Bylinková seznamka

Lovci a sběračky

Dřív jsem se tomuhle přirovnání smála. Ale už roky v sobě cítím dřímající sběračku, stačilo ji jen pustit na svobodu. Koneckonců s bylinkami laškuji už od rané puberty, kdy jsem hledala v bylinkových čajích a koupelích alternativu ke klasické medicíně ve snaze zbavit se všech těch zdravotních nesnází, co mě sužovaly. A od narození první dcery se ze mě stala skutečně vášnivá sběračka. Sice na to nebylo hned tolik času a znalostí, kolik bych si bývala byla přála, ale sběračka se konečně prodrala na povrch. Osm let už tedy chodím s košíčkem po okolí svého bydliště a sbírám, suším, vařím, smažím, zkouším. Letos jsem si uvědomila, že vyrážím do terénu s takovou chutí a neúnavně hledám s takovou vášní, že jsem spíš jako zapálený lovec než jako poklidná sběračka.

Bylinkový sport a meditace

Při cestě za fialkami jsem bez mrknutí oka nachodila asi 6 km. Pěkně jsem se prošla a ještě to byla príma meditace. Nejsem moc na běhání jako Helča, pro mě je spíš tenhle bylinkový sport. A když jdu sama a nejsem vystavena neustálým dotazům našich dětí, je to nakonec i pěkná meditace. Poslouchám ptáky, sleduji rostlinky, v hlavě se to čistí a třídí se myšlenky.

Seznamka

Nečekala jsem, že při svých toulkách po zdejších lesích a loukách se také začnu seznamovat s príma lidmi. Občas svojí přítomností zaskočím někoho na místech, kam normálně lidé nechodí. A tak se dám s místními do řeči a je z toho príma setkání.

Tu jsem potkala babičku, co mě zavedla pro fialky na svou zahrádku po té, co viděla, že je trhám venku u plotu. Prý jich má plnou zahradu a snaží se jich zbavit. “A víte, že jsou léčivé?.” ptala jsem se, než jsem se je jala otrhat. “Ale jo, ale je to plevel,” pravila babička se zahrádkou jako ze škatulky. Ještě se omlouvala, že prý nemá zametené chodníčky. Co by ty staré paní pořád chtěly na svých zahradách uklízet? Jako by nebylo dost uklízení uvnitř. Na téhle zahrádce nebylo vůbec co vylepšovat, ale babička spokojená nebyla. Je jí osmdesát pryč, bydlí v domku sama, stará se o dům i zahradu. Úžasná paní. Kdyby viděla moji zahrádku, to by mi ani fialku nedala. Nakonec mi k nasbíraným květům ještě vydloubla pěkný trs fialek i s kořeny a dala do novin, že si ho tedy můžu přesadit, když ho chci na zahradě. No aby ne! Už jsou v zemi.

Jindy jsem potkala báječný pár lidí v důchodovém věku. Seděli na vyhlídce a já se kolem snažila najít zase ty fialky. Poslal mě sem známý, že když byl mladý, chodil sem na ně. Dívali se na mě s překvapením, co to hledám v trávě, tak jsem se přiznala. “Kdepak tady, tady fialky nejsou!, ” shodli se bez zaváhání.”To musíte tamhle za Haštárnu, tam jak byla skládka, tam rostly vždycky.” Dali jsme se do řeči a od fialek jsme se dostali na dnešní životní styl, na jídlo, na výchovu, na vzdělávání… A náramně jsme si rozuměli! Nakonec se paní zvedla, že mě na ty fialky odvedou. Vzali mě na místa, kde jsem ještě nikdy nebyla a já jim po cestě ukázala, co všechno se dá jíst. Paní měla jisté zdravotní potíže a po cestě rostlo přesně to, co potřebovala. Seznámila jsem ji s bršlicí, potkali jsme lesní pažitku, žabinec, medvědí česnek i česnáček. Všechno ochutnala, hezky jsme si popovídali. Ona léta chodila na jedno místo pro podběl a během pár minut měla plný košík. Svým dětem dala každou sezónu nasušenou lahev květů na čaj, dělal jim dobře na astma. Jenže to místo někdo zoral a podběl zmizel. Tak jsem jí na oplátku za naleziště fialek ukázala, kde najde podběl. Loučili jsme se neradi jako staří přátelé, co se dlouho neviděli. Vroucně jsem si podali ruce a slíbili si další setkání.

Z bylinek se tedy vracím pokaždé bohatší nejen o procházku ale také o krásná setkání. Když pak vařím čaj nebo připravuji olej či ocet, vzpomínám na babičky a dědečky, co se mi připletli do cesty. Povídat si s nimi je tak poučné. Mají v sobě tolik moudra jako ty bylinky. Stačí naslouchat.

Určitě je půjdu navštívit a vezmu s sebou děti, mají babičky a dědečky moc rády.

Poklad

A když doma vysypu do košíku, co jsem nasbírala, mám dojem, že je to opravdový poklad. Vím, že teď je sezóna, že se mi podařilo něco, co mi jiné roky třeba nevyšlo, a že celou zimu budu mít vzpomínku na tenhle den v lahvičce ať už sušených květů na čaj, nebo ve formě oleje či octa. Mám radost, jako bych vyhrála milion, a děti se mnou očichávají kvítka, zdobíme si s nimi večeři a je nám krásně, fialkově.