Jak napsala ve svých knížkách Prof. RNDr. Anna Strunecká, žijeme v době jedové. A já dodávám i notně plastové. Tak proč ty plasty, potažmo i jedy, také nezminimalizovat alespoň v prostředí, kde trávíme více než jednu třetinu svého života?

Škodí mi, neškodí mi, škodí mi, neškodí mi,…

Nemusím otrhávat okvětní lístky kopretiny, abych si uvědomil, že plasty pro nás nejsou tak neškodné, jak by se na první pohled snad mohlo zdát. A to nemluvím o škodlivosti, resp. zamoření naší přírody všemožnými plasty a jejich působení na faunu a flóru. To je ale moc široké téma, do kterého bych se v tuto chvíli nepouštěl. Současně s mou novou minimalizační cestou tak nějak samovolně přišla i příležitost zvaná “deplastizace” domácího prostředí nebo v angličtině pěkný, ale delší název “plastic free home”.

 

Věřím, že postupem času a zejména za působení tepla a slunečních paprsků se z plastů pomalu, ale jistě, uvolňují chemické sloučeniny, které nám rozhodně neprospívají. Naopak svoji nezanedbatelnou měrou přispívají spolu s všudypřítomným stresem a uspěchaností k našim současným “civilizačním” chorobám. Či jen tak laicky řečeno nám prostě skrytě, ale o to účinněji škodí.

Zpět do jeskyně?

Samozřejmě, plastům se v současné době prostě nelze úplně vyhnout, rozhodně ne v bytě panelového domu. Určitě by mi neprošlo vytrhávání plastových oken a jejich nahrazení těmi dřevěnými, stejně jako likvidace elektroinstalace, rozvodných lišt a rozvaděčů, strhávání PVC podlahoviny či koberců z umělých vláken (což je asi ta nejjednodušší cesta), vyhazování pračky, lednice a ostatních velkých spotřebičů v domácnosti, které, ať chci nebo ne, ty plasty v sobě z valné, větší, či menší části prostě obsahují a jejich likvidací bych si opravdu moc nepomohl. Nebo pomohl, ale za cenu tristní, až izoldní.

Mňam, mňam, … dobroučký plasty  

Co jsem ale mohl udělat, bylo zbavit se v první řadě plastového kuchyňského náčiní a jiných pomůcek či udělátek, které přicházejí do styku s potravinami a současně s teplem a nebo jsou vystaveny přímému slunečnímu záření. Inu, s odhodláním i krátce krvácejícím srdcem, jsem se zbavil všemožných plastových dóz na uskladnění suchých i mokrých potravin. K Neumětelům šla i velká pánev se sendvičovým dnem a teflonovým povrchem, černé kuchyňské plastové náčiní typu naběračka, obracečka, podběračka, plastový cedník na špagety ve tvaru čtvrt-měsíce i klasický cedník, kuchyňský robot, drtič (mlýnek) suchých potravin, s jak jinak než plastovou nádobkou, kde v něm drcené tvrdší suroviny stále více obrušovaly již tak notně ošoupanou nádobku. Tak se do těla spolu s nadrceným obsahem dostávaly i mikročástice sloučenin opovrhovaného plastu. Stejně dopadly i nejrůznější kalíšky, kelímky, misky, podmisky, lžičky, míchátka, krájecí desky a jiné kuchyňské roztodivnosti, kterých se mi nějak časem v domácnosti usadilo ale opravdu nepřeberné množství.

Proč jsem to tam měl, když jsem to téměř nepoužíval, to už dnes opravdu nevím. Co ale vím, že mi dnes rozhodně, ani v nejmenším nechybí. A když mi nechybí, tak se současně divím, proč jsem si je vlastně pořizoval. Skoro jako začarovaný kruh. Ano, ano. Neuměl jsem rozlišovat mezi tím, co opravdu potřebuji a mezi tím, co jen chci, protože si mi to jen momentálně líbí.

Zpátky k přírodnímu bohatství 

A co nahradilo ty všemožné i nemožné plasty? Zpravidla nic, nebo jen v nejnutnějších případech sklo, dřevo, kov, kromě hliníku, a textil. Má deplastizace, popřípadě i dechemizace domova se však netýkala jen kuchyně, ale došlo i na ostatní místnosti a plochy v bytě. Celkem radikálně mé úsilí zasáhlo i koupelnu, kde kromě plastového hřebenu a kartáčku na zuby spolu s tubou zubní pasty také toho plastového, ale zejména chemického sajrajtu plného těžko vyslovitelných názvů sloučenin, moc nezbylo. Jak již psala autorka článku “Uklízíme jinak”, používám i já na běžné čištění ocet a jedlou sodu. Přidávám ještě dužinu z vymačkaných citrónů, peroxid vodíku, sice klasický, ale osvědčený prací prostředek s optimalizovaným množstevním dávkováním a domácí mýdlo, které si vyrábím jednoduchou metodou za studena … a zde ještě tedy přibude louh, pouze k tomuto účelu. Zkoušel jsem samozřejmě i mýdlový sliz, vyrobený z průmyslově vyráběných mýdel na praní, který se mi moc neosvědčil. Ještě bych mohl zkusit sliz z vlastního mýdla.

 

V ložnici jsem částečně zlikvidoval již poměrně přestárlou pružinovou matraci s molitanovou vrstvou a lepidly, ze které zbyla jen prostá dřevěná kostra s roštem. Zprvu jsem postel nahradil tvrdým spaním jak já tomu říkám “po staro-japonsku”, tj. na podlaze s nízkou podložkou. Mno, nebylo to příliš optimální, a tak cca po tříměsíčním odkládání jsem si zakoupil futon z rohoží ze surové bavlny a kokosových vláken a umístil na dřevěný rošt na nohách z původní postele. Lahoda a pohoda, také tvrdé, ale měkčí než studená podlaha naplněná prachem a výpary z PVC. Rovněž tak nábytek z dřevotřískových desek se navždy odporoučel z bytu. Naštěstí toho tu nebylo tak moc. Náhradou je otevřený dřevěný policový systém s textilními závěsy. Je to barevnější, snadnější na údržbu, vzdušné a prostě jednodušší. A měnit mohu dle nálady.

Je lepší, aby se to používalo, než kdesi válelo

A kde to všechno skončilo? Něco málo šlo do kontejneru. To ještě použitelné ke kontejneru, kde to zpravidla zmizelo přes noc a bylo tak předpokládám dále upotřebitelné bez polehávání kdesi na skládce. Něco přišlo do sběrného dvora k recyklaci, něco z toho jsem daroval kolegům v práci či na nejrůznějších k těmto účelům zaměřených webech, či Charitě. Něco z toho se podařilo i prodat. Každopádně jsem se zbavil co nejvíce nadbytečné a dle mého soudu i škodlivé chemie.

Chci to nebo potřebuju?

Jak už jsem psal o matraci, byť minimalista, i já se někdy utrhnu a koupím nějakou tu novou věc. Ale vždy se ptám sám sebe, zda-li ji jen chci a nebo ji opravdu potřebuju, zda ji využiju pravidelně nebo alespoň pravidelněji dle sezóny. A když se neumím rozhodnout, tak přání odložím s čekací lhůtou tří týdnů až tří měsíců, a pak se znovu zeptám. Někdy to nutkání vyprchá a někdy přetrvá. Ale rozhodně už žádná nová chemie a ošklivé plasty.

 

Jaký máte názor vy na množství plastů v domácnosti?

Zkuste si jen tak namátkou projít jednu místnost a sepsat si, co všechno máte doma z plastů, či umělých vláken. Někteří to také zkusili a sestěhovali ty plastové věci, ať už potřebné nebo nepotřebné, na jedno místo venku, neboť tam je větší prostor a lépe se na to kouká s odstupem. Samozřejmě jen to snadno odnositelné. Sami se pak zděsili nad množstvím “krámů”, kterými si nepozorovaně zaneřádili svoje nejbližší životní prostředí.

Zkusíte to taky?

Zkusíte také alespoň drobnou deplastizaci, dechemizaci nebo jen minimální minimalizaci? Nebo si myslíte, že je to naprostá hloupost?

Ať tak, či onak, nezapomeňte se podělit  o své názory, postřehy a zkušenosti. Těším se na ně.

Přeji pěkné a úspěšné dny,

Martin Hetto

 

Dříve jsem byla agresivní. Na JJ jsem vznášející se bytost

Market: Tak třetí den téměř za mnou a jsem...

Výborné recepty

Zlatka: Již týden vařím podle vašich receptů, výborné!

Všechny vaše recepty jsou úžasné

Bobina: Všechny vaše recepty, které jsem zatím vyzkoušela (hlavní...

Podpora v kurzu byla úžasná

Bilkorji: Kurz VÝBORNÝ, pro potěchu těla, duše i oka...

Vše zvládám levou zadní a na tréninku mi nestíhají

Gabča: Jsem na detoxu poprvé a moc mě překvapilo,...

Manžel, velký masožravec, vidí, že mu omezení masa prospívá

Stramis: Já vařím podle JJ od listopadu, teď mám...

Pořád je tu něco zajímavého a nového, ani nestíhám sledovat!

Katka: Ahoj holky, moc děkuju za stránky, čerpám z...

Hubneme, i když nedržíme dietu

Mayf: Dobrý den,moc jsme si pochutnali. Začali jsme nedávno...

Nevěřila jsem, že dokážu být bez čokolády

Marcella H.: Březen byl můj první měsíc, kdy jsem se...

Funguje to: po celou zimu jsme fit!

Eva: Chci moc poděkovat za stránky. Momentálně jsem si...

Vaření dle JJ je jednoduché a nejsem unavená, takže to jde samo

Jana: Těch informací je hodně, ale strašně mě to...

Kojené dceři se rapidně zlepšil ekzém

Veronbak: Následkem jídla dle JJ se mé 0,75 kojené...

Úžasně zpracovaný kurz do naprostých deitalů

Ilona L.: Evi, váš kurz byl naprosto úžasný. Zpracovaný...

Kamarádky mě chválí, jak dobře vypadám a zářím

Ikminka: Ahoj všichni! Minulý rok jsem začala jíst jinak,...

Už nikdy nechci zpět: konečně se cítím se fit

Evacernosk: Děkuji za tento kurz, přesto že jsem dané...

Muži říkají, že mi to sluší víc než obvykle

Julajka: Chci Vám moc poděkovat, jak to máte bezvadně...

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

25 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Tak už jsme vyměnili plastové misky za krásné keramické. Aspoň něco..

    Výhoz plastových hraček nehrozí, u našich dětí třeba Lego boduje víc než
    všechny jiný hračky.
    Hračky z přírodních materiálů bohužel nezaujaly v žádném věku a žádném provedení, snad jen dřevěná vláčkodráha byla docela dlouho v kurzu.
    Než dřevěný hračky to už radši popadnou klacek v lese:)

    • Lepší alespoň něco, než vůbec nic. 🙂 Ony i ty dřevěný hračky jsou zpravidla lakovaný, ale nejsem si zcela jist, zdali vždy na přírodní bázi. A ano, nalezený hračky v lese jsou fakt nejlepší, když si tak vzpomenu na své klukoviny 🙂

  2. Ráda bych plastové nádoby nahradila, ale nevím čím. Sklo mi bohužel nevyhovuje a navíc naše děti chodí do špajzy, když mi pomáhají s vařením – nechci, aby na sebe shodily sklo.
    Plastové nádoby jsou bohužel strašně praktické, mají dobré tvary, jsou štosovatelné atd.

    • Za pár let děti odrostou a pak to třeba půjde postupně nahradit. Člověk holt nemůže mít vždycky všechno ideální 🙂

    • Já bych to tak nehrotil 🙂 Pokud nepřijde plast do styku s horkými potravinami, do mikrovlnky a nebo nejsou na přímém slunkci, což ve špajzu ani jedno nehrozí, tak se tím netrapte. Nemusíte přeci všechno vyměnit najednou a hned. Všechno má svůj čas a až to půjde, tak to půjde pryč 🙂 Je dobré ze všeho co děláte mít především radost a nikoliv stres. K čemu Vám bude sklo, dřevo, papír, proutí, nerez a jiné kovy, když to budete lámat přes koleno a mít strach z toho, že si tím děcka ublíží. Mějte především radost z toho, co děláte společně.

  3. Skvělý článek, díky za inspirci 🙂 Když pořídíte dřevěný hřeben a přírodní zubní kartáček (siwak, yoni), nebudete potřebovat ani zubní pastu v tubě, sama s tím mám skvělé zkušenosti 😉

  4. Díky za hezký článek. Já mám největší problém s plasty u dětí, všechny ty figurky z kindervajec, spousta hraček z plastu, které se za chvíli pokazí…už jim to odmítám kupovat, ale okolí to ještě tak úplně nerespektuje…tak se snažím to nenápadně vyhazovat, ale je to vážně problém…ale teď budeme dcerce pořizovat kočárek k narozeninám a našla jsem skvělý proutěný, mám z toho radost 🙂
    Ještě dotaz- kde kupujete jedlou sodu?

      • Díky, myslela jsem nějaké velké balení, třeba několik kg, a nejlépe v papíru 🙂 kouknu na to…

          • Martine a jiní klubáci, můžete se podělit o recept na přírodní čistící prostředek na podlahy, vany, dřevěný nábytek atp.? Pár jsem jich zkoušela, ale nějak se mi neosvědčily. Jeden dokonce zplesnivěl:( Děkuji.

            • Zkusíme je sem postupně dát. Ony ty doma vyrobené věci mají kratší životnost, to už se mi taky přihodilo.

        • Je doporučována pouze pro čištění, nikoliv pro vnitřní použití, tj. výrobce (YB) nepopisuje přesné složení jako např. Fichema.cz – bez obsahu hliníku.

          • Já kupuju jedlou sodu na eshopu ekokoza.cz. Odvážlivci tam mohou pořídit i startér na tempeh a experimentátoři potřeby pro výrobu domácí kosmetiky a drogerie.

    • Já tedy dávno hned jak se ze mě stala matka a do bytu se mi začaly hrnout tyhle věci) vyhlásila zákaz a nad přísunem hraček a dalších krámů převzala strategickou kontrolu 🙂 Jsem divná v mnoha jiných ohledech, takže ani v tomhle už si nemůžu pokazit reputaci :-)) A co je na tom nelepší je, že jsou vlastně všichni spokojení – kamarádi a rodiče vědí, že nám před návštěvou nemají kupovat laciné cetky jen proto, aby něco donesli nám nebo dětem, že buď nemají vozit nic nebo, když jim to nedá, mají vozit ovoce, zeleninu, rozinky, oříšky apod. nebo papírové věci, které užijeme v rámci hraní a domácí školy. Babičkám se ulevilo, že nemusejí vymýšlet dárky – vymyslím, nakoupím a mnohdy i zabalím sama, babičky přispějí částkou, která jim vyhovuje, já si případně doplatím. Děti místo milionu blbinek dostávají pořádné a potřebné věci v menším množství a já nemusím pořád jezdit ke kontejneru s plastem :-)) I tak toho hodně zůstává a já kvetu, když najdu v zahradě ulomený kus nějakého kyblíčku apod. Jinak myslím, že je otázka času, kdy vzniknou alergie na plast (ony už jsou, ale nevíme to) a pak budou moci rodiče jiným dospělým moci říct, když to nepůjde po dobrém, že jejich dítě má alergii, ať jim to domů netahají :-))

      • No tak, to me tesi, ze nejsem jenom ja ta hrozna matka zbavujici se predevsim plastovych hracek 😉 Nekdy je to tezke.. k nekterym z nich ma dcera velmi osobni vztah 🙂 Nicmene, i tak se snazim pomalu a postupne zbavovat a nahrazovat drevenymi a hlavne smysluplnymi.. 😉 Evi, obdivuji, jak babicky chapou a “jen” prispivaji…k tomu se nejak nemuzeme dobrat.. Ale dekuji za tenhle uzasny clanek, Martine… opet mne to moc dalo a inspirovalo.. kuchynska naberacka, obracecka, podberacka i plastovy cednik uz leteli 😉 (Tesim se na pokracovani!!! 😉 )

        • Jo, vidíte! Ten plastový cedník jsem také měl a už samozřejmě není. To, co bylo z černého plastu pro horké použití šlo mezi prvními, tak nějak bezmyšlenkovitě a chvíli nebylo čím nabírat i obracet, než jsem se prohrabal úklidem a našel i ty nerezové nebo dávno odložené dřevěné kusy.

          • Mate stesti, Martine, ze jste nasel, ja nenasla.. 😉 ..ac jsem byla presvedcena, ze ty odlozene nerezove kousky jeste stale mam.. 🙂 A tak take prozatim neni cim obracet a cim nabirat, ale nerezove pribory zatim funguji celkem dobre 🙂 Hodne jsme se ted stehovali, tak je trochu problem vse potrebne najit.. tak snad brzy 😉

        • Jani, babičky to samy chtěly – neví vůbec, co by měly kupovat, nejsou to klasické babičky rozmazlovací, takže nemají tendenci nás často vidět a pokaždé něco donést. Díky tomu odpadá pravidelné zásobování kravinami. A když přijdou Vánoce nebo narozeniny, tak jsou šťastné, že nemusejí běhat zoufale po obchodech a kupovat cokoli, jenom aby něco měly. Mnohem raději si běhání po obchodech ušetří a strčí do obálky peníze. Já buď pošlu emailem link na zboží v konkrétním obchodě nebo rovnou koupím knihy, oblečení a pomůcky do školy, které užijeme. Dřív jsem byla totálně proti dávání peněz jako dárek, ale s dětmi a touhle zkušeností to vidím jinak. Navíc děti dostanou pěknou knihu nebo něco jiného, ne peníze. Já mám sice trochu o starost navíc, ale už jsem na to zařízená – průběžně si píšu, co potřebujeme, nejsem pak zaskočená, když přijdou svátky. A jinak naše babičky už pochopily, že si věci děláme po svém a že nemá cenu nás chtít předělat 🙂

          • Tak tohle je muj sen, Evi, ani nevis, jak rada bych mela o starost navic vedet, ze uz nebudeme zasobovany blbostma, ale naopak se budeme tesit ze smysluplnych veci, kterych si budeme moct dovolit o to vic, kdyz budeme mit nadsene rodinne prispevatele 😉 Neustale opakuji, at radeji prispeji, ze to bude pro nas lepsi, nez nas zahlcovat nesmysly. Je to ale jen mluveni do zdi. Budu muset pritvrdit!! 🙂 A presne, jak pises, taky jsem vzdycky byla proti davani penez jako darek, tim spis detem, ale po narozeni dcery jsem to taky velmi prehodnotila. Navic kdyz vidim, ze i pro ostatni rodice kolem nas je to tak lepsi. I my po domluve prispivame a musim rict, ze je to nakonec prijemne pro obe strany. Ja nemusim nikde litat a neco shanet a rodice ditka jsou radi, ze mohou poridit, co maji v planu a nebo.. minule mi dokonce jedna maminka moc dekovala a nadsene vypravela, jak sli se synem do obchodu s hrackami a on si sam vybral, co by rad a jak mu u toho svitily ocicka 🙂 Byl to hezky pocit 🙂 ..daleko hezci, nez kdybych koupila nejakou kravinu 😉

            • Ještě jim můžeš naposílat linky na konkrétní tipy, co by se ti hodilo nebo ještě lépe “po čem vnučka děsně touží” 🙂 To pak nemusejí dávat peníze, mohou bát aktivní, nakoupit, zabalit a je to 🙂 No, není to vždycky tak jednoduché, jak bychom chtěly, že? Ale když víme, co chceme, je větší šance, že to tak bude než když nevíme a nepřitvrdíme. Tak do toho! :-))

            • dobrý den, přidávám také svou inspiraci. Protož mí rodiče nám velmi rádi dávají dárky, osvědčilo se mi zavedení jedné tradice, již když byly moje děti malé. Doma jsme si s manželem promyslely, co by naše děti i nás potěšilo, pak se s dědou domluvili na 1 předvánoční den, kdy jsem si vzala celý den z práce volno a společně (já a tatínek) jsme vyrazili do města na nákup. Já už jsem věděla do kterého typu obchodu ho přivést (dřevěné hračky, zdravá výživa,…) a měla jsem několik tipu. Např. nějaké pucle pro syna s konkrétním množstvím dílečků – a dědeček už pak vybíral, které se mu líbí. Byli jsme tedy spokojení všichni, děti měly radost z překvapení – dárku, dědeček mohl vybrat co se mu líbilo – v určité oblasti, kterou jsme s manželem považovali za dobrou. Vždy bylo dobré vybrat obecnější oblast – nějaké dřevěné autíčko, nějaký proutěný kočárek, …Během nákupního dne jsme si zašli společně na oběd do Rebia (restaurace se zdravou stravou), kde dědeček ochutnal něco nového, poseděli jsme, popovídali,…vždy to byl velmi příjemný den. Protože děti už mají 18 a 20 let, tak už se jim dárky hůře vybírají, ale usnadňují nám to dopisy Ježíškovi, které píšeme i my jako rodiče. A když letos před Vánoci dědeček telefonoval, kdy spolu vyrazíme na dárky, tak jsem chtěla říct, že to není potřeba, že si vybereme a pořídíme sami. Naštěstí jsem to neudělal, protože se ukázalo, že se na to dědeček těší, užívá si, že jsme celý den spolu, můžeme si popovídat, projít se, koupit nějakou smysluplnou věc, ze které budeme mít radost.. (Ne, že bychom se jindy neviděli, ale většinou je to s celu rodinou, při nějaké práci,…). Takže tento rituál velmi doporučuji, podařilo se nám, že se u nás těch 20 let, co máme děti nehromadily žádné plastové ani jiné blbosti. (I my sami jsme s manželem dětem hračky hodně vyráběli . ze dřeva, z textilu)

              • Alenko, to je velmi krásný a dojemný zvyk a je moc prima, že si čas strávený s dědečkem vzájemně dopřáváte.

        • Já fakt nesnáším zbytečnosti a plastové věci obzvlášť 🙂 Ale jak o tom tématu přemýšlím, musím přiznat, že byly doby, kdy jsem plast do domu pustila, protože jsem s jinými materiály nepochodila. Bylo to v době, kdy byly holky mimina. Snad o tom i napíšu článek 🙂

    • Jak psala Eva. Sdělit na rovinu. A možná se jim také uleví a zjednoduší si život tím, že se pak s Vámi mohou předem domlouvat, co případně koupit a co rozhodně nekupovat. Když okolí sdělíte svůj postoj, že to co bude z plastu půjde rovnou do koše, předpokládám, že si nákupy tohoto artiklu rozmyslí.

      • Mate pravdu, asi jsem moc mekka 🙂 Uz mnohokrat jsem zduraznovala, ze zadne hracky nepotrebujeme, ze jich mame nadbytek a ze budeme radsi, kdyz nam kdokoli z rodiny radeji finacne prispeje na to, co opravdu potrebujeme nebo by nas opravdu potesilo.. Nicmene ani to moc nezafungovalo. Asi budu muset byt tvrdsi a vic nekompromisni a rict to presne tak, jak pisete.. To, co je z plastu, jde rovnou do kose… snad uz to tentokrat bude prijmuto jako fakt 😉

  5. Děkuji za článek. Takhle jsem se nad plasty ještě nezamyslela. Že bych je nahradila, jsem ještě nepřemýšlela. Používám je s rozvahou a asi se více zamyslím nad výměnou.

    • Nemusíte hned vše vyhazovat. Jak píšete, používejte s rozvahou. Na nic horkého, ne do mikrovlnky, nic na sluníčku a co nejméně obrušování. Už starší dokument “Plastová planéta” (SK dabing – na YouTube) ukazuje, jak se plasty, resp. jejich chemické sloučeniny, staly součástí našeho “zdraví” a jak nás negativně ovlivňují.

  6. Zobrazit všech 25 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Hetto Martin
Autorem článku je Hetto Martin
Jak se říká: “Tichá voda břehy mele”. Ano jsem tichý a mé nejbližší okolí si stále stěžuje, že i málomluvný. Na druhou stranu to vynahrazuji svou určitou šikovností. Mno, každý jsme nějaký, v něčem dobří, v něčem méně. Mám rád činnosti v nichž mohu propojit kreativní hlavu a ruce, i když za cenu dělání stále něco jinak a v častějších změnách.
Předchozí článekProč chodím bosky
Další článekPermazahrada mě začala bavit (Naďa 61)