Když vyjedou tři podobně naladěné ženské na chalupu do Novohradských Hor, nemůže to dopadnout jinak. Vaří se, debužíruje a jásá nad nápady té druhé. 

Na zahradě rostla lichořeřišnice, tak jsem ji lupla na talíř

Jana nás pozvala na 3 dny na chalupu k rodičům do novohradských hor. Různě jsme už měli rozplánované akce, takže nakonec jsme jeli ve velmi komorním seskupení. Jana, já s roční Karolínkou a Lucka se sotva 4 měsíční Mayou. Helče to bohužel nevyšlo, už měla lístky na koncert a pak domluvenou chalupu s rodiči, jinak by bývala ráda jela s námi, protože u Jany na chalupě už zažila príma dámskou jízdu v zimě. 

 

Vzaly jsme každá z domova nějaké zásoby, každá něco vyrobila a ještě jsme v pondělí přepadly nedaleký krámek se zdravou výživou.  Tak se nám sešel domácí kváskový chléb s rýží, domácí tempeh ze sojových bobů, napražená semínka a delikatesní Lucčino kvašené zelíčko. Legrace byla, s jakou rychlostí jsme já a Jana proběhly obchoďák, kam jsme šly pro zeleninu. Jiné regály než ty s mrkví a cibulí nás nezajímaly. Nezávislost na obchodech nás obě baví. Ale ve zdravé výživě jsme se musely držet. Obcházely jsme police a ujišťovaly jedna druhou že jsme tam jen na tři dny a že to stačí :-)

 

Plánovaly jsme, jak si odpočineme, co si všechno uvaříme a jak si to užijeme. Ale ty naše dvě malé kočičky se rozhodly, že budou kňourat a nenechají se odložit. Vaření tedy z velké části padlo na Janu. Naštěstí Jana vaří po našem už nějaký ten pátek, sjela kdejaký kurz u nás i ve světě a vaří prostě skvěle.  Co je ale nejdůležitější – vaří ráda! Takže se vaření chopila s chutí a my s Luckou pak s o to větší chutí baštily. Jednak jsme dvě kojící maminy (rozuměj stále hladové a stále při chuti), jednak je pro nás hluboký zážitek mít vařeno od někoho jiného!

Snídaňová kaše

 

Snažily jsme se v tom Janu nenechat, a tak jsme alespoň každá uvařila jednou snídaňovou polévku a různě jsme začaly něco vařit, dokud nás holčičky neodvolaly. Měly potvůrky takové nějaké nespací období. Pravda je, že byl úplněk a taky děsné vedro, takže byly prostě nanicovaté a nespaly moc ve dne ani v noci. Navíc se zdálo, že oběma holčičkám chybí sourozenci, které mají za normálních okolností denně kolem sebe. A tak jsme různě načínaly nějaké to vaření a Jana dotahovala pokrmy do lahodného konce, nebo Jana začala a my dodělávaly. Výsledek byl vždy úžasný, jak můžete vidět z několika fotek, co jsme si pořídily mobilem.

 

I když jsme si jeden den řekly, že je vedro a nemáme v podstatě hlad, takže můžeme využít dovezený kváskový chléb a udělat si něco jednoduchého, stejně jsme vařily. Nemáme už totiž rády jídlo bez tepelně upravené zeleniny a jak jsme vlezly do kuchyně, že si k tomu chlebu uděláme nějakou vařenou zeleninu, byl z toho nakonec raut. Udělaly jsme dvě různé pomazánky, nějaké dipy, salát, teplou zeleninu, pražená semínka…hotové hody. I rodiče si s námi dali. No, takhle to dopadá, když se sejdou tři ženské, co rády vaří a jsou perfekcionistky :-)

 

 

Zajímavé bylo, že jsme dělaly každé ráno jedna z nás ranní miso polévku a byla každá jiná a každá dobrá. Stejně tak kaši. Co člověk, to jiný přístup, i když jsme měly stejné hrnce, plotnu i tu miso pastu. Byly to tři různé polévky a tři různé kaše. Jedna lepší než druhá.

Večeře s domácím tempehem, který se mi rozpadl

 

Zrovna, když jsme s Janinou maminkou polemizovaly nad tím, jak to s jiným stravováním mají naši chlapi, přišla mně mms od manžela, kde si nafotil, co zrovna uvařil sám sobě k večeři, a Lucce volal muž, jak se dělá nishime. „Takže žádné výmluvy“, smály jsme se. „Chlapům to chutná natolik, že si to i sami uvaří, když nejsme doma.“ Lucky manžel měl v tu dobu v péči ještě jejich další dvě děti, takže tam se očekávalo, že bude něco dobrého vařit už kvůli dětem. Já ale myslela, že můj muž skončí na pufovaném pečivu a rostlinných pomazánkách, případně na nějakých těstovinách či rizotu v protější hospodě, když byl doma úplně sám. Markétku totiž měla Helča s sebou, takže vařil jen pro sebe. Místo toho mi ale posílal fotky neuvěřitelných obědů a večeří, co si sám uvařil. Posílal fotky obědů a večeří a já si říkala, jaké skvělé nápady to má, že to půjde na web.

 

 

Krom toho, že jsme po žensku potlachaly, poseděly a chvíli neřešily další děti, vlastní domácnost, prádlo apod., jsme si daly sem tam procházku po blízkém okolí a jeden výlet do Nových Hradů a Dobré vody. Málem nás tedy pokaždé sežrali komáři a ovádi. Zpočátku jsme sázely na to, že na další pochod se vybavíme repelentem a bude klid. Jenže nechemický baby repelent nezabíral a chemický smraďoch minimálně. Byli prostě hladoví a pustili se do nás hlava nehlava. To nám ale nezkazilo báječný zážitek z milé společnosti a krásné krajiny. Kochala jsem se převelice, fotila mobilem obrázky krajiny manželovi pro ukázku a už plánovala, že se sem někam brzy vypravíme na výlet společně.

Tohle byla večeře

 

Ani já ani Lucka nemáme po ruce babičky a dědečky na hlídání, takže jsme si náramně užívaly momenty, kdy si naše ratolesti půjčila Jany maminka. Když vzala kočárek s Karolínkou a šla s ní pro vodu, radostí jsem zaplesala a běžela vystřídat Janu u plotny. Mně taky nevadí vařit. Naopak. Ale deptá mě vařit s dítětem na noze :-) Dokonce se našla i malá chvilička, kdy jsem si stihla přečíst jednu stránku v časopise. Janině mamince proto patří náramný dík, pokud se k těmto řádkům dostane.

 

Jeden večer jsme testovaly novou kombinaci obilovin pro uvaření pudinku v Soyabelle. Daly jsme tam s Luckou kokos a byly náramně zvědavé, jak to chutná. Hrozně moc to totiž vonělo. Jana si byla povykládat s maminkou a když kolem desáté dorazily za námi, načapaly nás s mističkami teplého pudinku u pusy. Jana se nám smála, jaké jsme nedisciplinované a že prý to musí dát na web. Na fotce proto sedím já, Lucka a Jany maminka. Mimochodem pudink se povedlo a už je v receptech. Kdo nemáte mlékovar, uvařte prostě ve vodě stejný díl jahel, rýže, kukuřičné krupice a kokosu se špetkou soli a rozmixujte. Lahoda.

 

1004795_4802665678448_993650099_n

Obě holky jsem poznala na našich kurzech. Dohromady už já, Lucka a Jana vaříme jinak pěkných pár let. Přesto jsme nadšeně koukaly jedna druhé pod ruce a ptaly se: „Cos tam dala, jak jsi to udělala?“  Lucka třeba prvně ochutnala sedmikrásku, lichořeřišnice byla novinkou asi i pro Janu a mě zase dostávaly Janiny kondimenty ze semínek, umebošek apod. Člověk se prostě má pořád co učit. A tak jsem odjížděla trochu odpočatá, výborně najedená a plná inspirace na další recepty pro vás.

Je báječné mít podobně naladěné přátela a známé. Aby nebyla nuda a člověk získal inspiraci, je důležité občas uvařit někomu jinému a občas si nechat od někoho uvařit. 

Jani, díky za pozvání, Lucko, díky za prima společnost!

Jestli jste na vaření sám/sama, jestli nemáte své pokusy s kým sdílet, zaregistrujte se k nám do seznamky a najděte si  spřízněnou duši ve svém okolí. Bude to větší legrace a bude vás to mnohem víc bavit.

Neumíme jenom udělat chleba s pomazánkou, byl z toho raut
Mayu a Karolínka venku na dece
Další polévkaJeden z obědů

⏩ BRZY ZAČÍNÁ PODZIMNÍ DETOX KURZ

  1. Parádní akce! Těším se, že taky něco podobného zažiju, spřízněné duše zatím chybí ale je radost sledovat, jakým tempem přibývá vašich fanoušků, tak snad se někdo brzy najde třeba přes vaši seznamku, moc díky za ni!
    Zaujalo mne jak píšete že se vám sešla napražená semínka, taky mne napadlo připravit si jich víc naráz do zásoby ale bála jsem se že by se mohla zkazit (pokud bych je tedy mlsně nesezobala během pár hodin). Jak prosím nejlépe skladovat takovýto šikovný „polotovar“, jako gomasio?

    • Úplně ideálně je dobré sníst semínka do 3 dnů. Přeci jen tím zpracováním rychle žluknou. Pokud je skladujete v lednici, vydrží zhruba týden.

  2. Dobrý den v článku mě zaujal recept na puding, mohu se zeptat, jaký je poměr vody ke všem surovinám pokud nevařím v Soyabelle? (ta je pro mě zatím finančně nedostupná)? Je vlastně nějaký zásadní rozdíl mezi krémem, pudingem a kaší v poměru vody k surovinám? (omlouvám se za otázku, ale jako začátečník v některých věcech ještě tápu)

    • Pokud nemáte Soyabellu lze všechny dezerty uvařit i normálně v hrnci. Poměr je různý podle druhu použité obiloviny. Na kaši a puding rýži vaříme asi 1:2,5 dílům vody, jáhly 1:5 dílům vody, pokud smícháte obě obiloviny, dejte vody něco mezitím. Suroviny během varu v hrnci nemíchejte a hlídejte si vodu, kdyby jí bylo málo dolijte horkou. Pak vše rozmixujte do hladkého krému, konzistence by měla být jako krupicová kaše.
      Rozdíl mezi kaší, krémem a pudingem v podstatě není, záleží co vám vyhovuje a jak to nazvete :-). Snídaňová kaše je spíše rozvařená obilovina, která se jen prohřeje, pokud ji rozmixujete, vznikne vám krém, který lze ochutit čímkoliv. Krém když trochu naředíte a necháte ztuhnout v mističce, tak je z něj něco jako puding. Puding se dá ještě uvařit z obilného mléka a kukuřičného škrobu, ten se pak víc podobá tomu klasickému.

  3. Úžasné, skvělé, nádherné! Tohle mi chybí. Co si neuvařím, to nemám :-( Ale zase vařit mě baví :-) Navíc ráno je to pro mě téměř meditace. Všichni spí, všude klid… Novohradky jsou nádherné, nedoceněné, ale bohudíky za to, davy turistů mi nescházely. Je skvělé, že si i vaši chlapi sami uvaří, tak daleko u nás nejsme, ale i tak jsem spokojená :-) Díky za krásný příběh i fotky!

  4. Zobrazit všech 6 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekOřechový chlebíček (bez vajec)
Další článekCo jsme dnes jedli (1.8.2013)