím sportovně uznat, že jsem sice šťastná, že můj instinkt byl tak silný a nenechala jsem se zviklat a otestovali jsme jí, ale u ní jsem v jednu chvíli byla hodně nalomená, zda antibiotika nenasadit (naší holčičce, která nikdy neměla ani paralen) a byla jsem z toho fakt špatná. Tíha zodpovědnosti byla zdrcující. Manžel mě fantasticky podržel, zkrátka rozhodl, že biorezonance bude fungovat a dostala jsem zaracha číst negativní články 🙂 Mezitím jsem byla u dětské doktorky na prohlídce v 1 a půl roce, zmínila jsem klíště, manželovu boreliozu, spavost dítěte, ale absenci fleku u dcery. Chtěla jsem udělat kontrolní testy z krve. Dle Dr. zbytečné takhle školit laboratoř!
        Tak a teď výsledky. Léčili jsme tedy bez antibiotik. Manžel zrovna dnes dostal výsledky krevních testů – je čistý. Přesně mu řekli: „To vypadá, jakobyste tu boreliozu nikdy neměl“. Takže tak. Samozřejmě mi spadl kámen ze srdce, i když jsme věřili, že děláme dobře. Ale jsem fakt moc šťastná, že jsme to ustáli a vyřešili jinak než atb, které prý ve skutečnosti nefungují 100% a spousta lidí má právě s touto nemocí, byť po přeléčení atb dlouhotrvající problémy…
        Musím taky říct, že mám velkou radost, že máme argument pro ty, kteří nám příště budou říkat, jací jsme hazardéři 🙂 No jo, ale to říkají většinou ti, kteří nemají informace, tak není na škodu jim nějaké pustit a čekat, jestli se třeba uchytí 🙂

        • Ivule to je naprosto skvělé!!!! Vy jste to báječně zvládla, klobouk dolů… Intuice a podpora manžela jupiiii… 🙂 Borelióza mívá tolik negativních následků u lidí léčených antibiotiky, až hrůza pomyslet. Máme bohužel jeden případ u malé sedmileté sestřenice z rodiny, která není zdravotně v pořádku ještě po roce léčení. Mám fakt radost z toho, že to všechno hezky funguje. 🙂

          • Mám z tého zprávy taky velikou radost. Je pozitivní pro všechny ostatní, že se to dá řešit jinak a hlavně efektivněji!

          • Přesně tak Ali, je to skvělé a máme velkou radost 🙂 Biorezonanci můžu vřele doporučit i pro sestřenici…

            • Ivo,mam podobne dilema s Atb na boreliozu -flek za uchem po klisteti u 6leteho syna.na EAV je borelie vytestovana v akutni fazi lymfa a kuze ,na krvi jsme jeste nebyli.Dnes je to cca 20 den od prisati klistete.Muzete mi prosim napsat vase zkusenosti s biorezonanci podrobneji.Moc diky Martina

        • Dobrý den Ivo,prosím o tip , kde jste byli na biorezonanci. A kolikátý den po přisátí klíštěte byla dcera na biorezonanci a jestli stačilo jednou či vácekrát. Syn – 6let, má flek po klíštěti . Ted je to cca 20den od přisátí, na EAV naměřena akutní borelie, na vyšetření z krve je prý ještě brzy.Váhám,zda mu dát ATB nebo se pokusit o rezonanci. Mějte se hezky. Martina

          • Martino, myslím, že jsme byli na prvním kole biorezonance (kde jí to zjistili, protože ona neměla žádný flek) asi taky kolem toho 20. dne od přisátí. Měla to naměřené taky jako akutní a léčba probíhala ve dvou fázích. Na prvním sezení, kde ji otestovali, jí zároveň „připravili na vybíjení“, tj. nastartovala se nějaká detoxikace těla, aby potom tu zátěž zvládla. Další sezení bylo za necelý týden a tam tu potvoru zlikvidovali, hned po tomto druhém sezení jsme věděli, že je čistá. Jsem šťastná, že jsme vydrželi a zbytečně jí nezatížili ATB, i když byla jsem z toho teda vážně na mrtvici, to rozhodování bylo těžké. Byli jsme u paní v Mladé Boleslavi, doufám, že nebude nic proti ničemu, když sem dám odkaz (www tečka provitalita tečka cz)…a snad to s „tečkou“ projde 🙂 Jestli chcete víc info, klidně se mi ozvěte na ivanakulickova@seznam.cz
            Držím vám moc palce a nebojte, borelioza je nebezpečná, když se neléčí a nezjistí, ale vy jste to naštěstí zjistili a pár dní sem, pár dní tam, už teď nehraje takovou roli. Průšvih by byl, kdybyste to zjistili za pár měsíců. Doufám, že jsem vás trošku uklidnila 🙂 I když sama si vybavuji, jaká panika postihla mě, když šlo o moje děťátko a rozhodovali jsme se o postupu… i to byl důvod, proč jsem to sem napsala, aby třeba tato info někomu pomohla.

            • Ivano,diky za rychlou reakci a take za uklidneni ze nemusime tolik spechat s nasazenim Atb. Biorezonanci vyzkousime.

          • Ahoj Marti,
            ta biorezonance funguje na stejném principu jako zapper? Teda na principu elektormagnetického vlnění?
            Pokud ano, tak z vlastní zkušenosti můžeme za naši rodinu doporučit 🙂
            Určitě bych „sezení“ vícekrát opakovala.
            Ale radit, zda antibiotika ano či ne si netroufám, i když – pokud se to ještě v krvi neobjevilo…
            Držím palce!
            PeTra

  16. Velmi pěkně napsané. Máte pravdu, že většinu rodičů dává dětem to, co je nejjednodušší na přípravu a čas pro ně než to, co je pro jejich dítě zdravotně nejvhodnější. Jen by mě zajímalo, jak Váš chlapeček dostává dostatečný přísun bílkovin a vápníku, když skoro nejí mléčné výrobky ani maso? Tomu asi dáváte častěji než dvakrát týdně různé luštěniny. Ale kde bere ten vápník? Jen pro doplnění mám pro Vás správný význam slova pochutina, která neznamená něco na čem si pochutnáte, ale něco co má výraznou chuť a nemá velkou energetickou ani biologickou hodnotu např. koření, káva (bez mléka a cukru) apod.. Bohužel je v nesprávném významu používána i v mediích. Neberte to špatně, ale pro někoho, kdo píše o zdravé stravě by to mohlo být užitečné. Přeji Vám hezký den!

  17. Hezky napsané, myslím, že záměr se povedl, já jsem hlavní myšlenku pochopila. Navíc jídelníček jste si přizpůsobili sami sobě a ne stránkám Jíme jinak, tak to má být (dle mého názoru). Každý žijeme trochu jinak a tak se i naše stravování více či méně liší…

    • no jasně, každému co jeho jest, my nejsme návod na zdraví národ 🙂 ukazujeme naši cestu a každý ať si z toho vezmu, co chce, umí a co mu vyhovuje

  18. Pěkně napsáno. Mainstream radí a ví vše nejlépe a jíst by se mělo úplně všechno. Mně už někomu radit přešlo. Respektive, když se mě někdo zeptá na něco z mého jídelníčku a vidím opravdový zájem, nemám problém sdělit nabité informace i zkušenosti. Ono ovšem ne každému vyhovuje jíst jinak. Někdo prostě masožrout je a hotovo.
    U nás doma je to napůl. Musela jsem hodně skousnout a přestat řešit, že dítko občas odmítne moje jídlo a dá si raději tatínkův guláš (Myslím, že je to jasné. Syn prostě cítí, že tatínek jídlo vaří ve větším klidu, kdežto maminka, ač se snaží, je plná stresu a únavy). Tak si říkám, že jídlo vařené s láskou je mnohem lepší než zdravé, ale vařené ve stresu:-(.
    Co mi přináší mnohem větší stres než občasné jídlo od manžela (chuťově výborné), jsou sešlosti a pobyty s přáteli a jejich dětmi. To pak kvetu vzteky. Moje jídlo trvá mnohem déle, než dětem dát kostíka či namazat chleba s nutelou a nalít mléko:-(. Prcek to pak chce a já jsem ve stresu, že jsem nestihla uvařit a prcka nakrmit dřív, než ostatní svoje děti:-(. Výsledkem je, že moje pracně a ve stresu a spěchu uvařené jídlo dítko nechce a já padám ještě větší únavou a pak jsem za mrzouta:-(.
    Za mně je to hodně i o energii, s jakou vařím:-/.

    • Vždycky, úplně vždycky je to i o energii, s jakou to vaříme 🙂 Říkáme to s Helčou pořád – radši řízek s radostí než zeleninu se zlostí. Ale je taky otázka, jak dlouho ten s radostí jezený řízek bude dělat dobře našemu tělu. Prostě všeho s mírou a podle svých možností!

    • Mluvíte mi z duše. Dnes jsem vstávala před šestou, abych synovi navařila a napekla na dnešní výlet (manžel mi ted nabručený donesl plačící miminko, že ho nenechá vyspat a tak kojím), večer jsem ještě při čištění zubů hledala na netu recepty. A teď se stresuju, že jsem nenamočila rýži natural a fazole, takže musí být něco jiného.
      Synovy nic jiného než jíst jinak nezbývá, souhlasí s námi i neuroložka (tedy nesouhlasí, jen říká, že když to má výsledky, tak mi jinou strav urozmlouvat nebude, protože jí stačí kdzž ví, co dokáže pšenice), přesto si jen málokdo odpustí komentáře „chudák, kdy bude moct jíst normálně“ a nedáš mu ani kousek Brumíka?

  19. Ano. Máme to podobně. Žijeme z čerstvých zeleninových polévek, z čočkových, a fazolových dobrot.
    Až na to maso, které naše Anička vyžaduje. Sladkosti donedávna nedostávala žádné a když jí je někdo nabídl, tak to vyplivávala.

    Dnes peču koláč, do kterého dávám jednu lžíci medu a přijde nám sladký až až. Teď když jsou Aničce skoro tři roky, teprve začínám zažívat tlak – lízátko, čokoládka, brumík…A dostaneme to v tramvaji, od lidí, co k nám přijdoiu na návštěvu…A tak to poctivě schovám a dám někomu dalšímu. Sladkosti prostě ne. Ale jsem za extrémistu. Ty jí nedopřeješ!

  20. Velmi dobře napsaný článek :-). Jen mě mrzí, že pokud v naší společnosti nejste extrémní, ať na jednu nebo na druhou stranu, tak se vždy najdou nějací rýpalové. Jako by si člověk nemohl najít tu svou cestu, která mu vyhovuje.

  21. A hele, sotva článek vylez, už mi za tepla kamarádka popichuje, že buď článek nepochopila ona nebo MH. Pobavilo mě to, ale asi nemělo, páč jsem tedy zřejmě neutáhla článkem záměr, kterým nebylo vyhodnotit náš domácí jídelníček a už vůbec stanovovat normy. Ale naopak, s vlastní kůži na trhu upozornit na to, jaké normy tu jsou, jak divně se vytváří a jaký je to vlastně celé paradox. Co je považováno za šílený extrém a nad čím se nikdo nepozastaví, ačkoliv by to podle stejných „norem“ mělo být hodnoceno i stejně negativně. A pokud bych to měla brát doslova, tedy co není cítit mezi řádky, ale je napsáno přímo na nich – u rybího masa jako nejvhodnějšího mám slovo ÚDAJNĚ. Míním tím to, co lékaři radí, většina odkývá, ale nikdo se toho nedrží. Stejně tak obráceně. Co se týká osobní roviny, žijeme v oboustranném kompromisu. Manžel je rybář, podle všeho bude i syn. Ryby chytají, zabíjí i jí. Téma rybího masa od GP i jejich měření jsme četli, žádnej šlágr. Přesto se rozhodli ho jíst a já to pobrala, stejně jako oni kousli mé vymýcení cukru z našeho špajzu. Prostě jsem se nijak nevychvalovala (kdo mě zná ví, že má představa by byla ještě zcela jiná), ale vykřičela své podivení nad čím se podivuje většina v mém okolí. PS: propojení mekáče a mého příspěvku beru jako nactiutrhání 😛 Skoro bych si z toho zapálila, kdybych nevěděla, že ani jedno cígo není v pořádku. PS2: Martine, Vy mě můžete ujistit….? Že by? Vždyť to píšu – u nás je každý odborníkem na výživu. A jak to máte s fotbalem? PS3: Díky za připomínky, ještě napíšu pár desítek sporných článků a už bude možná poznat, co bylo jejich nosnou myšlenkou.

    • milá Ottovko, mně jste to napsala z duše:) a naprosto chápu a mám to doma denně na talíři…od matky a od tchýně. Takže mám momentálně obavu, že moje volba, chránit nám zdraví, mě o to zdraví psychické a následně tělesné, připráví. Právě díky věčným bojům a obhajobám…Ano, Evo…tolerantní národ opravdu nejsme a být ufonem proto, že nechci malou krmit denně masem, banány, jogurty, bramborami, cukrem, uzeninami a rohlíkem s taveňákem je vysilující:(

  22. Kdyby nebylo těchto extremistických žvástů a výplodů, žilo by se všem mnohem líp a nikdo by se necítil nucen hájit svůj postoj… ať je jakýkoli…. nejen slovy, ale i postojem. Postojem, ve kterém už často ani setrvat nechce, ale cítí se nucen jej obhajovat z principu.. proto, že v tom byl vychován nejen on, ale i jeho rodiče a proto, že to na něm žádné (dosud zjevné) následky nezanechalo, byť logicky je očekáván opak.
    Tolerance na OBOU stranách, milá paní Evo a další podobné matky batolátek… to je to, co chybí.

    • Já myslím, že tolerance je něco, co chybí celé české společnosti ne jen v oblasti zdraví nebo stravování. My třeba vůbec nemáme potřebu měnit stravovací zvyky našich bližních a řešit, co by měli nebo neměli dělat. když se ptají, řekneme, když ne, neřešíme. Otcovi k svátku jsem s klidem nadělila dvě kila uzené šunky v podobě prasátka, mamince koupím bonboniéru. Chápu, že je nepředělám a chápu, že si mohou myslet, že je to pro ně dobré, stejně jako si mnoho jiných lidí myslí, že pro ně je dobré něco, co ostatní nemyslí, že je dobré. Nemá cenu řešit, kdo má pravdu, protože každý máme tu svou a měli bychom respektovat tu druhých. V zahraničí jsem se nesetkala s tím, že by mě v restauraci nebo na hřišti někdo vymlouval, co jím já nebo co dávám dětem. V ČR naprosto běžná věc, všichni chytří jako rádio a navíc často od pohledu nemocní nebo tlustí….

  23. Pěkné, jak každý svoje chování považuje za normu 🙂 Pět cigaret je ještě v pohodě. Masou jednou týdně je ještě v pohodě. Mekáč jednou za měsíc je v pohodě. Jo vykouřit dvě krabky denně, to už je fakt špatný a rakovina za dveřmi. Jo mít maso každý den, to už je fakt špatný a chodit k mekáči obden? To může je mainstream.
    Můžu Vás ujistit, že maso ani mléko Vašemu synovi chybět nebude a není to nic zdravého. Rybí maso a zdravé? Fuj tajksl. Začtěte se do tématu rybí maso a rtuť. Třeba přehodnotíte některé svoje postoje.

    • Martine, nebuďte na Ottovku tak přísný. Ona je to ženská chytrá a moc dobře ví, co dělá. Znám jí osobně a kdyby polovina rodin žila tak zdravě jako oni, byli by čekárny u pediatrů prázdné. Já si cením toho, že Ottovka je ochotná přiznat, co vlastně její dítě jí a ví proč a co mu dává, odkud to bere a jakou to má kvalitu. To valná většina dnešních matek netuší a nehodlá řešit. Nejsou žádní dogmatici, neřeší žádné zdravotní problémy, takže si v jídelníčku nechali i pár věcí „mimo tabulku zdravých potravin“. Ale oč tu hlavně běží je to, že ona už je pro valnou většinu lidí s touhle životosprávou totální magor, ale málokdo s zamyslí nad tím, čím vlastně živí svoje děti a že to jsou teprve fujtajbly, které se ani zdaleka neblíží třeba tomu námi opovrhovanému mléku z farmy. Lidé krmí děti odpadem a takovým jako je ona by chtěli radit. Vybírají si od lékařů jen to, co se jim zrovna hodí a to podstatné, co by měli vzít v potaz už neslyší a neřeší. Já jsem ráda za Ottovky otevřený názor a odvahu opět vystoupit i s tím, že třeba pro některé je nepřijatelné, že její syn někdy dostane rohlík, mléko nebo ochutná jogurt. Já to třeba beru a moc si ji vážím 🙂

      • Jen jsem si vzpomněl na svého kamaráda, který přesně takhle obhajoval svých 6 cigaret denně, že je to vlastně ještě úplně v pohodě. Dneska jsem se dostal do pře se svojí ženou, že jsem názorový extremista. Asi už vím, co tím myslela 🙂 Jinak přeju hodně zdaru a neberte mé rýpání moc vážně.

    • Samozřejmě že ryby jsou zdravé a také velmi chutné. Maso je také zdravé, pravda, v dnešní době to s ním lidé poněkud přehánějí, ale není na něm nic nezdravého, pokud ho jíme s mírou.

  24. Zobrazit všech 64 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekNemusí pršet, stačí když kape…
Další článekCo dokáže jídlo – přednáška a beseda v Sázavě