Domů > Magazín > Blog

Ach ty babičky

Je pochopitelné, že generace našich rodičů má na stravu většinou zcela jiný názor než vy, kdo chodíte na tyto stránky a snažíte se doma jíst jinak. V praxi kolikrát propukne doslova boj mezi babičkou a rodiči malých dětí, které se ještě neumí dospělým postavit. Babičky se s mladými přou, argumentují, špičkují. Dochází na různé výhrůžky a zákazy. Babičky mají spoustu řečí, strkají dětem potají sladkosti, chipsy, zmrzliny. Maminky se pak zlobí, dětem je z toho někdy až špatně. Jak je to u vás?

Situace v českých rodinách

Takřka denně nám někdo z vás píše a prosí o pomoc s babičkou v souvislosti se stravou. Z vašich komentářů pro ukázku vybíráme pár kousků pro představu, co se v českých rodinách děje, když dojde na nekonvenční stravování a vnuky:

  • “Babička si v pátek vzala našeho tříleťáka na výlet a místo našeho jídla mu naservírovala párek v rohlíku, zmrzlinku a hranolky se smaženým sýrem. Argumenty, že mu bude špatně absolutně nepřijala a prý modlitba k bohu pomůže, ať není. Že brouček sebou házel celou noc a křičel ze spaní (což normálně nedělá) ji nezajímalo.”
  • “….jenže náš táta se úplně zbláznil a že prý mě ohlásí na sociálce, že nedávám dítěti cukr a maso. Před nima na mě ječel, že mi je seberou a dají do děcáku a oni si je zase vezmou a dají jim normálně najíst. Ten menší pak strašně brečel a pořád se ptal, jestli si pro ně někdo přijde…”
  • “Naše dcerka je ještě malinká a přesto už by jí babička cpala do pusinky všechno co jí projde rukama – a že ona zrovna nic zdravého ani nezná. Nebo když vyndám nějaké „naše“ dobroty (což je zatím jen obilná kašička, zelenina nebo kuku křupka) , tak začne doslova vyšilovat jaký to je blivajz a jak to dítě ochuzuji a trápím…”
  • “Babička už dost dlouho má hlášky (resp. má pořád hrůzu) typu, že bude malá a nevyroste, když nejí chleba a maso.”
  •  “S babičkama to byl boj, než se naučily, že nemají mým dětem cpát jedy. Naštěstí se to povedlo i díky tomu, že mi děti vždycky nabonzovaly všechny chlívárny, které jim babička dopřála :-)”
  •  “…. když jsem u ní svým klukům vařila polívku s ovesnými vločkami, tak ochutnala a zhnuseně vyplivla s tím, že takovýhle žrádlo u nich vařili prasatům… (v polívce byla jen kořenová zelenina, sůl a ovesné vločky. Byla dobrá.)”
  •  “Problém s babičkou není ve 12 rohlících, ale hlavně v tom, že se ke mě před mými dětmi chová s neúctou a dělá naschvály. Cokoli, co řeknu (a vůbec se netýká stravy), je blbý nápad, nesmysl a já jsem pitomá. A to, že přijedeme za ní a než si dojdu na záchod dětem nastrká energetické tyčinky, lentilky, kostíky . . . a vezměte jim to, když už to viděli?! Nechci aby měly špatný pocit, že jedeme k babičce, která je na něco naláká a já jim to vezmu, takže budou zbytečně smutní/nešťastní. Stačí, že jsem já. Protože ona jim nedá jednu věc, ale deset, a jedna horší než druhá! Kdyby jim dala aspoň kvalitní jogurt, ale ona jim dá kostíky! Cereální tyčinku, ale ona jim koupí shock! Z toho jsem vyřízená! Nechci děti chránit před konvenční stravou tím, že jim ty věci budu zakazovat (zakázané ovoce přece nejvíc chutná), vysvětluji jim, co s nimi která potravina dělá a nechávám na nich jestli si ji dají nebo ne.”
  •  “Oblíbená věta mojí matky je: jestli to nesníš odjedu, případně nebudu tě mít ráda . . .”
  •  “Nezapomenu na babičku mojí ženy a její soucitný pohled, když jsem jí doporučoval na její osteoporózu sezamová semínka…”
  •  “Babička je vskutku terorista v tomto, v podstatě pořád mluví jen o jídle (z mouky, másla a masa) a mezitím nás pobízí k jídlu a mě vždycky nejvíc. Teď ještě navíc by skučela, že chci mít zase moc malý dítě.”
  • ” Žijeme s tchýní v jedné domácnosti, ale každý se svou kuchyní. Když byl malému rok, koupila jsem pro hosty a na parádu dort, který ale malý neměl jíst a nejedl. V tu dobu ještě nejedl ani lepek, ani mléko, ani maso. Babička počkala, až se otočím zády a nabrala dort na prst a dala malému ochutnat…Ještě následně jednou, nebo 2x mu dala jídlo za mými zády – které jsem nechtěla, aby jedl – a už jsem ho k ní nepouštěla. Jen pod mým dozorem. A to jsem si fakt ohlídala. Dnes je klukovi 5 let a dá se říct, že babička konečně dostala rozum. K jídlu mu nic moc nedává. Ale asi pro sichr. Takže to trvalo dlouho, ale zabralo to.”
  • “Už dlouho mě bylo ze všeho „jídla“ špatně, a tak jsem si vzpomněla, jak jsem jedla jako dítě a všechny to tenkrát zlobilo. Nejedla jsem maso, pečivo, sladkosti, mléčné výrobky. Milovala jsem luštěniny, rýži, ovoce a zeleninu a vodu. Babička se obávala, že nevyrostu a když, tak budu strašně nemocná. Tak mě postupně pěkně naučila jíst a měla radost, že se jí daří. Babičku jsem milovala, tak jsem i já měla radost, že ona má radost, ale moje tělo postupně začínalo být nemocné. Zkrátím to 4 měsíce jím jako když jsem byla malá a jsem šťastná, štíhlejší, bez zácpy, bez těžkého břicha, bez zvláštních tělesných bolestí.”
  • “…Jen kdyby babička/tchýně stále neřešila, že to moc řeším a měla bych malou stravovat normálně. Už jsem z toho jejího věčného buzerování otrávená. Sama bere deset prášků na tlak, cholesterol a srdce, ale její jídlo je v pořádku. My jsme zdraví v létě v zimě celá rodina a ona to snad nevidí.”
  • “Zastavila jsem se dnes s dětmi u babičky na půl hodinky/hodinku. Hned, jak jsme přijeli, zavětřili děti sladké knedlíky. Aby byl klid, nekomentovala jsem to, jen jsem babičku poprosila, aby jim nedávala cukr, tvaroh ani smetanu, jen skořici, že mají rýmu. Babička protočila panenky a až na cukr mi vyhověla. Tak jsem si v duchu řekla, že aspoň něco a neřešila to. Než jsem si udělala kafe, strejda vstal z gauče a najednou přišel dotaz, „proč to mají suchý?“ „nemají, mají to s cukrem a skořicí“ „a proč nemají tvaroh ani smetanu“ a nastal pat. Odpovědět, že jim to nevyhovuje jaksi nešlo, tak jsem řekla to, co babičce, že mají rýmu (až teď, když to píšu mě napadlo něco naprosto jednoduchého „mají to tak rádi“, nevím, jestli by to prošlo, ale příště to tak zkusím). Nedokážete si představit, co nastalo! Vyskočil z místa, začal řvát „zas…. mladý blbý internetový maminky, jste úplně . . . . . . .“ (víc to rozepisovat nechci, byl dost sprostý) až to s námi ostatními škublo, jak jsme se lekli. Pak se oblékl, přitom shodil na zem co se dalo a odešel.”
  • Třeba včera mi dala babička lízátko pro malého (1,5 roku) a na chvíli jsem se zamyslela-buď si ho vezmu, slušně poděkuju a doma ho hodím do koše …anebo jí řeknu: babi díky, ale tohle mu vůbec nedávám, je to jenom obarvený cukr… Já řekla tu druhou možnost a celý večer jsem pak byla šťastná, že jsem se nebála odmítnout a babička už ví, že se sladkostí nám hold radost neudělá…jupííí”
  • Naše babička se rozhodla, že bude Elišku živit po svém. Kdyby jí aspoň uvařilo to svoje vepřo knedlo zelo (po kterém má vždycky průjem, ale je tam aspoň to zelí a je to doma uvařený). Ale ona jí nosí ke škole kuřecí nugety a hranolky z mekáče!!! A ještě s komentářem, že jí nese POŘÁDNÝ JÍDLO, když jí vlastní máma nic dobrýho k jídlu nedá!!! Jsem fakt na mrtvici, budu asi muset udělat nějaký opatření, aby za ní nemohla. Eliška je sice malá, ale zase už i ve škole se učili, že fast foody fakt nejsou jídlo ale hmota, takže to babičce odmítla a ona jí začala vykládat, že jí máma vymejvá mozek, že jsme v nějaký sektě, když jíme tolik zeleniny a podobný pitomosti. Já se tomu můžu zasmát, ale nechci, aby mi ji tím stresovala.”
  • “…a jim vůbec nedochází, že každý pondělí zvrací po tom, co do něj všechno o víkendu nacpali. Když mi vypráví, co všechno za víkend snědl, přijde mi, že z něj dělají popelnici – lízátka, sušenky a nanuky nedokázal ani spočítat. Prý aby dohnal, co přes týden doma nemá! A to jsou oba doktoři! Vůbec nevím, jak se k tomu postavit, jinak jsou to hrozně hodný a chytrý lidi, ale tohle fakt není únosný, abych si co týden brala volno a doma držela klukovi lavor pod bradou…”

Co s tím

Na vaše emaily nestíháme zdaleka reagovat, za což se všem, kdo zůstávají bez odpovědi, omlouváme. My jsme jen dvě a vás je mnoho, navíc když odpovíme, je z toho diskuse a rodinná anamnéza, takže takto to řešit nejde. Ale už je toho tolik, že jsme se rozhodly pro to něco udělat. Chystáme pro vás takový návod “Jak na babičky”.

Pokud chcete, aby pasoval i na vaši babičku a vaši situaci, napište nám pod tento článek do komentáře, s čím potřebujete poradit, co řešíte za problém případně:

  • Co vám babička provádí v souvislosti s jídlem a vašimi dětmi
  • Jakými řečmi vás babička trápí
  • Oblíbené komentáře vaší babičky
  • Jak řešíte konflikty kolem jídla

 

Najdeme řešení společně. Samy máme bohaté zkušenosti z našich rodin a díky komunikaci s mnohými z vás už víme, co pomohlo v dalších rodinách. To by bylo, aby to nefungovalo i u vás! :-)

 

PS: Začínáme Jarní očistu!

Únava, blbá nálada a kila navíc? Nenecháme vás v tom! 😊 Pojďte s tím zatočit. Začínáme 8 týdenní Jarní očistu. Pročistíme tělo, zlepšíme jídelníček i postavu a zase bude dobře.

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

Buďte první, kdo poděkuje za tento článek.

Komentáře

tanicka7
26. 4. 2016

Jsem ráda za svou babičku. Při poslední návštěvě nám přivezla kynutý ovocný koláč s drobenkou. Hned nám všem nabízela, nechtěla jsem babičku zarmoutit, tak jsem si vzala jeden menší kousek a koláč pochválila. V průběhu diskuse jsem pak sdělila, že jsem veganka (vyprávět o makrobiotice a jejích principech jsem si netroufla). Babička se na nic nevyptávala a jen poslouchala. Později mi volala k svátku a ptala se, co mi má přivézt a co koupit, že asi čokoláda nebude vhodná…a pak se zeptala, zda můžu sojové mléko a jestli chci místo čokolády směs oříšků (!). No páni, byla jsem v sedmém nebi, babička pochopila. Dárky se totiž věnují “z lásky k bližnímu svému”, pro radost tomu druhému a podle jeho přání, ne podle toho, co si dárce myslí, že je nejlepší. Pochopila jsem, že pro mě nejtěžší bylo jen sebrat odvahu a babičce o svém rozhodnutí říci. Pak už jsem byla jen MILE překvapena babičky přizpůsobením.

U nás bohužel babičky vůbec nerespektují, že malému nechci určité věci dávat. Pokaždé mu musí donést něco sladkého a u nich ho tím cpou taky. Snažím se jim vysvětlit, že OK domácí buchta, koláč, ale proč ty kupované nekvalitní sladkosti? Berou mě jako přísnou, která malému nic nedopřeje. Argument, že má doma napačené stále nějaké zdravější sladkosti a že doma ho nenapadne chtít nic jiného, neberou. A oblíbené hlášky mého tchána (která má spoustu zdravotních problémů) – je hubený, sladké může nebo bonbony jsou plné vitamínů….co na to říct? Podle mě pomůže jediné . když se za mě postaví manžel a vymyslíme na ně nějakou strategii. Ale je to těžké, s babičkami se vídáme stále, bydlí obě ve stejné vesnici a syn je u nich šťastný. Já jsem z jejich stravování neštˇastná, ale nechci mu ubírat krásný čas strávený s nimi….

Ukázat další komentáře

Mohlo by se vám líbit

144
70

Videopřání Jíme Jinak 2022 – Uspořádejme si myšlenky

Čtěte více na toho téma