Anglie: Den osmý – Birmigham

Moje oblíbená ranní rutina

Vstávám opět v sedm hodin, cvičím orgánovou sestavu, jdu uvařit kávu a slupnout ostropestřec. Vypadá to už na běžnou ranní rutinu. Dnes volím polívečku z řepy, zelených fazolek, mrkve, petržele, zbytku uvařených shitake, řapíku a rozmarýnu. Chtěla jsem přidat quinou, ale je předvařená a prošlá, takže volím jáhly. Husťačka jak vyšije. Vhodná na snídani i do termosky na oběd. Tam ještě každé přidávám kousek uzeného tofu.

Jede se na výlet

Vyrážíme na autobus na vlakové nádraží a odtud vlakem do Birminghamu. Zajímavosti je, že vlak funguje skoro jako metro. U vstupu si koupíte lístek, projdete turniketem jak v Praze v metru, akorát s tím rozdílem, že při opuštění nádraží musíte opět vložit lístek a projít turniketem. Zaměstnanci drah jsou velmi ochotní vždy poradit, z kterého nástupiště vlak odjíždí, je v tom trochu chaos, tedy aspoň pro nás turisty. Ve vlaku jede klima, ačkoli je venku tak 20 °C a je nám spíš zima.

Den v Birmighamu

Vysedáme na obrovském nádraží sloužícím zároveň jako jedno velké nákupní centrum. Trefit východ na tu správnou stranu je umění. Procházíme několik náměstí, velkou místní chloubu – knihovnu, kostel sv. Martina, místní trhy, prohlédneme si sochu zakladatelů města, nejstarší část města ještě s původními stavbami. Jinak jsou kolem už postaveny velmi moderní budovy a staré domy se už v těch betonových monstrech úplně ztrácejí. Všude je spousta bezdomovců a pochybných individuí. Potkáte opravdu všechny národnosti světa, prý více než v Londýně, asi tu mají lepší podmínky k žití.

Na jednom z náměstí u kašny obědváme z termosek a pak hledáme kavárnu. Dezerty jsou tu většinou buchtového stylu, nic pro mě. Mouka je tu pšeničná modifikovaná jak u nás, tedy pro hiťáky nevhodná. Volím opět flapjack s ovesnými vločkami, ale tentokrát je zbytečně sladký.

S věkem přibývají kila a potíže?
Objev jak ozdravit jídelníček pro lepší postavu a zdraví teď hned!
Chci začít 100% ZDARMA

Hned vedle je vstup do podmořského světa Sea life. Malý se udržuje stále vzhůru, aby taky ocenil rybičky. Po prohlídce okamžitě odpadá. Byly jsme loni s Luci v podmořského světě v Barceloně a byla jsem totálně nadšená a okouzlená zároveň. Jako vodní živel miluju vodu a obdivuju život v ní. Tady to bylo taky moc pěkné, ale tak o půlku menší.

Skvělá večeře během chvilky

Máme už dost dění ve městě a míříme k nádraží. Vláček do Rugby stíháme na minutu. Tam nás čeká Pavlík s autem. Už máme takový hlad, že rychle stoupnu k plotně a do 45 minut vykouzlím večeři – červenou čočku se zeleninou a rýži , i buchtu co dům dal. Zbožňuju JJ vaření, tak dobré, tak rychlé a sytící.

Po večeři umýváme s Luci kopu nádobí. Pavel má ke mě poznámku, že v té kuchyni opravdu trávím hodně času. Ujišťuji ho, že mě to moc baví. Ale pravdou je, že nejvíc času strávím s nádobím, ještě když mu teče v kuchyní jen studená voda a musí se na nádobí ohřívat. Stíhám udělat už podruhé vývar, odkrojků sice tolik není, ale Janča má i řasu a ta doplní minerály.

Procházka před spaním

Až máme hotovo rozhodneme se projít do místního marketu a být chvíli samy. Koupíme, mimo jiné, Danečkovi dřevěnou skládačku, bude mít 30. 7. jeden rok. Po návratu opět plánujeme další den  kam, a jak.

Spokojeni a unavení, v nohách 13 km šouravým krokem, usínáme před půlnocí.

Počasí nám zatím vychází, prší málo, dnes zataženo 21°C. Ale stále tady fouká. Jako krátkovlasá trpím. Ať si na hlavě vytvořím jakýkoli účes, ve vteřině je pryč. Nic pro mě.