Sólo cestování jogínky z překvapivého pohledu ajurvédy

Nechci vidět jen letiště a jógový sál

Je mi 45. Jsem máma dvou pubertálních dětí. Budou to 3 roky, co jsem se skoro po 20 letech manželství rozvedla. Za ty tři roky jsem hledala druhého nejvíc nejúžasnějšího chlapa tak intenzivně, že by to bylo na sakra dobrou českou verzi Bridget Jonesové :) A k tomu jsem si zařídila pidi domeček, který mi dovezl náklaďák. A ještě mám koně a psa – border kolii. Takže jsem si potřebovala odpočinout, to je jasné :o) A dostala jsem tip na jógový pobyt v pohádkovém Portugalsku. A já si řekla, proč ne? Ale když už jedu poprvé v životě do tak nádherné země, nechci vidět jen letiště a jógový sál. S minimem peněz a maximem kuráže jsem si našla parádní stezku podél pobřeží, Fishermans Trail, vybrala nejkrásnější úsek na cca 5 dní a vydala se na túru sama s krosnou, stanem, spacákem a vařičem.

Co jsem dopředu plánovala a co jsem totálně amatérsky podcenila?

Přečetla jsem si základní doporučení na oficiálních webovkách Fishermans Trail, k tomu jeden dva zahraniční cestopisy a usoudila, že trek bude hodně v pohodě :-)
Poradila jsem se s borcem, co chodí dlouhatánské treky (No Mad, ušel se svým psem už tisíce kilometrů po Evropě, včetně Portugalska), jaké boty doporučuje, kolik je v Portugalsku cca stupňů přes noc a jestli jde spát i na divoko (rozuměj mimo kempy). Díky němu jsem celý trek absolvovala v běžeckých botách, což byla super, a možná i pro řadu lidí překvapivá, rada. Já navíc používám boty s parádně širokou špičkou, kde je dostatek prostoru pro všechny prsty a jsou nádherně lehoučké.

Super vychytávka je merino light – měla jsem z něj ponožky (jsou drahé, ale fakt se vyplatí), lehkou mikinu, dvě trička a tílko, rychle schnou a i když jste zpocení, můžete si více méně v klidu vedle někoho sednout do autobusu :-) Bezva byl i tip na šátek s kšiltem a pruhem látky vzadu až na krk. Doporučení na hůlky jsem s těžkou krosnou hodně kvitovala. I přesto, že ta moje je naprostý miláček – je speciálně určená pro ženy, takže skvěle padne, netlačí a nese se skoro sama. :-)

Naprosto amatérsky jsem si z půjčené výbavy vyzkoušela jen stan – abych ho dokázala složit i za tmy a co nejrychleji. To se mi hodilo hned první noc, když jsem ukecala majitele sympatického penzionku na možnost postavit si stan kdesi za domem. Po tmě a v hodně divokém terénu se nácvik z domu opravdu hodil. 

Zbytek výbavy jsem ale, naivně, neřešila. Nafukovací karimatku jsem měla půjčenou od bývalého manžela už několikrát, jen jsem netušila, že je někde píchlá, takže jsem spala na tvrdé zemi. Půjčený letní spacák měl veškerou výplň už jen po stranách – okolo zipu nic, jen šusťák, takže mi v noci i přes mikinu a legíny byla pěkná zima. Měla jsem od přítele skvělý expediční vařič, ale byl asi příliš profi, protože do něj nikde nešly sehnat kartuše. No nic, rozmazlená z čundrů v českých zemích jsem doufala alespoň v malé hospůdky a tu a tam večerky všude po cestě. Ne tak v Portugalsku. Takže první tři dny jsem byla více či méně na vodě a českých muesli tyčinkách :o). Jakmile jsem pak narazila na hospůdku, nedej bože kavárničku, zplundrovala jsem ji :o):o) :o) Chybama se prostě člověk učí..

Příroda, trasa, kilometry, slunce

Portugalské pobřeží je naprosto pohádkové! Hned první ráno jsem vstala ještě před úsvitem a protože jsem celou noc slyšela burácení oceánu, věděla jsem, že nebude daleko. Necelá půl hodina přes písečné duny a já s úžasem pozorovala svítání slunce u oceánu .. Pozdrav slunci na takovém místě a meditace na útesech, se nedají popsat ani srovnat s jakýmkoli jógovým sálem

Fishermans Trail je téměř 230 km dlouhá a skvěle značená stezka rozdělená do 13 úseků po cca 20 km. Je součástí sítě stezek Rota Vicentina. 

Chodí se nejčastěji od severu na jih, z Porto Covo do Lagosu, ale jde jít i obráceně, což jsem si vybrala i já. Ze zcela pragmatických důvodů – kdy a kam jezdily dálkové autobusy. Ty jdou skvěle vyhledat v Aj. Já měla max 4,5 dne, takže jsem si vybrala prostřední část, která se mi zdála nejméně turistická a nejlíbeznější podle fotek na google maps. Každý den jsem ušla celý úsek, tedy cca 20 km. Terén je z veliké části písčitý, v hlubokém písku se s těžkou krosnou boříte docela slušně, byla jsem opravdu ráda za trekové hůlky. 

Velká část trasy jde přímo podél pobřeží. Výhledy jsou naprosto úchvatné, stále slyšíte burácení a šumění Atlantiku a pokud máte dostatek odvahy, hledáte občas i “kozí” stezky, kudy jde sestoupat až k plážím. Na konci dubna byly liduprázdné. Nahatá jsem dováděla v obrovských vlnách (na plavání to opravdu není – tu a tam jsou ve vodě skály a pokud neznáte proudy, časy a sílu přílivu apod., nedoporučuji .. a to jsem velmi dobrý a zkušený plavec a hodně velký dobrodruh), opalovala se a kochala .. 

Všude okolo vás je nepopsatelná botanická zahrada, na útesech hnízdí dokonce i čápi, potkala jsem na stezce klubko pářících se zmijí a brzy ráno v kleči se mi mihl před očima rys. Byla jsem unešená! Stín opravdu nezažijete .. podrost je nízký a 90% času jdete pod pražícím sluncem. Proto se stezka rozhodně nedá absolvovat v létě. Ideální je jaro a nebo pozdější podzim. Každý den jsem ušla bez problémů cca 20 km, s přestávkami na focení, pláže, jídlo, dosoušení stanu (v noci padá hodně rosy) apod. jsem většinou pochodovala skoro celý den a večer jsem do spacáku zalézala slušně “ucaprtaná” 

Spaní – jde to hodně punkově, ale můžete si užít i pohodlí

Snažila jsem se o co nejnižší náklady – proto stan, vařič atd. Na mnoha místech, ale ne všude, jsou dostupné kempy, otevřené dokonce i na jaře (někde ale mají zavřené bazény, restaurace apod.) za cca 10 EUR/noc. Skvělá je nabídka praček, které jsou snad v každém kempu. Hodí se i sušička, protože vlhkost je u oceánu větší a prádlo špatně schne. 

Dvakrát jsem spala úplně na divoko, jednou za domem, v polosquattu, podruhé na pláži. To jsem si ale dopředu zjistila od surfařů, kam až jde v noci příliv. Oficiálně to není dovolené, ale v místě nebyl kemp a pláž byla dlouhatánská .. Zbytek nocí jsem využila kempy. Když se smíříte s tím, že přes den kolem vás křičí děti a v noci vedle vás ve stanu chrápe divoký postarší cyklista, je to ok. 

Většina poutníků si dopředu objednává ubytování v hostelech a ubytovnách. Cenové rozpětí je od rozumných částek v ubytovnách (cca 15-25 Euro postel v hromadném pokoji), až po astronomické v luxusních rezortech. Můžete si dokonce zaplatit i transfer, kdy vám vozí batoh na další místo spaní! 

Jídlo – to vás bude zajímat asi nejvíc

Jak už jsem psala na začátku, plány jsou fajn, ale realita může být malinko jiná. Měla jsem s sebou vařič, jen mě nenapadlo, že k němu neseženu plynové bomby (do letadla je nemůžete vzít ani do zavazadlového prostoru). Spoléhala jsem aspoň na hospůdky a obchody, ale těch bylo neskutečně málo. První nákup se mi povedl až po dvou dnech v kempovém kiosku a asi si dovedete představit sortiment. Nicméně i staré pečivo, plátkový sýr a okurka jsou stokrát lepší než muesli tyčinky ještě z Čech :-) 

Kdykoli jsem potkala restauraci, dala jsem si jídlo tam. No a bylo to velmi pestré! Když měli polévku nebo cokoli zdravějšího, dala jsem si to. A když ne, tak jsem si prostě užila to, co nabízeli. Vyprahlá po celém dni na slunci s těžkou krosnou jsem si vychutnávala malé pivko, občas mě zlákal fresh juice. Ze zralých místních pomerančů je to něco úplně jiného!!! A jelikož výdej energie byl obrovský – denně jsem ušla v hlubokém písku a s cca 16 kg krosnou okolo 20 km, dopřávala jsem si i moučníky, přiznávám bez uzardění, stejně jako sklenku portugalského vínka. 

Po pěti dnech stravování bez jakéhokoli řádu jsem se přesunula na jógový pobyt s veganskou stravou a přesnými časy jídla. Byla to milá změna, spousta lahodných pokrmů včetně možnosti brát si připravené obědy s sebou ven. Dávat si rizotko s výhledem na oceán! Aaaach, i suchý chleba by byl delikatesou! Každopádně všechny ty nepravidelnosti, spousty “prohřešků” se sice na dovolené v překrásném prostředí tráví v pohodě, ale tělo si je pamatuje .. čtěte dále :-)

Energie – v tak nádherném místě by šlo fungovat snad i na “pránu”

I přes mizerné spaní (na tvrdé zemi s vyfouklou karimatkou se převalíte asi tak tisíckrát za hodinu, v jógovém centru se mi spalo snad ještě hůř – vedro, více lidí v místnosti), i přes mizerné stravování – voda a muesli tyčinky, pivko, saláty a jen výjimečně něco vařeného teplého a i přes poměrně slušné sportovní výkony na prudkém slunci (přes den pocitově tak 30 stupňů) jsem měla spousty energie. Zářila jsem nadšením z překrásné krajiny, z oceánu, kytiček, dovádění ve vlnách .. z euforie, že jsem sama se sebou, naprosto svobodná, nespoutaná. 

Když jsem měla chuť a potkala surfařský “spot”, půjčila jsem si prkno a zkoušela se postavit a sjet si aspoň kousek vlny, když se mi chtělo jen se povalovat na pláži, nebránila jsem se tomu .. Byla jsem free i díky stanu, věděla jsem, že s trochou vody zvládnu přespat téměř kdekoli. Na tak báječném místě bych snad dokázala přežít i úplně bez spánku a bez jídla – stačila by mi jen “prána” – energie přírody a živlů.

Jenže zdání občas klame ..

Další emoce – měla jsem někdy strach? Stýskalo se mi?

Ano, bála jsem se, ale jen jednou jedinkrát. Když jsem spala sama ve stanu na pláži. Aby mě nenačapala policie, postavila jsem si stan až úplně na konci pláže, odhadem tak půl kilometru od městečka. Mezi skalami byla průrva a stezka kamsi do kopců. Nikde nikdo. Tma. Mlha. A já sama. Naštěstí se objevil párek surfařů, kteří si postavili stan kousek ode mě. Jupíííí! Hned se mi spalo líp!

Ano, stýskalo se mi. Ale ne po dětech, od těch jsem si potřebovala hodně odpočinout. Ale po mé lásce .. Do Portugalska jsem odjížděla po několikatýdenní nové známosti. Ve fázi, kdy nejvíc chcete být spolu, kdy potřebujete přítomnost toho druhého víc než jídlo a pití, jsem zmizela skoro na 12 dní. Volali jsme si, psali, posílali fotky, přes WhatsApp videa spolu prožívali realitu českou i portugalskou, ale stejně mi bylo smutno, šíleně moc .. a to byl další střípek do budoucího dění ..

Po návratu překvapení a nebo vlastně ne – aneb pohled Ajurvédy na má dobrodružství

Ještě chviličku po návratu jsem zářila a oslňovala pohodou a opálením. Ale jen chviličku. Pak začalo tělo signalizovat zánět močového měchýře. Když jsem ho díky brusinkám a dalším přírodním pomocníkům jakž takže zvládla, přišel zánět nosohltanu, křeče v břiše, únava a totálně vysušená pleť, kterou nešlo promazat žádným krémem, ani olejem .. Co se to děje?? Vždyť jsem zažila dovolenou snů! A nebo ne? 

Z pohledu Ajurvédy (indické starodávné nauky o zdraví a žití v harmonii) ne. Respektive určitě je fajn cestovat, objevovat, užívat si krásu přírody, ale mně se povedlo zcela ukázkově poskládat kombinaci hned několika faktorů zvyšujících tzv. vátu a ta způsobila mé potíže po návratu. Hned vám všechno popíšu a vysvětlím, ať víte, na co si dávat pozor při vašich toulkách nejen cizinou.

Podle ajurvédské typologie jsem Váta – Pitta. Tedy velmi zjednodušeně řečeno vítr a oheň. Vítr je akční, přelétavý, chaotický, vysušuje, způsobuje neklid, nespavost. Oheň je ambiciózní, silný, horký, způsobuje horkost, záněty .. Příliš větru rozfouká příliš i oheň. My všichni máme kvůli životu ve stresu, neustálému nestíhání a tlaku na výkon element větru (váty) v disharmonii. Let letadlem zvyšuje vátu, klimatizace zvyšuje vátu, jakákoli změna zvyšuje vátu, tvrdé (spaní na píchlé karimatce) zvyšuje vátu, chlad (dovádění v ledovém oceánu) zvyšuje vátu, špatná – suchá, studená, nepravidelná strava – zvyšuje vátu, stýskání si zvyšuje vátu .. To už je slušná vichřice, co myslíte? A ta se pustila do mého ohně a rozfoukala ho na cimprcampr. Zhoršila schopnost trávení a způsobila jeden zánět za druhým. 

Naštěstí se váta nejen snadno dostane do disharmonie, ale poměrně snadno se dá i zpacifikovat. Opět jsem začala jíst teplé snídaně a obědy a pokud to šlo, i večeře. Spala jsem v pohodlné posteli a tulilla se k svému příteli (láska a objetí velmi pacifikují vátu, mimochodem :-) Promazávala se sezamovým olejem a každé ráno na lačno si dávala lžičku ghí do teplé vody. A zklidnilo se zažívání, záněty, kůže už není tak suchá, spánek je krásně klidný. 

Pohled ajurvédy je úplně jiný, fascinuje mě svojí logičností a zároveň komplexností, jak vše spolu souvisí. Ajurvéda je celostní systém, propojuje nejen tělo s duší, ale sahá ještě i mnohem dál .. ale o tom třeba zase někdy příště. Má situace v Portugalsku byla specifická a stejně tak individuální byl i způsob nápravy, neaplikujte rozhodně sami na sebe! Každý jsme unikátní a ajurvéda velmi dbá právě na správnou individuální diagnostiku. Co ale platí obecně a pro každého, aby se nám při cestování náš “vítr” příliš nerozfoukal? Hledejte alespoň trochu pravidelnost, stravujte se v rámci možností zdravě (nejdůležitější je kvalitní oběd kolem poledne) a hodně se objímejte se svými láskami :-)

Objímám, Ivča