Helča oslavila 45. narozeniny

Nevypadá na pětačtyřicet

Když jsme sháněli hlídání pro děti, abychom s mužem mohli vyrazit za Helčou do Prahy na oslavu, kdekdo se ptal, kolik Helča vlastně slaví. Všichni, kdo připadali v úvahu jako hlídači, ji znají. A všichni do jednoho byli v šoku, že je jí tolik, kolik jí je. Nevypadá, že? Má dvě malé děti, jezdí na koloběžce, je to veselá kopa. Kdo by ji tipoval na tenhle věk?

Řízky a dort

Ačkoli jsme před akcí vyrazili s mužem na večeři po našem, abychom už na oslavě nemuseli jídlo vůbec řešit, přišel na nás při tanci a povídání s přáteli hlad. Kamarádi se smáli, že mezi kuřecími řízečky byl polníček a že ho tam nechali pro mě. Můj muž se vrhl na ty řízečky, já zkusila polníček. Ale byl chudák tak zvadlý od horkých řízků, že nebyl k jídlu. Nakonec jsme vzali za vděk tím, co bylo, a z klasických studených mís vybírali to nejlepší možné. Kupodivu zelenina, kterou Helča primárně objednala kvůli nám, mizela jako první, ačkoli krom nás, Helči a naší kamarádky Marcely, tam byli samí klasičtí jedlíci.

Řízky ani alkohol mě neberou. Ale před půlnocí dorazil dort. S povzdechem jsem v tu chvíli zavzpomínala na jáhlový makovec a termosku s meltou, které jsem nakonec nechala v autě a do baru je netahala, když jsme přece už po jídle… Neodolali jsme a dali jsme si. Manžel prohlásil, když viděl, jak si zakrojujeme s Helčou o půlnoci z dortu, že nás musí s dortem vyfotit, aby naši čtenář viděli. “Jen foť”, pobízely jsme ho, “ať vidí, že jsme normální.” A ochotně jsme s dortem zapózovaly. Dort nám, pravda, chutnal, nebyl přeslazený ani s klasickým máslovým krémem, ale na mém obličeji, krku a dekoltu po něm bude ještě dlouho patrná stopa :-)

Párty 25. 9. - slavíme 15 let Jíme Jinak!Pojď se s námi bavit, tančit a zpívat! Mrkni, co jsme nachystali.

Co tam bude?

Nejlepší dárek

Helča si oslavu náramně užila. Sešli se přátelé, květiny, dárky, byla legrace, tančilo se, pilo se. Kdo ji zná, tak ví, jak se umí nahlas smát a radovat. A hádejte, jaký dárek ji udělal největší radost – podle naměřených decibelů to byl tandemový seskok! To je celá Helča, mě by seskok dnes už snad ani nepotěšil, ačkoli jsem byla ochotná skočit v rámci team buildingu na laně ze Žákovského mostu. Před 15 lety. Ale ona jásala, až se bar otřásal, že si skočí s padákem z letadla.

Táhne nám na padesát

Po půlnoci jsem si uvědomila, že už je ze mě skutečný vesničan s onou pověstnou větší osobní zónou. Nejen, že jsem nemohla vystát kouř z cigaret (škoda, že se Helča nenarodila v květnu, to už by to bylo bez kouře), ale vadilo mi, že se mě při tanci dotýkají lidé, zejména cizí muži, kterých bylo na parketu nečekaně víc než žen. Nic na tom neměnil ani fakt, že byli velmi mladí a sem tam by se našel i nějaký pohledný. Chyběl mi prostor, vzduch, současná hudba mi přišla jako nekonečná smyčka k tanci nevhodného rámusu a začalo se mi chtít spát. Svěřila jsem se kamarádce, že už toho mám jaksi dost a že asi pojedeme, že domů je cesta dlouhá. Ta se chechtala, prý: “A co bys chtěla? Holt už nám táhne na padesát.” No, mě bude čtyřicet teprve za pár měsíců, ale má pravdu, už nám není dvacet. A tak jsme pádili s mužem domů naspat aspoň pár hodin, než si pojedeme vyzvednout děti.

Byly tři, když jsem si dávala sprchu a přemýšlela, jak ty blížící se čtyřicetiny oslavím. Můj muž skuhral, že ho tlačí v břiše. Ha, řízečky! Byly čtyři, když zakokrkal kohout a já si uvědomila, že pořád ještě nespím. Bylo pět, když jsem si uvědomila, že můj muž po pivu chrápe. Kolem půl sedmé jsem to vzdala a šla ven na kopřivy. Ó ten vzduch, ten les a zpívající ptáci! To byl ten správný mejdan pro mě. Udělala jsem si kopřivový čaj a dala si doma orgánovou sestavu, pozdrav slunci z jógy a v rytmu latinskoamerických songů se pokusila o domácí lekci zumby. Kdy to dospím, nevím, ale je mi fajn. Oslava byla super, ale už na velké pařby asi nemám věk :-)

Milá Helčo, ještě jednou Ti přejeme s Romanem všechno nej nej k narozeninám!